Zažít něco (s)nového!

Když ti rozum nebere slova, proč něco nejde, zkoušíš to změnit. Když jsi pár chvil šťastná, chceš těch chvil víc. Když se to týká emocí, nepřemýšlíš racionálně. Když stačí jen dvě zprávy na Messengeru, avizovaný půlrok ignorace trvá něco přes týden... A pak během jednoho večera a více než pěti hodin hovoru stihneš; během prvních čtyř hodin: vysvětlovat si nedorozumění z minulého týdne poslouchat historky, bezstarostně se bavit, věřit ve slibovaný společně strávený čas, mít bláznivé nápady (čítající mmj. vytažení sáněk ze sklepa v květnu) a všem těm společným humorům se smát zjišťovat, že tě (asi) zase balí a baví tě všechny jeho představy umíchat si salát z cizrny k zítřejšímu obědu společně si vyznávat city a cítit se jako dlouho ne (být neskutečně šťastná) nenechat se vyděsit černými humory, dohrávat s ním jeho divnohry a být ujišťována, že by ti nikdy nijak neublížil, ani fyzicky, ani slovně vzpomínat na dobu před téměř deseti lety a zjišťovat, že si to oba pamatujete trochu jinak a

I zachtělo se mi s přicházejícím jarem alespoň náznaku života a zase jsem udělala to, co vím, že dělat nemám. Projevila jsem špetku zájmu o chlapa, který o mě zájem nemá ani minimální. Jedinou krátkou pondělní zprávou, jak se mu daří, začíná prapodivný týden... V úterý mi stroze odpovídá. A já jeho litování se ignoruju. Ve středu se pak sám snaží, pošle mi písničku, vyměníme si pár zpráv, ale lituje se pořád stejně. A já ho zase ani nepolituju. Spíš jsem vyděšená jeho aktuální vizáží... Vím, že bych byla zase ztracená, kdybych slyšela jeho hlas. A to se stane ve čtvrtek. Volá a já zase poslouchám ty jeho vyprávěnky, hlavně o vlčákovi, občas se něčemu zasmějeme... a když dojde řeč na jeho aktuální zanedbaný vzhled, tvrdí, že se dá do pořádku, že to zítra uvidím, že přece odpoledne přijedu... Nikdo tomu nevěří! O to víc mě překvapí páteční telefonát, jestli už jedu a že mě čekal... a že jestli teprve jdu z práce, nemůže na mě už čekat, že teda jde venčit sám... Zvláštně se z toho zase vy