Zažít něco (s)nového!

Tenhle nápad s putovními #kamínky mě nadchnul! Pozvánku do facebookové skupiny, kde se nalezené a do světa vypuštěné #kamínky sdílejí, jsem dostala v době, kdy se v Česku začal pomalu, ale jistě šířit koronavirus; hned jsem první tři #kamínky namalovala, ale zrovna nebylo moc příležitostí, jak je do světa vyslat... ... ty nastaly až v době rozvolňování! A to už jsem na výletech do přírody začala i první #kamínky nacházet!  Princip je jednoduchý. Malujete #kamínky, zanecháváte je na veřejně přístupných místech pro náhodné nálezce a sami se těšíte z (ne)čekaných nálezů. Na kamínek můžete narazit prakticky kdekoliv. Svůj první, ten fialový "all you need is LOVE <3", jsem nalezla na vyhlídce při turistické stezce. A svůj první do světa poslaný jsem položila na oranžovou poštovní schránku. S přibývajícími nálezy jsem se pro myšlenku nadchla ještě víc. Jen po předchozí zkušenosti, jak těžké bylo zbavit se výtvorů, které jsem se snažila mít vymazlené, jsem se rozhodla pro to tvoř...

Datum: 16.08.20 Budíček: 02:03 Čas setkání: 02:30 Počet km vozem: 27 Čas zahájení výstupu: 03:08 Počet km pěšky: 6 Dosažení vrcholu: 05:01  Východ slunce: 05:43 Dojmy:  nekonečno

Možná by to mohl být pan L (poslední v mé abecedě je před více než dvěmi roky pan Kouzelnej )... ale má to takový malý (ne)významný háček... byť se celkem pravidelně vídáme, mluvili jsme spolu jen velmi krátce dvakrát či třikrát... za desetiletí... :D To by mi možná v tom se (ne)konečně zamilovat vůbec nevadilo, ale když on se mi asi ani nelíbí, jen je (ne)skutečně milej... Ano, to jde být milý beze slov! Pracovali jsme spolu v jedné firmě. Já jako účetní, on jako řidič autobusu, v práci jsme se nepotkávali, jen jsem párkrát nastoupila do autobusu, který on řídil a který jel směrem, kterým jsem potřebovala... pak tam on možná chvíli ani nepracoval a teď už tam zase nepracuju já. Vídáme se v ty všední dny, kdy z práce jedu rovnou domů, ne s ním autobusem, autem; před půl čtvrtou jsem skoro doma a on před půl čtvrtou jezdí dle jízdního řádu autobusem v protisměru. Vždy mi zamává a já na to každý ten den čekám a těším se. Není to jen ledabylé pozvednutí ruky, mává. Občas se mnou i laškuje...

Je to téměř rok, co se mi ozval bývalý šéf s tím, že jeho známý hledá účetní, a pár dní na to jsem věděla, že tu nabídku vezmu a svému tehdejšímu zaměstnavateli dám výpověď. Možná znáte ty sliby, které si dáváme s lidmi, kteří byli každodenní součástí našeho života, že se budeme vídat, ale následně tomu úplně tak není, protože se ty naše světy vzájemně vůbec neprolínají. Lidi z bývalé práce, se kterými jsem chtěla zůstat v kontaktu, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Občas se i sejdeme, ale na těch setkáních je skutečně patrné, že už každý máme svůj svět; až na jednu kamarádku... asi máme společného víc než jen to, že se jmenujeme stejně! Když jsem tehdy šla do nové práce, dostala jsem od Leničky osobní KPZ, která mi měla to sžití s novým prostředím usnadnit. Měla jsem tam krásný sešit a tužku na poznámky, diářík, abych si mohla plánovat setkání s kamarádkami, a dopisní papír, abych jim mohla psát; veselá razítka, bez kterých přece nelze v kanceláři přežít, něco dobrého na obal...

