Zažít něco (s)nového!

Nevyléčitelná závislost na cizím muži doplněná nepřekonatelnou fóbii z něj jsou vcelku zvláštní a šílenou kombinací. Ještě, že anděl má tutéž fóbii (nebo si to úspěšně namlouvám) a že mi ke štěstí stačí opravdu málo... jinak by mé sladké bláznovství logicky muselo přejít do stádia, které by si žádalo návštěvu odborného lékaře. Chtěla jsem si z něj prohlédnout každičký detail, v ideálním případě spočítat počet proužků na jeho stejnokrojové kravatě, kterou si váže tak ležérně, až z toho lze vyčíst s jakou nelibostí ji nosí. Přitom mu tak sluší! A slušela mu i dnes, ale ty proužky jsem opravdu neměla příležitost spočítat! Kdyby se mi to povedlo, tak si výsledné číslo stejně nejsem schopná zapamatovat, protože ten chlap má tu schopnost mě zbavovat rozumu. Takže můžu povědět jen to, co jsem si zapamatovala a co jsem z nepříliš vhodného úhlu k pozorování viděla... i když atmosféru okamžiku a to prchavé kouzlo nemůže stejně vystihnout žádné slovo. Copak se dá popsat andělský úsměv? Andělský ú

Je načase zrekonstruovat obličej do původní podoby a začít se tvářit zase optimisticky! Jen nevím, co udělám s těmi beďáry na čele! Zamračené čelo... pryč! Smutné oči... pryč! Pokleslé koutky rtů... pryč! Všechen smutek z obličeje PRYČ!!! Prostě a jednoduše: dost smutnění!!! Teď jsem si to veselí naordinovala, tak to jistě půjde... musí to jít! Přece se kvůli jednomu chlapovi, na kterém navíc vůbec nestojí můj svět, nebudu hroutit! Navíc, když zítra přijede a..................... Úkol první: přestat se mračit , není to hezké, dělají se z toho vrásky a ještě mě pak pekelně bolí hlava! Jde to, stačí jen uvolnit všechny sevřené svaly... Úkol druhý: dodat oku optimistickou jiskru , oko bez jiskry je unylé, nezajímavé a nudné! Upřeně se zahledím do budoucnosti, která splývá s mým snem... a nechám se na té snové vlně zase trochu unést... pryč od smutku, trochu blíže k radosnému očekávání. Úkol třetí: zkusit se trochu usmát , aby na mě nebyl žalostný pohled a abych zase byla reklamou na sv

Čekáte-li něco pozitivního, prosím nečíst! Však už ani ten název není pozitivní... Nejsem závislá na voňavých bylinkách jako Izidora v Renuščině verzi příběhu , jsem závislá na andělovi. A mám absťák! :( Není-li čím zalévat moje růžovosnové kytičky, není možné se těšit z jejich krásy... Není-li možné se těšit z krásy růžovosnových kytiček, je mi smutno... Je-li mi smutno, tím víc potřebuju ty růžovosnové kytičky, které však není čím zalévat... Jako správná zahradnice čekám, že zaprší... možná jsem se přeslechla, ale nehlásili to v předpovědi počasí? Těšila jsem se na ten déšt, který by spláchl prach a špínu a pročistil by vzduch. Do posledních kapek deště by začalo svítit sluníčko a nebi by se klenula barevná duha. Ani nezapršelo, špatně se mi dýchá, slunce pálí, což by nevadilo, kdybych zrovna nebyla na Sahaře. Navíc na Sahaře, tam růžovosnové kytičky prostě nerostou... A nerostou-li růžovosnové kytičky, nemám se z čeho těšit a jsem smutná... Na Sahaře. Bez kytiček. Bez anděla. Smutn

