Někomu to všechno prostě trvá dýl...

... a mně to trvalo sedm let. Necelých! 23. červenec 2010 byl tuším krásný letní den, bylo ráno a já ho uviděla a on se mi zalíbil takovým tím způsobem toho chci. Proč jsem na něj nezapomněla v okamžiku, když jsem zjistila, že je bezcharakterní?! Chtěla jsem zažít něco (s)nového a on se mi do toho plánu hodil... líbil se mi a jeho hovorná povaha byla vcelku kompatibilní s mou zakřiknutostí; a, jak jsem se postupem let osmělovala a jak jsme se poznávali, zjišťovala jsem, že je mi s ním dobře. Ve své naivitě jsem si ani nepřipustila, že bych mu neměla věřit jediné slovo, přestože jsem to, jaký je lhář, slyšela ze všech stran, přestože jsem jeho lži odhalovala od samotného začátku, ale já jsem i po svém tuniském románku v sobě stále měla bezmeznou důvěru. Copak je možné předstírat upřímný úsměv? Něhu v očích?!

---

Ne, nežrala jsem mu to celých sedm let! Jen poslední tři roky. Předtím jsem si při své povaze ani nedokázala představit, že by mohlo být něco víc, než že se pozdravíme, když se potkáme, a maximálně se na sebe usmějeme a že se na něj budu potají chtivě dívat a ohlížet se za ním. Před třemi roky jsem si jasně uvědomila, že mi v životě něco chybí - jen se zamilovat nebo i něco víc? - a krásný Roman tu prostě byl, takže stačilo se trochu osmělit a oslovit ho. Já to zvládla a on byl milej! Celý ten kolos se pomaličku začal rozjíždět a já už nebyla s to ho zastavit... ani jsem nechtěla...

Opojena tím, že ve více než třiceti se ke mně nějaký chlap chová způsobem, jakým nikdo dříve, jsem všechny ty drobné lži, které jsem odhalovala, přehlížela a, že je to jedna velká neupřímná hra, jsem si ani na chvíli nepřipustila. Vždyť co by tím získal? Leda mě a o to přece šlo! V kombinaci s mou chorobnou touhou po tom, kam to zdánlivě alespoň pro mě, asi fakt erotomanku, jasně směřovalo, jsem občas i něco přehlížela. Nechtěla jsem to vidět, chtěla jsem prostě za každou cenu něco zažít.

A pak už jsem byla schopná pro to i udělat cokoliv! Musela jsem být hodně omámená, když jsem překonala samu sebe a zeptala se, jestli se mnou půjde lyžovat. Normálně jsme si domluvili rande! Zrušil ho... Zrušil i to další... i to další... a nikdy nedošlo vůbec na nic z toho, co mi za uplynulý rok nasliboval, přestože se vždycky tvářil nadšeně a vcelku přesvědčivě. To asi že lže už víc než padesát let! Nikdy jsem si s ním o tom všem, co se (ne)dělo, ani nemohla rozumně promluvit. S ním to prostě rozumně nejde! Takže to mezi námi poslední dobou nebylo pěkné... já nešetřila jízlivými, občas docela jedovatými poznámkami, zatímco on dál hrál tu svou hru, která se trošičku míjela účinkem...

Jeho posledním slibem bylo to, že mě políbí pod rozkvetlou třešní. Mou důvěru už neměl, nečekala jsem, že se to stane, přestože se mi ta představa stále ještě zamlouvala. Takže jsem nebyla zklamaná, že neudělal nic proto to, aby svému slibu dostál; vždyť jsem kvůli němu byla smutná už tolikrát! Nechtěla jsem do toho zase znovu zabředávat. Ze všeho, co jsme si kdy domluvili předtím, se vždy jen vymluvil, nikdy neprojevil lítost, nikdy se neomluvil; v tomto případě překvapivě ano. Měl však potřebu tak učinit v okamžiku, kdy byl hodně daleko ode mě, a do našeho následného setkání mu to nevydrželo. O svou přesvědčivost definitivně přišel!

Je to způsobené i tím, že nemá ten systém lží propracovaný do takového detailu, aby ustál i v případě, že je analyzován velmi dobrou posluchačkou a pozorovatelkou. Jo, asi jsem nejen erotomanka, ale i stalkerka! Něco mi sám neprozřetelně sdělil a hloupě mi to vysvětloval, něco jsem viděla, něco jsem si prohlédla na facebooku a mám celý obrázek! Hlavu mi blbne už dlouho, nejintenzivněji tak činil před Vánoci a po Novém roce... byla jsem s ním šťastná, když jsme stavěli sněhuláka, a nikdy na to nezapomenu; nechápala jsem však, proč to mezi námi později už nebylo takové, ale teď to vím.

Když jsem se to včera snažila vytáhnout z něj, samozřejmě mi to vyvracel, ale některé jeho poznámky mi to potvrdily. A dávám-li si to dohromady s tím vším, o čem se nerozvážně zmiňoval v posledních měsících, je to jasné! Zatímco oblboval mě a přehrával mi zamilované songy, už dávno měl jinou. Dokonce i vím kterou! I před lety mi zamlčoval přítelkyni, ale tou dobou ještě nezkoušel nic na mě! Teď jo, takže tuhle už mu neodpouštím...

Smutná překvapivě nejsem. Možná trochu rozezlená... uražená... a té paní je mi líto...

Konec storky to ale zatím není, ještě je třeba za ní udělat tečku!