Už si ani nevzpomenu, co bylo tím impulzem, že jsem se před Vánoci vrátila k háčkování, každopádně začínala jsem zlehka - dvounohým králíkem , kterého jsem přibalila asi do dvou vánočních balíčků - protože už je to pět let , co jsem se učila háčkovat, takže jsem si to znovu musela zažít. Vzniklo ještě několik barevných králíků, pak jsem návod mírně modifikovala a udělala nějaké podobné kočky, do toho jsem zvládla několik čelenek, ale v mánii se to zvrhlo až v okamžiku, kdy se ke mně s háčkováním přidala i kamarádka... vzájemně jsme si vyráběly medvědy, občas nějaký přívěsek, podšálek... hecovaly jsme jedna druhou. V okamžiku, kdy Léňa měla narozeniny, vyslovila přání, že by chtěla háčkovaného pštrosa, a poslala si i model , který si vyhlédla. Nemám problém háčkovat bez návodu. Naopak, bez návodu vznikají originály a teprve pak si připadám jako stoprocentní autorka. Léňa chtěla pštrosa, vzniklo z toho však něco mnohem lepšího... pštrosí kuře v životní velikosti... :D Ne, to není ono. Pš...

Koupila jsem si sukni. Volánovou. Tak objemnou, že zabrala půl pračky. Tak objemnou, že jsem kvůli ní musela vyklidit šatník. Vytřidila jsem snad padesát tašek. A to nepřeháním. Bylo to oblečení z doby, kdy jsem nakupovala pouze v nadměrných velikostech. A některé kousky nebyly vůbec žádné hadry! Bylo mi jich líto a úplně jsem v nich viděla mou kolegyni... A tak v konťáku skončilo jen asi třicet pět igelitek obnošených a nepadnoucích hadrů. Přes deset tašek těch lepších kousků, na některých z nichž jsem dokonce objevila ještě cedulky z obchodů, jsem nesla do práce, aby se kolegyně podívala a vybrala si, co by se jí líbilo... Bylo mi trochu žinantní nabízet jí použité oblečení, ale měla jsem to o to snažší, že ji znám a že jsem neočekávala zápornou odpověď! To co následovalo poté, co jsem ty tašky přitáhla, se ale skoro nedá dost dobře vyprávět, to se musí zažít! Ověšená taškami potkala jsem další kolegyni, které jsem neměla odvahu se předem zeptat, a v tu chvíli jsem jí prostě nahlásil...

zmrzlina ... spousta zmrzlin! :) první letošní koupání (chvilkové) opojení krásným Romanem koncert Szidi Tobias právě začínající dovolená Jsou to všechno maličkosti, ale jsou velkým příslibem toho, že podobných radostí bude zase jen a jen víc. Mé nejoblíbenější období právě začíná! :) Je to tak každý rok. I loni jsem na konci května měla dovolenou, i loni jsem touto dobou byla na Szidi , právě loni jsem touto dobou zase znovu propadla Romanovu kouzlu , snad jen tu plavkovou sezónu jsem započala dřív a, co se zmrzlin týká, byla jsem nucena si je odříkat. A následovalo kouzelné léto... Tak ať je to letošní taky takové! ;)

sjet sjezdovku několikrát za sebou a nespadnout kochat se výhledy shora sjezdovky, v ideálním případě v čase slunce západu zjistit, že mi padnou první lyžáky, které jsem se mi zalíbily, a vybírat si své první lyže... představovat si, jak mi to na nich bude jezdit v Horách :) zvládnout smýkaný oblouk tak, že se to líbí i sestře-lyžařské instruktorce, a zlepšovat se i v carvingovém zjistit, že už neumím plužit, přestože mi to zakázali jen před pár dny zlepšovat nejen techniku, ale i zrychlovat a nebát se jet na pomě stejné žluto-oranžové barvy jako moje oteplovačky nelyžovat sama vyzout se z lyžáků dát si doma horkou koupel vyprávět na potkání téměř každému, jak mi to lyžování jde :D a znovu si představovat to, jak se mi bude lyžovat v Horách... :)))

