Zažít něco (s)nového!

Všechno nejlepší a hodně zdraví do nového roku Vám už jistě někdo přál; přidávám se a tu je další střípek do mozaiky novoročních přání... Krásný (s)nový rok 2012! ;)

Blíží se konec roku a to je doba, která přímo vybízí k bilancování. Jeden čas jsem to dělala skutečně ve velkém, ale letos jako by ani nebylo co bilancovat. Leda tak ve vzpomínkách že bych si udělala nějakou inventuru; ve vzpomínkách na dobu, která se skončila někdy dřív, než se tento rok začal. Ovšem něco z toho se prolnulo i do nedávné minulosti... Bezpochyby to byl jeden z nejsilnějších momentů letošního roku, jak jsem tam stála před nejkrásnějším chlapem, nemohla se na něj vynadívat a zároveň ani nemohla uvěřit tomu, že ho zase vidím... že stále vypadá tak strašně dobře nebo dokonce ještě líp, že je stále tak šarmantní a že už zase má ten napůl radostný a napůl rozpačitý či nesmělý úsměv, pro který jsem vždy měla slabost... Jak dlouho to trvalo? Sotva pár minut, ty však byly následovány dlouhou euforií z tohoto setkání, euforií, která se ve svém zlomku vrátí vždy, kdykoliv si na to setkání vzpomenu, nebo když si v článku tu na blogu znovu přečtu o té jeho nedbale uvázané kravatě n

Že bych Vánoce nějak zvlášť žrala , to se fakt říct nedá. A přitom to můžou být docela hezké svátky. Pokud je strávíte s někým, s kým Vám je hezky... Dneska mi docela hezky bylo. V troubě se peklo kuřecí stehno a několik křidýlek. Jo, vařila jsem výjimečně nejen pro sebe! Ještě než jsem začala dusit rýži, přišel M., přinesl mi vánoční dáreček (knihu, kterou jsem si vybrala - jedinou Gavaldu , která mi ještě v knihovničce chyběla) a dostal dárky ode mě. Jeden, který jsem mu koupila, a jeden který jsem mu vyrobila... Věděla jsem, že se mu bude líbit! Bylo to video sestavené z našich společných fotografií. A že těch fotek za těch deset už něco je! :) Viděla jsem to video dnes po několikáté a i dnes se mi líbilo. Líbilo se mi o to víc, že jsem se na něj dívala s ním... s tím, se kterým jsem těch deset let prožila... :) Oběd byl výborný. M. si ke svému - teda kuřecímu jako - stehnu a rýži vyžádal ještě kyselé okurky. Bylo i cukrovíčko. On dojedl krabičku s kokosovými kuličkami, já dojedla z

Ještě před pár dny jsem si to, že budou Vánoce, vůbec nepřipouštěla. Ale řečí o nich jsem poslední dobou ve svém okolí zaslechla tolik, že to vypadá, že už asi fakt budou! A s Vánocemi nás čeká i jeden bonusový den volna, nějaké ty dárečky, cukroví všude, kam přijdeme na návštěvu (tak nač nějaké dělat doma?!), v televizi pohádky a romantické filmy a za okny obleva. Nevěříte? Podívejte se na meteopress, jak hlasí na příští víkend... A s těmi romantickými filmy přicházím i já! Jeden kratičký, abyste se správně vánočně a slavnostně naladili... ;) Jestli už trochu té vánoční nálady máte, tohle Vám na ní muselo přidat! ;) Já ji stále postrádám. Jediný vánoční trh, na který jsem se chystala, těšila a který mě měl naladit, byl v pátek, kdy během půl dne všechno zapadlo sněhem a já jsem byla ráda, že jsem se vůbec z práce zvládla dostat domů. Žádný trh, žádná nálada, žádné dárky. No, přeháním. Pro M. mám dva... jeden jsem objevila při nákupu v Penny a troufám si tvrdit, že je to věc, o které d

Že prý můj muž, který není můj muž, vypadá jako Richard Müller. No, nevím. Možná. To, že pan cé vypadá trochu jako Ďuro ze seriálu Hoď svišťom ( který ještě jednou vřele doporučuji! ) jsem už psala. Tak nutno už jen dodat, že pan bé je nápadně podobný Josému Mourinhovi... ... a pan anděl má podobné rysy s Jaromírem Hanzlíkem v osmdesátých letech. I jeho fotku jsem sem chtěla dát, ale Müller mi toho Hanzlíka vymluvil. P. S.: Pointu to mít nemá. To já jen tak... Dobrou noc! A přiletivším z Istanbulu co nejsnažší návrat do reality všedních dní!!! :)))

