Level Complete

V první vteřině se mi zalíbil.

Po měsíci jsme se prvně na dálku pozdravili.

Po dvou měsících jsme spolu prvně (pracovně) hovořili a tím setkáním jakoby část svého kouzla bohužel pozbyl.

Po roce jsem se přesto stále kochala jeho vzhledem, občas jsme si zamávali, pozdravili se a usmívali jsme se na sebe.

Po dvou letech se snažil mě občas pobavit nějakým ne úplně originálním vtípkem a já už jsem se na něj nebála promluvit sama, byť to bylo jen o počasí.

Po třech letech se mi stále občas stávalo, že jsem na něj tiše zírala s otevřenou pusou, když to neviděl, a taky jsem zjistila, že umí bejt i velmi milej, když chce, ale on se o mně přesto vyjadřoval slovy "znám ji, ale nevím odkud".

Po čtyřech letech jsem z něj byla stále zmatená, prvně jsem se ohradila proti oslovení "mladá paní", občas jsme spolu prohodili pár slov a já jsem v návalu sentimentu jeho kouzlu propadla znovu a naplno. Po čtyřech letech jsme si spolu taky začali tykat a já se ho prvně dotkla, chvíli před tím nebo po tom, co mi zamlčel svou přítelkyni. Úsměvy, lichotky, doteky, možná i flirt.

Po pěti letech to pokračuje. Občasná náhodná setkání (poslední dobou k mé radosti častější než po měsíci, po dvou!), snaha o to mě pobavit, škálení, úsměvy, pohledy, to vše kombinované s mou zakřiknutostí a neustálým tápáním. Jsem pro něj křepelka, laňka, Lenčí, Lenďa. Já jemu říkám Románku. Abych mu dala svou náklonost najevo, beru ho za ruku... chvíli se oba tváříme, jako že se to nikdy nestalo...

Je to přibližně pět a půl roků, co jsem ho prvně viděla. Na nějaký happy end to sice nevypadá, ale zrovna včera jsme si navzájem sdělovali, jak se rádi vidíme. A když jsme se setkali znovu dnes, dočkala jsem se i svého vysněného, že mě při rozhovoru bral kolem pasu. Loučili jsme se přáním do nového roku... dychtivější políbit toho druhého byl on... po pěti a půl letech první pusa!