Včera jsem musela domluvit mému napínacímu prostěradlu, když se mi chtělo vytrhnout a neuváženě jít na rande s větrem. Dnes dopoledne jsem marně bojovala s neustále přilétávajícím žlutým pylem, který si snad myslel, že mi nebude ani trochut vadit, když se bude sbližovat s čerstvě nanesenou leštěnkou na Leštěně (zítra jde na povinnou preventivní prohlídku, tak doufám, že získá ty dvě barevné nálepky, které jí tolik sluší!). Buď jaro leze i na prostěradlo, které pak touží po láskyplném splynutí se silákem větrem, a taktéž pyl zakoukal se mylně do leštěnky pletouce si ji s bliznou... a nebo tento víkend příliš foukalo. A co se dělá, když fouká? No, hádejte... Ještě nápověda: tato činnost patří spíš k podzimu. No, ano... šla jsem pouštět draka! :) Fotky jsou pouze ilustrativní - vyfoceno na podzim, proto tolik pošmourné nebe a žádné pampelišky! Dnes jsem od nich měla celé boty a nohavice žluté! A jak krásně voněly! A jak nám drak hezky létal! Když zrovna chvíli vydrželo foukat souvisle..

Hledajíc na internetu další modré peříčko , narazila jsem na něco zcela jiného... a zjistila jsem, kdo jsem. Jsem asi Izidor ! Ani nevím, do které rubriky ten článek zařadit, tak od každého kousek... Francouzské ochutnávky : Isidore et la plume bleue (Izidor a modré peříčko) je francouzské divadelní představení pro děti, které se aktuálně hraje v Paříži. Pro děti ode 2 let - skupina, se kterou se mentálně ztotožňuji zcela nejsnáze... Na představení bych klidně šla, jen bych si kvůli tomu musela vypůjčit nějaké děťátko, abych tam nevypadala nemístně. Zatím se musím spokojit s obrázky a děj si podle nich domyslet... M yšlenky slečny Lenky : Izidor... hmm... vlastně Izidora bylo malé naivní káčátko, které si s maminkou a svými malými sourozenci chodilo hrát na louku. Pravidelně se tam scházelo mnoho kachních maminek se svými ratolestmi, které si celý den společně hrály... až na Izidoru. Izidora nejraději chodila až skoro k lesu, kde nerušeně přemýšlela a snila. Snila o tom, že až vyros

Možná ten můj kruh ani není tak moc začarovaný, tedy ovlivněn iracionalními faktory, jak moc je ovlivněn faktory lidskými. V praxi by ten kruh mohl klidně být i větší, ale jako modelová situace bohatě postačí, bude-li čítat tři osoby. Můj přítel, já a... naše kolegyně , respektive moje nadřízená. Napadlo-li Vás, že třetí osobou bude anděl a vloudí se i do tohoto článku, musím podotknout, že v tom případě by se nejednalo o kruh. To by byl trojúhelník! :) Přestože hlavní postavy jsou ty výše uvedené, vlastně i ten anděl v tom hraje svou roli. Veškeré vztahy u nás ve firmě jsem přehodnotila v okamžiku, kdy jsem se snažila pomáhat andělovi a všichni, kteří nejprve shledali, že si pomoc zaslouží, se k nám následně otočili zády. V okamžiku, kdy já toho andělovi tolik naslibovala! To mě prostě muselo poznamenat. Překvapivě do té doby jsem s kolegy a kolegyněmi žádný velký problém neměla, a to už jsem se mezi nimi pohybovala nějaký osmý rok. Musela jsem být ještě víc naivní, než jsem teď! Zp

Je to tak trochu článek na přání. Má být o tom, jestli je možné pochopit situaci druhého člověka, aniž byste si něco podobného prožili, vžít se do situace a poskytnout potřebnou dávku pochopení... Dle odborníka to možné není. Já sama to neumím. Prý vážnou situaci zlehčuji. Nezlehčuji ji, jen ji prostě vidím o něco optimističtěji než dotyčný... Prý příznaky podceňuji. Nepodceňuji je, jen si myslím, že ne vše je tak nepřekonatelné, jak se zdá... Prý ho nechápu. Možná nechápu, tak jak on si představuje, ale snažím se o to. Jen ten můj pohled je prostě alespoň trochu optimistický a k tomu mám ráda bojovníky! Vzhledem k tomu, že k tématu se mohu stručně vyjádřit slovy: neumím, zlehčuji, podceňuji a zcela úplně nechápu , prosím o názor Vás. A tentokrát jsem na něj zvědavá nejen já, tak si dejte záležet! ;)

Krátké aktuální zprávy... 18. května (19:46) Zítra mě čeká krom jiného andělský kraj ... tak to raději, abych nejezdila k domu na konci slepé ulice , protože co kdyby byl za plotem kromě pejska také anděl? :))) 17. května (22:40) Nejzábavnější činností dnešního dne pro mě bylo krmit kapry . Asi z té mé dětinskosti nikdy nevyrostu! Stála jsem tam na hrázi já a ještě dvě děti a všichni jsme neúnavně ulamovaly z toho našeho rohlíčku a házely dolů do nenasytných pusinek... 13. května (20:27) K přípravkům na opalování, zakoupila jsem dnes i nové plavky ... pomalu začnu balit zavazadla! :))) 12. května (22:18) Koupila jsem si dnes přípravky na opalování . Čekám léto. Když ne tady, tak alespoň na Slovensku. Nemusí to být tenhle víkend, ale klidně až ten příští... :D Jinak dnes vůbec nic nebylo, jak jsem si plánovala. Zase jsem zbaběle utekla bez boje... bez úsměvu... bez roztomilých rozpaků mého anděla... a tak vůbec bez toho všeho, o čem jsem snila... :( 10. května (09:23) Neděle dopoledne.

Jmenuje se Anna, všichni jí říkají Andulka. Vlastně jí mám docela ráda... krom dnů, kdy přijíždí anděl. V ty dny přestává pro mě být Andulkou a stává se rivalkou. Je to ten typ ženy, která to s muži po mnoha nesčetných zkušenostech prostě umí. Dle mého názoru, který je názorem ženy, tudíž v této záležitosti o ničem nevypovídající, na ní není nic zvláštního... nic zajímavého... Přesto se kolem ní všichni ti chlapi motají a rozplývají se... a ti plaší a nesmělí (tzn. můj anděl, protože žádný jiný nesmělý muž tam není) se osmělují... ne moc, ale přece! A v tomto konkrétním případě plachého muže se pro změnu rozplývá ona nad ním. Nad mým andělem! Jak je hodný! Jak je skromný! A že je to její oblíbenec! A vědí to skoro všichni, protože všem to poví! Byť mám názor podobný, neví o tom skoro nikdo... A jak ona to s těmi muži umí, umí to i s andělem. S andělem, který přijíždí pravidelně mnoho měsíců a přesto mám pocit, že se tam stále necítí úplně dobře - je totiž trochu jako já ... za jakýkol

Dostanete pozvání na oběd s kolegy při příležitosti číchsi narozenin... nesluší se toto pozvání odmítnout. Moc se vám nechce jít, přesto jdete... jdou všichni. Na místo určení se dostavíte přesně dle času v pozvánce společně s dalšími hladovými. Hostitel má však zpoždění. Vy máte hlad. Objednáváte si alespoň džus s hodně vlákninou, která vás zasytí... Po jedné ruce osoba, bez které by se vám na ten oběd nechtělo už vůbec, po druhé ruce vaše nadřízená, vedle které sedíte běžně celé dlouhé dny. Jen v kanceláři ji máte po levé straně, v restauraci po té pravé. Nic to však nemění na tom, že si s ní nemáte co říct. Vlastně krom muže po levici tam není nikdo, s kým byste si chtěli povídat. A s mužem po levici už jste si všechno řekli včera a předevčírem a vůbec máte raději intimnější atmosféru k rozhovorům než je dlouhý stůl plný lidí, kteří se na vás sice smějou, ale jen co se chvíli nedíváte, už si o vás mezi sebou něco špitají. Nechcete pít alkohol, protože řídíte. Nechtělo by se Vám, ani

Přemýšlím, co vede uživatelku internetu k tomu napsat do vyhledávače "nemám se ráda" . Přemýšlím, proč ji Google posílá ke mně... Jak mohu této bytosti pomoci? Někdy se až divím, co všechno lidé píší do vyhledávačů - respektive ti lidé, kterým je následně nabídnut můj blog a přijdou. Opravdu si myslíme, že Google pomůže, případně vylečí? Když Vás bude bolet noha, svěříte se prostřednictvím klávesnice internetu do péče? I uživatel "bolí mě noha" dostal mimojiné odkaz na můj blog... Jak mohu být těmto bytostem nápomocná? Na bolení nohy, mám pouze tu radu, že když noha bolí , stačí potkat mladou kolegyni a už nebolí ... Ale jak pomoci dívce či ženě, jež se nemá ráda?! Obzvlášť, když sama jsem taková zbloudilá duše, co hledá štěstí a lásku kde se dá... Kéž by mi pomohl Google! Jako kouzelná rybka! Stačilo by pošeptat přání, kliknout na VYHLEDAT a... Ta, co se neměla ráda, se rázem ráda měla... Ta, co se chtěla nacházet v záplavě světle modrého peří, se v něm nacházela.

Konečně foto k článku Jak vyfotit anděla ... :)

Baroko, jeho pozdní etapa rokoko a klasicismus, jehož vrcholem je empír, jsou umělecké slohy navazující na renesanci a v Evropě se postupně střídají od 17. do 19. století. Ve Francii je však baroko následováno výrazným klasicismem, který navazuje na antickou architekturu , a teprve následně přichází období rokokové. Stoletá válka Francie s Anglií vedla k tomu, že královský dvůr opustil svá sídla v Paříži. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce v letech 1643 až 1715 se však královská rezidence vrací poblíž Paříže, do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siècle (tj. " Velké Století "), bylo v Paříži vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov. Naši prohlídku zahájíme ve Versailles , v nejnavštěvovanějším zámku Francie situovaném ve stejnojmenném městě nedaleko Paříže. Původně na tomto místě stál pouze lovecký zámeček, který se za vlády zmiňovaného Ludvíka XIV. rozrostl na monumentální sídlo ve stylu baroka a následně se Versailles sta

Je možné závidět někomu prádlo sušící se na šňůře? Obyčejné a už trochu obnošené prádlo? Je to možné. Závidím konkrétně paní Andělové, jejíž pračka světlého prádla čítá několikero pánských košil... světle modrých košil... Ne, nebojte, že jste nějak out, světle modré košile nejsou nejnovějším hitem francouzských přehlídkových mol! To jen... ty košile... nosí je anděl... Tak vlastně to nejsou košile, co je zde k závidění, protože komu by se chtělo ty košile pořád prát a pak žehlit a tak pořád dokola. Hmmm... možná mně. ... mít ty košile je synonem pro to mít koho do těch košil obléknout .

"Čo by bol náš svet bez strašidiel, kto by ich rád raz neuvidiel..." zpívala jsem si celý víkend, protože jsem si stáhla úžasný rozprávkový seriál o neobvyklých strašidlách , který jsem sledovala jako malá a který právě touto písničkou začíná. Sedm padesátiminutových dílů jsem zvládla shlédnout za dva večery, jednoduše jsem se nemohla odtrhnout od vzpomínky na dětství a strašidelného světa na Frankensteinově zámku... Mladému baronovi Henrymu Frankensteinovi se povede stvořit umělého člověka - dle plánu s maximálně silným tělem a geniálním rozumem, který dostává po Einsteinovi jméno Albert - avšak dílo není zpočátku úplně zdařilé a navíc se pokusy mladého Frankensteina a ostatní dění na zámku, který obývá, nelíbí obyvatelům malého městečka Frankensteinovo. Po výbuchu na zámku, který je především dílem městského kováře, se ztrácí jak Henry, tak Albert. Frankensteinově tetě dochází trpělivost a přijíždí, aby situaci dala dopořádku. Zároveň s ní se do městečka vrací Klára, dcera

Otvírám slovenské okénko... Mám ráda Slovensko. Však jsem se také narodila v Československu. Už když se v roce 1993 z Československa stalo Česko a Slovensko mi to bylo líto a je mi to líto doteď. Pamatuju si, že v televizi bylo vysílání jak v češtině, tak ve slovenštině. Bez problému jsme rozumněli, ne jako dnešní děti. Snad předevčírem na toto téma přišla řeč s kolegyní a ona si ze mě utahovala: "Že ty vůbec neumíš slovensky?!" Proti tomu jsem se musela ohradit, tedy ne že bych plynně mluvila, ale rozumím bez problému. Dcera mé kolegyně, stejně stará jako já, měla na dovolené na Slovensku problém porozumět... dokonce prý jí museli tlumočit, jak se nechytala. Vzhledem k tomu, že jsem na Slovensku strávila několik dovolených, tak s porozuměním nemám problém. Když jsem byla malá, tak jsme tam díky podnikovým rekreacím jezdili s rodiči snad každý rok. A poslední dva nebo tři roky jsem se k této tradici opět navrátila. Cesta do slovenských termálů je pro mě synonymem začátku či k

