Zažít něco (s)nového!

Upekla jsem čokoládový koláček s kokosovými kuličkami - tedy upekla jsem dva, protože jeden byl málo :) - hodně jsem ho rozdala, ale trochu zbylo i na mě. K podobným dobrůtkám mám ráda čaj. Jenže takový čaj, když ho připravíte, je pěkně horký. A koláček už leží na talířku... Vydržíte to? Vydržíte dívat se na moučník a čekat, až vystydne čaj? Popálíte si o horký čaj občas pusu? Nebo sníte to, co máte na talířku, a čaj dopíjíte později jako já? :) A to bych tak moc chtěla koláček zapíjet čajem... Nic proti tomuto vynálezu, ale asi je to s tím čajem trošku nedomyšlené. Neměl by být méně horký? :D

sjet sjezdovku několikrát za sebou a nespadnout kochat se výhledy shora sjezdovky, v ideálním případě v čase slunce západu zjistit, že mi padnou první lyžáky, které jsem se mi zalíbily, a vybírat si své první lyže... představovat si, jak mi to na nich bude jezdit v Horách :) zvládnout smýkaný oblouk tak, že se to líbí i sestře-lyžařské instruktorce, a zlepšovat se i v carvingovém zjistit, že už neumím plužit, přestože mi to zakázali jen před pár dny zlepšovat nejen techniku, ale i zrychlovat a nebát se jet na pomě stejné žluto-oranžové barvy jako moje oteplovačky nelyžovat sama vyzout se z lyžáků dát si doma horkou koupel vyprávět na potkání téměř každému, jak mi to lyžování jde :D a znovu si představovat to, jak se mi bude lyžovat v Horách... :)))

Nedávno jsem vás i sebe nabádala k občasnému opuštění komfortní zóny a tehdy jsem napsala, že když ne do něčeho většího, půjdu určitě do toho jít nakoupit a koupit jen to, co nikdy předtím. Ten úkol jsem si udělala ještě těžším; rozhodla jsem se přinést přesně patnáct věcí a šla jsem pro ně do supermarketu v malém okresním městě (rozumějte do nijak zvlášť zásobeného Tesca). Poslední dvě tři věci, které si do nákupního košíku ještě vhodím, jsem vybírala (ne)skutečně dlouho... myslím, že jsem začínala vypadat podezřele, když jsem poněkolikáté procházela mezi týmiž regály... :D Co v košíku nakonec skončilo a jak mi to chutnalo? ciabatta fitness - lepší než obyčejná bílá houska, vláčnější a osemínkovaná, ale za 11,90?! tesco ovocný čaj s příchutí tropického ovoce - zaujal mě žlutou krabičkou s vyobrazenými kousky ananasu, citrónu a pomeranče a skutečně tak chutná, citrusy dominují a ananas tu chuť příjemně dokresluje, ovocný čaj jak má být! fruity lentilky - ani moc fruity, ani moc len...

Bylo nebylo... pod Horami v bytě 3+1 žila slečna Lenka a ten byt jí byl tuze velký. Často se zasněně dívala k Horám a snila o krásném Romanovi, který v těch Horách žil, ale krásný Roman za ní nikdy nepřijel. A tak k sobě na obědy zvala alespoň Martina. Chutnalo jim spolu. Jednou požádala slečna Lenka alespoň Martina, aby jí koupil půlku chleba. Vždycky kupovala jen půlku chleba, protože nejen byt jí byl velký, ale i bochník chleba. Alespoň Martin ale nepřinesl půlku chleba, koupil malý bochník chleba, takový, ze kterého se nekrájí krajíce, ale jen krajíčky. Když si je slečna Lenka představila, nedívala se na ten chlebíček příliš nadšeně. Ale alespoň Martin jí vysvětlil, že to není obyčejný chleba, že tenhle je kouzelný, a řekl jí, že když ten chleba sní, objeví se krásný Roman. A tak si slečna Lenka hned večer ukrojila z toho chlebíčku skrojek a tři krajíčky, namazala je termizovaným sýrem s křenem a obložila pražskou šunkou a s očekáváním se do kouzelného chleba zakousla..... ... ale ...