To, jakým směrem se hýbe ručička na váze, záleží hodně na tom, co jíme. Pokud chceme, aby nabrala směr k menším číslům, stojí nás to většinou mnoho odříkání. Musíme si odpustit čokolády, smetanové zmrzliny, tučné sýry, tučná masa, salámy, smažená jídla či dortíky. Znám málo lidí, kteří většinu z toho nemají rádi, a jsou to lidé nudní a takoví nemastní-neslaní. Taková být nechci a tak i přes dietu, či spíš nastolené zdravé stravování, se kterým mi velmi pomáhá vytvářet si jídelníčky přes kalorickétabulky.cz , si občas dovolím zhřešit. Radost mi úplně nedělá, když se tak stává neuváženě a impulzivně (a že se to stává! :( ), ale když si ten kousek čokolády nebo oblíbený sýr předem naplánuju (a omezím se v jiných jídlech) a těším se na něj, to je jiná! :) Sice upéct si k obědu kus bůčku znamená večeřet odtučněný tvaroh, ale ten bůček za to stojí! :) Představte si docela libový kousek, nakrájený asi na centimetrové plátky, zasypaný pikantním grilovacím kořením a do křupava vypečený v troubě...

Pokud nejste nesmělý introvert, je asi zcela běžné, že co chvíli s někým hovoříte. V opačném případě to tak časté není. Ne že bychom to nepotřebovali, ale většinou nám to působí (ne)malé obtíže. Já osobně nezávazné rozhovory s lidmi, na kterých mi zvláštním způsobem nezáleží, nevyhledávám. Nemá to pro mě smysl se přemáhat, stejně by to vypadalo křečovitě. Na druhou stranu mám kontakty s lidmi vpodstatě ráda! A někdy na mě udělají dojem i ti, na kterých jsem si myslela, že mi vůbec nezáleží... :) Je to hodně zmatené, že? Pokud něco podobného nezažíváte, asi příliš nechápete. Ale co kdybych vám to zkusila vysvětlit? Ve společnosti převládají extroverti, introvert je pouze každý čtvrtý. Ano, je nás menšina. A navíc se snažíme být nenápadní, když už musíme do společnosti, takže se může zdát, že nás ani tolik není. Nejsme hovorní, úvahy vedeme především ve své mysli a vyjadřujeme se až po delší úvaze. Může se vám zdát, že se chováme nadřazeně nebo že vás přehlížíme a nebo že jsme divní... :...

Mám je, nemám je, mám je, nemám je, mám je, nemám je, mám je, nemám je, mám je! Už zase je mám!!! :))) Asi jste také někdy zažili chvíli objevení toho, co jste dávno považovali za nadobro ztracené. Pokud to bylo něco, co jste měli rádi, určitě následovala radost! Já ji mám, protože jsem našla své dávno ztracené sny... :) Kde asi byly celou dobu, co jsem je neměla? Že by v tom podhorském městě, kde jsem je (naposledy) znovuobjevila? ;) Pravděpodobně ne. Předtím jsem je nalezla a ztratila pod africkou palmou a potom jsem je nalezla a zase ztratila v České Lípě. A teď na Horách. Nepotvrdilo se, že je možné je nalézt pod nějakým stromem; ani nemusíte spěchat na nádraží a vydávat se do... a já Vám stejně neřeknu, kde to bylo! :P :D Se sny to bude pravděpodobně jako se štěstím, nechodí po horách, ale po lidech. Jen ty mé chodí po lidech i po Horách! :))) A možná právě tato skutečnost způsobuje nestálost a přelétavost mých snů. Mám je, nemám je, mám je, nemám je, mám je, nemám je, mám je, nem...