A tatííí? A bude mít ty velký chlupatý uši nahože? Chlupatý uši... musíš vydržet a budou i uši... Nene, já nemusim. Já už ho vídim. Jééééééé... Telátko jsem viděla, ale mámě krávě se vůbec nelíbilo, že si ho chci vyfotit, a tak se za mnou rozeběhla! :o Vůbec radši nedomýšlím, co by se se mnou stalo, kdyby po chvíli zase nezabrzdila... Asi přestanu mít krávy ráda! Však tahle se mi ani moc nelíbila, ale to malý andělský telátko!!! Listopadový tele tentokrát už raději nazoomované... :) A trošku pomrzlá úroda jeřabin... Až na tu krávu, byl víkend krásný. A slunečný. Vůbec by mi nevadilo, kdyby takhle sluníčkově bylo až do jara! :)))

Určitě znáte nějakou už ne mladou nezadanou ženu, která dělá blbosti nepřiměřené jejímu věku - věci, které se ostatním zdají nepochopitelné, ať už je to cokoliv. A jestli neznáte žádnou ve svém okolí, tak určitě znáte Ivetu! A mě! ;) Sice mám něco, co se tváří jako vztah, tak to se mnou zatím možná není tak vážné. Nebo se to jen tváří, jako že to není vážné? A platí i na mě ono známé "ta by potřebovala chlapa"?! Ač tak trochu vypadá, tohle není pan cé. Tohle je Ďuro s Ajkou ze slovenského sitcomu Hoď svišťom - na csfd má tenhle seriál k mému údivu pouhých devatenáct procent, ale já mu dávám celých sto. A to nejen kvůli Ďurovi, který mi připomíná malého milého sympaťáka (až na tu výšku!), Sandře, se kterou mám mnoho společného, a tomu něčemu krásnému, co mezi nimi je. Ovšem o romantiku jde v seriálu jen okrajově. Tatry sú kruté! Dlouho jsem tak dobrý sitcom neviděla! :) Tak kdybyste měli pár volných dlouhých zimních večerů, Sviště coby nenáročnou zábavu doporučuju! ;) Potřebo

Tak dlouho jsem se chystala fotit podzim, až jsem to málem nestihla. Obloha se ztěžka valí nad našimi hlavami a na stromech už je jen posledních pár ošklivých lístků, zato pod nohama to krásně šustí! A těch barviček! :) Podobnou fotku jsem kdesi zahlédla, takže nápad není úplně originální, a vzhledem k větru, který mi ty lístečky rozfoukával, ani provedení není dokonalé, ale břidlici u nás máme skutečně krásně modrou... a k tomu všechny barvy podzimu v jednom! ;)

Rád si ráno přispal, tak měl co dělat, aby byl včas na místě. Dnes bylo jeho cílem Slovensko. Bratislava. Už tam párkrát byl, takže znal zkratku. Asi tam bude na poslední chvilku, ale stihne to. Musí! Má za úkol ochránit malinkou holčičku. Malé děti ochraňoval rád. Raději než adrenalinové sportovce, opilce nebo třeba motorkáře - ti se do nebezpečí přiváděli většinou sami. Děti ne. Malá se na něj usmívala, když jí zapínal pásy v autosedačce. Její matka si ho nevšimla, ani když na křižovatce vystupoval z auta. Celou tu dobu, co s nimi byl, s někým telefonovala a divně se u toho chichotala. Když na semaforu naskočila zelená, zamával malé a díval se za autem, které přes most jelo k další křižovatce. Tam už řidička na červenou zastavit nestihne... Z té představy mu bylo úzko, tohle byla ta smutnější strana jeho profese. Dřív by mu na podobnou akci dali parťáka a neskončilo by se to smutně! Ale andělů je teď nedostatek, i když berou skoro každého, kdo se jim přihlásí. Stále to však nestačí.