Jakmile se ke mně dostala informace o přesném místě, kde se anděl zjevil, započal ve mně vnitřní boj. Jít či nejít jen tak nenápadně kolem? Nejít a litovat, že jsem přišla o tu možnost se andělovi přiblížit a trochu se nadpozemsky povznést na vlně jeho nebeského úsměvu. Nezažít uprostřed slunného dne kousek krásného snu pod nebem plným hvězd. Jít tam a obávat se té myšlenky, co jen si ten muž zase pomyslí. Plus strach blíže nespecifikovaný, taková ta pubertální obava dívky z chlapců, které jsem se nikdy nezbavila, byť jsem pubertálním letům odrostla. Jít či nejít? Jeho volání bylo silnější. Nemohla jsem zůstat sedět na židli a jeho bez povšimnutí nechat stál opodál... Stál tam, kde mi mé tamtamy nahlásily, že stojí. Zkontrolovala jsem si ho krátkým pohledem a blížila jsem se k němu. Nenápadně, abych ho moc nepolekala. Všimnul si mě... a přes veškerou mou nenápadnost a přirozenost se stejně leknul. Nelogicky opustil to místo, na kterém do té chvíle stál téměř jak spartakiádní cvičenec n

Byly to mé první Velikonoce tady v bytě. Jestli jsem všechny předchozí Velikonoce přecházela bez povšimnutí, tyhle jsem nemohla přejít. Dalo se předpokládat, že přijdou malí koledníci. Myslíte, že malým dětem potažmo jejich maminkám uděláte radost malovaným vajíčkem? Malovala jsem jen jedno. Ještě k tomu to byla velká improvizace... ale něco červeného na pár srdíček z lásky se snad v každé domácnosti najde. Srdíčka byla jen miniaturní a bylo jich pár, aby se obdarovanému, až ho bude loupat, celý vnitřek vajíčka neobarvil načerveno od náplně gelové tužky, která asi není určená k potravinářským účelům... Pro ostatní koledníky jsem nakoupila sušenky. Nečekala jsem jich mnoho, takže jsem usoudila, že dva multipacky po šesti kusech budou stačit. Vybrala jsem dětičkám takové, aby se jim líbily - s obrázky od Disneyho, medvídkem Pú a jeho kamarády. V osm jsem vylezla z postele, abych malé koledníky svým případným neupraveným zjevem nevyděsila. Sušenky jsem měla narovnané na tuniské vyřezávané

Jednou z těch každodenních malých výzev je pro mě vylézt vůbec z postele. Oprostit se sladkého spánku, opustit ten pohodlný důlek, který je synonymem bezpečí, a vrhnout se do světa plného cizích lidí, nečekaných nástrah a provokujících výzev. A výzvy jsou od toho, aby se překonávaly. A jejich zdolání nám následně přináší radost... Včera jsem měla radost velikou, když jsem konečně viděla Prahu. Abyste tomu rozuměli, včerejší krásný den jsme trávili v přírodě a, když už jsme se přiblížili na jih, tak jsem vyslovila přání jet ještě do IKEA, kde jsem si zase nutně potřebovala koupit nějaké věcičky do bytu. Nemám na autě dálniční známku. Buď jsme si ji mohli koupit a nebo jet po staré silnici. Nastudovala jsem si cestu a prosila jsem přítele, jestli by mi vytiskl mapu naší trasy, neb nejsem majitelkou tiskárny. On ano, ale pro změnu v ní neměl inkoust. Vypsala jsem si na papírek města, kterými musíme projet. A jeli jsme. Jednou jsme trochu zabloudili, ale intuitivně jsme se navrátili na naš