Háčkovat mě učila už před několika lety babička. Ale bylo to v době, kdy jsem aktivně nevyužívala internet - takže to už je opravdu hodně let zpátky! - a tak jsem si tehdy ani nemohla vygooglovat, jaké krásy je možné uháčkovat. Naučila jsem se krátké sloupky a od té doby jsem na háčkování ani nevzdechla. Až do toho okamžiku, než kolegyně do práce přinesla hobby špagát a návod na kabelku. I druhá kolegyně si pozvechla, že neumí háčkovat, ale záhy přišla s nápadem, že se to naučíme! A tak jsme si udělaly malou páteční školu háčkování. Lektorkou nám byla mzdová účetní, ale přestože jsem sklízely v háčkování úspěchy, na prémiích se to vůbec neprojevilo! Na druhou stranu know-how je také velmi hodnotné! Řetízek, krátký sloupek, dlouhý sloupek... nejdřív to jde pomalu a na první oka je potřeba mnoho energie, ale synchronizace těch správných pohybů se z nesnadné stává snadnou... ... takže byste možná vůbec netipovali, že jsem před dvěma týdny neuměla háčkovat skoro vůbec. Líbí? Pokud byste s...

Slovníček pojmů: dovolená - čím delší, tím větší radost plánovaná - nahlášená již někdy v květnu neplánovaná - bez předem určeného programu Prostě se jen tak poflakovat... do noci si číst (dočetla jsem Terapii láskou - trochu prvoplánová, přesto skvělá! a Pouto - velmi napínavé až do poslední stránky!), ráno dlouho spát, snídat nejlépe v posteli, obědvat nejlépe venku, slunit se, plavat, hrát hry, číst si, snít, na chvilku se zamilovat - ono se toho vzhledem k těm skutečně letním teplotám mnoho jiného vymyslet nedalo... a pro mě byl toto vcelku dobrý způsob, jak volné dny strávit (pominu-li možnost poznávat více či méně vzdálené kraje, na což bohužel nemám společníka)... Vypadalo to nějak takhle: Užila jsem si to; je mi líto, že to končí, ale pokud si dobře vzpomínám, zbývá mi ještě dalších dvanáct dní dovolené. Dalších dvanáct (ne)malých radostí... :)

Nemám ráda Vánoce. Ano, toto není typické aprílové téma. Tedy nebylo by, pokud by apríl nebyl časem těch mých Vánoc! ;) Jako dítě jsem samozřejmě měla ráda Vánoce: ten němý úžas nad tím, že Ježíšek přinesl stromeček, chvilka přemýšlení a pak pomalu... nebo radši rychle pod stromeček, podívat se, jestli nezapomněl ani na dárečky... (z toho už jsem vyrostla) Ten pocit si jistě umíte představit, protože ho zažil snad každý. Já dnes... Ne, Ježíšek nepřinesl stromeček a dáreček byl (pouze) v podobě dvou housek a ještě teplého uzeného. Svačinka na neplánovaný výlet spojený s úžasem, zrychleným krokem a netajenou radostí... Byla jsem u rybníka! Teda v rybníce... Kdybych to plánovala, určitě si vezmu deku, osušku a plavky, ale neměla jsem nic z toho. Zato jsem s sebou měla muže, který mi říkal, že nemůžu lízt do tý studený vody. To že byla studená, vůbec nebyla pravda, možná by mu vadilo, že bych se u toho rybníka vysvlékla do naha. Nevím, každopádně dnes jsem chtěla být za hodnou holčičku ( ...

Konečně! A dnes to dokonce šlo i bez teplé bundy... v krátkých šatičkách... :) Doufám, že si také užíváte jara a že už nás čeká jen víc a víc sluníčka a víc a víc dobrých zpráv! ;)

Dvě divadla za mnou, jedno a dva koncerty přede mnou. Letošní kulturní jaro mě baví! Na pondělním představení A do pyžam! jsem se (ne)skutečně nasmála... Langmajera jsem přežila a Kateřina Hrachovcová byla naprosto úžasná! :) Zcela právem je divadlo jedním z deseti míst, kde bych chtěla zůstat přes noc , i když je pravda, že během představení je to tam asi zábavnější. Tedy za předpokladu, že si kupujete vstupenky pouze na komedie... ;) Na čem jste naposledy byli v divadle Vy?

