Zažít něco (s)nového!

Holčičky, uznejte, že ten prstýnek je ujetej, ale tak krásnej! A teď ho můžeme vyhrát!!! Stačí se přihlásit do soutěže na blogu Letilor (francouzsky či anglicky) -  ZDE ! ;) Prstýnek je prací Fabienne , jejíž bižu je velmi originální. Uznejte sami... Ale vyzdvihnout chci i Letilořin blog , který je plný originální baculaté módy. Prohlédněte si její modní kombinace   a uvidíte! Vždy, když mi ve čtečce některý z jejích outfitů přistane, tak jen tiše závidím, jak krásně umí nakoupit a skombinovat! Ne, jak když já sháním jedny blbé džíny v tuzemské obchodní síti s XXL módou  - stále je nemám... Tak alespoň o tom prstýnku si chvíli nechám zdát! :)))

I stromy mají srdce... ... i na zemi lze najít slunce... ... někdy dokonce celý svět... ... a nebo nebeských hvězd slet.

Navážu na úryvek z knihy Evy Urbaníkové ; všichni jsme o nějaké hory přenášející lásce četli, slyšeli nebo její příběh shlédli v nějakém filmovém snímku, ale kdo z nás ji prožil? Já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona? Nejsem si jistá, možná jen to zvratné zájmeno se  - pro to mají někteří zvlášť vyvinutý smysl! A my ostatní? Toužíme po ní a chceme ji prožít, ale neuvědomujeme si, že všechny ty velké lásky, o kterých se píše a vypráví, končí smrtí ještě dřív, než dojdou svého naplnění, v lepší případě ti dva stojí na začátku společného žití. Ovšem, jak žijí, o tom už se nevypráví! V pohádce pokračování nahradí obligátní: "... a jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes." Takhle končí všechny ty klasické pohádky, ve kterých princezna či děvče z chalupy najde svého prince. Už od mala se to do nás takto hustí, ale že by některá chtěla chasníka?! Ne, princ to je správná partie! Ovšem zcela racionálně je jasné, že nikdy nebylo tolik princů, aby se každá děvečka takhle královsky ...

... tedy ne mně, ale Kataríně v knize Evy Urbaníkové.  Já bych naopak chtěla všechno teprve prožít, ale dle následující ukázky jsem se stejně zaškatulkovala jako ta podpeřinovka, takže....... Nemáte-li rádi rozvláčné psychologické knihy, tak Vás možná tato dvoustránka trochu odradila, ale vězte, že podobným úvahám není v knize věnováno příliš mnoho prostoru. Stalo se mi všechno je román, příběh, který Vás strhne a budete chtít znát jeho další průběh. Tedy mluvím za sebe... :) A osobně mě hluboce oslovilo i toto malé zamyšlení. Fakt hluboce! ;) Závěr příběhu znáte již po přečtení zadní obálky - Katarína opustí svého muže a své děti - ale proč se tak stalo a co vše tomu předcházelo, zjistíte, až když se začtete. Prvních pát kapitol se může zdát, že Katka je Forrest Gump v sukni - co kapitola, to jedna občas trochu bláznivá etapa života, jedna navazující na druhou. Až se seznámí se svým mužem, potká dvě nové kamarádky a její život nabere nový směr, nikoliv však klidný. Děj vyzrazovat...

Z procházky podzimním lesem  se se mnou teď můžete přenést k rybníkům v Českém ráji, i tam je barevně vymalováno... Krásně tam bylo! Slunko svítilo, hřálo a nasvěcovalo všechnu tu barevnou krásu, která se zrcadlila v hladině rybníků. A labuťky byly dalším příjemným bonusem; na oplátku za polomáčené sušenky mi takhle hezky zapózovaly! :) V tomhle rákosí Rákosníček nebydlel, však po podzimní mlze nebylo ani památky - ta mě čeká až zítra ráno tam, kde pracuji... :/ Krásné bobulky psího vína, od kterých jsem se nemohla odtrhnout... A na závěr jakési uschlé cosi s krásně barevným podzimním pozadím. V zimě si tyhle fotky budu znovu a znovu prohlížet a budu v nich hledat hřejivost tohoto krásného dne! Slunečné dny jsou přesně tím, co mám na podzimu tak ráda! Ty okamžiky, kdy nám léto dává znát, že bez boje se nevzdá a zimu jen tak zvítězit nenechá! Léto - zima: 3:1 Však mu fandím! ;)

Mám tolik krásných podzimních fotek, že je sem nestačím ani dávat! :) Tyto jsou ze včerejší procházky na mé oblíbené lavičky pod zčervenalým javorem... Šla jsem lesem a barevné listí jen šustilo pod nohama... ( inspirováno Láňulčinými "mravenčími" obrázky ) ... a šla jsem i zlatým a černým lesem, až jsem tam došla. Zkoukla jsem, jak dopadlo šípkové srdíčko , a vystavila jsem se slunečním paprskům. Hřály tak, až probudily všechny berušky v okolí ( fakt roztodivné, nikoliv sedmitečné, ale tak jednadvacetitečné, jedna byla celá černá se dvěma červenými tečkami a jedna naháčka beztečná; všechny jak splašené! ), a já se jen bránila jejich náletům. Kdyby se tak ještě nechaly vyfotit, ale nenechaly... vůbec nespolupracovaly. Rušily.  Krom chytání teplých paprsků jsem totiž svou energii a soustředění věnovala knize. Však vidíte, co všechno s sebou nosím ven a co bych si jistě vzala i na pustý ostrov! ;) KNÍŽKU, abych se tam případně nenudila... FOŤÁK, abych všechno krásné vyfotila.....

Jeden strom a čtyři týdny...