Snová andělská momentka

Blíží se konec roku a to je doba, která přímo vybízí k bilancování. Jeden čas jsem to dělala skutečně ve velkém, ale letos jako by ani nebylo co bilancovat. Leda tak ve vzpomínkách že bych si udělala nějakou inventuru; ve vzpomínkách na dobu, která se skončila někdy dřív, než se tento rok začal.
Ovšem něco z toho se prolnulo i do nedávné minulosti...

Bezpochyby to byl jeden z nejsilnějších momentů letošního roku, jak jsem tam stála před nejkrásnějším chlapem, nemohla se na něj vynadívat a zároveň ani nemohla uvěřit tomu, že ho zase vidím... že stále vypadá tak strašně dobře nebo dokonce ještě líp, že je stále tak šarmantní a že už zase má ten napůl radostný a napůl rozpačitý či nesmělý úsměv, pro který jsem vždy měla slabost...
Jak dlouho to trvalo? Sotva pár minut, ty však byly následovány dlouhou euforií z tohoto setkání, euforií, která se ve svém zlomku vrátí vždy, kdykoliv si na to setkání vzpomenu, nebo když si v článku tu na blogu znovu přečtu o té jeho nedbale uvázané kravatě nebo tom, co tehdy zhruba říkal.....

Chtěla bych ho zase vidět!
Třeba se mi to příští rok splní, když si to zase budu moc přát...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka