Zažít něco (s)nového!

A když tu teď převyprávím další část mé storky, asi neuvěříte; tomu, čeho může být chlap-mýtoman schopnej, ani mým nezdravým reakcím. Strašně ráda bych se k tomu všemu chtěla postavit racionálně a nechovat se, jak se chovám, ale nejde mi to... cítím křivdu a mám potřebu mu ukázat, že nejsem tou blbkou, za kterou mě má, ale ani to neumím nonšalantně a stále se ještě dožaduju alespoň špetky zájmu a pozornosti. Chlap, který se mi tak dlouho líbí, má babu, přestože se mi vždy prezentoval a prezentuje jako osamělej, opuštěnej a zároveň i po nikom netoužící. Vždycky to takhle dopadá, já toužím, sním a doufám a nakonec zjistím, že vůbec nejsem tou, která je středem zájmu vysněného muže. Roman má trafikantku. Občas o ní mluvil; když si uvědomil, že by přede mnou neměl, pokaždé se mi to snažil nějak vysvětlit; viděla jsem ji mezi jeho přáteli na facebooku a hlavně jsem ho poslední dobou velmi často viděla s telefonem u ucha. Když jsem minulý týden byla s ním a zrovna jsem se snažila z něj vytáh

... a mně to trvalo sedm let. Necelých! 23. červenec 2010 byl tuším krásný letní den, bylo ráno a já ho uviděla a on se mi zalíbil takovým tím způsobem toho chci . Proč jsem na něj nezapomněla v okamžiku, když jsem zjistila, že je bezcharakterní ?! Chtěla jsem zažít něco (s)nového a on se mi do toho plánu hodil... líbil se mi a jeho hovorná povaha byla vcelku kompatibilní s mou zakřiknutostí; a, jak jsem se postupem let osmělovala a jak jsme se poznávali, zjišťovala jsem, že je mi s ním dobře. Ve své naivitě jsem si ani nepřipustila, že bych mu neměla věřit jediné slovo, přestože jsem to, jaký je lhář, slyšela ze všech stran, přestože jsem jeho lži odhalovala od samotného začátku, ale já jsem i po svém tuniském románku v sobě stále měla bezmeznou důvěru. Copak je možné předstírat upřímný úsměv? Něhu v očích?! Ne, nežrala jsem mu to celých sedm let! Jen poslední tři roky. Předtím jsem si při své povaze ani nedokázala představit, že by mohlo být něco víc, než že se pozdravíme, když se