Zažít něco (s)nového!

V první vteřině se mi zalíbil. Po měsíci jsme se prvně na dálku pozdravili. Po dvou měsících jsme spolu prvně (pracovně) hovořili a tím setkáním jakoby část svého kouzla bohužel pozbyl. Po roce jsem se přesto stále kochala jeho vzhledem, občas jsme si zamávali, pozdravili se a usmívali jsme se na sebe. Po dvou letech se snažil mě občas pobavit nějakým ne úplně originálním vtípkem a já už jsem se na něj nebála promluvit sama, byť to bylo jen o počasí. Po třech letech se mi stále občas stávalo, že jsem na něj tiše zírala s otevřenou pusou, když to neviděl, a taky jsem zjistila, že umí bejt i velmi milej, když chce, ale on se o mně přesto vyjadřoval slovy "znám ji, ale nevím odkud". Po čtyřech letech jsem z něj byla stále zmatená, prvně jsem se ohradila proti oslovení "mladá paní", občas jsme spolu prohodili pár slov a já jsem v návalu sentimentu jeho kouzlu propadla znovu a naplno. Po čtyřech letech jsme si spolu taky začali tykat a já se ho prvně dotkla, chvíli před

Původně zde měl být seznam čítající patnáct bodů jako v předchozích článcích tohoto projektu. Jenže není příliš neskromné mít tolik přání? Možná trochu ano; přestože nejsou hmotná a přestože si většinu "věcí" vůbec nepřeju pro sebe... A navíc nejenže je to neskromné, ale ta opravdická přání, která máme, se nemají říkat nahlas, jinak se nevyplní. Takže si svá přání nechám pro sebe. Neřekla jsem je ani krásnému Romanovi loni po Vánocích, když se mě ptal, cože jsem si to přála, že se mi to nevyplnilo. Hlupák! :))) A alespoň si jich nemusím vymýšlet tolik, aby jich bylo správně do počtu! :D Nechám si je pro sebe a, když se na nejzásadnější budu dostatečně soustředit, třeba se letos vyplní... A vzhledem k tomu, že jich fakt nemám patnáct, ta zbývající věnuji vám! ;) Jestli chcete, podělte se o ně v komentářích, jestli ne, řekněte si je sami pro sebe nebo je napište do dopisu, který dáte Ježíškovi za okno, ale hlavně: ať se vám vyplní! Krásný předvánoční čas!

Když se zamiluješ do mýtomana, tak jsi úplně prdeli. Nemůžeš dělat vůbec nic. Podobně jako když se zamiluješ do anděla ... jenže je to úplně jinej level. Pan anděl nebyl mýtoman. Pan anděl ti nedával tolik naděje. Pan anděl měl melírovou krásku. Pan anděl tě zklamal. Mýtoman vlastně taky. Mnohokrát. Jenže když se zamiluješ do mýtomana, on ti tím, jak je kontaktní, dopřává zažít něco (s)nového: pocit, že nejsi úplnej lúzr. Možná ani nevíš, jestli jsi víc zamilovaná do mýtomana nebo do toho pocitu. A je to jedno, když si nemůžeš pořádně užít ani jednoho... jen se díváš z okna... a strašně chceš být venku, být u něj... a neuděláš to (nebo alespoň ne hned), protože jít tam hned, jakmile téměř po třech týdnech přijede - po třech týdnech od toho okamžiku, kdy jsi ho brala za ruku - je do očí bijící. To nevypadá jako náhoda. Jako náhoda bude třeba vypadat, když tam půjdeš až za chvíli... Když se zamiluješ do kohokoliv, tak jsi úplně v prdeli. Protože ty jsi tak nesmělá, potřebuješ, aby něco u

večerní lyžování (v případě dobrých sněhových podmínek) čtení všech doma nahromaděných a dosud nepřečtených knih hraní společenských her (jste-li single, onlajnovek) třídění fotografií z léta šití / pletení / háčkování (*co neovládáte, škrtněte) malování či vymalovávání dlouhé něžné milování (jste-li single, určitě si také poradíte!) vzdělávání se v jakékoliv oblasti sepisování pamětí nebo dokonce psaní knihy psaní blogu a vymyšlení seznamů, na které jste se sami neprozřetelně dali kontrolování toho, zda si vás na fb přidal do přátel někdo, o koho stojíte plánování jídelníčků, který ze dvou třetin tří čtvtin nakonec stejně nedodržíte navštěvování přátel, večerních podniků a vánočních besídek vyhazování sněhu před domem a garáží nekonečné snění o tom, který stále ještě onu žádost o přátelství nepřijal

Je to téměř rok, kdy mi bylo líto, že mě nevzal za ruku . A aby mi to nebylo líto ještě další rok nebo třeba mnohem déle, tak jsem ho dnes za ruku vzala sama. Bez přemýšlení, bez varování, před kolegyní... a on se i nadále krásně usmíval... a mně bylo v tu chvíli tak hezky, že jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, zda to není nevhodné, ani nad tím, že máme oba dva partnery, a už vůbec ne nad tím, co si bude myslet kolegyně, a možná bohužel ani o tom, co si bude myslet on. Nedal na sobě znát vůbec nic... Přesto si teď myslím, že jsem to asi přehnala. Na cizí chlapy se nesahá! A když už se na ně sahat musí, tak se plynule na to neberou za ruku!!! A když už je nutné vzít je za ruku, tak se už nikdy nepouští, ku**a!!!!!

