#zažítněcosnového! (4)

Bylo nebylo... ale jednou se to třeba stane...

Nebudu usínat sama, nýbrž v mužném objetí - budeme usínat spolu. Může se stát, že tou dobou nebudeme mít nic na sobě. Budu ležet na boku zády k Němu, On mě bude hladit, kde ho napadne, a budeme si povídat o tom, co jsme zažili a co ještě zažijeme. Občas se zasmějeme. A sem tam si pošeptáme nějakou něžnou lichotku. Určitě mi s Ním bude krásně! Otočím se k němu, abych mu své momentální pocity dala najevo dlouhým polibkem. A pak mi řekne, ať si lehnu na břicho, že si zahrajeme hru: "... budu ti něco malovat prstem na záda a ty budeš hádat, co to je." Položí mi prst mezi lopatky, obloukem obkrouží pravou lopatku a míří dál asi do poloviny zad mírně směrem k boku, odtud zpátky opět mezi lopatky, obloukem obrouží i levou lopatku a dolů k levému boku a zase zpět mezi lopatky. Chvíli přemýšlím a pak mi dojde: "Andělská křídla! Namaloval jsi mi na záda andělská křídla!"

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka