Nechcete mě na víkend někdo adoptovat?
Čeká nás krásný slunný víkend nebo alespoň jeho začátek. Celou zimu jsem se na to těšila! A nejraději bych si teď něco plánovala... nějaký výlet do prosluněné přírody nebo něco na ten způsob, ale nějak nemám žádnou společnost... :(
Přítel o mou společnost neměl zájem už v odpoledni dnešního krásného dne, na zítřek má absolutně nedůležitý program a s mou přítomností opět nepočítá. Až v neděli se mi chce věnovat. V neděli, až na naše území přijdou přeháňky a bouřky... to si o nějakém výletu můžu nechat jen zdát.
Jsem na něm nezdravě závislá. A to asi posledního půl nebo tři čtvrtě roku...
Předtím jsem trávila mnoho času s mojí sestrou a jejími dětmi. Každý rok několikrát jsme spolu jezdily na dovolenou. A o víkendech, jako bude tento, jsme jezdily na výlety. Místo otce, který nefungoval stoprocentně a občas měl zásadní poruchy, měly děti tetičku a se sestrou jsme si všechny naše společné akce také užívaly. Naposledy to bylo v Chorvatsku vloni v červnu. Pak se rozhodla, že poruchy svého manžela nemá kde reklamovat, ale vrátit ho může. Můj byt se pro ni a děti tou dobou stal přechodným domovem...
Škoda, že to nedopadlo jako všechny naše dovolené a neužívaly jsme si to. Bylo to moc dlouhé a bylo to těžké - pro všechny... Bydlely tu čtvrt roku a s každým dnem to bylo horší a horší. Nakonec si do doby, než vystěhuje exmanžela z bytu, musela najít byt. Když ho vystěhovala, stěhovaly se zpátky k sobě už s novým mužem... Najednou mě nepotřebuje. Má ze svého pohledu jistě bezproblémově fungující exemplář mužského pohlaví, tak na co nějaká sestra?
Nikdo, s kým bych mohla strávit zítřejší slunnou sobotu, tedy není.. nikdo, kdo by o mě stál... Vůbec nevím, co budu zítra dělat. A já něco chci dělat! Nechci sedět sama doma, zatímto venku bude jaro!
Přestože je venku krásný den, je mi z toho smutno. A tenhle stav trvá už od rána. Jediným světlým okamžikem dne byl úsměv mého anděla.
Nádherně se usmál, ale sobotu se mnou také asi trávit nechce. Nic neříkal! :(
Komentáře
Okomentovat