Občas se mi stane, že stojím v obchodě u regálu s čokoládami, vyberu si, vezmu si a zase ji vrátím! Ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co se může stát, když mám podobnou uvědomělou chvilku. Tu čokoládu si může koupit někdo jiný a pak se můžou dít věci! Koupí ji Petr, když se vrací z práce domů. Naštěstí mu starší dcera připomněla, že mají dnes s manželkou výročí patnácti let od svatby. Vyhne se tak mnoha výčitkám a bude ho čekat pouze jediná: "Jenom čokoláda?" Koupí ji Anna a, když k ní přijedou vnoučata, společně si ji dají. Malé Elišce se barevný obal od čokolády natolik zalíbí, že se rozhodne, že bude obaly od čokolád sbírat. Za dvacet let bude mít největší sbírku v republice. Koupí ji Alena jako malou pozornost pro dcerčinu učitelku. Ta ale čokoládu nejí, tak ji donese zubařce, až půjde na preventivní prohlídku. Preventivně. Zubařka dá čokoládu do skříňky k ostatním čokoládám a mletým kafím; občas něco z toho někomu dá, občas to, co už je prošlé, vyhazuje. Koupí ji Kare

Poslední záchvěv léta ve střední Evropě jsem si užívala v Německu u Lužických jezer, dokonce i v tom jezeře, ale především to byl víkend na koloběžce... Ano, já sportovně nezaložená, jsem se k tomu nechala ukecat... ale moc přemlouvání k tomu nebylo třeba vzhledem k prezentovanému nadšení z těchto míst! :) Nadšená jsem byla také, ale spíš celkově z víkendu a také z mého sportovního výkonu (krásné nové cyklostezky v rovinatém terénu dělají své), než z míst. Ta se mi zdála až příliš umělá... ... a místy až kýčovitá. Ale celkově to budí letní dovolenkový dojem, takže spokojenost maximální! Příště se nechám přemluvit zase, ale raději až letní záchvěv bude intenzivnější... chtěla bych si užít i té průzračné vody v jezerech! Závěrečná fotka k tématu moc není, ale vyfotit jsem ji musela! ;) Snad jen na podtržení toho, že tam bylo fakt krásně... a že ne vše bylo kýčovité.

Kvůli neutuchajícím myšlenkám na krásného Romana a příliš častému plkání o něm už si občas sama sobě připadám únavná. A nejen únavná, ale i nedospělá a nezdravě snící. Tenhle sen je prostě už příliš dlouhej! Nechci teď hodnotit jeho smysl, protože ten bych si dokázala hájit možná tak dlouho, jak dlouho trvá, ale právě o tu délku jde; jak dlouho by mělo trvat takové to platonické zamilování se, aby už to nebylo vysilující a nesmyslné, ale radostné a osvěžující? Ač jsem to zažila mnohokrát, míru jsem neznala nikdy. Vždycky se to nějak samo časem vyřešilo. Třeba sen o panu andělovi mi ukradla melírová kráska v době, kdy už ten sen asi rok a půl trval. Tou dobou už mě taky trochu unavoval, protože realita neukazovala na jakýkoliv možný vývoj, ale vzdávat jsem se ho nechtěla. A tak to víceméně skončilo tím, že mi ho byla velká část vzata; jeho krásné začátky jsou tak díky tomu konci docela upozaděny. Trvalo to bohužel moc dlouho a nebyl to v mém životě jediný případ. A tak na ty lásky vzpom

Moje lovestory, která vlastně vůbec žádnou lovestory ve skutečnosti není, je nejdelší snovou lovestory mého života. Uvědomila jsem si to nedávno, když jsem si přemýšlela nad tím, že v létě uplynulo pět let od okamžiku, kdy se mi barevnější Roman na první pohled zalíbil . Pět let! Nebylo to celou dobu tak, že bych na něj na chvíli nemohla zapomenout, občas to bylo takové příležitostné , ale to okouzlení jím tam celou tu dobu někde je. Začátkem léta jsem tu sice hlásala, že už si se sebou nenechám pohrávat , ale já to asi neumím... Brání mi v tom jeho milý úsměv, něžný pohled a to, jak mi říká Lenčí ! Jsou to jen takové maličkosti, ale působí na mě jako návnada. - Snadná kořist; těší mě. - Chtěla bych takových pomíjivých okamžiků víc. Vlastně bych chtěla, aby vůbec nebyly pomíjivé. Třeba taková představa milých lichotek, které by mi šeptal do ucha, zatímco by mě hladil po vlasech... Ale to je jen takový sen! Výplod mé asi choré mysli či příliš bujné fantazie a nebo další příznak mnoha p

Taky vás s přicházejícím podzimem přepadají čím dál tím častěji chutě na něco dobrého? Mě pořád! Zvlášť když na mě recepty na sladké dobrůtky z internetu skoro samy vyskakují!!! Ty, které mě zaujmou, si ukládám do oblíbených položek v prohlížečí a mám jich tam už fakt hodně. Pro vaši inspiraci vybírám patnáctku nejlákavějších. Magický koláč čokoládový Magický koláč vanilkový Obrácený jablkový koláč s pudinkovým krémem Křupavé citronové čtverečky Křehký borůvkový koláč Sernik Fitnes tvarohový zebra dortík Bábovka s povidly Bánánovo-čokoládová bábovka Čokoládovo-čokoládový čokodort Banánový dort s čokoládovou ganachí Čokoládový chlebíček Staročecký trdelník Nepečený banánovo-tvarohový dezert Nepečený lávový dortík s karamelem Tak který připavíte a pozvete mě na něj? ;)

