Proč peču v noci bábovku a proč jí fotím...
Ve čtvrt na deset jsem se rozhodla, že si upeču bábovku... No, rozhodla... Vyplynulo to tak nějak z rozhovoru s přelétavým ptáčkem v komentářích tady pod tím článkem. Původně asi zcela nevinný dotaz, jak jsem na tom s pečením, způsobil vznik mého vrcholného díla...
Zakoupila jsem si bábovkovou formu, když jsem si před necelým rokem zařizovala domácnost. Bábovku jsme v ní pekly zatím jen jednou, když u mě bydlela moje sestra. Takže pekla spíše ona... Předtím jsem pekla bábovku možná jednou, tak si nakonec říkám, že to byl úspěšný pokus.
A fotografie je toho důkazem. Tu jsem přislíbila dodat, ať (nejen) přelétavý ptáček může slintat... Já bych taky slintala, protože bábovku jsem neměla fakt dlouho (sestra už tu skoro půl roku nebydlí!), ale neslintám, protože ty dva ukrojené kousky na talířku už dááávno nejsou na talířku. Bábovka je nejlepší teplá!!
Nebýt blogů byla bych bez snídaně! Protože samotnou by mě tohle fakt nenapadlo... nenapadlo mě to za celý dnešní den, co jsem se tak nudila... až v noci mi tuto myšlenku vnukne jakási blogerka. To je důkazem toho, že bez blogu už asi žít nemůžu... ani ta bábovka by bez něj nebyla :)
Jo, a pokud se Vám jeden ten záběr zdá poněk tmavší, je to jen tím světlem! Opravdu byla hezky dozlatova upečená a vevnitř mramorová! Jediný zádrhel, který nastal, byl, že jsem po nahřátí trouby a vymazání formy zjistila, že mám jen zbytek polohrubé mouky. Takže jsem improvizovala a smíchala hladkou a hrubou...
Výsledek to nijak neovlivnilo a bábovečka je to mňamózní!
Komentáře
Okomentovat