Pondělní večer, spíš už noc. Říkám si, že už bych měla být v posteli, ale přesto pobíhám po bytě... respektive od šatníku k zrcadlu a zpátky. Chci být zítra co nejkrásnější! Chci překonat jeho "já ji odněkud znám" , které se mě tak dotklo. Sukni, ale co k ní? Žádné (čisté) tričko se mi nehodí k růžovým náušnicím a ty růžové náušnice chci. A jeho chci taky. Nebo alespoň chci, aby on chtěl mě! Mé oblíbené žluté tričko je asi ve špíně... ne tahat ho tam odsud nebudu! Stejně se k němu ty růžový náušnice nehoděj! A je ten svět vůbec fér? Já si tu budu půl večera lámat hlavu s tím, co na sebe, zkoušet si polovinu mého šatníku, a on si vezme uniformu a právě v ní bude nejkrásnější! Že bych se vzala taky košili? Tu šedivou proužkovou s růžovým vnitřkem límce a manžet? Hmmm... seděla mi líp, když jsem si kupovala. A zase bude, až zhubnu. Ale to nebude do rána!!! K těm růžovým náušnicím nic jiného nemám! Měla bých jít spát a ne tu dělat blbosti! A zvlášť kvůli němu ne! Červené korále? ...