Ač to mám na Jizerku jen nějakých pětadvacet kilometrů, nikdy jsem tam nebyla. Tedy až do víkendu ne. A moc se mi tam líbilo, takže vás vezmu s sebou... chvíli si představujte, jak překonáváte převýšení 100 m (jakože fakt prďák!) ... a jsme na Bukovci! Cestou vyhlídka na Krkonoše (jakože Hory!), na Jizerky a nakonec pod sebou uvidíte osadu Jizerka... Jo, vypadá to tam přesně jako na všech obrázcích, které jsem kdy viděla... tady v popředí s Upolínovou loukou... na podzim bez upolínů... Ty domečky jsou jeden malebnější než druhý. Na fotce níže Panský dům. ... a o kousek dále ovečky! :) V pozadí vlevo meteorologická stanice, vpravo se nad osadou tyčí Bukovec. A jdeme k Safírovému potoku... ... a kdo bude mít štěstí, najde safír. Nebo iserín. Nebo prostě jen místo, kde se mu zalíbí! A tam někde na konci stezky mělo být rašeliniště. Nejsem si jistá, zda už je to ono... A nebo jsme měli jít ještě dál? No, klidně tam vyrazím znovu, výlet se mi fakt líbil. Vy sice máte tu výhodu, že vás z něj

Kdo by neměl slabost pro plechové cedule? Jsou retro, jsou stylové, jsou originální a i přes svůj minimalizum dokaží pěkně osvěžit jakýkoliv interiér. A tím interiérem nemyslím garáž. Hodí se kamkoliv, nevyžadují žádný velký prostor, je možné je snadno připevnit a přesto se s nimi dají dělat kouzla... A kdyby vás náhodou přestaly bavit, snadno je přemístíte jinam. Já tu teď mám tuto prima plechovou ceduli zobrazující Eiffelovu věž , která mě zaujala svou divokou barevností, která s klasickým motivem překvapivě pěkně ladí. Co myslíte? Nejedná se o klasickou smaltovanou ceduli vyvedenou na silné kovové desce, materiál je spíše slabší, přesto však nepůsobí nikterak lacině. Řekla bych, že záleží na tom, jak šikovně ji instalujete... Takže: Kam s ní? Slušelo by jí to třeba na bílé zdi nad krbovkama... železo k železu prostě sedí! ... ale napadají mě i další místa. Barevně ladí i s mou červeno-zelenou koupelnou, kde by též osvěžila bílou zeď. No, a velkou bílou zeď mám i nad postelí, ale tam

Za jedněmi Horami, velkou polskou nížinou a posledním z mnoha lesíků... ... je Baltské moře. Písčité pláže s oblázky a na středoevropana velmi mnoho vody! A pak? Skandinávie? Ne. Místo, kam slunce chodí spát! Lepší místo k spánku a odpočinku bych sama dlouho hledala! Skutečně překrásné pláže... ... s typickými vlnolamy. I přes volný den a slunné počasí je na plážích mimo turistických center, kde není hlava na hlavě, ale paraván na paravánu, téměř liduprázdno. Jen racek... ale ten už taky letí... Když se počasí nevydaří, je na pláži sice podobně kouzelno... ... ale poněkud chladněji. I bundičku užijete, když ji máte, když se chcete jít kouknout do města. Přímořská kolonáda oslňuje zase úplně jinak. A atmosféru dokresluje... tramtarará ... maják! A kdeže? V Kolobřehu! Klidně bych tam zůstala alespoň o pár dnů déle. Někomu by možná mohla vadit chladnější voda, ale jinak nacházím jen samá pozitiva. Ze severu Čech je toto moře nejdostupnější (9 hodin cesty s četnými zastávkami, po z větší č

Patnácka důvodů proč "milovat" vysněného muže Vysněný muž je přesně takový, jakého ho mít chcete. S vysněným mužem není třeba o ničem diskutovat. Je nekonfliktní. Vysněnému muži nemusíte vařit. Vysněný muž vám nikdy nesní poslední kousek čokolády. Vysněný muž vás následuje kdykoliv a kamkoliv. Při cestování s vysněným mužem ušetříte na letenkách, jízdenkách, vstupenkách... Vysněný muž neonemocní rýmičkou. Vysněný muž se obleká dle vašeho vkusu a, když chcete, cobydup je nahý... Vysněný muž úplně snově líbá. Vysněného muže snadno obsadíte do jakéhokoliv erotického snu. Vysněný muž nezabírá místo v posteli. Vysněnému muži nevadí neoholené nohy ani rozcuchané vlasy. Vysněný muž nikdy nenechává záchodové prkénko nahoře. Vysněný muž nežarlí, takže si bez obav můžete střihnout další snovou bokovku. Na vysněného muže můžete kdykoliv jednoduše zapomenout. . . Patnáctka důvodů proč milovat skutečného muže Skutečného muže všichni vidí, takže se s ním můžete chlubit. Se skutečným mužem