Často se mi zdá, že mi chybí a že bych jí potřebovala víc. Když se nad tím ale zamyslím, je toho ale tolik, co mi dělá radost... Když mi nějaký sympaťák přidrží dveře. Když si prohlížím fotky z vydařené dovolené u moře. Když se mi povede někoho překvapit. Když mě někdo za cokoliv pochválí. Když si vzpomenu na důvod té mé sladkobolné nálady. Když si při nákupu přihodím do košíku něco dobrého. Když si můžu celé hodiny číst. Když ucítím vůni, se kterou si pojí nějaká vzpomínka. Když přijde složenka s přeplatkem od ČEZu. Když na podzim kvetou šípky... Když se na mě někdo usměje. Když se zachumlám do čerstvě povlečeného ložního prádla. Když z rádia zaslechnu oblíbenou písničku. Když se ráno probudím a venku svítí sluníčko. Když někomu udělám radost. Když mě po výletu bolí nohy, ale můžu si říct, že to za to stálo. Když se s přítelem spontánně chytneme za ruce. Když si v neděli po obědě pustím pohádku v televizi. Když si můžu jen tak lehnout do trávy. Když se v závodce výjimečně povede dobrý

Je to dávno, co jsem čítávala dívčí časopisy plné důležitých faktů, které teenagerky musí nutně znát: módní trendy, kosmetické tipy a hlavně kluci & sex. Teoreticky jsem to měla nastudované dokonale. Ještě teď, když se řekne flirt , vybaví se mi příklad rozhovoru, kterým dívka chlapci dává najevo nenápadně svůj zájem : "Ahoj, jsem Honza, ale všichni mi říkají Malina." "Jé, maliny ty já mám moc ráda!" Ve skutečnosti jsem podobného výrazu nikdy nepoužila. A nebylo to tím, že jsem Malinu nepotkala! Tento způsob flirtu zdá se mi hloupý. Navíc, kdybych Malinu fakt žrala, tak osobně bych se stejně nezmohla na slovo. Tedy ne na nějaké duchaplné. Kdyby mě Malina nijak zvlášť nezajímal a měla bych pocit, že si to k němu můžu dovolit, tak bych se spíš dala na nějakou jinou (ne o moc, ale o trochu inteligentnější) formu slovního pošťuchování. Záleželo by na situaci. Ptáte se, proč bych se s Malinou slovně pošťuchovala/flirtovala, kdyby mě ten chlap nijak zvlášť nezajímal?

Články o nemocech a lécích jsou velmi vyhlédávanou záležitostí na internetu. Takže si jdu trochu pozvednout návštěvnost... Když Vás bolí ucho, může to být zánět zvukovodu, latinsky otitis externa, lidově plavecké ucho. Ale taky nemusí, takže to radši jděte konzultovat jinam než na internet. Já to sice umím diagnostikovat, ale jen u sebe. Bolí to strašlivě, nemůžete se vlastního ucha ani dotknout a přijít k tomu se dá třeba v bazénu, respektive v jakékoliv vodě, když si v ní ucho moc mácháte. Pomáhají na to ušní kapky, která Vám předepíše lékař; když už to znáte, tak si dojdete jenom k Vaší sestřičce - té zdravotní - a poprosíte jí, zda by Vám mohla předepsat Otobacid. Krom kapiček to léčí i láska. Určitě to bylo mé náhle a nečekané (znovu)vzplanutí vůči panu andělovi, díky kterému mě to ucho úplně přestalo bolet. A hned potom ty ušní kapky. Neužívejte je vnitřně, kapte je do ucha čtyřikrát denně. Zapomenete-li, nakapejte si ihned, když si vzpomenete - na ulici, v autě, kdekoliv... Poč

Před rokem jsem si říkala, že už ho nikdy neuvidím... Muži nestárnou, tedy alespoň andělé rozhodně ne... Jednou jsem si něco moc přála a ono se to splnilo... Kdybych bývala věděla, že se s ním uvidím, umeju si alespoň vlasy... Na to, že mu bude padesát, vypadá sakra dobře... Láska na první pohled se může opakovat... Osudový chlap bývá asi jen jeden! Jak mě kdy mohl zajímat jakýsi Roman nebo Milan... Alespoň týden se nebudu mít ruku, protože jsem si jí potřásla s rukou pana anděla... Tomu neuvěříte... VŮBEC NEVÍM JAK ZAČÍT!!! :))) On už celý ten pátek byl takový zvláštní, ale ničemu jsem nepřikládala významnou důležitost. Těšila jsem se na výlet, na koncert Wotienke a někde v koutku duše jsem doufala, že když už se do toho vzdáleného velkého okresního města vydám, povede se mi tam zahlédnout toho, o němž jsem za uplynulý rok jen sbírala sporadické zprávičky... Z práce jsem odešla, jak jen to bylo možné. Den byl jako malovaný, na nebi jen sem tam mráček a jinak sluníčko. Cesta do vzdálen