Mám ráda cizí města. Pro jejich neopakovatelnou atmosféru. Pro kouzlo bezcílného bloudění v neznámých končinách. Pro úplnou anonymitu, kterou poskytují. Pro ten pocit výjimečnosti okamžiku. Mám ráda města s prostorným naměstím. S naměstím pravidelného tvaru. S náměstím, ke kterému vedou uličky ze všech stran. S náměstím, které není dopravní tepnou. S náměstím plným obchůdků v podloubí. Mám ráda města v den jako ten dnešní. Ulice zalité sluncem, kostelní věže zapíchlé do modré lázně. Ulice liduprázdné, maximálně s pár lidmi, kteří nikam nepospíchají. Ulice a ještě menší uličky. Ulice s krásnými poetickými názvy. Mám ráda města plná přírody. Městský park s jezírkem. Městskou zeleň na náměstí. Městskou promenádu kolem řeky. Mám ráda skutečná města a ne ta, která se tak jen tváří. Města chaotická a nepřehledná. Města bez náměstí, jen s jakousi hlavní třídou. Města plná aut nedávajících přednost chodcům na přechodu. Města komerční, rádoby turistická. Města, od kterých jsem měla očekávání, a

Shrňme to: svlékli jsme si oblečení a já jsem si na tebe vylezl... Jak dlouho to bude ještě trvat, než z toho budeme mít to potěšení? Vůbec nic o tom nevím, ale už teď mě bolí hlava!

Vždy několik dní sním o tom, co všechno se stane, až se anděl vrátí. Když jsem hodně bláhová, občas si představuju i to, že se vrátí úplně mimo svůj turnus a vezmě mě s sebou do nebe. Ne, nebere mě nikam! Pravidelně se sice vrací, ale má úloha je v tom nijaká, v lepším případě zanedbatelná. Stejně tak, jak odpočítávám dny zbývající do jeho návratu, po jeho příjezdu začínám odpočítávat hodiny a minuty zbývající do okamžiku, kdy zase zamíří zpět tam, odkud přijíždí. Každým okamžikem, který není naplněním mých minimálních očekávání v podobě setkání s andělem či jeho krásného úsměvu a kterým se k času jeho návratu přibližuji, se ve mě zvětšuje prázdno . Nejprve je to malinká kulička na hrudi nebo v břiše, ale úměrně času se zvětšuje a cítím ji víc a víc. Kyne. Roste. Jako, když se nafukuje pouťový balónek. V okamžiku, kdy za zatáčkou zmizí i jeho koncová světla, zůstává jen prázdno . Prázdno , které vyplňuje každičký kousek mého těla a divně tlačí a bolí. Chvíli to trvá. Někdy i o trochu d

V některých zemích přináší velikonoční nabídku ušatí zajíčci. Ve Francii jsou to překvapivě zvony. Zvony, které každý den v roce zvou věřící ke mši, počínaje Velkým pátkem však oněmí a traduje se, že odlétají do Říma, aby s sebou odnesly vše zlé, v Římě byly požehnány a vracejíce se nazpět přinášejí úlevu a nadílku vajíček a sladkostí pro hodné děti. Když na Velikonoční neděli letí zpět, rozhazují po zahradách vajíčka, v dnešní době především čokoládová. A děti se je ještě týž den odpoledne vydávají hledat. Vajíčka, zajíčky, slepičky či kuřátka, ale i z čokolády vytvarované další symboly Velikonoc. Zmiňované zvony, ale překvapivě také ryby. Velikonoční ryba nazývaná poisson d´avril je něco jako náš aprílový žertík, ze kterého největší radost mají děti. Pointou toho vtípku je připevnit nepozorovaně papírovou rybu na záda každému, kdo se naskytne v blízkosti. Velikonoce v zemi Galského kohouta se nesou tedy především ve znamení čokolády a těží z toho výrobci čokolády a předhánějí se, kd

