Zažít něco (s)nového!

Čtvrtek, 4. den mé letní dovolené. Po včerejším spontánním výletě, který skončil prohlídkou autobusového nádraží v podhorském městečku a setkání s domorodcem, který ochotně zapózoval před fotoaparátem v mém mobilu, vyrážíme s M. fotit cizokrajná zvířátka. Ta sice tak ochotně nepózují, za to mi však nezpůsobují žádné zmatky v hlavě! :) Užíváme si polojasného dne, vůbec nikam nespěcháme, protože máme dovolenou (já dva týdny, ona dva dny)... čeká nás jenom obří pizza... :) Co na tom, že jsem chtěla k Baltu, že jo? Tam by těžko byly zebry a žirafy ... ;)

Vnitřní rozechvění a klepající se kolena a hlas, to jsou jasné indicie toho, že osoba opačného pohlaví je tou, jež se nám nejen líbí, ale maximálně nás přitahuje. To kouzlo přitažlivosti tkví v mnohém; v mém případě spočívá krom urostlé postavy, tmavých prošedivělých vlasů a milého úsměvu především v následujících vlastnostech: zdvořilost, laskavost, skromnost, upřímnost a inteligence. V tom jsem si udělala jasno již 3. října 2010 a měla jsem tenkrát i jasno v tom, že pan barevnější, který se mi již tehdy velmi líbil, některé tyto vlastnosti postrádá. Buď jsem to zapomněla nebo jsem si to nechtěla připustit. Jak by se mi jinak mohlo stát to, že jsem se znovu zasnila? Snad proto, že už čtyři roky nechci nic jiného než se zase zasnít, zamilovat se až po uši a konečně zažít něco (s)nového! Potkat ho, pokukovat po něm, přistihnout ho, že on pokukuje po mně a usmívá se, úsměv mu opětovat, prohodit pár nezávazných slov, zjistit, že krom zevnějšku má i sexy hlas, že ten úsměv je zblízka ješt

Pátek ráno v práci, ideální chvilka na další ze série pátečních her - naposledy to byla žádost o ruku , tentokrát žádám "jen" o místo personálního ředitele. Kreativní životopis (mé zvláštní schopnosti: každé ráno vstát a dopravit se do malého okresního města, kde zaměstnavatel sídlí, pozřít a strávit oběd v tamní kantýně, setrvat až do tří a ve výjimečných případech klidně i do čtvrt na čtyři a vymýšlet páteční hry a jiné blbosti) byl v termínu odevzdán a teď je třeba předat komisi malé úplatky. Kolegyně přináší (sušené) švestičky z "vlastní zahrádky", ale následně já omračuji komisi vanilkovým cukrem, který je součástí mé budoucí managerské metody "cukr a bič". Později dostáváme pozvánku na osobní pohovor, který je však ještě později zrušen, takže odpoledne neodcházím z práce jako nová personální ředitelka, ale stále jako finanční účetní. Za to však odcházím na celé dva týdny! :) Chybět mi budou jen podobné hry s kolegyněmi ... :)))

V sobotu začíná léto (a mně navíc dvoutýdenní dovolená!!!) , mé nejoblíbenější roční období. Snad bude slunečné a teplé a snad se mi povede... ... jít konečně do letního kina! ... chodit každý den plavat! ... jet na dovolenou k Baltu! ... mít o dovolené pěkné počasí! ... spát pod širákem! ... jít na nějaký pěkný koncert! ... navštívit pár zajímavých míst! ... vyrobit doma chutnou zmrzlinu (bez cukru)! ... zhubnout dalších 10 kilogramů! ... být pozvána nebo ho sama pozvat na rande! ... prožít intenzivní letní lásku! ... milovat se zase v přírodě! ... zažít něco (s)nového!!!

