Zažít něco (s)nového!

Přeji Vám překrásný Štědrý den!

Háčkovat mě učila už před několika lety babička. Ale bylo to v době, kdy jsem aktivně nevyužívala internet - takže to už je opravdu hodně let zpátky! - a tak jsem si tehdy ani nemohla vygooglovat, jaké krásy je možné uháčkovat. Naučila jsem se krátké sloupky a od té doby jsem na háčkování ani nevzdechla. Až do toho okamžiku, než kolegyně do práce přinesla hobby špagát a návod na kabelku. I druhá kolegyně si pozvechla, že neumí háčkovat, ale záhy přišla s nápadem, že se to naučíme! A tak jsme si udělaly malou páteční školu háčkování. Lektorkou nám byla mzdová účetní, ale přestože jsem sklízely v háčkování úspěchy, na prémiích se to vůbec neprojevilo! Na druhou stranu know-how je také velmi hodnotné! Řetízek, krátký sloupek, dlouhý sloupek... nejdřív to jde pomalu a na první oka je potřeba mnoho energie, ale synchronizace těch správných pohybů se z nesnadné stává snadnou... ... takže byste možná vůbec netipovali, že jsem před dvěma týdny neuměla háčkovat skoro vůbec. Líbí? Pokud byste s

Je to, o čem sníme, zároveň tím, co si přejeme, aby se splnilo? Za mě říkám: pouze z části. Jsou sny, které sice mám, ale když se nad nimi chvíli zamyslím, zjistím, že po jejich splnění vůbec netoužím... že by to s sebou neslo mnohem více starostí, než radostí... přitom to bezstarostné snění je tak slastné! Možná jsem srab. Jako zářný příklad mohu uvést starý dobrý sen o chlapovi s nejkrásnějším úsměvem a nejněžnějším pohledem. Dlouho jsem o něm snila, možná si to andělské období vzpomínáte, ale kdykoliv jsem se nad tím tehdy zamyslela, říkala jsem si, že o sblížení s ním vůbec netoužím. Sice měl a asi i má nejkrásnější úsměv a nejněžnější pohled v očích, ale zároveň měl a asi ještě má doma manželku. Stálo by mi to zato? Nestálo. Ovšem sen to byl krásný... Lze v ten pravý čas rozlišit, zda jde o přání nebo jen sen? Spíš ne... některé sny jsou totiž zároveň přáními. Jenže přání mají být tajná, aby se vyplnila! A já jich coby snů, respektive spíš krátkých úryvků ze snů vytroubila světu

Letní láska je pryč. Však bylo na čase, když nám příští týden oficiálně začíná podzim! :) Nesu to dobře, skoro bych řekla, že jsem si dnes ráno oddechla, když jsem si uvědomila, že jsou pryč ty vzdychací pocity, které ve mně pan gé ještě minulý týden evokoval. Však bylo na čase! Ne proto, že bude podzim, ale hlavně proto, že ztrácet čas sněním o někom, kdo má sice krásný kukuč, ale to je asi tak všechno, nemá smysl. Měsíc a půl mi trvalo, než jsem na to přišla... A jak jsem k tomu došla? Ne, nebylo to vědomé rozhodnutí... Mám v hlavě jiného! Pána pro podzim krásnější. Pána pro pátek třináctého šťastnější! Pana barevnějšího... Už zase! On totiž krom krásného kukuče a prošedivělých vlasů, je navíc ještě strašně milej!!! :))) Možná už jsem na podobné vzdychání stará, ale když já to tak prostě cítím... :) A on byl v pátek fakt milej!!! :))) Baví mě to tak a užívám si to. I to, že to je jen snění bez budoucnosti, které z minuty na minutu může být pryč, třeba proto, že bude nahrazeno jiným

Miluju léto a naopak v zimě trpím - nedostatkem sluníčka, tepla a zajímavého vyžití. Napadlo mě, že by bylo ideální, kdybychom si mohli svá oblíbená období uchovat na později. Teď právě je doba, kdy sušíme houby a zavařujeme švestky (hmmm, já teda ne) , tak proč bychom si do nějaké pěkné skleničky nemohli naložit i léto? Ale vážně! Není to můj nápad schovat si do nějaké hezké nádobky či krabičky spoustu papírků , na kterých jsou napsané věci, které nás potěší, a v případě potřeby si vždy jeden papírek vylovit. Někde jsem o tom četla, nápad se mi velmi líbil, ale v tu chvíli jsem neměla ponětí, co bych si na papírky napsala. Teď vím. Určitě bych měla potřebu uchovat si krásné letní okamžiky! Na zimu. Takhle nějak vypadalo mé letošní léto... samozřejmě se najde i pár osobnějších fotografií... :) A díky twitteru a instagramu mám rekonstrukci léta snažší! ;) Mimochodem občas je mi líto, že jsem twitter nezačala užívat dříve, neboť je to opravdu úžasný způsob, jakým lze zaznamenat prchavé

Když jsem byla panem gé okouzlena před dvanácti lety, byl mou "šestou platonickou láskou" . Tehdy jsem ho pouštěla z hlavy dvakrát; kvůli "první trochu reálné lásce" , která však byla o mnoho komplikovanější než všechny předchozí platonické, takže jsem se velmi záhy vrátila ke krásnému snění, kterému však zanedlouho udělala rázný konec "první opravdová láska" ... Nebýt těch dvou jiných mužů, nebyl žádný jiný důvod proč na pana gé zapomínat! Ze "šesté platonické lásky" je najednou "nevímkolikátý platonický úlet". Je mi na jednu stranu tak nějak hezky, ale když se chvílemi zamyslím, mám chuť mlátit hlavou do zdi a vymlátit si to z ní. I když ono to asi nebude v hlavě, že? Měla to přece být odpolední láska z lesní pláže!!! Proč na něj tedy skoro po měsíci ještě myslím?! Protože ho každé ráno vidím. Protože má čokoládový oči! Protože bych chtěla zažít něco (s)nového!!! A na té pláži to mělo nádech krásného snu... Řešení to asi nemá. Je

Slovníček pojmů: dovolená - čím delší, tím větší radost plánovaná - nahlášená již někdy v květnu neplánovaná - bez předem určeného programu Prostě se jen tak poflakovat... do noci si číst (dočetla jsem Terapii láskou - trochu prvoplánová, přesto skvělá! a Pouto - velmi napínavé až do poslední stránky!), ráno dlouho spát, snídat nejlépe v posteli, obědvat nejlépe venku, slunit se, plavat, hrát hry, číst si, snít, na chvilku se zamilovat - ono se toho vzhledem k těm skutečně letním teplotám mnoho jiného vymyslet nedalo... a pro mě byl toto vcelku dobrý způsob, jak volné dny strávit (pominu-li možnost poznávat více či méně vzdálené kraje, na což bohužel nemám společníka)... Vypadalo to nějak takhle: Užila jsem si to; je mi líto, že to končí, ale pokud si dobře vzpomínám, zbývá mi ještě dalších dvanáct dní dovolené. Dalších dvanáct (ne)malých radostí... :)

Umím se zamilovat na několik let, jindy na pár minut... dnes ten pomíjivý pocit trval pár hodin... možná to ani nebyla zamilovanost, jen ten tolik intenzivní pocit chtít zažít něco (s)nového! Strávila jsem odpoledne uprostřed lesa u řeky a strávila jsem ho mimojiné pokukováním po jednom chlápkovi. Nejdřív to bylo takového to "je to on? není to on?" - tím on myslím toho, který se mi před dvanácti roky docela dost líbil, toho, kterého po ránu často míjím cestou do práce, toho, se kterým teď shodou všech okolností pracuju v jedné firmě. Což je shodou okolností skutečnost týkající se mnoha těch, na které jsem si v minulosti pomýšlela... :D Tohle všechno jsem věděla já. Co napadalo jeho, když pokukoval po mně, netuším... Já se tedy dívala po něm, on po mně a, když se naše pohledy náhodou střetly, dělali jsme, že po sobě vůbec nepokukujeme... :))) Kdy jsem tohle zažila naposled? Už si ani nevzpomínám... Však jsem si to dnes také hodně užívala! A to se mi rozhodně nelíbí tak jak

