Snová andělská momentka

Blíží se konec roku a to je doba, která přímo vybízí k bilancování. Jeden čas jsem to dělala skutečně ve velkém, ale letos jako by ani nebylo co bilancovat. Leda tak ve vzpomínkách že bych si udělala nějakou inventuru; ve vzpomínkách na dobu, která se skončila někdy dřív, než se tento rok začal.

Ovšem něco z toho se prolnulo i do nedávné minulosti...

---

Bezpochyby to byl jeden z nejsilnějších momentů letošního roku, jak jsem tam stála před nejkrásnějším chlapem, nemohla se na něj vynadívat a zároveň ani nemohla uvěřit tomu, že ho zase vidím... že stále vypadá tak strašně dobře nebo dokonce ještě líp, že je stále tak šarmantní a že už zase má ten napůl radostný a napůl rozpačitý či nesmělý úsměv, pro který jsem vždy měla slabost...

Jak dlouho to trvalo? Sotva pár minut, ty však byly následovány dlouhou euforií z tohoto setkání, euforií, která se ve svém zlomku vrátí vždy, kdykoliv si na to setkání vzpomenu, nebo když si v článku tu na blogu znovu přečtu o té jeho nedbale uvázané kravatě nebo tom, co tehdy zhruba říkal.....

Chtěla bych ho zase vidět!

Třeba se mi to příští rok splní, když si to zase budu moc přát...