Tenhle kousek bižu mě zaujal na první pohled - jde o originální a neotřelý doplněk, který jen tak někdo nemá a který také není určený jen tak pro někoho! Jste-li hravá, duchem nestárnoucí žena, pak je určen pro Vás. ;) Jste-li hravý, duchem nestárnoucí muž, jsem pro Vás určena já sama... :D Koník za mnou přiletěl z daleké Číny. Možná už jste o výhodnosti nákupů v Asii někdy slyšeli, ale obávali jste se to vyzkoušet, ať už z důvodu jazykové bariéry nebo obavy z toho nakupovat na druhém konci světa a nemít téměř žádné záruky. V případě nákupu přes poštovnézdarma.cz se obávat nemusíte, neboť veškerý servis poskytuje česká firma. Zaujalo-li Vás to, přečtěte si více o tom, jak to funguje . Pro Vaši informaci tato moje konkrétní objednávka byla uskutečněna 27. května, 5. června byla zásilka odeslána z Číny a 15. června byla doručena. A co na mě čekalo po otevření obálky? 72 centimetrů dlouhý řetízek z bižuterního kovu se 4 x 4,5 cm velkým přívěskem zdobeným broušenými barevnými sklíčky; k

Neděle ráno. Po pátečním a sobotním pojídání čokolády nad rámec dietního režimu se trochu bojím postavit se na váhu, ale stoupám si. Pod ručičkou se zatočí ciferník a..... za poslední týden opět o kilo lehčí! :) Od začátku roku už o devatenáct!!! :))) Myslím, že blížících se shozených dvacet kilo (které však rozhodně nejsou cílovou metou) by si zasloužilo nějak pěkně oslavit... :)

Pan barevnější není pán pro pátek třináctého krásnější ! Jeho krásný úsměv by mi den sice zkrášlil, kdybych si ho dokázala užít, ale bohužel jsem si musela zase vyslechnout, že ve firmě končí. A tentokrát to vypadalo definitivně... :( Nadšeně mi líčil, kam jde a co tam bude dělat, ale skoro jsem ho neposlouchala, neboť mě už první větou svého monologu nepříjemně zaskočil. Nechci, aby podával výpověď! A už vůbec se nechci smířit s tím, že už ho neuvidím!!! Proč se to děje zrovna teď, když jsem našla své dávno zapomenuté sny?! :((( Dva tři týdny vymýšlím, co mu říct (rozumějte "sbalit ho? a jak?") , ale on mě dnes zase o všechna slova připravil. Tvářila jsem se asi jako blbka; ale na druhou stranu on na tom není o mnoho lépe, jestli z mých otázek a konstatování, že už se neuvidíme, necítil ani náznak zklamání. Pokud ano, neměl potřebu své nadšení z nové práce mírnit a to, že mi bude chybět, je mu šumák... :( Výpověď sice ještě nepodal, ale následující měsíc nastupuje jinde; to

Bylo nebylo... ale jednou se to třeba stane... Nebudu usínat sama, nýbrž v mužném objetí - budeme usínat spolu. Může se stát, že tou dobou nebudeme mít nic na sobě. Budu ležet na boku zády k Němu, On mě bude hladit, kde ho napadne, a budeme si povídat o tom, co jsme zažili a co ještě zažijeme. Občas se zasmějeme. A sem tam si pošeptáme nějakou něžnou lichotku. Určitě mi s Ním bude krásně! Otočím se k němu, abych mu své momentální pocity dala najevo dlouhým polibkem. A pak mi řekne, ať si lehnu na břicho, že si zahrajeme hru: "... budu ti něco malovat prstem na záda a ty budeš hádat, co to je." Položí mi prst mezi lopatky, obloukem obkrouží pravou lopatku a míří dál asi do poloviny zad mírně směrem k boku, odtud zpátky opět mezi lopatky, obloukem obrouží i levou lopatku a dolů k levému boku a zase zpět mezi lopatky. Chvíli přemýšlím a pak mi dojde: "Andělská křídla! Namaloval jsi mi na záda andělská křídla!"

Pátek, v práci, asi 6:45. Ten nápad začal vznikat někdy začátkem týdne, když jsem v různých souvislostech mé nejoblíbenější kolegyni mzdové účetní Janičce několikrát během dne řekla, že se mi líbí a že mi vlastně vždycky líbila. Netrvalo dlouho a došla jsem navíc i k závěru, že by byla ideální partnerkou. Vzhledem k její nerozhodnosti je však nutné, abych osobně a se vší parádou šla požádat o její ruku! :) Nikoliv maminku s tatínkem, ani pana manžela, ale papírovou růží (z papírového ručníku zcizeného na toaletě) obdarovávám "maminku" personální referentku a následně jsem donucena pokleknout před "tatínkem" druhou mzdovou účetní. Samotná Janička je v tu chvíli trochu na rozpacích, přítomný ajťák raději utíká, ale dali mi ji a ona souhlasí! :))) Zbývá jen dohodnout se, která z nás dvou bude nevěsta a která ženich! :D Tímto Vám tedy oznamuji nejen to, že se budu ženit, ale i že mám nový přírůstek do mé abecedy . H jako holka! :) Shodou okolností je moje neojblíbeněj

Oslovila jsem ho! Věřím (a můžete věřit se mnou), že kdybych na něj nepromluvila, jen bychom se včera pozdravili a prošli kolem sebe a já bych zase jen vzdychala, jak se zase nic nestalo. Takhle vzdychám, jak krásný úsměv má! ;) Nebyla to ani jedna z vět, které mě napadaly asi týden předem. Byla to věta, která mě napadla večer před tím v rámci chystání se na naše setkání (rozumějte dlouhé vybírání oblečení, holení noh, zkrášlování se a dlooooooooouuuhého snění... - kdy jsem něco podobného naposledy dělala?!) . Využila jsem toho, že ve firemním časopise s ním vyšel rozhovor, a při první příležitosti jsem projevila svůj obdiv nové firemní hvězdě. A on se lehce chytil a začal mi líčit, jaké okolnosti ono interview provázely. Neměl z toho vůbec radost, tak jsem mu několikrát opakovala, že se mi to fakt líbilo. A usmívala jsem se na něj a on se usmíval na mě... ááááááááááááá!!! :))) Krom toho, že střetnutí nedopadlo tak, jak jsem si vysnila (ale to dokonalé vystižení okamžiku nejvhodnějšíh

Mé nejoblíbenější kolegyni mzdové účetní se líbí stejný typ mužů jako mně: vysoký, urostlý, snědý, tmavovlasý ... a tak mi občas nosí fotky kolegů, kteří personálním oddělením projdou a kteří se jí líbí. Janičce už bylo padesát, ale občas mě překvapí fotkou mlaďocha - buď mi chce udělat radost, abych se mohla pokochat někým mně věkově přiměřeným (naposledy to byl asi o tři roky mladší Ital), nebo je na zajíčky! :) Já to ale mám obráceně, mně se líbí starší muži. Bohužel na oddělení, kde pracuji já, žádnými fotografiemi nedisponujeme a přitom bych se i já kolegyni chtěla zajít pochlubit zajímavým úlovkem. Napadlo mě pouze zajít za chlapem, který se mi aktuálně líbí nejvíc, a zeptat se ho: "Mohl byste jít se mnou, pane? Ukazujeme si s kolegyní chlapy, kteří se nám líbí, a já bych chtěla ukázat vás!" Ano, musela bych mu (panu barevnějšímu) říkat "pane". Za čtyři roky, co se mi líbí (ano, už čtyři roky existuji bez pana anděla) , jsme se blíže neseznámili. A on neví, ž

Slunečná neděle, 15:00, po roce opět koncert úžasné Szidi Tobias ... (a v pátek skvělé (polo)ochotnické divadelní představení a vůbec celý týden byl víceméně jedna velká radost, protože dovolena... :) )