Příspěvky

Cesta kolem vztahu za pět a čtvrt hodiny

Když ti rozum nebere slova, proč něco nejde, zkoušíš to změnit. Když jsi pár chvil šťastná, chceš těch chvil víc. Když se to týká emocí, nepřemýšlíš racionálně. Když stačí jen dvě zprávy na Messengeru, avizovaný půlrok ignorace trvá něco přes týden... A pak během jednoho večera a více než pěti hodin hovoru stihneš; během prvních čtyř hodin: vysvětlovat si nedorozumění z minulého týdne poslouchat historky, bezstarostně se bavit, věřit ve slibovaný společně strávený čas, mít bláznivé nápady (čítající mmj. vytažení sáněk ze sklepa v květnu) a všem těm společným humorům se smát zjišťovat, že tě (asi) zase balí a baví tě všechny jeho představy umíchat si salát z cizrny k zítřejšímu obědu společně si vyznávat city a cítit se jako dlouho ne (být neskutečně šťastná) nenechat se vyděsit černými humory, dohrávat s ním jeho divnohry a být ujišťována, že by ti nikdy nijak neublížil, ani fyzicky, ani slovně vzpomínat na dobu před téměř deseti lety a zjišťovat, že si to oba pamatujete trochu jinak a

Jak jsme slavili moje narozeniny

I zachtělo se mi s přicházejícím jarem alespoň náznaku života a zase jsem udělala to, co vím, že dělat nemám. Projevila jsem špetku zájmu o chlapa, který o mě zájem nemá ani minimální. Jedinou krátkou pondělní zprávou, jak se mu daří, začíná prapodivný týden... V úterý mi stroze odpovídá. A já jeho litování se ignoruju. Ve středu se pak sám snaží, pošle mi písničku, vyměníme si pár zpráv, ale lituje se pořád stejně. A já ho zase ani nepolituju. Spíš jsem vyděšená jeho aktuální vizáží... Vím, že bych byla zase ztracená, kdybych slyšela jeho hlas. A to se stane ve čtvrtek. Volá a já zase poslouchám ty jeho vyprávěnky, hlavně o vlčákovi, občas se něčemu zasmějeme... a když dojde řeč na jeho aktuální zanedbaný vzhled, tvrdí, že se dá do pořádku, že to zítra uvidím, že přece odpoledne přijedu... Nikdo tomu nevěří! O to víc mě překvapí páteční telefonát, jestli už jedu a že mě čekal... a že jestli teprve jdu z práce, nemůže na mě už čekat, že teda jde venčit sám... Zvláštně se z toho zase vy

M

Šla jsem si pro balíček. A zase zažila takový to chvění... Plavovláska tam byla! Ale další balíček je na cestě.

Zase nic

Nemohlo to být jinak, jen já chtěla, aby to bylo jinak... Těch několik chvil, kdy jsem slyšela v telefonu jeho hlas, bylo tak opojných! Chtěla jsem víc, ale netušila jsem, co chce on a tak jsem čekala, jestli přijde s něčím konkrétním... Přišel. A já jsem na otázku, jestli v úterý přijedu, řekla ano. A těšila jsem se... V úterý kolem poledne volá, zda to platí a v kolik mě má čekat. Jsem velmi mile překvapená, že se to tentokrát odehrává, jak jsme se domluvili. A těším se na shledání o to víc, když mi vylíčí, kam mě a vlka vezme na procházku. Nadšení však netrvá snad ani čtvrt hodiny, poté volá zase a mění plány ( prý se mu ozval zedník, že má odpoledne čas přijít se podívat na dveře ) a společnou procházku přesouvá na čtvrtek. Neřešíš to, důvody jsou ti jedno, jen chceš být s ním. Jedno kdy. Tolik tě ten chlap a jeho nikdy nekončící historky baví! No, však je jedinej! A i kdyby nebyl , pořád si myslíš, jak byste se k sobě hodili. Jo, protože prostě je jedinej!!! I ve středu jsem nebyl

Od ničeho nikam?

Deset nepřijatých hovorů jsem ignorovala přesně tři dny. Skutečnost, že si po dvou měsících vzpomněl, mě překvapila, docela rozhodila a hlavně oživila všechny staré známé emoce. Úplně všechny. Příjemné rozechvění v kombinaci s nemilým roztrpčením a zvědavost. Nikdo v téhle naší hře nenechává ležet míčky na své straně hřiště. Pinkla jsem mu ho zpátky v podobě mírně jízlivé zprávy, která nezávazně přecházela do smířliva. Pár dní nic, ale pak zavolal znovu. Vůbec se mi to nehodilo, tak jsem mu napsala, až zavolá později. Zavolal... byl prý ve městě, tak mě chtěl vidět... Zalichotilo mi, nakolik jsem nezapomenutelná (čti: jediná chudinka, co ho nezavrhla), a docela ráda jsem si vyslechla novinky z jeho života. Něčemu věříš, něco se ti zdá divný, ale neřešíš to. Nevíš, co bude dál, prý zavolá za týden... Haha. Za pár hodin jako bych se vrátila v čase a s telefonem u ucha se zavrtávám pod peřinu a poslouchám historky, lži i výčitky vůči mně. Haha. Míček vracím, letí Jiřina. Nehádáme se, nejs

V ničem něco

Co odjel velkým žlutým jeřábem  pan Legrační  už se nikdo s podobným kouzlem neobjevil?! Vždyť už to budou tři roky, co jsem se jen tak nezakoukala! Blíží se to zase? Mám si objednávat víc a víc balíků? Sem tam se mi někdo jeví býti velmi sympatickým, ale z různých důvodů - nejen že jsem doufala mít vztah-nevztah s magorem, ale spíš z důvodu, že ti sympaťáci jsou muži, na než bych asi ani neměla pomyslet (vtipný milý kolega nebo věřící obchodní partner mého šéfa, oba samozřejmě s partnerkou), takže se jen pokoukáš, pokocháš a pobavíš občasnými vtípky... je to milé, ale je to vše. Když si něco objednáte, tak se pro to zastavíte, vydají vám to a to je taky vše. Ale dá se tam zažít i pomíjivé kouzlo. V čem tkví? Samozřejmě že v tom sympaťákovi na výdejním místě e-shopu! M... m... mmm... pan M... Ani to jméno mi nejsem schopná vymyslet! Ale pár balíků už jsem si i tak trochu kvůli němu objednala, když jsem zjistila že krom e-shopu provozují i balíkovnu. Poprvé jsem ho viděla už na podzim,

PF 2024

Obrázek