Zažít něco (s)nového!

Možná by to mohl být pan L (poslední v mé abecedě je před více než dvěmi roky pan Kouzelnej )... ale má to takový malý (ne)významný háček... byť se celkem pravidelně vídáme, mluvili jsme spolu jen velmi krátce dvakrát či třikrát... za desetiletí... :D To by mi možná v tom se (ne)konečně zamilovat vůbec nevadilo, ale když on se mi asi ani nelíbí, jen je (ne)skutečně milej... Ano, to jde být milý beze slov! Pracovali jsme spolu v jedné firmě. Já jako účetní, on jako řidič autobusu, v práci jsme se nepotkávali, jen jsem párkrát nastoupila do autobusu, který on řídil a který jel směrem, kterým jsem potřebovala... pak tam on možná chvíli ani nepracoval a teď už tam zase nepracuju já. Vídáme se v ty všední dny, kdy z práce jedu rovnou domů, ne s ním autobusem, autem; před půl čtvrtou jsem skoro doma a on před půl čtvrtou jezdí dle jízdního řádu autobusem v protisměru. Vždy mi zamává a já na to každý ten den čekám a těším se. Není to jen ledabylé pozvednutí ruky, mává. Občas se mnou i laškuje

Vždy pro mě práce byla jen něco, kam chodit musím, abych měla na čokoládu, ale poslední dobou cítím, že se to změnilo. Práce mě baví, ale tak tomu většinou bylo i v minulosti, teď se mi navíc zdá, že do práce chodím ráda, což se mi v minulosti taky dělo, ale mělo to většinou jiný důvod, než ta práce samotná. Na předchozím pracovišti to byl chlap... několik chlapů v průběhu těch let, co jsem tam pracovala, na které jsem se těšívala. A teď je v tom vlastně taky chlap... Tentokrát je to ale jiné. Tenhle chlap mi tu práci dal, tenhle chlap mě za tu práci platí, tenhle chlap mě za tu práci chválí. Šéf. Ne, nezamilovala jsem se! Aspoň myslím... Ale prostě si ten způsob jeho chování k zaměstnancům nechám líbit. Ať už mi říká "sýkorko", ať už mě přesvědčuje, že je rád, že mě má, ať už mě hladí po ramínku, ať už vedle sebe nad doklady stojíme ne velmi blízko, ale bez i jen mimimální mezery mezi námi, nevadí mi nic z toho. Spíš naopak, ta mužná blízkost mi skýtá pocit bezpečí. Ale fa

Tohle je moje cesta z práce.     Taková asi desetikilometrová procházka údolím. Ne, nechodím pěšky denně; ale na jaře jsem se rozhodla, že budu chodit jednou týdně, protože pěší turistika je jeden z mála druhů fyzické aktivity, do kterého se nemusím příliš nutit. A předsevzetí plním a skutečně jednou týdně jdu z práce pěšky... Část mé cesty z práce má i jméno. Riegrova stezka. Vede po lávce nad řekou...   ... i tunelem.   Sem tam něco roste...   ... a s postupujícím jarem se to tu pěkně zelená!   A když se chci posedět, jsou cestou i lavičky, třeba tahle na vyhlídce nad řekou.   Vzpomínáte na první fotku? Jak vidno, už pár týdnů chodím!   A příští týden půjdu zas!

Mám novou sukni! Mám novou sukni! Tralala tralala tralalalalaaaaa... Ta radost není způsobená jen tím, jak pěkná je, ale že jsem si ji sama ušila; takže mám originální sukni jakou nikdo ne! S jednorožci! :) Sluší jí to s kámoškama, že? Když chcete fakt originální sukni, v oděvním řetězci ji nekoupíte! Dají se koupit na designových trzích nebo na fleru nebo v menších e-shopech, moje oblíbená značka má i kamenné obchody, ale nějaké korunky to stojí. A já moc neumím utrácet prachy za hadry... takže nezbývalo než koupit látku a vytáhnout dávno zaprášený šicí stroj! Vzhledem k tomu, že se blíží léto, chtěla jsem nějakou světlou, ve které vyniknou opálené nohy, a takovou nějakou "něžnou". Tahle látka s jednorožci předčila mé představy! Ano, jsem trochu infantilní... :D ... ale ta látka je úplně boží! Jednorožčí roh se ztrácí v záplavě růžových a fialkových kvítků, a jednorožce si všimnete, až když začnete přemýšlet nad "tím černým"; to jsou přivřená jednorožčí víčka, za

Chcete vědět, co jsem si přála k narozeninám? Sukni. A chcete vědět, kolik sukní už doma mám? Na každý den v měsíci jednu! Fakt plus mínus... teda spíš jen to "plus" ... třicet!!! Elegantnější i sportovnější, originální vzory i jednobarevné, krátké i pár dlouhých, letní i zimní, rovné, půlkolové, ale nejvíc jsem si poslední dobou oblíbila balónové. Plus ještě nějaké šaty... Sukně jsem nosila vždycky, ale dřív jsem je střídala i s kalhotama; až časem jsem dospěla k tomu, že ten dvounohavicový kus oblečení není ani trochu ženský! Loni v zimě to bylo, když mi začalo téct do kozaček, šla jsem je reklamovat a asi v lednu jsem skončila bez nich a už nebylo možné nikde žádné sehnat... a bez nich jsem si sukni v tom období fakt obléknout nemohla. Do jara jsem nosila kalhoty a bylo mi líto, že nemám na sobě sukni aspoň někdy. Jen, co bylo venku počasí na baleríny, oblékla jsem se do sukní znovu a už jsem se ke kalhotům nevrátila. Ještě asi dvakrát, třikrát jsem si džíny na chvíli obl

Viděla jsem za uplynulý měsíc tři české filmové novinky. Na Léto s gentlemanem jsem šla, protože Hanzlík :). Ženy v běhu bych si klidně nechala ujít nebýt těch pozitivních ohlasů. A upoutávky před filmy mně jasně říkaly, že LOVEní vidět musím. Tolikrát jsem v kině nebyla snad několik let předtím! A asi nejsem cílová skupina rádoby filmových hitů... Nekritizuju Ženy v běhu , jen prostě nechápu, v čem jen ten film lepší, kde sbírá pomyslné body pro recenze a proč je jeho hodnocení na CSFD o tolik vyšší?! Od začátku jsem věděla, jak ten film dopadne, tušila jsem, co kdo řekne... od filmu prostě chci, aby mě překvapoval! Nepřekvapil. Vtipy se mi zdály laciné. Asi nejsem cílovka. Stejně tak je třeba chápat, že Léto s gentlemanem napsal Jaromír Hanzlík pro ženy, noblesou chtěl konkurovat dnešní uspěchané době; takže kdo nečekal akci a spád, ale letní pohlazení musel odcházet z kina spokojen. Mně ten příběh byl velmi blízký, úplně se vidím, jak Jaromírovu kouzlu sama propadám a jeho pozor