Ten pocit, že jsem nakynutou milostpaní z Konce vodníků v Čechách, je šílenej! Šílenej!!! Mám ráda... ne, nutně potřebuji k muži vzhlížet. Ne, shlížet! Takže pan cé asi ne, i když je tak roztomiloučkej, krásně se směje a je to takový sympaťák... :( Že je asi o patnáct let starší by mi nevadilo, ale těch patnáct... no, spíš dvacet centimetrů, o které je menší..... ... hmmm... potřebuju najít pana dé ! Uvidíme, jak to půjde... :) Každopádně zítra se chystám na koncert Wotienke. Loni se mi to moc líbilo, tak i na tenhle koncert se těším. A zvlášť do města, kde pracuje pan anděl... tajně doufám, že ho tam někde zahlédnu... Strašně moc bych ho chtěla vidět!

Kolegyně se chystá na dovolenou do Karibiku. Nejsem se svým Řeckem ani trochu originální! Společnou řeč jsme však našly v tom, jak skvělé je cestovat mimo hlavní sezónu. Mírné slunko, teplé moře a hlavně žádné davy lidi a minimum rodin s hlučnými dětmi. Idylka. Až na ten nezdravý poměr normálních a těch jiných . Už na letišti jsem zaregistrovala spoustu zvláštních figurek, mezi které se dozajista řadila i naše dovolenková trojka... V hotelu nás bylo deset Čechů. My tři, které nikdo neuměl pořádně zařadit, docela normální kluk s docela normální holkou, jiný trochu nesourodý pár, který se k sobě až příliš měl, a tři singlové - dvě holky a divnej chlap. Divnej chlap byl rarita, ale osamělých žen bylo v letovisku plno. Chodily samy k moři, jezdily na výlety, procházely se, nakupovaly... něco, co bych já asi nezvládla! Vydržela bych to chvíli a pak by mi nějaká společnost začala chybět. Z jistého úhlu pohledu jsem na tom však nebyla o mnoho lépe, než ty, které si zaplatily jednolůžkový pok

Dovolená u moře by měla být ve znamení relaxu, sluníčka a cachtání se ve slané vodě. Přesně taková byla i ta moje. Cachtání každodenní (jen moře na můj vkus příliš teplé), sluníčko se za celý týden schovalo pouze na půl dne a odpočinek to byl dokonalý: ranní vstávání o půl devaté, snídaňový bufet nachystaný, procházka k pláži, slunění se, plavání a potápění, sem tam nějaká procházka po pláži či do kopců, jeden celodenní výlet přes ještě větší kopec ke dvěma kouzelných zátokám , západy slunce, více méně chutná večeře na stole a pak zase spánek. Ono to relaxování strašně vyčerpává... :))) Dovolená to byla nejen odpočinková, ale hlavně i velmi veselá. Počínaje hledáním cesty k moři první den, kdy jsem skončila v jakémsi příkopě a z porostu mi koukala jen hlava, přes všechny veselé zážitky se spoludovolenkáři ( byl tam pán, co skoro prošel sklem, kdyby jeho nárazu neodolalo, a pár dní na to se totéž povedlo jedné slečně! ), hry, abychom se nenudily ( že citronovník není zvíře? nebyla jsem

Bylo tam krásně... Vyprávění veselých historek z Řecka bude následovat... ;) Obrázky ve větším rozlišení a některé navíc si můžete prohlédnout v galerii a pokud se Vám některý vyloženě líbí, napište mi prosím který. Neumím a chtěla bych vybrat nejkrásnější fotku do fotosoutěže cestovní kanceláře... :) P. S.: Ale Vy jste se tady taky měli hezky, že jo? Babí léto, jak má být...

Útrapy spojené s výběrem zájezdu a s tím spojené noční můry, že nic dle mých požadavků neseženu, mám už pár dní za sebou. V neděli jsem vybrala, v pondělí zaplatila a v sobotu letím na Korfu! Střídavě si prohlížím předpověď počasí na příští dny, fotky z okolí Arillasu, mapu a záběry z webkamery (viz snímek vpravo). Těším se. Na léto, na sluníčko, kterého je v předpovědi méně, než jsem očekávala, na moře a na všechnu tu krásu, kterou jsem viděla na fotkách. V reálu to bude jistě ještě o mnoho hezčí!

