Une blague :D
Shrňme to: svlékli jsme si oblečení a já jsem si na tebe vylezl... Jak dlouho to bude ještě trvat, než z toho budeme mít to potěšení?
Vůbec nic o tom nevím, ale už teď mě bolí hlava!
Frauen SURPRISE!
Věděla jsem, že to nemůže trvat věčně; věděla jsem, že je příliš optimistické nastavit si v autě jeho telefonní číslo na rychlou volbu, ale chtěla jsem tomu věřit; přemýšlela jsem nejednou, jestli mě to vůbec ještě dělá šťastnou, ale byl to můj letitý únik od reality - ta naděje, že můžu ještě něco prožít; vyhovovalo mi, že se pohybuju ve své komfortní zóně, takže jsem vůbec nečekala, jak moc mě to ještě může překvapit... Nestalo se vůbec nic, krom toho, že jsem nedopatřením odjela s jeho nožíkem, takže mi přišlo logické, že ho vrátím, jakmile se uvidíme. I on s tím souhlasil, ale pak se mu to rozleželo a chtěl ho vrátit hned, ale nedovolil mi mu ho osobně dovézt, což se mě dost dotklo... a na truc jsem ignorovala příkaz, ať ho pošlu poštou, však říkal, ať si ho nechám na památku, když je to problém. Když "nožík není na místě", začínám dostávat zprávy, jak přišel o třicet let vzpomínek, ať si ho teda nechám... sbohem! Neměla jsem na to reagovat, ale ten pocit, jak mi křivdí,...
Komentáře
Okomentovat