Zažít něco (s)nového!

Kdyby tak existoval nějaký návod na vztahy! Nevím teda, zda by mi pomohl s tím mým atypickým, který předem vnímám tak, že skončí špatně (přesto si ho chci užít!). No, já vlastně ani nevím, jestli je to vztah ve více než obecném smyslu slova... Je to vztah?! Má to své kouzlo a je to divný zároveň. Chci to, chci toho víc a přesto se bojím. Moc nad tím přemýšlím a přitom bych to chtěla nechat jen tak plynout. Je třeba se tomu poddat, přesto se pořád zdráhám projevit svoje emoce. Je větší blázen on a nebo já?! Zamilovávám se na první pohled. Do něj před dvanácti lety; nevěřila jsem, že bych s ním někdy něco mohla mít, ale občas jsem se tím snem nechala hodně unášet, občas jsem se snažila se s ním sblížit, občas jsem na jeho existenci ale i zapomněla. Jemu ten zájem mladší holky asi dělal dobře, nikdy mě neodmítl, naopak mi později sliboval i to, o čem jsem se ani snít neopovažovala, tehdy se bohužel stalo jen málo z toho. Existuje šance, že se to všechno ještě stane? Říkali mi: "Nevěř

Dřív jsem si krom blogu psala i cosi jako deníček - své prožitky, postřehy a emoce bez cenzury. Už si ho nepíšu, byť blog vždycky bude jen verze vhodná zveřejnění (i když si ho stejně píšu spíš pro sebe, nemyslím si, že zažívám něco extra zajímavého, spíš naopak), a tak některé detaily z rande č. 3 vím jen já a nějakým tajemstvím zůstane obestřeno i rande č. 4, nevyprávím to ani kamarádkám... A fakt to vím jen já! Vzhledem k množství zkonzumovaného alkoholu bohužel druhý den neví ani protějšek, co bylo. To mě docela trápí, zvlášť po prožitcích z dětství dcery rodiče alkoholika, ale pozitiva dosud převažovala. Čtvrté rande se opět konalo až v náhradním termínu. Po šíleném pondělí se mi celý týden slibovala společná neděle; těšila jsem se, byla jsem spokojená s každodenní komunikací, cítila jsem po té předchozí schůzce jistý obrat, byly omluvy - za pondělí i za promarněné roky, byly emoce, byly humory, byly přísliby a já tomu věřila. V jeho "Dáme to." bylo pro mě všechno! A tak

Druhý první rande bylo divný. Druhý druhý rande už bylo míň divný. První třetí rande bylo šílený! Přesto jsem velkou část společného odpoledne byla šťastná. Ne, nepřišel na neckyádu, kde jsem byla beruškou. Prý byl v práci... Ozval se až o den později. A pozval mě opět k sobě do Hor. Prý aby smečka byla kompletní! Beruška, vlčák a magor? Jo, budeme slušnej oddíl! S tímhle vědomím tam druhý den jedu bez obav, asi jen s mírnou nervozitou odpovídající třetí schůzce. Pes mě nesežral. Vlastně mě nadšeně vítal a docela hezky jsme si spolu na zahradě hráli, než se Roman, který při čekání na mě usnul, probudil. Ten mě nijak zvlášť nevítal. Tu naši druhou první pusu jsem musela dát já jemu, jako zcela spontánní poděkování za kuličku do ložiska (rozumějte dárek) z Rakouska. Vzhledem k tomu, jak to prezentoval, mě ta blbá kulička fakt potěšila; jen jsem ji tam teda nakonec zapomněla. V tu chvíli nevím, jak dalece má promyšlen plán na odpoledne; slibuje mi návštěvu kavárny a procházku se psem. Kav