Ne, nenapíchala jsem je na špendlíky... :) Běhala jsem za nimi po louce a lovila je objektivem. Lov to byl obtížný jako kterýkoliv jiný. Nechtěli. Ale já se jen tak odbýt nenechala. Když mi uletěli, sledovala jsem je pohledem, kde se usadí, abych to zkusila znovu. Bělásku, zastav se na chvilku! Jen jediný snímeček a pak zase půjdu lovit jinam... Napadá mě jediný, který mi stále uniká. Modrásek... ;) Pane, nemohl byste se stát mým modráskem do sbírky?

Zatímco můj muž je uchvácen slečnou jménem Kravka (nekecám, fakt se tak jmenuje - ve svém rodném jazyce) a i přes mou slabost pro rohaté krasavice to s ním nesdílím (ovšem nevadí mi to!), našla jsem si vlastní zájem. Takový Cipísek to je! :))) Ano, pokročila jsem v abecedě k písmeni cé , i když ani bé není tak passé... ;) Pokročila jsem do toho bodu, kdy přemýšlím, zda je svatý každý kus silnice, kudy On projel (nečekaly jste, že mě uchvátí někdo jiný, než nějaký z kolegů, že?). A ten možná posvátný kus země mám mimojiné hned před mou garáží! :D Vlastně nevím, proč mám najednou nutkavou potřebu Vám to sdělit. O nic nejde. Občas si zamáváme, On se krásně směje a to je tak asi vše. Tu silnici před garáží zatím ještě nechodím olíbávat! ;) Ani za ním nepobíhám po dvoře a neptám se ho, jestli bych pro něj mohla cokoliv udělat. Udělat cokoliv jsem chtěla jen pro jednoho jediného! Co však není, může zase být... Možná třeba s panem dé ! ;) Mám velmi nutkavou potřebu se bláznivě zamilovat.

Mám pro vás tři, respektive čtyři obrázky z výletu minulou neděli. Schválně neříkám, kde jsme byli; přestože mé snímky nejsou typicky turistické, budiž to pro Vás hádankou! ;) Holka ze zdi - některé sprejerské malůvky jsou prostě kouzelné! O holce ze zdi nebylo by marné vymyslet nějaký příběh, z kluka z plakátu se přece také stala star! Zatím jsem si s holkou jen barevně pohrávala, slovně třeba někdy později... ;) Nebeský botník - že by botičky pánů andělů? Nebo čísi ulítlý nápad, který dalších pár blázínků následovalo? Mimochodem z výletu jsem si jedny krásné nové červené botičky přivezla. Mé původní boty snů už mají to nejlepší za sebou. Logicky se nabízí otázka, neměla-li bych je odložit do andělského botníku... Anděl . A bez bot! Tak snad ví, kde je hledat... :) Tak už víte, kde jsme minulou neděli byli? ;) P. S.: Nadpis článku byl původně pouze pracovní, když tu najednou se v něm zjevily všechny souvislosti... :) P. P. S.: Snímky jsou upravené na stránce pixlr-o-matic P. P. P.

Poté, co jsem přečela dva výběry ze Snoopyho (a čekám na třetí) jsem se začala shánět po nějakém dalším komiksu. Rozhodně ne nic akčního. Lákal mě spíš nějaký holčičí , jakých jsem na francouzském Amazonu viděla spoustu... ovšem na českém trhu je to nedostatkové zboží! :/ Tu myšlenku na holčičí komiks jsem neopustila, ale nijak zvlášť po něm ani nepátrala... až náhodou jsem pak na bookdepository narazila na Joséphine . Jako první mě zaujalo samotné jméno - Ona se jmenuje Josefína! Kolikrát jsem tohle jméno použila jako login na různých internetových stránkách... proč asi? ;) - zaujala mě i obálka a neméně i popis titulu: Josefína je svobodná třicítka... :))) Z pochopitelných důvodů mám slabost pro čtení o single třicátnicích... ;) Našla jsem se v tom! V tom, jak se Josefína vrátila z dovolené, jak se po dovolené vrátila do práce, jak nemá nic na sebe, jak triumfálně nakupuje pro dva (to nepochopíte, když si nejdete koupit jednu porci lososa jako já onehdá - hned jsem si na Joséphine

