Tečka?
A když tu teď převyprávím další část mé storky, asi neuvěříte; tomu, čeho může být chlap-mýtoman schopnej, ani mým nezdravým reakcím. Strašně ráda bych se k tomu všemu chtěla postavit racionálně a nechovat se, jak se chovám, ale nejde mi to... cítím křivdu a mám potřebu mu ukázat, že nejsem tou blbkou, za kterou mě má, ale ani to neumím nonšalantně a stále se ještě dožaduju alespoň špetky zájmu a pozornosti.
Chlap, který se mi tak dlouho líbí, má babu, přestože se mi vždy prezentoval a prezentuje jako osamělej, opuštěnej a zároveň i po nikom netoužící. Vždycky to takhle dopadá, já toužím, sním a doufám a nakonec zjistím, že vůbec nejsem tou, která je středem zájmu vysněného muže.
Roman má trafikantku. Občas o ní mluvil; když si uvědomil, že by přede mnou neměl, pokaždé se mi to snažil nějak vysvětlit; viděla jsem ji mezi jeho přáteli na facebooku a hlavně jsem ho poslední dobou velmi často viděla s telefonem u ucha. Když jsem minulý týden byla s ním a zrovna jsem se snažila z něj vytáhnout, jak to má aktuálně se ženami, asi opět volala. Bryskně jsem poznamenala, že to bude asi některá z těch bab, které o něj mají zájem; on se mi sice snažil namluvit, že je to jen baba z Vodafonu, ale když ten hovor nepřijal, ihned mu přišla esemeska a ten blbeček měl potřebu mi sdělovat, co mu bába z trafiky píše... bylo to jasný, všechno to do sebe zapadalo jako skládačka!
Dotklo se mě, že celou tu dobu, co spolu asi jsou, blbnul hlavu i mně. Ne že bych se mu nějak chtěla mstít, ale chtěla jsem mu předvést, že fakt nejsem ta blbka, která mu všechno žere. Takže jsem čekala na vhodný okamžik, kdy se mu podívám do očí a řeknu třeba jen jediné slovo: "trafikantka". A ten okamžik přišel dříve, než jsem čekala. Za poslední čtyři dny se totiž stalo zase úplně všechno!
Pondělí
Blbnul mi hlavu, nešetřil lichotkama, bylo mi s ním zase hezky, ale něco mi nedopověděl. Odjel, volajíc z okýnka, že kdyby byl mladší...
Úterý
Musela jsem se ho na to zeptat, co by bylo! Měla jsem totiž den, kdy jsem se nebála udělat i říct cokoliv. A do toho on udělal zásadní chybu, věc, kterou nepochopíte. Snažil se mě zabavit a tak mi ukazoval věci, které má v autobuse. Ze složky časopisů a křížovek najednou vytáhnul fotoalbum, rychle jím projel, ale já stihla registrovat všechno, co jsem potřebovala - na všech fotkách byla jediná žena a já ji navíc i v té rychlosti poznala. A víte, jakými slovy tenhle absurdní okamžik završil? "To jsem tady (jakože v autobuse) našel. Docela hezká ženská, ale vůbec nevím, kdo to je. Nevíš?"
A já mu odpověděla. Příležitost říct to jediné slovo byla rázem tu! Dívala jsem asi na něj, protože jsem byla zvědavá, jak bude reagovat a zcela zřetelně jsem vyslovila ten shluk písmen: "Trafikantka." Vůbec se nezdálo, že by ho má odpověď rozhodila či udivila. Nejdřív se jen ptal, jaká trafikantka, a já mu to vysvětlovala, pak on vysvětloval mě, že s ní fakt nic nemá. Několikrát jsem mu říkala, že mi to vysvětlovat nemusí a že mi to asi ani nevysvětlí, přesto jsem si musela vyslechnout snůšku různých vysvětlení.
Docela jsem se bavila, mohla jsem vyrypovat a on se stále snažil z toho nějak vybruslit! Byla by to dobrá komedie, kdyby se mě to tolik nedotýkalo, kdybych pro něj neměla pořád trochu slabost... a právě proto jsem mu i slíbila, že mu u kolegyně seženu potvrzení, které potřeboval. Žádala jsem za to pouze to, aby si pro něj ve čtvrtek přijel v kalhotech, které nebudou děravé...
Středa
Protože mi říkal, že to udělá, pokud na to nezapomene, rozhodla jsem se připomenout mu to textovkou. Byla trošičku laškovnější. Že jestli nebude mít nové kalhoty, budu si muset vymyslet něco jiného, za co ten papír vyměním... Jemu se ta slovní hra asi líbila, odpovědi na mé zprávy byly velmi milé, snažil se ze mě vytáhnout, co budu chtít, a nevypadal, že se bude něčemu bránit. Začínala jsem tušit, že nové kalhoty nemůžu čekat, že si musím připravit jiný požadavek... a požadavek byl docela odvážný, vzhledem k tomu, že mi psal, jak moc se na mě těší...
Čtvrtek
Chtěla jsem jít na zmrzlinu! A protože nové kalhoty skutečně neměl, svůj nápad jsem mu sdělila - v okamžiku, kdy to, co chtěl, měl dávno v ruce, někdy mezitím, co se tématem hovoru zase stalo album a trafikantka, co v jednu chvíli i přiznal, že ta baba v albu je fakt trafikantka, co se mi to zase marně snažil vysvětlovat a co mě častoval tím, že jsem jako jeho bejvalka. Jo, já i v této situaci chtěla na další rande! Jo, zase jsem se hloupě dožadovala toho, že chci být s ním...
Nezdálo se, že by v tom viděl problém. Ale já, přestože jsem si to od předešlého večera stačila vysnít v barvách, jsem tušila, že nebude ve smluvený čas na smluveném místě. Nebyl.
A mě to zase mrzí! A říkám si, že už fakt nemám zapotřebí si něco podobného nechat líbit, že už dávno jsem ty hry s ním měla ukončit... nebo aspoň teď jsem měla už jen říct "trafikantka" a tím to mělo definitivně skončit. Já vůbec netuším, proč následovalo něco dalšího... zvlášť když jsem tušila, že to zase skončí jako vždycky... vždyť je tak čitelnej.
Já už fakt nechci!
Komentáře
Okomentovat