Žiju v nějaké deziluzi, když si myslím, že muži touží po tom být hrdiny dívčích snů? Nejprve jsem se možná měla zeptat, zda jako žena po hrdinovi vůbec toužíte... ale to tak nějak předpokládám! ;) Proč se tedy muži nechovají podle toho, aby hrdiny našich snů, potažmo životů byli? Protože jsou divní. Ale to už tu bylo... Časem se můžete dostat do fáze, kdy si myslíte, že už vybraného jedince znáte, ale pak Vás stejně znovu nemile překvapí... Mně se to stalo před pár dny. Šli jsme s M. po ulici, po krátkých schodech šel jako pravý gentleman přede mnou. O titul gentlemana však přišel záhy, pod schodama. Minul se tam s pěknou maminkou s kočárkem; na okamžik jsem věřila tomu (a chtěla ho za obdivovat!), že ji nemůže minout a nenabídnout jí pomoc. Překvapivě jsem se mladé paní nabídla až já a kočárek ji do schodů pomohla vynést... Nejsem z těch, které trvají na tom, že muž ženě bude otvírat každé dveře, nikdy jsem ostentativně nestála u věšáku s kabátem a nečekala, až mi do něj muž pomůže, a

Pro případ, že by Vás potkala (letní) láska... Ještě jsem tak úplně nedomyslela ten malý bodík vpravo dole, ale vzhledem k tomu, že je takový malý, tak to bude jen maličkost... ;) Krásné zamilované léto! :) (kéž by!)

Nedávno někdy kolem půlnoci jsem se dočetla v knize Růžový život s podtitulem Návod k použití od Dominiqua Glocheuxa k následujícímu bodu, který byl velmi inspirativní... Pro inspiraci recykluji své tweety i na blogu; zkuste se v ten dnešní deštivý podvečer zamyslet nad dárky pro Vaši velkou lásku nebo nad tím, jaká je. Omezení to má jediné, používejte pouze slova, která začínají na stejné písmeno jako její křestní jméno! ;) Na těch mých momentálních nápadech je vidět, že zrovna byla půlnoc. Rozhodně si neumím představit Martina, jak jásá například nad makrelou... :D A ani s dalším písmenem jsem se nepopasovala nijak skvěle... :) Šlo by mi to na nějaké další písmeno snad lépe? ;)

zdroj obrázku Nebrat se příliš vážně. Cestovat na zvláštní místa. Chodit včas. Pracovat na velkých nápadech. Užívat si života. Poslouchat hudbu. Dívat se ke hvězdám. Jít na skleničku. Dělat chyby. Pracovat na smyslu svého života. Dát kočce mléko. Naučit se vychovávat. Nestárnout. Udržovat kontakty. Zalít květiny. Pomáhat ostatním ke štěstí. Vytvářet pěkné věci. Usmívat se. Co z toho si dnes můžete odškrtnout? ;)

Nemám ráda Vánoce. Ano, toto není typické aprílové téma. Tedy nebylo by, pokud by apríl nebyl časem těch mých Vánoc! ;) Jako dítě jsem samozřejmě měla ráda Vánoce: ten němý úžas nad tím, že Ježíšek přinesl stromeček, chvilka přemýšlení a pak pomalu... nebo radši rychle pod stromeček, podívat se, jestli nezapomněl ani na dárečky... (z toho už jsem vyrostla) Ten pocit si jistě umíte představit, protože ho zažil snad každý. Já dnes... Ne, Ježíšek nepřinesl stromeček a dáreček byl (pouze) v podobě dvou housek a ještě teplého uzeného. Svačinka na neplánovaný výlet spojený s úžasem, zrychleným krokem a netajenou radostí... Byla jsem u rybníka! Teda v rybníce... Kdybych to plánovala, určitě si vezmu deku, osušku a plavky, ale neměla jsem nic z toho. Zato jsem s sebou měla muže, který mi říkal, že nemůžu lízt do tý studený vody. To že byla studená, vůbec nebyla pravda, možná by mu vadilo, že bych se u toho rybníka vysvlékla do naha. Nevím, každopádně dnes jsem chtěla být za hodnou holčičku (