Věděla jsem, že krásný Roman je mýtoman. Věděla jsem i to, že v jeho životě figuruje jistá žena. Jak se tedy mohlo stát, že jsem tím vším byla znovu nepříjemně překvapená?! Asi jsem tak moc chtěla věřit tomu, co ten chlap říká, i tomu, co jsem si vysnila. Všem racionálně uvažujícím bylo dávno jasné, že to jeho věčné mlžení a lhaní a má patologická touha po tom zažít něco snového není dobrá kombinace, že? Na dlouho trvající okouzlení to však fungovalo téměř dokonale. Ale, aby to vydrželo déle, musela bych být ještě víc izolována od okolního světa, než jsem... Nakolik mi Roman v uplynulém roce zdůrazňoval, že je rozvedený, a líčil mi svůj staromládenecký život, natolik jsem společně s ním upozadila existenci jeho přítelkyně. Časem jsem začala věřit tomu, že je tak osamělý, jak se prezentuje. Však tak se mi to do mých snů hodilo lépe... Ale stále prý jsou spolu! I když před rokem vyprávěl, že se s ní chce rozejít... I přese všechno, co říkal mně! A to je to, co mě mrzí, ne to, že není vol

Šli jsme s M. polní cestou, zrovna kvetla řepka. I přes její vlezlou přesládlou vůni jsem byla uchvácená tou krásnou žlutí a zrodil se nápad; viděla jsem samu sebe na (ne)cudné polní fotografii. Rozumnější M. nebyl proti tomuto nápadu, ale nehodlal jej realizovat na onom řepkovém poli za rodnou vsí, vedle kterého vede frekventovaná cyklostezka. Bylo mi však přislíbeno, že mi sérii fotografií zhotoví na nějakém odlehlejším místě... Řepka dávno odkvetla, ale já nezapomněla. Vybírala jsem si v jakém poli by mi to nejvíc slušelo. V makovém by se mi líbilo, ale možná by se trochu tloukla moje a jeho krása... :D Podobně i mezi slunečnicemi, na které je navíc ještě příliš brzy. Viděla jsem i jedno krásné fialově kvetoucí, ale zblízka vypadalo zapleveleně díky mnoha jinakobarevným rostlinám - nic pro mé umělecky míněné účely. Z obilovin to vyhrál ječmen, jehož do zlatova přecházející barva by ozářena zapadajícím sluncem krásně ladila s mými vlasy. Jen si to představte se mnou! Nic než zlatavé

Nakolik jsem z našeho setkání před dvěma dny byla rozmrzelá, natolik jsem z toho dnešního opět zblbnutá. Snad proto, že toto nebylo těžce organizované náhodné střetnutí, ale fakt úplně náhodné. Snad proto, že se lépe vyspal. Snad proto, že třeba nikam nespěchal a měl více času. Najednou už tam zase byl ten pocit, že mě vidí stejně rád jako já jeho. Už mi neříkal Lenko, ale Lenčí a zase u toho měl ten úsměv, kterému nemůžu odolat. A byl mi tak blízko, že blíž by to šlo, pouze byli-li bychom spolu sami... Ale my jsme sami nebyli. Na jednoho Románka jsme byly čtyři. A on se snažil, aby nás všechny bavil... Jinou z kolegyň ale určitě nebavil tak jako mě. Doufám, že ani neměl v úmyslu bavit žádnou z nich víc než mě. Všechny ty jeho úsměvy a něžné pohledy jsem si brala osobně, přestože jsem se o ně musela dělit. Ale k žádné jiné z kolegyň si nestoupal tak blízko; přesněji řečeno stáli jsem v takovém polokroužku, všechny ženy ve spořádaných rozestupech, ale On vedle mě na to kašlal. Když jse

Nemám ráda ty dny, kdy si jasně uvědomím, že moje storka nebude mít happy end . Že ho ani mít nemůže... Kéž bych si alespoň zároveň byla vědoma toho, v jakém časovém horizontu a zda vůbec bude mít jakýkoliv end! Jenže já navzdory všem negativním prožitkům či absenci těch pozitivních úplně miluju všechno to snění a těšení , které tomu předchází... to doufání, že to bude zase snové! To si takhle uvědomím, že už jsem dlouho neviděla chlapa, který se mi neuvěřitelných pět let líbí , a představím si naše setkání do posledního detailu. Vyberu si čas (ať žije jízdní řád!), vyberu si místo (velký výběr se mi neskýtá), ale především mi hlavou živě běží náš hravý dialog... a že mi ten chlap říká samé pěkné věci! Že jsem krásného Romana dlouho neviděla, jsem si uvědomovala už dlouho. Ale jakkoliv jsem nenápadné shledání plánovala, nedařilo se mi ho realizovat, vždy jsem se musela spokojit jen s tím, že jsme se na sebe usmívali a mávali si, zatímco přijížděl či odjížděl. Ale mé dnešní odhodlání ud

zmrzlina ... spousta zmrzlin! :) první letošní koupání (chvilkové) opojení krásným Romanem koncert Szidi Tobias právě začínající dovolená Jsou to všechno maličkosti, ale jsou velkým příslibem toho, že podobných radostí bude zase jen a jen víc. Mé nejoblíbenější období právě začíná! :) Je to tak každý rok. I loni jsem na konci května měla dovolenou, i loni jsem touto dobou byla na Szidi , právě loni jsem touto dobou zase znovu propadla Romanovu kouzlu , snad jen tu plavkovou sezónu jsem započala dřív a, co se zmrzlin týká, byla jsem nucena si je odříkat. A následovalo kouzelné léto... Tak ať je to letošní taky takové! ;)

