Jak se ze mě stala kariéristka

Vždy pro mě práce byla jen něco, kam chodit musím, abych měla na čokoládu, ale poslední dobou cítím, že se to změnilo. Práce mě baví, ale tak tomu většinou bylo i v minulosti, teď se mi navíc zdá, že do práce chodím ráda, což se mi v minulosti taky dělo, ale mělo to většinou jiný důvod, než ta práce samotná. Na předchozím pracovišti to byl chlap... několik chlapů v průběhu těch let, co jsem tam pracovala, na které jsem se těšívala. A teď je v tom vlastně taky chlap...

Tentokrát je to ale jiné.

Tenhle chlap mi tu práci dal, tenhle chlap mě za tu práci platí, tenhle chlap mě za tu práci chválí.

Šéf.

---

Ne, nezamilovala jsem se! Aspoň myslím... Ale prostě si ten způsob jeho chování k zaměstnancům nechám líbit. Ať už mi říká "sýkorko", ať už mě přesvědčuje, že je rád, že mě má, ať už mě hladí po ramínku, ať už vedle sebe nad doklady stojíme ne velmi blízko, ale bez i jen mimimální mezery mezi námi, nevadí mi nic z toho. Spíš naopak, ta mužná blízkost mi skýtá pocit bezpečí. Ale fakt v tom není nic víc; předpokládám, že ani z jedné strany.

Trávím až moc času sama. Vztah, který přetrval roky, nějak vyšuměl; muž, kterého jsem pro sebe dlouho chtěla, byl nepoužitelnej magor a nikdo jiný se neobjevil (přestože jsem se já asociálka a introvertka dokonce sešla se člověkem, kterého jsem poznala na sociálních sítích). Pořád to mám tak, že bych chtěla někoho, kdo by chtěl mě, ale zdá se, že to je nedosažitelný cíl. Tak mám práci a pro tu trochu lidského tepla si zatím chodím tam.

Možná namítnete, že se šéf nechová standardně. Nechová... ale ještě než jsem tam šla, jsem to mohla tušit...

Fakt jsme tam divní všichni; je to panoptikum, ale funkční. Chodím tam ráda! A dokonce nemám problém si ráno přivstat a jít dřív nebo tam zůstat dýl.

Osobní život bych samozřejmě taky brala. Snad někdy bude. A, až bude, tak myslím, že si priority zase poupravím.

P. S.: Šéf hledá nového řidiče a vzhledem k mému předchozímu pracovnímu působišti čeká, že nějakého vytáhnu z rukávu. Jeden mě napadl (naposledy někdy v létě mi vyprávěl, jak moc rád by zase jezdil, že práce, kde skončil, skutečně není nic pro něj... a taky říkal, že mě miluje a že by chtěl, abych se k němu nastěhovala... a pak už se neozval), ale chovám se racionálně a dělám, že o žádném řidiči nevím.