Holčičky a případně zbloudilí muži, také na Vás leze jaro? Projevuje se to zvýšeným zájmem o opačné pohlaví, okukování těch neznámých, rozněžňování se na těmi okoukanými a též větší chutí sex (v přírodě). Okukuji kdekoho, rozněžňuje mě pohled na starého známého pana barevnějšího, vzpomínka na pana anděla a na kafe bych se klidně pozvat nechala... Jenže jak dosáhnout nějakého výsledku, jste-li nesmělá dívka? Nebo klidně i žena (v mých letech už je asi na místě přestat se považovat za dívku). Po nejjednodušší ženské zbrani patrám v šatníku, případně v prodejně s oděvy. V kombinaci s jarními teplotami to vypadá asi takhle: krátké šaty, sukně, barevné punčocháče, trička s výstřihem, lehké šály... Zatím dosahuji jen drobných úspěchů. Nad tím, jak mi to sluší, se zatím rozplývala jen prodavačka v obchodě, kam chodím nakupovat. Krásné smělé jaro, holčičky!

Konečně! A dnes to dokonce šlo i bez teplé bundy... v krátkých šatičkách... :) Doufám, že si také užíváte jara a že už nás čeká jen víc a víc sluníčka a víc a víc dobrých zpráv! ;)

Dvě divadla za mnou, jedno a dva koncerty přede mnou. Letošní kulturní jaro mě baví! Na pondělním představení A do pyžam! jsem se (ne)skutečně nasmála... Langmajera jsem přežila a Kateřina Hrachovcová byla naprosto úžasná! :) Zcela právem je divadlo jedním z deseti míst, kde bych chtěla zůstat přes noc , i když je pravda, že během představení je to tam asi zábavnější. Tedy za předpokladu, že si kupujete vstupenky pouze na komedie... ;) Na čem jste naposledy byli v divadle Vy?

Pamatujete na mého nejnovějšího idola - pana f .? Je to skutečně vážné a svému okolí se tím netajím - už mám na svém pracovním stole zarámovanou jeho fotku! Dala mi ji kolegyně, sama má fotku jeho snědšího bratra. Snad je to i v jejím případě receze a nebere to vážně... U příležitosti MDŽ jsem krom fotografie dostala i nákupní poukázku. Nemám ráda nákupní poukázky, protože nikdy nevím, co si za ně koupit. Tuto lze uplatnit v lékárně. K ní jsme od zaměstnavatele dostaly i doporučení, že ji můžeme využít třeba na antikoncepci nebo na přípravky na klouby. Ani jedno se mi moc nehodí, snad jen za mentolky na krční páteř bych mohla sumičku utratit. A nebo za nějaký super krémík na mou stárnoucí pleť. Budu mladší a krásnější... Dilema nastává v tom, že poukázka je platná déle než rok. Za tu doby se mohly mé potřeby změnit. Ovšem být mladší a krásnější se může hodit vždy! A tu antikoncepci si pak klidně zacvakám sama! V případě potřeby... V případě plastového idola doufám chápete, že nikoliv.

CHVILKA ŠTĚSTÍ Jak mu to dnes zase sluší! Ve vlasech má kapky deště. Prší. Usmívá se. Svůj úsměv on snad v salónu si pěstí! Vidět ho a prohodit pár slov - prožít chvilku štěstí...

Naposledy to byl pan dé, o kterém jsem psala, že jo? O panu é jsem se jen někde zkratkovitě zmínila - je to velký sympaťák a dnes mi udělalo velkou radost, když mi hned po ránu popřál k svátku! Škoda, že jen po mailu... osobně by to mohlo být osobnější... ;) Aktuální je však již další písmenko v abecedě! Zamilovala jsem se do pana ef! :) Pohodlně se usaďte, budu Vám o něm vyprávět. Seznámily jsme se s kolegyní s dvěma bratry. Oba sympaťáci, vysocí, s uhrančivýma očima, jeden tmavovlasý, jeden světlovlasý. Jasně, že se mi víc líbil ten tmavovlasej, ale v jeho případě to zajiskřilo směrem ke kolegyni, a navíc vůbec není prošedivělej! :P Špinavému blonďákovi, zdá se, zalíbila jsem se já... má se ke mně hezky... no, a vzhledem k těm jeho očím... :))) Jsme dvě holky na vdávání, ale o tom, že si najdeme takovou partii, o tom se nám asi ani nezdálo! Bratři mají velkou firmu... no, zkuste si vygooglovat bratry Walmsleyovi! ;) Už se vidím na postu paní Walmsleyové, a to jsme spolu zatím moc ča