Příští pondělí si jdu koupit lístky do divadla. V ten den totiž začíná předprodej na obě představení, která jsem si vyhlédla... a lístky chodím kupovat zpravidla první den předprodeje. První řada je prostě první řada. I když v jedné z her učinkuje Jiří Langmajer ( už jsem ho naživo viděla v Románu pro ženy, kde hrál Olivera, a fakt ho nemám ráda ); v tom případě by mi možná stačily lístky na balkón, ale zase tam hraje David Suchařípa... Ten Langmajer mi to těšení trochu kazí, ale je to jediné pořádné divadelní představení v našem městečku, takže si to zkazit nenechám. Navíc je to ten typ komedie, na které chodím do divadla nejraději. Takže se na březen budu těšit. Druhé, ochotnické představení - též komedie je už v únoru. Těším se i na únor... :) A na březen a duben, a až ze země vylezou první barevné květy a stromy se obalí tisíci drobnými kvítky... (vím, slunečniče až v červenci!) Těším se na květen a červen, až květy půjdou do plodů a až si vezmu svůj první týden letošní dovolené (t...

Myslím, že jsem Vám ještě nepředstavil svoji malou kamarádku, že ne? Je to medvědinka růžová a je z Lípy. Teda je z plyše, jako já. Ale přivezla ji Lenka z České Lípy. Lenka o České Lípě vyprávěla, že se tam vyskytuje nejedna taková milá a hebká bytost. Rád bych se tam někdy taky podíval, ale je to daleko, tak nevím, jestli tam někdy budeme mít cestu... Máte taky nějakou malou kamarádku? MÉĎA Máte také nějaké velké vzpomínky spojené s malými suvenýrky? :) Lenka

Není to pech, když někam zavoláte, telefon zvedne Láska, a Vy chcete mluvit s někým úplně jiným?! Možná jindy... ne však dnes... ;) (navíc ten, který se nejmenoval Láska, byl možná ještě větší sympaťák!) Nevzpomenu si, kdy naposledy mi někdo opačného pohlaví sliboval, že se mi dostaví na pomoc, budu-li to potřebovat. Tedy dnes večer mohu prohlásit, že si na to vzpomínám úplně přesně. Kdo. Kdy. Kde. Proč. A ještě k tomu mi říkal "Leni"! :))) Jste-li muž, získáte si mě celou jen tím, že mi budete říkat "Leni", budete napůl rozpačitý a napůl vtipný, přislíbíte mi pomoc třeba v boji se společným nepřítelem, otevřete mi dveře a, zatímco se na mě budete usmívat, necháte mě jimi projít. Ještě tak, kdybyste mě nenechal odejít! ;) Menší nedostatek tohoto sdělení vidím v tom, že průměrný čtenář mého blogu je čtenářka... :D Sympaťáků nikdy není dost. Jeden, který sice nebyl Láska, druhý, který mi říkal "Leni", a další, od kterého mi přistálo v mailu jedno velké ...

Měli jsme se s méďou celý rok dobře. Však víte, byli jste u toho... ;) S (ne)malými radosti jako by celý ten rok byl ještě radostnější! Jsem ráda, že jsem s tím začala, jsem ráda, že jsem celý rok vydržela, jsem ráda, že jsem ustála i ty chvíle, kdy už se mi nechtělo pokračovat, jsem ráda, že jste si méďu oblíbili, a jsem ráda, že se našly i pokračovatelky: Feather & Daysy . Inspirace možná byla i zde a vypadá to, že něco se chystá i tady a tady ... však celý ten projekt Vendy propagovala kde mohla. Díky! ;) Méďa nechává pozdravovat a prý se ještě někdy ukáže! :) Snad se mi letos povede víc fotit i něco jiného než méďu. Kéž by se mi povedlo vyfotit i to, respektive toho, koho bych chtěla vyfotit ze všeho nejvíc ! Furt jsem na něj nezapomněla, prostože jsem ho za dva a půl roku viděla jednou, ale bylo to kouzelné !!! :) Zase bych měla o čem blogovat. I když on se vždycky nějaký ten důvod k blogování najde, stačí jen chtít... ;) Dneska se mi chtělo a sepsala jsem tři články, z ni...