aneb Konečně léto! Práci jsem trochu flákala a déle než do dvou jsem tam vydržela tento týden jednou, respektive v tom teple se v podkrovní kanceláři bez izolace a klimatizace vydržet nedalo. Jediné pro mě vhodné místo bylo na skále nad lomem a jen co jsem zase začala cítit to vedro, tak z osušky hop do vody . Krásný týden to byl! Tepla byla trošku víc, ale fakt jsem si nestěžovala... ... tedy krom úterka, kdy jsme jely do Prahy. Do divadla jsem nakonec vzala letní šatičky , výlet po Praze jsem kvůli teplu zavrhla a vyrazily jsme až odpoledne. Cesta pohodová, díky otevřeným okýnkům ani žádné nesnesitelné teplo. Ovšem Černý Most nás přivítal betonovým vedrem, před kterým jsem se na chvíli skryly do metra. To je něco pro milovníka průvanu! Ukončete výstup a nástup a opusťte chlad podzemí. Slunce nízko nad Petřínem pálí do očí a před vedrem se není kam schovat (jo už chápu, proč všichni na to vedro tak nadávají!). Naštestí v divadle se zdálo být velmi příjemně... ovšem co s tím udělal dav

Jestli nejsilnějším zážitkem minulého týdne byl sen, co bude asi následovat? Snění trvalo, ovšem byly to spíš noční můry (o mé nadřízené, divném kolegovi, divokých koních a lidech, které jsem dávno neviděla) a ne romantické sníčky. Škoda! Radost jsem měla z toho, že konečně začalo léto; kazilo mi to však to uvědomění, že touto dobou tu bude už spíš jen takový záchvěv. Ale krásný záchvěv! :) Letní předehra se konala v neděli. Na odpoledne se ukázalo sluníčko a hřááááálo. Deštivé pondělní odpoledne jsem strávila u kamarádky s malou holčičkou, v úterý návštěva babi a konečně ve středu brzo z práce a hurá na sluníčko a plavat. Ve čtvrtek práce až do večera, mezitím shánění zmrzliny a po práci večerní plavání (nemohla jsem si nechat ujít). Včera jsem se šťastně vyhnula dvěma vééélkým přeháňkám, ale jako bych je očekávala, nevzala jsem si ráno své úžasné kožené červeno-bílo-černé sandálky, ale crocsky za stopade - chodila jsem kaluž nekaluž (a kaluže máme u nás v práci opravdu ošklivě špina

Každý den přibližně do půl čtvrté jsem v práci. V pondělí jsem šla po práci plavat, v úterý také, ve středu jsem navštivila babi, ve čtvrtek jsme byli s drahým na koncertě polské skupiny W Tym Sęk a včera na pátečním nákupu a pak hledat kukuřičné pole. Až na ten koncert nebyl ten týden ničím výjimečný. Koncert nebyl špatný, jen mě trochu unavovala ta snaha pochytit něco z polštiny... a stejně se to nepovedlo... Ovšem ten koncert nebyl tím zážitkem. Ten následoval až v noci ze včerejška na dnešek... Měla jsem sen. Jako by vůbec neuplynul ten rok, co jsem pana anděla neviděla (a marně hledala okouzlení jinde), a ani ten předchozí, kdy mě trápila existence melírové krásky... zase byl jen On a já (a můj muž)... :) Zase jsem se po panu andělovi sháněla, ale ne a ne ho najít. Tabu před mužem žádná, tak mu trochu smutně říkám: "Nemůžu Josku nikde najít..." A kdo se neobjevil za rohem a kdo zase slyšel, co slyšet neměl ? Byl tam! Zato můj muž už ne a tak mi to pan anděl mohl všechno

Někdy v květnu, naladěná jarním sluníčkem, jsem si jich zakoupila slušnou zásobu: velkou lahev tělového mléka s SPF 6 a menší krémíky s vyšším ochranným faktorem na ramena a obličej. Už si vzpomínám, to nebylo jen naladění, ale i popálení prvním slunkem. Osvícení. Duchodní i břišní. A přikoupila jsem tehdy i chladivý gel s panthenolem. Na letní sezónu jsem se tedy vybavila dobře. A teď čekám, kdy to všechno využiju (pokud by neklaplo to zářijové moře)... Ne že bych nechodila k vodě, to chodím. V uplynulém týdnu to bylo dokonce denně (Někdy tu stovku letních kilometrů naplavat musím!). Voda naštěstí studená není a třeba v dnešním deštíku mělo to plavání moc hezkou atmosféru... jen já, splývající s vodou, a hudebně-vizuální dešťové představení všude kolem. Krása! Ale opalovacích krémů netřeba. Nutno však podotknout, že létu ještě dávám šanci! V Tescu ve výprodeji jsem si koupila nové plavky, respektive jen plavkové kalhotky (vršek jsem na sobě stejně letos měla jen párkrát) - za třicet š

