Starší hudba, starší muži...

V práci posloucháme Český rozhlas, protože žádná jiná rozumná stanice se tam nedá naladit. A v pátek (v ten pro mě úžasný den, o kterém jsem Vám psala předevčírem) tam hráli hitovku z let šedesátých... Pavel Novák - Pihovatá dívka

---

V ten den jsem se ztotožňovala především s tou myšlenkou "Proč si mě nevšímá?" a snad proto mě písnička zaujala a už v tu chvíli jsem věděla, že si ji budu chtít dám sem na blog. Tahle "starší" hudba má prostě takové zvláštní kouzlo i po všech těch letech... a nebo naopak těmi léty získává to kouzlo?

Jako muži? Určitě nejsem sama, kterou zajímají starší muži - asi je to osudové, jak už se vyjádřila BlackCat ve svém článku o věkových rozdílech. Souhlasím. Mou poslední láskou mně věkově přiměřenou byl Lukáš, mně bylo dvanáct nebo třináct, on byl o rok starší... úžasná platonická láska. A jak on se uměl červenat! ;) A pak? Pak už jen samí chlapi, žádní kluci!

BlackCat ve svém článku řekla: "A jiní starší muži? Jen velmi silné platonické lásky, ze kterých jsem se léčila překvapivě dlouho." Přesně tak! I s touto myšlenkou se plně ztotožňuji. V té mé pozdní pubertě, kterou jsem prožívala před více než deseti lety, to snad ani jinak nešlo... říkám si, že tehdy byla doba o něco jiná než teď, a abych jako šestnáctiletá dívka měla partnera skoro třicetiletého, bylo nemyslitelné. Nebo nebylo? Nevím... Každopádně on o mě stejně nejevil zájem... přesto to trvalo několik let, než jsem Dušana z hlavy dostala ven. A opravdu hodně mě to ovlivnilo!

V současné době mě ovlivňuje Anděl. Muž, který by mohl být mým otcem, však jeho dcera je jen o něco málo mladší než já. Jí by určitě nedovolil, aby se spustila s jeho vrstevníkem, tak možná proto to nechce dovolit ani mně. Přesto na něj celou tu dobu nemohu zapomenout. Je opravdu osudový! A já se vracím do puberty, do doby mých platonických lásek...

Bylo jich víc a pamatuju si je všechny: Jirka, Honza, Vladimír, další Jirka, ten zmíněný Dušan, chvíli i jeden Pepa a pak Daniel. Muži mých snů! Ze snů mě pak chtěl budit zase jiný Jirka... chvíli se mu to dařilo, ale dlouho to netrvalo. Navíc byl tak mladý! Jen o tři roky starší než já... A pak jsem potkala mého současného přítele.

Duší kluk, ale vzezřením muž! Chlap! Přesně jak to mám ráda! Existují muži, kteří vůbec nevypadají mužně - a to je asi ta kategorie, která je u mě odepsaná předem, vůbec to není o věku! V době mé puberty jsem si myslela, že to spolu souvisí, že to jejich kouzlo je dáno tím jejich věkem, že starší muž je synonymem pro zkušenost, rozumovou vyspělost a pochopení, a proto pro mě má takové kouzlo, ale opravdu to tak není. Je to jen chemická reakce, přitažlivost k něčemu, co se nám už asi v dětsví zafixovalo do hlavy jako ideál.

Došlo mi to až v letech, kdy mí vrstevníci začali mužnět a z kluků se stávali chlapi a přestali pro mě být nezajímavými. Nevím, kdy přesně nastává tenhle zlom - rozhodně je to velmi individuální. Zmužní jim tělo, ve tváři mají drsnější výraz, kolem očí první drobné vrásky, ve vlasech tu tam cosi stříbrného... Opravdu jen změna navenek, nikoliv v jejich chování. I dospělí muži jsou totiž velmi často jako malí kluci!

Takže teď už jsem schopná ocenit i své vrstevníky, no ale raději přece muže alespoň o pár let starší... Možná je tam přece jen drobná nuance mezi mladšími a staršími muži. Mám pocit, že starší muži jsou častěji galantnější. Co se tohoto týká, tak v tom případě, já bych chtěla Oldřicha Nového! První polovina dvacátého století, to byla doba! Ale i muž, který dejme tomu vyrůstal v šedesátých, sedmdesátých letech minulého stolení, byl podle mě veden k trochu jinému chování k ženám než ti později narození... a přiznám se, že drobnosti typu přidržení dveří ženě mi velmi imponují! To prostě také patří k vizitce muže. A u těch starších toto nacházím častěji...

A možná, že i s přibývajícími životními zkušenosti se dotváří i charisma. Vše, co si v životě prožijeme, ať už pozitivního nebo negativního, v nás zůstane a někdy více, jindy méně nás to ovlivňuje... a i to z nás jistých způsobem vyzařuje a působí na ostatní okolo nás. Je třeba ohromný rozdíl mezi třicátníkem, který má doma rodinu, a tím, který je stále svobodný. Pořídit si rodinu je asi jeden ze zásadních zlomů, který v životě nejen mužů nastává a ovlivňuje je, navíc tím dávají najevou svou dospělost a zodpovědnost.

Jistě tušíte, který z těch dvou třicátníků je pro mě tím kouzelnějším. Bohužel. Pravděpodobně je to dané i tím, že žena si vybírá muže tak trochu podvědomě s myšlenkou zvolit pro protencionální potomky vhodného otce a navíc použít pro ke zplození ten nejlepší genetický materiál. Zní to strašně! Ale opravdu výběr muže je záležitostí velmi podvědomou...

Já si podvědomě vybírám ty starší. V začátcích mého vztahu s přítelem jsem se občas pozastavila nad tím číslem, které nás od sebe dělí, ale vzhledem k tomu, jak nám spolu celých těch skoro sedm let bylo dobře, jsem to řešit přestala. Věk partnerů opravdu není to, co je ve vztahu důležité.

Jak už říkal můj kamarád A.: "Každý stárne jinak a když spolu stárnou dva lidé, kteří mají radost ze života, tak věk je jen číslo napsané v občankách."

_{Můj první článek, který budu publikovat s myšlenkou, že v něm rozhodně není všechno, co jsem chtěla říct. Je to téma velmi obsáhlé a rozhodně rozebratelné z mnoha úhlů pohledu. Toto byl ten můj, úplně subjektivní...}