Zažít něco (s)nového!

Pan jedinečnej se oženil, ještě než na něj nadešla ta správná doba u mě. Ani samostatnej článek na blogu neměl... No, jeho smůla! Už je tu pan kouzelnej! Asi jste ho zrovna teď nečekaly, vzhledem k tomu, že ještě nedávno jsem vzdychala nad panem barevnějším . Jenže nadšené vzdychání velmi rychle zase nahradily posmutnělé povzdechy. Neudělal, co slíbil; už zase. A, jak mi to bylo líto, přestala jsem ho po dvou týdnech intenzivních schůzek na dvoře vyhledávat. Náhodně jsme se potkali již několikrát, ale on nic neudělal, abychom si byli blíž, nikdy nepřišel za mnou třeba se jen zeptat, jak se mám, přestože ještě před týdnem jsem mu dovolila jakoukoliv důvěrnost a on se vždy, když jsme se loučili, ujišťoval, že se uvidíme. Pravděpodobně se v době, po kterou u společného zaměstnavatele ještě setrvám, uvidíme... a určitě kvůli němu budu ještě vzdychat. S ním asi ne. Teď však vzdychám za panem kouzelným! Kouzelnej je už pěknou řádku let, teda určitě už od narození, ale já ho vnímám jako kouz

Po více než dvou týdnech od chvíle, co jsme se viděli naposledy a co jsem mu psala, že spolu tu situaci, ve které jsme, vyřešit neumíme (a spoustu jiného) , jsme se potkali. Zastavil kvůli tomu na křižovatce a dokonce opustil vůz; po dvou týdnech se mě snažil chlácholit a hladil mě po paži . Slíbil mi, že se za hodinu uvidíme. A tak se stalo... vyslechla jsem si toho spoustu... o nás dvou nic, krom toho, že prý ho jeden kolega upozorňoval, aby od mého muže (který není můj muž) nedostal do držky; uklidňuju ho, že toho se fakt bát nemusí, ať se víc bojí trafikantčina zedníka. Přes to všechno i bezvýchodnost situace je mi s ním zase hezky, domlouváme se, kdy se bohužel jen na dvorečku uvidíme příště... A ten den má svátek! Ideální příležitost přiblížit se mu blíž a dát mu... ... bonbóny Sparta, které jsem mu musela koupit, když jsem je asi před dvěma měsíci uviděla a když vím, že je velkým fanouškem... a samozřejmě nejen to! Dostal pusu, která přešla v krátké objetí. A hlavně jsme byli c