... malinovku! :)

Nesmělý klučík to byl. Sympaťák, slušňák, trošku naivní, možná i romantik. Ostatně byl takový jako mnoho z nás v určitých letech, ale někteří o tu naivitu a nesmělost přicházíme rychleji. Jemu vydržela poměrně dlouho, ale proč ne? Zamiloval se. Teď je však nutné se zamyslet: Byl skutečně tím sympaťákem, slušňákem, naivkou a romantikem nebo jeho výběr svědčil o tom, že je to jen vypočítavej chlap? Možná to byla náhoda, že tou vyvolenou byla příbuzná jeho šéfa. Krom starší, rozvedené přítelkyně, získal i lepší pracovní post a víc peněz. Měli se rádi a měli ty správně konexe. Časem spolu utvořili pracovní tým a svou lásku sdíleli ve společné kanceláři. Pak se přestali mít rádi. Úžasná pracovní atmosféra byla tatam. Tou dobou v kanceláři sdíleli vzájemnou nenávist. Lásku sdílel jinde. S jinou. S mladší. A sdílení to bylo hodně intenzivní. Měl se stát tatínkem. Ukázal se jako sympaťák, slušňák a zodpovědný chlap a už nechtěl tu kancelář, ani ten pracovní post, ani ty peníze. Ovšem jakmile

Nechce se mi zítra do práce a s přibývajícím časem to pociťuji čím dál tím víc. Musím si udělat nějaký plán, jak to překonat. Ideální je plán "Těším se..." ... až si zítra vezmu nový tričenko se Snoopym ( Miluju Snoopyho! ) ... až mi přijdou knihy objednané z bookdepository.com (román a jedna holčičí komiksová!) ... až ve středu konečně zase začne svítit slunce (snad!) ... až se zase trochu ohřeje voda v lomě a zaplavuju si (doufám) ... až bude pátek odpoledne a začne víkend ( alespoň dva dny volna!) ... až půjdem do divadla na Román pro ženy (jen jsem neměla číst ty recenze) ... že bych mohla vyhrát ještě něco podobně úžasného a pak se na to těšit (aneb jak se dá díky jedné výhře zblbnout) ... až budu mít v září zase dovolenou (kéž by se mnou někdo jel aspoň na Slovensko, na moře si ani netroufám pomyslet, ale chtěla bych, třeba do Řecka) Na Vánoce se netěším. Je toho málo. Nutně bych potřebovala vymyslet víc věcí, na které bych se mohla těšit. Kde jsou mé stydlivé středy

Podle obrázků to vypadá jako by bylo celých čtrnáct dní hezky... :) A taky, že jsem čtrnáct dní strávila lezením v trávě... tak trochu... :))) Fotila jsem. Moc jsem nečetla. Moc jsem nepsala. Bohužel ani moc neplavala. Dost jsem spala - minimálně do půl deváté každé ráno... ;) Vůbec nevím, jak v pondělí ráno vstanu... :/

Věděla, co mu koupit k svátku. A věděla, kde to sehnat... Pohodlně se posadila k notebooku, dvakrát klikla na ikonu svého prohlížeče a do adresního řádku zadala kosile.cz. Zavrhla proužkové. Nelíbily se jí ani kostičkové. O jinak vzorovaných ani nemluvě! Jednobarevná bude ta pravá! To bude ovšem dilema... Oranžovou? Bílou? Zelenou? Zelinkavou? Černou? Fialovou? Šedou? Hnědou? Červenou? Žlutou? Oči ji z těch barev přecházely. Nad některými odstíny se pozastavovala... Růžovou pro chlapa? Váhala. Ale jen chvíli. Nakonec stejně vybrala světle modrou. Jako vždycky. V takové se do něj totiž tehdy zamilovala...