Poslední dobou u mě frčí muffiny. Jsou ideální, když chcete upéct něco sladkého v malém objemu. Pouze sedm buchet jste ještě nikdy nepekli, že? Pro mě to byla vůbec premiéra, co se buchet týká. Na klasické v pekáči pečené bych se asi ani neodvážila, ale když jsem objevila recept na buchty pečené v muffinových formičkách, zajásala jsem! A napekla. V těchto designových silikonových šálcích . Suroviny na 12 kusů: 280 g hladké mouky 1 lžíce sušeného droždí 125 g moučkového cukru špetka soli 2 vejce 280 ml mléka 6 lžic rozpuštěného másla náplň (povidla, tvaroh či mák) Veškeré ingredience smícháme (sušené droždí budiž pochváleno!) a necháme hodinku kynout. Následně lžící plníme do formiček: na dno těsto, poté náplň (v mém případě lžička povidel) a navrch zase těsto. A pečeme slabou půlhodinku při 180 °C (rozumějte do zezlátnutí a pro jistotu ještě vyzkoušíme špejlí). Z poloviční dávky mi vyšlo 7 buchet, které jsou na obrázku níže. V hrníčcích to buchtičkám skutečně sluší. A hlavně byly fakt

ukrást si pro sebe zase pár jeho úsměvů mít odvahu uvařit oběd a dovézt mu ho povědět mu všechno, o čem jen tajně sním být jím oblékána do jeho (stejnokrojového) svetru být jeho snem snídat společně v trávě dostat kytici lučních květin skočit mu do náruče a "vlát" nechat si vyprávět pohádku na dobrou noc usínat v jeho objetí být probuzena polibkem vymluvit se z práce a celé dopoledne se s ním válet v posteli nechat si jeho prstem malovat na nahá záda andělská křídla dostat krásný, rukou psaný milostný dopis ukazovat mu padající hvězdu a společně si přát #zažítněcosnového!

"Každý jsme anděl s jedním křídlem, abychom vzlétli, musíme se obejmout." Luciano de Carescendoa Pokud jsem si jednoho anděla nechala odlétnout ( melírová kráska mu dala křídla?! :o ) a s druhým to asi nedopadne jinak, nemám stále víc než jedno křídlo. A to bych tak moc chtěla zase létat! Ne že bych s tímto andělským přívěskem nějak daleko mohla doletět, přesto je moc hezký! :) Tyhle andělské motivy prostě miluju a něco podobného jsem si přála už dlouho, takže jsem si tento líbivý náhrdelník musela nechat poslat, abych ho okoukla a hlavně si udělala radost podobnou rozkošností. Přívěsek je zavěšen na jednoduchém řetízku o délce 45 cm, který v kontrastu s asi 4 cm dlouhým křídlem působí až příliš jemně, zapíná se klasickou bižuterní karabinkou. Zavěšené křidélko je realisticky detailně vypracováno. K dokonalosti mu snad chybí jen druhé do páru. Jako snad všechna "stříbrně barevná" bižu, kterou jsem z Asie obdržela, je i tato opuncována rádoby působivými čísly 925;

... a nemusí se jmenovat Roman. Může to být klidně Filip. Nebo Pišta Hufnágl. To, co napíšu, určitě neplatí na čerstvě zamilované. To jsme vůči našemu novému muži či klukovi nekritické. Mušky na něm začínáme objevovat až později. A jsou chvíle, kdy nás i ty malinkaté moušičky přivádějí k nepředstavitelnému šílenství. Co šílenství! K nepředstíratelné zuřivosti. Či ty citlivější a dočasně přecitlivělé v době, kdy je postihuje PMS, ke vzdychání a smutnění ... A v tu chvíli se může stát, že si vzpomeneme na nějakého našeho ex nebo na sympaťáka, kterého občas někde vídáme, a přistihneme se při myšlence, že s ním by se nám některá příkoří neděla nebo že s ním bychom mohly zažít něco (s)nového! A neříkejte mi, holčičky, že se vám toto nikdy neděje! Neříjte mi, že já jsem jediná, která má svého krásného Romana (a předtím pana anděla) a (v mém případě možná trochu nezdravě často vracející se) opojnou představu, jak bych se s ním měla a co bych s ním mohla prožít... Když mám zrovna racionáln

Krom toho, že se občas cítím jako erotomanka , začínám si i připadat jako propagátorka významu tohoto slova, ale když ono je často chápáno pouze jako nadměrná posedlost sexem! Ale já si znovu dovolím vytáhnout formuli, která vystihuje to, co asi tak trochu trápí mě: Jedinec postižený erotomanií je přesvědčen, že je intenzivně milován někým jiným; toto přesvědčení je však mylné a objektivně nepodložené. ( zdroj ) Proč zase? Protože už jsem se v tom zase našla... Tedy ne že by mě pan lékárník miloval; ale po včerejší návštěvě lékárny mám zase zvláštní pocity. A babička si mě tam se svými předpisy určitě zase brzy pošle... Ještě nedávno jsem si myslela, že pan lékárník je protivnej a nemožně nepraktickej chlap a, kdykoliv jsem do lékárny šla, byla jsem radši, když tam byla jeho kolegyně. Ale od té doby, co mě tam kvůli seniorské slevě začala babička posílat se svými recepty a narážela jsem na pana lékárníka častěji, přehodnotila jsem to. Nějak jsme se spolu dali do řeči a byl docela milej