O jiném muži jeho ženy už víte skoro všechno, byť se snažím jeho totožnost maximálně tajit; povězme si výjimečně o jeho dalších ženách... Existují. Kdykoliv na ně přijde řeč v naší komunikaci, je mi vysvětlováno, že nemají žádný hlubší význam, jenže tajemné bytosti ve mně odjakživa vyvolávají pocit nejistoty. Jestliže jiný muž jeho ženy má význam dosažení její psychické vyrovnanosti a tudíž jeho klidu, jeho jiné ženy mají efekt zcela opačný. Otázkou je, co je v takové situaci lepší - aby jeho ženy zůstaly v utajení a tedy kýženou psychickou vyrovnanost nenarušovaly (za podmínky, že budou stoprocentně utajeny) a nebo aby tyto ženy byly věcí veřejnou stejně jako jiný muž jeho ženy. Kdo jsou jeho ženy? Skrývají se pod souhrnným označením helpdesk . Máte-li jakýkoliv softwarový problém a jste-li žena, kontaktujte ho. Dnes s nějakou Markétou odvirovával po telefonu počítač... dlouhé hodiny... Přichomýtla jsem se k tomu náhodou a on se rozhodl ukázat mi své karty. Minulý týden kvůli

Jak namalovat portrét ptáka , už víme. Jak v době digitálních fotoaparátů zvěčnit anděla ( když už ne rovnou ho lapit do klece a pak smazat všechny mříže )? Musíte nejdřív vyčkat jeho příjezdu s radostným očekáváním v očích Pak počkat ve skrytu budovy až přijde pod okno A čekat, až se k Vám natočí tak aby vznikl portrét Nesmí vás vidět přestože pak by se zastavil a na chvíli ustrnul Polekal by se... Musíte být neviditelní schovat se za záclonu a nemít barevně výrazné šaty nebo jen vykukovat zpoza okna nehýbat se a mlčet... Bude to trvat jen chvíli kdy bude pod tím oknem neváhejte a mačkejte spoušť protože brzo zase zmizí a vy budete čekat dlouhé dny než se vrátí Nebojte se vystrčit ruku za záclonu jinak nestvoříte kvalitní fotku A nepůjčujte si přítelův mobil neb nemá kvalitní rozlišení ani žádný zoom Vemte si příště raději foťák! A pak se vám třeba podaří vyfotit anděla jak mává křídly Jestliže nemává je to zlé znamení znamení že fotka není k ničemu než k vyhození Když mává je to dobr

Milé a výstižné... :) Jak namalovat portrét ptáka (Else Henriquezové) Musíte nejdřív namalovat klec s otevřenými dvířky pak namalovat pro ptáka něco krásného a prostého a milého co ptáka přiláká postavit plátno poblíž stromu na zahradě v hájku nebo v lese ukrýt se za strom a mlčet nehnout ani brvou... Někdy pták přiletí hned se vší kuráží a jindy váhá celé roky než se odváží Nesmíte ztratit trpělivost čekat čekat třeba celou věčnost Čas čekání však není nijak úměrný kvalitě obrazu Když konečně pták přiletí pokud přiletí že musíte mlčet z hloubi duše počkat až vletí do klece a když je uvnitř musíte zlehka zavřít štetcem dvířka a potom smazat všecky mříže a dávat pozor abyste mu nezkřivili ani pírko Musíte namalovat strom a najít ptáka tu nejkrásnější větev a namalovat listí na větvích a svěží vánek sluneční paprsky a bzukot hmyzu v žáru léta a potom čekat až pták začne zpívat Jestliže nezpívá je to zlé znamení znamení že obraz není k ničemu než k vyhození Když zpívá je to dobré znamení

Je neděle večer a mě už zase tak trochu tíží ta myšlenka, že víkend je pryč a celých následujících pět dní mě do zadku bude tlačit ta židle, kterou mám v kanceláři. Tak si ještě užívám posledních pár chvil na mém pohodlném křesle, nohy jsem si dala nahoru a na ně notebook. Vzhledem k mé nelásce k jakýmkoliv domácím pracem jsem na sebe pyšná, kolik jsem toho zvládla za víkend a jak to mám teď doma skoro jako nové! Včerejší den, který se předem zdál být bez programu, jsem od rána do večera vyplnila prací. Dnes jsem si plánovala odpočívat. Vpodstatě to tak bylo... i ten výlet byl... Žádná velká túra vzhledem k averzi mého přítele k jakékoliv turistice; zkráceně řečeno někam dojet autem, nikam daleko nechodit, pokoukat a zase jet dál. Dnes jsme vyjeli na nejvyšší horu Českého ráje, ale vzhledem k nulové viditelnosti, přestože bylo jinak slunečno, nemělo význam jít na rozhlednu. Na místě, odkud je jinak vidět do širého kraje, jsme si dnes připadali jako na konci světa - pod mezí za lesem b

Úžasná interpretka a úžasný film na motivy románu úžasného spisovatele...

