Zažít něco (s)nového!

Už dávno nejsem v letech, ve kterých je typické rozhodovat se o budoucím povolání, přesto často nad svou kariérní budoucností přemýšlím. Jsem účetní a zvažuji něco zcela jiného. Váhám mezi princeznou a vílou. Taková princezna žijící v průměrném království to nemá špatné. Jedná se o práci v úžasném prostředí pantatíčkova zámku. K plnění úkolů jsou jí plně dispozici chůva, komorná a sehraný tým služebnictva a k zábavě v polední pauze může využít dvorního šaška; skvělým zaměstnaneckým benefitem je i opulentní hostina třikrát denně. Její pracovní náplň se sestává ze zkoušení krásných dlouhých šatů, vymýšlení toho, co by chtěla a co by jí pantatíček král měl splnit, a svou kariéru završí tím, že si vybere ze tří potencionálních ženichů - krásných princů, kterého z nich pojme za chotě. Ale na princeznu jsem ve svých téměř pětatřiceti asi už trochu stará... ... budu víla! Lesní či luční, je to jedno, opět se jedná o líbivé pracovní prostředí. A ta uniforma! Šatečky tak jemné, že se kouzelně v

Ani egocentrický mýtoman nemohl věřit tomu, že setkání s erotomankou bylo náhodné! Ale já jsem ho prostě musela vidět!!! V čas jeho očekávaného příjezdu jsem se postavila div ne přímo do hlavní brány a odsud zamířila přesně tím směrem, kam jel on, a tvářila se, jak nutně tam potřebuju jít. "Ahoj Lenďo!" Můžu mu věřit alespoň ten pozdrav? Nic víc, totiž ne! :( Ono vlastně ani toho, co by mě potěšilo, kdybych tomu věřila, moc nebylo. Snad jen první část následujícího sdělení: "Musíme se domluvit a musíš přijet, až bude hezky..." Aha. Minule nebylo dost hezky. Model do méně hezkého počasí už asi má. Musím přijet do Hor, pokud ho chci vidět. A domluvíme se na něčem kdy? Až naprší a uschne. Vlastně ne, až bude hezky! Ani se nesnažil se mi omluvit. A nehladil mě po ramínku jako minule. Takhle jsem si naše první setkání poté, co se vymluvil z toho rande, o kterém jsem tak moc snila, fakt nepředstavovala. A už vůbec mi neměl říkat: "Ty ses mi pak už vůbec neozvala...&q

Přesně před sedmi dny mi sdělil, že se mnou na rande nejde, a já od té doby žeru. Krom snídaní, svačin, obědů a večeří jsem za ten týden spořádala dva pytlíky arašídových křupek, jedny hořické trubičky čokoládové, jedny hořické trubičky čokoládové polomáčené, jednu hořkou čokoládu s kakaovým krémem, sáček bramborových lupínků s mořskou solí a pepřem, sedm lázeňských oplatek kokosových, balení pražených solených arašídů, jeden zmrzlinový pohárek, konzervu kuřecí šunky, pytlík amarantových lupínků, čtyři tyčinky s oříškovým krémem v čokoládě (multipack), sáček křupavých müsli srdíček, trubičku plněnou zmrzlinou, několik plátků brusnického boku (20 g), pytlík bramborových crackerů, sáček slunečnicových semínek, jednu menší bílou čokoládu s kakaovými cereáliemi, šest slepovaných sušenek s krémem a čtyřicet kyselých gumových medvídků. Protože si už dva roky zapisuju jídelníček, mám přesný přehled o každém snědeném medvídkovi a o tom, jaké jsem prase! Tak takhle teda ne! Protože si už dva ro