Zažít něco (s)nového!

Jsem seriálová. Miluji příběhy a mám ráda, když mi mohou vydržet co nejdéle... a to seriály umí plnit stoprocentně. Tedy to té doby, než prostě skončí... A nekončí jen Ordinace v růžové zahradě! ;) Dlouho jsem za jeden z nejlepších seriálu považovala Zoufalé manželky. Než jsem u nich začala usínat... tedy ne nudou, pokračování v Česku právě vysílané série by mě zajímalo, ale nějak mi to není souzeno. O Vánocích jsem však shlédla podobný skvost! A slovenský! Keby bolo keby (na TV Barrandov vysíláno pod českým názvem Nikdy neříkej nikdy ) je televizí JOJ označován za nejdražší slovenský seriál a kvalita tomu odpovídá. Ve dvanácti dílech první série předvádí slovenští a několik českých herců skvělé výkony a pozornost upoutá samotný příběh. Vzájemně se proplétající osudy tří párů žijících v Bratislavě, nečekané zvraty, napínavost děje a čekání na rozuzlení zaručí, že se vydržíte dívat, že Vás ten příběh zaujme a že uvěříte tomu, že se to celé klidně mohlo stát... Za dlouhých zimních večer...

I tentokrát musím pět ódy na knihy Evy "Evity" Urbaníkové. Po Stalo se mi všechno  jsem přečetla i Všechno nebo nic a Všechno nebo nic - Příběh pokračuje a netrpělivě čekám, až vyjde i Svět je mi dlužný . Evitovky jsou vážně skvělé! Všechno nebo nic je vyprávěním o lásce s velkým L s mužem s velkým... ... M! Že jsme mysleli na něco úplně jiného, co by mohl mít velkého, že? :) Předností má Jakub jistě spoustu, však proč jinak by Linda trpěla takovou slabostí pro něj! Jenže nic nemá jen přednosti, ač se na první i druhý pohled může zdát, že to nemá jedinou chybičku...  Však si poslechněte ukázku ze stejnojmenné slovenské audioknihy a dozvíte se, jaká všechna kritéria Jakub splňoval. A já měla zase zimomriavky při čtení příběhu jejich lásky; lásky, která v průběhu děje odkrývá všechny své stránky. Radostná se v mžiku mění v nešťastnou. Z nezapomenutelné se znovu stává životní, aby se časem zase stala ztroskotanou. Chvíli je utajovaná, neustále se tváří jako osudová a umí být...

... tedy ne mně, ale Kataríně v knize Evy Urbaníkové.  Já bych naopak chtěla všechno teprve prožít, ale dle následující ukázky jsem se stejně zaškatulkovala jako ta podpeřinovka, takže....... Nemáte-li rádi rozvláčné psychologické knihy, tak Vás možná tato dvoustránka trochu odradila, ale vězte, že podobným úvahám není v knize věnováno příliš mnoho prostoru. Stalo se mi všechno je román, příběh, který Vás strhne a budete chtít znát jeho další průběh. Tedy mluvím za sebe... :) A osobně mě hluboce oslovilo i toto malé zamyšlení. Fakt hluboce! ;) Závěr příběhu znáte již po přečtení zadní obálky - Katarína opustí svého muže a své děti - ale proč se tak stalo a co vše tomu předcházelo, zjistíte, až když se začtete. Prvních pát kapitol se může zdát, že Katka je Forrest Gump v sukni - co kapitola, to jedna občas trochu bláznivá etapa života, jedna navazující na druhou. Až se seznámí se svým mužem, potká dvě nové kamarádky a její život nabere nový směr, nikoliv však klidný. Děj vyzrazovat...

Je to trochu zvrhlá zábava... ona to vlastně vůbec není zábava. Je to totiž pořádný mazec! Řeč je slovenském televizním pořadu, na který jsem náhodou narazila. Vždy mě bavily táhlé pro někoho možná nudné scény z filmů, které se odehrávaly před soudem a kde se něco dokazovalo a každý svědek přinesl nějakou další informaci, někdy úplně nečekanou. A v závěru byly samozřejmě odhaleny všechny pravdy, záležitost byla logicky objasněna... a Súdna sieň je o to zajímavější, že je to podle skutečnosti. Na tuhle sérii jsem narazila, když jsem se zase po čase začetla do jeho diskuzního fóra o Tunisku, jehož jednou z hlavních diskuzních linií jsou vztahy s tamními muži, a jedna slovenská holčina upozorňovala na ten díl pořadu, kde je mladá žena obžalovaná ze šíření smrtelné nemoci. Na dovolené v Maroku se nakazila virem HIV a po návratu nakazila svého šéfa a kolegu... tento soudní případ můžete shlédnout ZDE . Náhodným proklikáváním v archivu pořadu jsem se dostala k případu mladé vysokoškolsky vzd...

