Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2020

(ne)obyčejné #kamínky

Obrázek
Tenhle nápad s putovními #kamínky mě nadchnul! Pozvánku do facebookové skupiny, kde se nalezené a do světa vypuštěné #kamínky sdílejí, jsem dostala v době, kdy se v Česku začal pomalu, ale jistě šířit koronavirus; hned jsem první tři #kamínky namalovala, ale zrovna nebylo moc příležitostí, jak je do světa vyslat... ... ty nastaly až v době rozvolňování! A to už jsem na výletech do přírody začala i první #kamínky nacházet!  Princip je jednoduchý. Malujete #kamínky, zanecháváte je na veřejně přístupných místech pro náhodné nálezce a sami se těšíte z (ne)čekaných nálezů. Na kamínek můžete narazit prakticky kdekoliv. Svůj první, ten fialový "all you need is LOVE <3", jsem nalezla na vyhlídce při turistické stezce. A svůj první do světa poslaný jsem položila na oranžovou poštovní schránku. S přibývajícími nálezy jsem se pro myšlenku nadchla ještě víc. Jen po předchozí zkušenosti, jak těžké bylo zbavit se výtvorů, které jsem se snažila mít vymazlené, jsem se rozhodla pro to tvoř

(ne)všední podívaná

Obrázek
Datum: 16.08.20 Budíček: 02:03 Čas setkání: 02:30 Počet km vozem: 27 Čas zahájení výstupu: 03:08 Počet km pěšky: 6 Dosažení vrcholu: 05:01  Východ slunce: 05:43 Dojmy:  nekonečno

Milá Gábi!

Tady je. Nový starý blog. Už dlouho přemýšlím nad napsáním jednoho článku... Bude. Výhledově. Bez Tebe by už určitě nebyl. Bez Tebe bych se za měsíc, za dva možná podívala na blog.cz a zjistila bych, že všechny mé (ne)důležité vzpomínky jsou pryč. A znovu by se mi asi začínat nechtělo... Teď tady jsou. Jen díky Tobě! Zatím jsou zápisky takové rozespalé, neučesané, no, snad nemají na bradě zaschlou slinu... Umyjeme se, učešeme a budeme se usmívat na ten proslední dobou prapodivný svět a hledat v (ne)všedních dnech (ne)malé radosti! Za záchranu blogu náleží Ti odměna. Je to příliš troufalé pozvat Tě na něco dobrého? Až pojedeš do Krkonoš nebo někam poblíž nebo i dál (auto, které se jmenovalo Leštěna, už nemám, ale něco, co jezdí ano)... co? Gábi si zaslouží něco většího, ale je tu někdo další, kdo by se mnou šel někde pod Horama třeba na zmrzlinu?