Čeká nás krásný slunný víkend nebo alespoň jeho začátek. Celou zimu jsem se na to těšila! A nejraději bych si teď něco plánovala... nějaký výlet do prosluněné přírody nebo něco na ten způsob, ale nějak nemám žádnou společnost... :( Přítel o mou společnost neměl zájem už v odpoledni dnešního krásného dne, na zítřek má absolutně nedůležitý program a s mou přítomností opět nepočítá. Až v neděli se mi chce věnovat. V neděli, až na naše území přijdou přeháňky a bouřky... to si o nějakém výletu můžu nechat jen zdát. Jsem na něm nezdravě závislá. A to asi posledního půl nebo tři čtvrtě roku... Předtím jsem trávila mnoho času s mojí sestrou a jejími dětmi. Každý rok několikrát jsme spolu jezdily na dovolenou. A o víkendech, jako bude tento, jsme jezdily na výlety. Místo otce, který nefungoval stoprocentně a občas měl zásadní poruchy, měly děti tetičku a se sestrou jsme si všechny naše společné akce také užívaly. Naposledy to bylo v Chorvatsku vloni v červnu. Pak se rozhodla, že poruchy svého

Důkaz globálního oteplování planety Radka má kalhotky s žabkou a k tomu spodní prádlo pro štěstí. Žabka nosí tanga a vypráví o tom story . Ptáček má ráda svoje kalhotky se Snoopym . A já mám konečně také takové! Pohodlné... 95 % bavlna, 5 % elastan. A jako bonus obrázek!!! Taky Snoopy... :D Z holčičích obrázkových kalhotek jsem dávno vyrostla, ale teď se k nim zase vracím, byť to při velikosti XL může být rochu komické. Zatím jsem to nezkoušela, ale předpokládám, že tím jak se ten miniaturní kousek oblečení roztáhne do šířky, Snoopy nabyde obludných rozměrů!!! Nevadí... však je nikomu ukazovat nebudu a pro mě jsou vzpomínkou na jeden krásný den... Tentokrát to byl Snoopy, před několika týdny medvídci... vzniklo tak desatero mého obrázkového spodního prádla a zjišťuji, že je to oblast vhodná dalšího rozšiřování. V rámci rozšiřování by bylo vhodné udělat inventuru těch příšlušných šuplíčků v komodě a vyřadit z provozu některé už hodně opotřebované kousky. Zvu Vás na návštěvu - ke mně do

Včerejší den byl dlouhý. Setkání z andělem bylo jen krátkým intermezzem v časném dopoledni. Ač jsem plánovala drama o několika dějstvích, zrodila se pouze aktovka; scénář zůstal pouze v mé hlavě, scéna a kulisy nebyly, jak být měly, a k tomu se do děje připletla jedna postava navíc... Bytost! Už den předem jsem zvažovala tu variantu, že se může stát, že s ním zase přijede... a nedalo mi to spát. Místem našeho setkání bylo autobusové nádraží. Z mé strany to bylo nějaký čas plánové a několikrát odložené, pro něj trochu překvapení... sice už si možná zvykl, že se s ním chci občas svézt, ale má tu nevýhodu, že to nikdy neví předem, kdy se rozhodnu nastoupit mu do autobusu. Vlastně ani moc překvapeně nevypadal! Nebo to na sobě nedal znát... trošku mi tam chybělo to nadšení, které jsem tam vídala dříve, když už jsme se takhle několikrát setkali. Ale mohl ze sebe nechat vyzařovat případnou radost, když tam měl bytost?! Asi už víte, že mám radost ze zjištění totožnosti té bytosti a jste zvěda