Možná jste již slyšeli či četli o komfortních zónách. Každý máme svou; takovou, ve které se cítíme bezpečně, je nám (docela) dobře a kde vše šlape jako hodinky, protože stále opakujeme totéž, jak jsme se to naučili a jak se to osvědčilo. O mnohé se tím však ochuzujeme! Pokud svou komfortní zónu neopustíme, pravděpodobnost, že zažijeme něco (s)nového se výrazně snižuje. Zkuste se podívat na nestereo.cz , co všechno se může dít mimo komfortní zónu. Že jíst pouze rukou, hrát si na Španěla nebo nepoužívat žádná tlačítka je extrém? Začněte si klást menší cíle. Dělejte občas to, co běžně neděláte! Vyplácí se to! ;) Četli jste, jak jsem se učila lyžovat ? Odhodlala jsem se k něčemu novému; zprvu jsem se toho bála, ale poté jsem z toho měla dobrý pocit, při páteční druhé lekci ještě lepší než při té první a paradoxně nejmilejším zážitkem bylo to, když mě ze země sbíral úplně cizí kolemjedoucí muž. Pomohl mi, přestože jsem ho přesvědčovala, že není třeba, poděkovala jsem mu a on jel dál. Nebylo...

Fotodokumentaci k tomu nemám, ale všechno se to stalo. Ještě před rokem bych tomu možná sama nevěřila... když v létě čtrnáctiletá neteř přišla s nápadem, že mě bude učit lyžovat, neměla jsem s tím problém, vždyť to je až za půl roku! ona ale přesně tyhle věci nezapomíná a asi před čtrnácti dny s tím přišla znovu a včera mi volala, že tedy dnes jdeme... a já přece nechci být za sraba! :) půjčili mi lyže, boty i rukavice, vyměnili moje prý úplně nevhodné ponožky za podkolenky, věnovali oteplováky, které už všem byly velké a chtěli je prý věnovat na charitu, a usoudili, že kalhotky, podprsenku, tričko, mikinu a bundu a čepici s bambulí si mohu nechat vlastní... zakoupili jsme si jízdenky na dětský provazový vlek, kde je normální, že jezdí jeden velký dospělý s malým dítětem, takže my dvě slečny jsme tam skoro zapadly :D co na tom, že menší učila lyžovat větší... během hodiny jsem zvládla techniku pluhu a obloučků - na slalomové dráze se zvířátky :) - a spadla jsem jen dvakrát, takže moje ...

Asi nejsem jasnovidka, když dokážu přesně odhadnout, co teď děláte. Čtete. Čtete, co jsem napsala. Vy čtete, já píšu. Psát jsem se naučila asi jako všichni krátce poté, co mi bylo šest. Ve psaní jsem nikterak nevynikala, spíš naopak, ze psaní jsem měla trojku; o pár let později ze psaní na stroji jsem měla dokonce dostatečnou. Sice ne dokonale, ale techniku psaní rukou i všema deseti na klávesnici jsem zvládla. Ani nevím, co bych dělala, kdyby ne. Píšu pořád. V práci maily, po práci soukromé maily a tenhle blog a hlavně, kdykoliv a kdekoliv, píšu, když si chci něco zaznamenat (zážitky, pocity) nebo když se chci z něčeho "vypsat". Je to taková terapie psaním. Chcete ukázku? Naposledy, ve středu jsem si napsala: "Něhu v očích, úsměv na jeho tváři nebo ani to ne. Jen jeho. Tolik jsem toužila po krátkém setkání nebo alespoň zamávání. Ale nedočkala jsem se ničeho. Jen jsem ho viděla z okna, jak odjížděl z areálu… a on za volantem autobusu, v tom svém véčkovém svetru, pod kter...