Už nechci být hračkou. Budu hráčkou!
Věděla jsem, že krásný Roman je mýtoman. Věděla jsem i to, že v jeho životě figuruje jistá žena. Jak se tedy mohlo stát, že jsem tím vším byla znovu nepříjemně překvapená?! Asi jsem tak moc chtěla věřit tomu, co ten chlap říká, i tomu, co jsem si vysnila. Všem racionálně uvažujícím bylo dávno jasné, že to jeho věčné mlžení a lhaní a má patologická touha po tom zažít něco snového není dobrá kombinace, že? Na dlouho trvající okouzlení to však fungovalo téměř dokonale. Ale, aby to vydrželo déle, musela bych být ještě víc izolována od okolního světa, než jsem... Nakolik mi Roman v uplynulém roce zdůrazňoval, že je rozvedený, a líčil mi svůj staromládenecký život, natolik jsem společně s ním upozadila existenci jeho přítelkyně. Časem jsem začala věřit tomu, že je tak osamělý, jak se prezentuje. Však tak se mi to do mých snů hodilo lépe... Ale stále prý jsou spolu! I když před rokem vyprávěl, že se s ní chce rozejít... I přese všechno, co říkal mně! A to je to, co mě mrzí, ne to, že není vol