Znáte to také, že přijdete z koncertu, a pustíte si doma úplně tu stejnou hudbu? Snad pro drobný posun časem zpět a pro připomenutí té úžasné hudby... Bohužel jakkoliv reprodukovaná, nikdy nemůže mít to kouzlo jako na živo. O slovenské skupině Družina jsem nikdy neslyšela a neměla jsem o ní nejmenší tušení. Do té doby, než se objevila na programu letošního Jabloneckého kulturního léta nesoucího se v duchu world music a jejich koncert mě jako jediný zaujal. A konal se právě dnes... Vlastně jsem si na to vzpomněla skoro náhodou až včera, že bude ten koncert, na který chci jít. Sice jsme měli trochu jiné plány, ale nakonec jsme to přehodnotili a šli na koncert... a zvlášť po tom, co jsem si včera obstarala jejich CD a připravila jsem se na to, co uslyším. Co Vám budu vyprávět, těšila jsem se, až to uslyším na živo. A bylo to paráda... malá ochutnávka z youtube ( asi již staršího data, neb hudebníci už od té doby o něco zestárli ): Byla to paráda!!! ( klidně Vám to zopakuju ještě několikr...

Kdyby neměl anděl dovolenou, zítra by přijel a já bych se těšila. Nepřijede... nezbývá mi než přežít nudný pracovní týden a těšit se až na příští víkend. Na Slovensko! Doufám, že to klapne! Že se Vám nezdá ta hitovka, kterou jsem na youtube našla? No, moc slovenská není! Ale to jižní Slovensko je také víc maďarské, než slovenské! To, že jste v oblasti, která je hustě osídlena maďarskou menšinou (jestli jich tam není spíš většina?!), poznáte okamžitě, jakmile vjedete do první takové obce - krom dopravní značky se slovenským názvem, je tam hned i maďarské jméno. Například my se chystáme do Dunaszerdahely . Všechno bych to chápala - dvojjazyčné názvy, dvojjazyčné nápisy i to, že maďarštinu slyšíte všude kolem. Jen mi občas vadilo to maďarsky vyřvávající rádio v areálu termálparku. Samotní Maďaři snad ani ne, přestože jich je tam opravdu snad víc než Slovaků. A jen takmimochodem... Maďaři jsou docela k světu chlapi! :) Rochníc se v teplém bazénu začínala jsem občas pochybovat o tom, kde v...

Tak tohle jsem dnes zaslechla v rádiu... krásná písnička... ;)

Závidím našim slovenským sousedům jejich něžné označení pro milovanou polovičku: miláčik . Už jen ze slova samotného mám pocit, jako by v něm bylo více lásky a něhy... A nebo třeba takový anjelik ! Jistě i naše "miláčku" je něžné, ale to jejich zdá se mi něžnější... miláčik, anjelik, chrobáčik, srdiečko, drobček nebo třeba zlatko . Krásná slova! Vzhledem k tomu, že už jsem začala sledovat predpoveď počasia , abych nepromeškala to slovenské léto, když ten český víkendový záchvěch léta mi unikl, tak zároveň s tím také doufám, že po přejezdu hranic stane se ze mě kýžený miláčik ... :) Všimla jsem si, že Vás baví diskutovat, a za každý komentář jsem samozřejmě vděčná a Vašich názoru si vážím, tak co dnes třeba nenáročné téma "láskyplnná oslovení našich drahých poloviček"? Jak říkáte něžně tomu svému (když s ním chcete manipulovat :D)?

"Čo by bol náš svet bez strašidiel, kto by ich rád raz neuvidiel..." zpívala jsem si celý víkend, protože jsem si stáhla úžasný rozprávkový seriál o neobvyklých strašidlách , který jsem sledovala jako malá a který právě touto písničkou začíná. Sedm padesátiminutových dílů jsem zvládla shlédnout za dva večery, jednoduše jsem se nemohla odtrhnout od vzpomínky na dětství a strašidelného světa na Frankensteinově zámku... Mladému baronovi Henrymu Frankensteinovi se povede stvořit umělého člověka - dle plánu s maximálně silným tělem a geniálním rozumem, který dostává po Einsteinovi jméno Albert - avšak dílo není zpočátku úplně zdařilé a navíc se pokusy mladého Frankensteina a ostatní dění na zámku, který obývá, nelíbí obyvatelům malého městečka Frankensteinovo. Po výbuchu na zámku, který je především dílem městského kováře, se ztrácí jak Henry, tak Albert. Frankensteinově tetě dochází trpělivost a přijíždí, aby situaci dala dopořádku. Zároveň s ní se do městečka vrací Klára, dcera...

Otvírám slovenské okénko... Mám ráda Slovensko. Však jsem se také narodila v Československu. Už když se v roce 1993 z Československa stalo Česko a Slovensko mi to bylo líto a je mi to líto doteď. Pamatuju si, že v televizi bylo vysílání jak v češtině, tak ve slovenštině. Bez problému jsme rozumněli, ne jako dnešní děti. Snad předevčírem na toto téma přišla řeč s kolegyní a ona si ze mě utahovala: "Že ty vůbec neumíš slovensky?!" Proti tomu jsem se musela ohradit, tedy ne že bych plynně mluvila, ale rozumím bez problému. Dcera mé kolegyně, stejně stará jako já, měla na dovolené na Slovensku problém porozumět... dokonce prý jí museli tlumočit, jak se nechytala. Vzhledem k tomu, že jsem na Slovensku strávila několik dovolených, tak s porozuměním nemám problém. Když jsem byla malá, tak jsme tam díky podnikovým rekreacím jezdili s rodiči snad každý rok. A poslední dva nebo tři roky jsem se k této tradici opět navrátila. Cesta do slovenských termálů je pro mě synonymem začátku či k...