Ani nevím, kdy a jak mě to napadlo, ale jednoho dne jsem začala nosit prstýnek na palci levé ruky. Měla jsem moc pěkný stříbrný, který jsem si za 18 guldenů koupila v Holandsku, ale asi před rokem, není-li to ještě déle, mi prakl a já jsem od té doby nebyla schopná dát si ho opravit. Určitě to udělám, přestože bylo jednodušší vybrat si nový z velké nabídky prstenů na poštovnézdarma.cz . Mně padnul do oka tento, který mají až do velikosti 9, která je pro přetažení přes kloub palce nezbytná. Navíc jsem jako nekonečná romantička nemohla odolat symbolu nekonečné lásky... Uznávám, že prstýnek symbolizující nekonečnou lásku by spíše měl být darován, ale vysvětlujte to někdo (mým) mužům... :) No řekněte, není boží?! Když jsem ho vybalila, byl skutečně tak blýskavý jako na fotografii v úvodu. Skoro bych řekla, že ta blýskavost byla až nezdravá. Po týdnu nošení už tak nápadný není, za což já jsem ráda a nevadí mi ani drobounké oděrky, ale pokud máte nablýskanost rády, určitě je možné ji uchova

na zmrzlinový pohár ... s griliášem ♥ na lodičky ... nebo na šlapadlo ♥ do cirkusu ... na klauny ♥ na projížďku ... jeho nablýskaným autem ♥ do ZOO ... na žirafy ♥ do divadla ... na nějakou pěknou komedii ♥ na výlet ... do Českého Ráje ♥ do parku ... na piknik ♥ na večerní procházku ... pod hvězdnou oblohou ♥ do kina ... do letního ♥ na pouť ... na cukrovou vatu ♥ na vodu ... ale ne na příliš divokou ♥ na kopec ... pouštět draka ♥ za překvapením ... připraveným jen pro mě ♥ na Hory ♥ ♥ ♥

Nemám tomu chlapovi co vytknout. Vlastně se vůbec nic nestalo... Jenže se nestalo ani nic z toho, o čem před spaním sním. Ano, spíš než jeho, je to moje chyba, že mám všechny ty sny a že si to neumím srovnat v hlavě... Ale když on ve mně v minulosti vzbouzel naděje! Nebo jsem to všechno zase špatně chápala... Vím, že znáte vysvětlení toho všeho. Kolikrát jsem vám tu ta dvě slova sama podsouvala... mýtoman a erotomanka ... Ale to já jen tak říkám; sama sobě si namlouvám, že v podstatě jsme oba dva normální! :D Vždyť na tom nic není, že se mi ten chlap líbí (už skoro pět let) líbí, ne? :D Asi ne... Ale když já si prostě neumím pomoct... Takže... to nemá řešení!

Nadšeně jsem se na tu lahev vrhla; protože byla zašpuntovaná, čekala jsem, že uvnitř bude dopis. Ale nebyl. Přimělo mě to tedy alespoň k myšlence psát mému idolovi, ale proti proudu by taková lahev asi špatně plavala! :) Tak nic... Přesto přesně takhle může vypadat snad nejlepší zážitek týdne. Ta chvilka naděje...

S jarem, které už o sobě dává velmi příjemně vědět, se začínají objevovat, jakoby doteď byly schované pod posledními zbytky špinavého sněhu, záležitosti, které mě tíží. Možná už to tu omílám příliš dlouho, ale je to tu zas. Potřebuju chlapa, vedle kterého se budu cítit jako žena. Potřebuju ho právě o to víc, že je jaro. A nese to s sebou mnoho dalších menších potřeb: nemám co na sebe, nechci už usínat každý večer sama, dala bych cokoliv za vášnivé objetí a, když ne nic jiného, chci mít o chlapovi s velkým ch alespoň sen ! Sen, že se vše, po čem toužím, stane skutečností... Marně jsem hledala slova pro to, abych mému muži, který není můj muž, vysvětlila ono cítit se ženou . Snad jsem to před mnoha lety zažívala i s ním, ale již dlouho je mi ten pocit vzácný. A přitom myslím, že ho ženě může dát i muž, který není jejím partnerem, stačí, když je milým gentlemanem; samozřejmě čím intimnější vztah spolu ti dva mají, tím propracovanější důkazy ženství jí muž může dávat, ale jinak to začíná z

... a které vám budou zatraceně chybět, pokud jste je jednou zakusili, stejně jako mně. S mým mužem, který není můj muž a nežijeme spolu, už nemáme společné pracoviště, takže už se mi asi nikde nepovede: každé ráno se s ním sejít - bylo by to jiné, kdybychom spolu žili, ale třináct let jsme existovali takhle... nebo po společně strávené noci se nemuset loučit (to už je ale tak dávno!) mít přítele ve spíše nepřátelském prostředí - měla jsem i svou nejoblíbenější kolegyni mzdovou účetní Janičku , ale ani ta už tam není, takže si budu muset najít někoho jiného... (a někdo mě napadá! ;) ) přežít s ním všechny nepříjemné záležitosti v podobě bezpečnostních školení či rádoby slavnostních obědů nacházet u něj pochopení stran (ne)spokojenosti se zaměstnavatelem či kolegy - ne že by vás partner pracující jinde neposlouchal, ale to pochopení nebude kvůli neznalosti prostředí nikdy takové... chápat situace, o kterých vypráví on mít osm hodin denně poblíž ochrannou náruč; i ta objetí, která

