Zažít něco (s)nového!

tlachat v posteli před spaním na skypu (já vím, naživo by to bylo lepší, ale stejně!) mít svátek, přijímat milá přání a ta "povinná" neupřímná mít za sebou rozbalovat opožděný dárek k svátku a být mile překvapená přestat v sobě dusit nepříjemnou pravdu a odvážit se ji někomu slušně sdělit vědět, že zítra ráno se ta nepěkná melodie kdysi oblíbené písníčky neozve, aby mě vyrušila z nočního snění... jedním slovem: pátek! :) začíst se do nové knihy, začít prožívat nový příběh udělat fotku a být s ní spokojen ( tato , respektive podobná je na obálku do soutěže Hledá se autor bestelleru )

Venku metr sněhu, teplé ponožky doma v posteli, teploměr na nule, vítr fouká a já jdu do lesíčka věšet písmenka na strom... dávno je po Vánocích, tak tomu říkejme třeba únorová výzdoba krajiny! ;) Musela jsem dnes využít slunečného odpoledne, neb víkend mi nepřál. Se slunkem a modrým nebem to bylo OK, ale vítr moc spolupracovat nechtěl... ovšem nakonec se tu blogohru povedlo i docela dobře vyfotit... :) Soutěžím , tak mi držte palce! ;)

vidět toho, na koho si potají tak trochu myslíme... furt se tak hezky směje! :) poznat osobně někoho, koho známe jen po telefonu dozvědět se, že se nepříjemná služebka do Brna (přes půl republiky!) pro nedostatek důkazů a hnusné počasí ruší přečíst si po probuzení "svěřovací" mail plný vět typu "má neuvěřitelně modrý oči a neuvěřitelnej úsměv" ; mimojiné právě za tohle jsem ráda, že jsem holka! nebo to kluci dělaj taky? ;) jet právě po té straně silnice, po které už předtím projel pluh "běhat" doma půl dne jen v tričku a kalhotkách vybírat si tričko na pondělí, sladit jej s lakem na nehty a těšit se na pondělí... na klučíka... ;)

Začátek února je zlý pro někoho, kdo touží třeba i po jediném objetí. Daleko horší než zbytek roku; všechny obchody jsou plné červených maličkostí zbytečností: plyšových srdíček, polštářů, voňavých svíček, květin z různých materiálů a čokoládových bonbónů, výjimkou nejsou ani srdíčkové pečící formy či ponožky. Po ničem z toho zvlášť netoužím, ale přesto... Jo, když jsem tu červenou plyšovou kytku při pátečním nákupu v Tescu viděla, úplně jsem si představila, jaké by to bylo ji dostat! Proč? Jako důkaz! Dostala jsem sice v pátek nový mikrofon k notebooku, ale mikrofon je důkazem toho, že se zvuk z toho starého už nedal poslouchat. A určitě i toho, že mě muž má rád! Koupil-li by mi však červenou plyšovou kytku, věděla bych, že mě miluje! Ehm... dostat plyšovou kytku asi není důkaz... no... ale na chvíli bych tomu zase věřila... Ježiš, co se mi to děje? Nikdy jsem neměla nějakou zvláštní potřebu hrát si na Valentýna, ani na společná výročí a časem jsem ustoupila i od prvomájového líbání

kochat se tím, jak se ten okatej klučík usmívá; dále opět malování smajlíků na zamrzlé sklo dveří a házení prádla přes celou koupelnu do otevřených dvířek pračky a tak... maličkosti, klučík rulez! :) vzít neteřinku do cukrárny a společně si vybírat dortíky bavit někoho a být odměněna jeho smíchem probudit se a mít v sobě ještě chvilku příjemné pocity z právě přerušeného snu (kdosi mi cosi šeptal do ouška a něžně mě u toho objímal), ale stejně jako v pondělí: klučík rulez! -> ohlížet se za chlapem ( klučíkem! ) a zaznamenat, že i on se ohlédl a tak krásně usmál! :) dělat si s někým plány na jaro (kolik jich asi tak uskutečníme?!) ponocovat a vědět, že nemusím ráno vstávat napustit si lavor horké vody, přisypat citrusovo-mátovou sůl, máčet si v tom nohy a popíjet svařák (nejlepší část lyžování :D)

V dvacátých letech minulého století končí éra němého filmu a v Hollywoodu se začínají natáčet zvukové filmy, což je jen jedna z první filmových revolucí. Časem se ke zvukům přidávají ještě barvy, film využívá nové a nové technologie a filmový průmysl vzkvétá dodnes. Čím víc dé , tím víc film? Už asi jen já jsem nikdy neviděla žádný 3D snímek... Kdo by to čekal, že v roce 2012 bude mezi filmy s nejvíce nominacemi na Oskara černobílý film? Kdo by čekal, že bude ten film (téměř) němý? Ale v jednoduchosti je krása a i bez zvláštních efektů může vzniknout skvělý film! Upoutávka je velmi lákavá. Nadchne Vás nápad, herecké výkony a hudební doprovod, takže jste zvědaví... radila bych však nemít přehnaná očekávání! Vzhledem k tomu, že je němý, nečekejte výrazně komplikovanou zápletku. Sto minut je na samotný příběh trochu moc i přes ty skvělé herecké výkony, hudbu a sem tam nějaký zvukový efekt, který překvapí. Skalní filmoví fanoušci jistě ocení pohled do filmové minulosti, nadšence do psychol

učit se v hokně hantec (bože, díky za práci v téhle expandující firmě! :D ) přerovnat si věci do nové "kabelky" uslyšet z rádia vlastní sestru (mně pošle tu písničku na přání prý někdy příště...) kreslit smajlíka na zamrzlé sklo hlavních dveří jinak šedé a nudné budovy vybrat si vedle kterého oblíbeného kolegy zaparkovat ( klidně si myslete, že je to blbost, ale každý máme nějakou slabost, ne? já pro chlapy a parkovací místa!!! :))) ) bavit se přednesem autorských básní Jak šel Miloš do železářství (btw, Miloš je ten, vedle kterého jsem nakonec nezaparkovala) a dalších; a na zítřek mám slíbenou ódu na mou maličkost! ;) kochat se poklady náhodně nalezenými v notebooku ve složce nazvané Nová složka (proč jsem ji nějak nenazvala? fotky, videa, Joska? vzpomínky to odteď budou!) P. S.: jídlo na medvídkově talířku jsou pikantní sýrové kuličky , které pět medvědů z pěti doporučuje svačit každý den nejen LochNesskám milujícím naložené hermelíny! :)