... na výstavě pokojíčků pro panenky... To nádobíčko! :) A váleček na nudličky! :) Panenčí domečky se v minulosti dokonale vybavenou kuchyňkou vyznačovaly, jak jsem se dozvěděla, aby se malé holčičky už od mala vedly k jejich budoucí úloze... A odpoledne si holčičky v salónu naservírovaly thé. Ty fotečky na zdi! :) Svícínky a záclonky! :) Dámy mají doma nějaký průvan. To bude asi tou otevřenou přední stěnou... :) Ten nočníček! :) Taky jsem měla "domeček" (spíš velkou krabici) s nábytečkem, když jsem byla malá, ale vyrůstala jsem později, takže bez prádelny... zato s automatickou pračkou! :) A pamatujete oblíkačky? Ale takhle hezký jsme neměly, co? ... a ani panenku vyrobenou dle dětské star Shirley Temple (později Blackové). Tahle parádní výstava se konala v tomhle nádherném muzeu v Liberci a jsem ráda, že jsem ji poslední den stihla navštívit! Fakt to byla nádhera!!! P. S.: Neberte na podobnou výstavu chlapa. Toho mého ty pokojíčky fakt nebavily, ale naštěstí si v muzeu naše

Ledničku mi zdobí dvě stupenky na koncert Kristíny... mé jaro se ponese v kulturním duchu! ;) Utvrzuje mě to v tom, že dospělost je něco, co se mě vůbec netýká. Kristína je nejen moje oblíbená interpretka, ale též mé neteře - na koncert jdeme spolu. Ona ve svých dvanácti bude asi typičtejší fanynkou! :) I když... udělala jsem si test a vyšlo mi mentální věkové rozhraní jedenáct až patnáct let, takže na Kristínu můžu! :D No, jsem prostě typická blogerka na serveru blog.cz... :)))

tento článek klidně ignorujte, napíšu Vám zítra nebo pozítří jiný... lepší ;) edit: když ne včera, ani dnes, tak možná zítra nebo pozítří... zatím se koukněte třeba do estonského lesíku ;) Než jsem začala psát blog, psala jsem si "deníček". Ne snad že bych si zapisovala každý den, jen zásadní věci typu "potkala jsem toho a toho a řekli jsme si to a to", zapisovala jsem si esemesky a tak... :))) Však jste už měli možnost přečíst si tu ten tuniský či andělský . Popsala jsem mnoho sešitů, později jsem si ty důležité věci zapisovala do wordu. Pak jsem začala s blogem a ještě chvíli jsem zvládala obé. Až do podzimu 2010. Buď se od té doby nic zvlášního nestalo (možná nestalo! :( ) a nebo jsem prostě raději volila to podělit se o zážitky s Vámi a tom, koho jsem potkala a co říkal, jsem blogovala. Což mi připomíná, že se něco zásadního stalo! Setkala jsem se s panem andělem! A krom toho byla nějaká další setkání popsaná v andělské rubrice... poslední je datovaný 12. čer

Příští pondělí si jdu koupit lístky do divadla. V ten den totiž začíná předprodej na obě představení, která jsem si vyhlédla... a lístky chodím kupovat zpravidla první den předprodeje. První řada je prostě první řada. I když v jedné z her učinkuje Jiří Langmajer ( už jsem ho naživo viděla v Románu pro ženy, kde hrál Olivera, a fakt ho nemám ráda ); v tom případě by mi možná stačily lístky na balkón, ale zase tam hraje David Suchařípa... Ten Langmajer mi to těšení trochu kazí, ale je to jediné pořádné divadelní představení v našem městečku, takže si to zkazit nenechám. Navíc je to ten typ komedie, na které chodím do divadla nejraději. Takže se na březen budu těšit. Druhé, ochotnické představení - též komedie je už v únoru. Těším se i na únor... :) A na březen a duben, a až ze země vylezou první barevné květy a stromy se obalí tisíci drobnými kvítky... (vím, slunečniče až v červenci!) Těším se na květen a červen, až květy půjdou do plodů a až si vezmu svůj první týden letošní dovolené (t