Snad nikdy jsem si neužila zimu tak jako tu letošní a nemyslela jsem si, že to někdy řeknu, ale nechci ještě jaro! Ne že bych se na něj netěšila, těším, ale přála bych si ještě alespoň malou tečku za zimou. Chtěla bych vzít lyže a jet do Hor. Chtěla bych tam jet za ním. Za panem barevnějším. Za krásným Romanem. Ne, já jsem si nenechala vzít ten sen! A zase si představuju společně strávený závěr zimy, který by byl příslibem něčeho (s)nového na nadcházející jaro. A už nechci, aby to byl jen sen, i kdyby to mělo trvat jen krátce, i kdyby to mělo skončit špatně... Jenže jak to udělat, aby se sen stal skutečností? Vždyť je to už víc než čtyři a půl roku, co se mi ten chlap zalíbil... a skoro rok, co jsem jeho kouzlu propadla znovu a naplno. Intenzivně jsem si představovala jeho společnost, už když jsem se loni vystavovala v plavkách slunečním paprskům. Později jsem snila o tom, že budeme na nějakém větrném kopci dělat akrobatické kousky s draky. A teď je to tady znovu. Chci s ním lyžovat. J

"Zelené, vy jste nové nebo už použité?" "No, úplně nový nejsme, ale že bysme toho moc zažily, to se taky říct nedá. Určitě nás toho ještě hodně čeká! Ale vy budete asi nový, že jo? Nikdy jsme vás tu neviděly..." "Ano, my jsme nové. Však vidíte, jak moc dobře vypadáme, ne?" "No jo, jste takový nesepraný..." "Pche, neseprané! Na tu červenou barvičku a na ty kraječky se podívejte!" "A nejste ňáký nafoukaný? Tady na tý šňůře jsme si vždycky všichni byli rovní!" "Jenže představte si, co nás čeká..." "No a? My jsme byly dneska lyžovat a to tedy vy asi nikdy nepůjdete!" "Lyžovat... to nás stejně vůbec neláká. Raději se budeme vystavovat na odiv." "To jediný umíte. Vy jste jen na koukání, ale my jsme funkční!" "Ale my jsme také funkční. Víte, co se bude dít, až si nás Lenka oblékne?" "Někdo vás z ní svlíkne a hodí někam do kouta? To se fakt máte na co těšit..." "To je vá

Upekla jsem čokoládový koláček s kokosovými kuličkami - tedy upekla jsem dva, protože jeden byl málo :) - hodně jsem ho rozdala, ale trochu zbylo i na mě. K podobným dobrůtkám mám ráda čaj. Jenže takový čaj, když ho připravíte, je pěkně horký. A koláček už leží na talířku... Vydržíte to? Vydržíte dívat se na moučník a čekat, až vystydne čaj? Popálíte si o horký čaj občas pusu? Nebo sníte to, co máte na talířku, a čaj dopíjíte později jako já? :) A to bych tak moc chtěla koláček zapíjet čajem... Nic proti tomuto vynálezu, ale asi je to s tím čajem trošku nedomyšlené. Neměl by být méně horký? :D

sjet sjezdovku několikrát za sebou a nespadnout kochat se výhledy shora sjezdovky, v ideálním případě v čase slunce západu zjistit, že mi padnou první lyžáky, které jsem se mi zalíbily, a vybírat si své první lyže... představovat si, jak mi to na nich bude jezdit v Horách :) zvládnout smýkaný oblouk tak, že se to líbí i sestře-lyžařské instruktorce, a zlepšovat se i v carvingovém zjistit, že už neumím plužit, přestože mi to zakázali jen před pár dny zlepšovat nejen techniku, ale i zrychlovat a nebát se jet na pomě stejné žluto-oranžové barvy jako moje oteplovačky nelyžovat sama vyzout se z lyžáků dát si doma horkou koupel vyprávět na potkání téměř každému, jak mi to lyžování jde :D a znovu si představovat to, jak se mi bude lyžovat v Horách... :)))

Nedávno jsem vás i sebe nabádala k občasnému opuštění komfortní zóny a tehdy jsem napsala, že když ne do něčeho většího, půjdu určitě do toho jít nakoupit a koupit jen to, co nikdy předtím. Ten úkol jsem si udělala ještě těžším; rozhodla jsem se přinést přesně patnáct věcí a šla jsem pro ně do supermarketu v malém okresním městě (rozumějte do nijak zvlášť zásobeného Tesca). Poslední dvě tři věci, které si do nákupního košíku ještě vhodím, jsem vybírala (ne)skutečně dlouho... myslím, že jsem začínala vypadat podezřele, když jsem poněkolikáté procházela mezi týmiž regály... :D Co v košíku nakonec skončilo a jak mi to chutnalo? ciabatta fitness - lepší než obyčejná bílá houska, vláčnější a osemínkovaná, ale za 11,90?! tesco ovocný čaj s příchutí tropického ovoce - zaujal mě žlutou krabičkou s vyobrazenými kousky ananasu, citrónu a pomeranče a skutečně tak chutná, citrusy dominují a ananas tu chuť příjemně dokresluje, ovocný čaj jak má být! fruity lentilky - ani moc fruity, ani moc len

Bylo nebylo... pod Horami v bytě 3+1 žila slečna Lenka a ten byt jí byl tuze velký. Často se zasněně dívala k Horám a snila o krásném Romanovi, který v těch Horách žil, ale krásný Roman za ní nikdy nepřijel. A tak k sobě na obědy zvala alespoň Martina. Chutnalo jim spolu. Jednou požádala slečna Lenka alespoň Martina, aby jí koupil půlku chleba. Vždycky kupovala jen půlku chleba, protože nejen byt jí byl velký, ale i bochník chleba. Alespoň Martin ale nepřinesl půlku chleba, koupil malý bochník chleba, takový, ze kterého se nekrájí krajíce, ale jen krajíčky. Když si je slečna Lenka představila, nedívala se na ten chlebíček příliš nadšeně. Ale alespoň Martin jí vysvětlil, že to není obyčejný chleba, že tenhle je kouzelný, a řekl jí, že když ten chleba sní, objeví se krásný Roman. A tak si slečna Lenka hned večer ukrojila z toho chlebíčku skrojek a tři krajíčky, namazala je termizovaným sýrem s křenem a obložila pražskou šunkou a s očekáváním se do kouzelného chleba zakousla..... ... ale

Možná jste již slyšeli či četli o komfortních zónách. Každý máme svou; takovou, ve které se cítíme bezpečně, je nám (docela) dobře a kde vše šlape jako hodinky, protože stále opakujeme totéž, jak jsme se to naučili a jak se to osvědčilo. O mnohé se tím však ochuzujeme! Pokud svou komfortní zónu neopustíme, pravděpodobnost, že zažijeme něco (s)nového se výrazně snižuje. Zkuste se podívat na nestereo.cz , co všechno se může dít mimo komfortní zónu. Že jíst pouze rukou, hrát si na Španěla nebo nepoužívat žádná tlačítka je extrém? Začněte si klást menší cíle. Dělejte občas to, co běžně neděláte! Vyplácí se to! ;) Četli jste, jak jsem se učila lyžovat ? Odhodlala jsem se k něčemu novému; zprvu jsem se toho bála, ale poté jsem z toho měla dobrý pocit, při páteční druhé lekci ještě lepší než při té první a paradoxně nejmilejším zážitkem bylo to, když mě ze země sbíral úplně cizí kolemjedoucí muž. Pomohl mi, přestože jsem ho přesvědčovala, že není třeba, poděkovala jsem mu a on jel dál. Nebylo

Fotodokumentaci k tomu nemám, ale všechno se to stalo. Ještě před rokem bych tomu možná sama nevěřila... když v létě čtrnáctiletá neteř přišla s nápadem, že mě bude učit lyžovat, neměla jsem s tím problém, vždyť to je až za půl roku! ona ale přesně tyhle věci nezapomíná a asi před čtrnácti dny s tím přišla znovu a včera mi volala, že tedy dnes jdeme... a já přece nechci být za sraba! :) půjčili mi lyže, boty i rukavice, vyměnili moje prý úplně nevhodné ponožky za podkolenky, věnovali oteplováky, které už všem byly velké a chtěli je prý věnovat na charitu, a usoudili, že kalhotky, podprsenku, tričko, mikinu a bundu a čepici s bambulí si mohu nechat vlastní... zakoupili jsme si jízdenky na dětský provazový vlek, kde je normální, že jezdí jeden velký dospělý s malým dítětem, takže my dvě slečny jsme tam skoro zapadly :D co na tom, že menší učila lyžovat větší... během hodiny jsem zvládla techniku pluhu a obloučků - na slalomové dráze se zvířátky :) - a spadla jsem jen dvakrát, takže moje

Asi nejsem jasnovidka, když dokážu přesně odhadnout, co teď děláte. Čtete. Čtete, co jsem napsala. Vy čtete, já píšu. Psát jsem se naučila asi jako všichni krátce poté, co mi bylo šest. Ve psaní jsem nikterak nevynikala, spíš naopak, ze psaní jsem měla trojku; o pár let později ze psaní na stroji jsem měla dokonce dostatečnou. Sice ne dokonale, ale techniku psaní rukou i všema deseti na klávesnici jsem zvládla. Ani nevím, co bych dělala, kdyby ne. Píšu pořád. V práci maily, po práci soukromé maily a tenhle blog a hlavně, kdykoliv a kdekoliv, píšu, když si chci něco zaznamenat (zážitky, pocity) nebo když se chci z něčeho "vypsat". Je to taková terapie psaním. Chcete ukázku? Naposledy, ve středu jsem si napsala: "Něhu v očích, úsměv na jeho tváři nebo ani to ne. Jen jeho. Tolik jsem toužila po krátkém setkání nebo alespoň zamávání. Ale nedočkala jsem se ničeho. Jen jsem ho viděla z okna, jak odjížděl z areálu… a on za volantem autobusu, v tom svém véčkovém svetru, pod kter