Jéééé! Co to tu roste? Pojďte se mnou blíž... ;) Slunečnice!!! :))) Jsem asi nejen frankofilka, ale i polofilka... Dovolenou trávím hledáním krásných polí a ten správný poznávací výlet není na barokní zámek či zříceninu středověkého hradu, ale na pole. Ale že mi to dalo práci to slunečnicové pole najít! :))) Jééé! A tady je žito! Teda pokud si ho nepletu s ječmenem... :D Jééééé! A tady rostou i vlčí máky!!! :))) Srdéčko Makové panenky by nad těmi šatečkami zaplesalo. A stejně tak i to moje! ;) Tak, políčko, ahoj a zase někdy! :)

Něžný kvítek v číchsi rukou. Potřebovala bych modela, který by měl hezké ruce jako tento a k tomu navíc trpělivost! Jednou jsem nad květinkou zmáčla spoušť a už letěla do trávy. Jako by mi někdy stačila jen jedna jediná fotka něčeho... Naštěstí je docela povedená... :) Nápad není můj, podobná (o něco lepší) fotka visívá na úvodní stránce na galerie.cz...

Lak na nehtech se mi olupuje, na chodidle mám rozmáznutou borůvku, která vůbec nejde smýt, nosím své nejoblíbenější mírně rozedřené tričko a všechno je mi to úplně jedno. Mám dovolenou. Je mi jedno i to, že předpověď počasí vypadá spíš jak na duben než na červenec. A je mi jedno už i to, že můj muž místo dovolené v termínu, který si on sám vybral, chodí do práce. Mé plány se mi zatím daří vcelku plnit... Čtu. Dočetla jsem Les petits secrets d'Emma , kterou jsem proložila novou a bohužel kratičkou evitovkou Příliš osobní známost , a dočkala se dvou happy endů (i když v případě slovenské hrdinky by se o tom chvíli dalo polemizovat), na který jsem už dlouho v nějaké knize měla chuť, ale furt četla ty své bez šťastných konců. V případě Emy byl ten konec opravdu prvoplánový a nijak zvlášť nepřekvapil, přesto mě to na chvilku tak příjemně naladilo. Mám vybraných dalších pár knížek ve francouzštině (fakt mě to baví a navíc to vychází levněji), ale teď jsem začala číst Pravdivý příběh lž

Kdybych byla rostlinou, byla bych leknínem! Jak jsem ve svém "Kdybych byla..." mohla napsat, že sedmikráskou?! :o Ty růžové šatečky by se mi tak moc líbily! A ta voda všude kolem! :)

Zpět k mému letnímu čtení , respektive zpět k mým "francouzským" knihám (vlastně vůbec francouzské nejsou, jen překlady z angličtiny, ve které bych si jinak já těžko něco přečetla!). Za prvé jsem nadšená, že jsem schopná cizojazyčnou knihu přečíst a mít z toho požitek, a za druhé přicházím z poznatkem, že to cizojazyčné čtení dává daleko větší prostor fantazii... nevím, jestli bych z nich v češtině byla tak nadšená! Les petits secrets d'Emma (Emina malá tajemství) je kniha, která mě baví, nad kterou se rozplývám a která mě rozněžňuje. Zatím jsem asi ve dvou třetinách a jsem zvědavá, jak se Emin příběh vyvine. Les petits secrets d'Emma je velmi výstižný název a moc se mi líbí ta červená obálka. Ta fialová, jež vychází z původní anglické, se mi nelíbí a její význam bych pochopila až kdesi v půli knihy, kde se objevuje krásné přirovnání k panáčkovi ve "sněžítku"... trochu pozdě. A ten název? Dokážete udržet tajemství? To je jak název nějaké psychologické pří

Miluju pole! Slunečnicová , obilná s vlčími máky a třeba i požatá . Makové mi loni uniklo, ale letos jsem tu krásu nezmeškala... Vyhlídla jsem si ho v pátek a věděla jsem, že se tam co nejdřív muvím vrátit. Dokud bude ještě alespoň trochu v květu. Počasí sice nic moc, nebe ani modré ani černé, aby tu krásu dokreslilo, ale i tak! Svěží zeleň, bílá a fialová... ... a všude blátivá červenice. Boty budu čistit ještě týden! Neklid zapřičiněný přiblížením se k makovému poli zmizel, hned jak jsem od pole zmizela já. Statečně jsem tam však vydržela docela dlouho a vyfotila přes sto obrázků. A byla bych tam doteď... Je to prostě krása! Možná jsem se od toho pole vracela v podezřele povznesené náladě... :D Miluju pole... :) A miluju máky. Tak třeba zase za měsíc, až budou makovičky zrát! ;)