Týden nezaměstnaného člověka

Nezaměstnaného naštěstí jen v uvozovkách, protože tu dobu, po kterou jsem byla před necelými deseti lety skutečně vedena jako uchazečka o zaměstnání na Úřadu práce jsem prožívala zcela jinak...

---

Když Vám takhle ve čtvrtek nebo v pátek řeknou, že příští týden máte tři dny volna a z toho dva dny skutečného volna a pouze jeden den padne nuceně na vrub dovolené v počtu 25 dnů, tak se docela těšíte. Těšíte se, přestože je venku zimu a zimu vlastně vůbec rádi nemáte, představujete si prodloužený víkend v teple u krbovek, plánujete si, jak si doma trochu uklidíte a co všechno stihnete... Vlastně se Vám ta představa líbí!

Když si ten první víkend představíte, že v pondělí nemusíte do práce, parádně si to užíváte. Máte slavnostní pocit, čekají Vás prázdniny, které jste už skoro deset let neměli! Chvílema si myslíte, že se Váš ředitel zbláznil, když Vám dává volno, přestože běžně se ve Vaší firmě chodí pracovat všechny pracovní dny mezi Vánocemi a Novým rokem, občas ani Silvestr nevyjímaje. Rozhodně se na něj za to ale nezlobíte.

Když Vám v pondělí zavolají, že s výměnou oken bude dobré kancelář i vymalovat a že to nebude hotové dříve než ve čtvrtek nebo pátek a ať počítáte s tím, že si tam v pátek odpoledne nebo v sobotu zajdete tu kancelář uklidit, trochu Vás to naštve. Trochu Vás naštve představa, že se máte stát uklizečkou v totalním sajrajtu... v kanceláři, která bude po výměně oken, kompletním vyškrábání a vymalování jako po výbuchu. Trochu Vás rozmrzí i představa, že nepůjdete do práce už ve středu, jak jste si původně mysleli, protože ono Vás to už v pondělí doma moc nebaví, nevíte, jak s volným časem naložit.

Když se v úterý probudíte a podívate se z okna, venku sněží. Hustě sněží. Přes noc napadlo snad dvacet centimetrů sněhu. Vůbec se Vám nechce jít ven, však ani nemusíte, tak zůstáváte doma. Sněží snad tři dny v kuse, poletující vločky se snášejí k zemi, už se raději z okna ani nedíváte a jen přikládáte do krbovek.

Když už máte všude uklizeno, když máte i povlečeno (povlékla jsem jenom postel, blog zůstává stále oděn do mého oblíbeného kytičkového povlečení ;) ), z nudy si nabarvíte hlavu barvou, která leží ve skříni už od léta a kterou asi kvůli pracovnímu (psychickému) vysílení jste si celou tu dobu (krom té chvilky, co jste si ji koupili v obchodě) neměli chuť dát na hlavu. S nabarvenou hlavou si sednete k notebooku.

Když sedíte u notebooku, surfujete na stránkách, o kterých jste dříve neměli ani ponětí. Konečně máte čas. Konečně máte čas napsat články, na které byste jindy neměli čas. Konečně máte čas se pořádně podívat, co píší i na jiných blozích. Když občas napíšete nějaký komentář pod článek, který Vás zaujme, máte možnost zkontaktovat se s tím, koho byste v reálném životě nepotkali. Když potkáte někoho ztřeštěného, začnete v době, kdy byste jindy spali, péct bábovku.

Když trávíte časté chvilky u notebooku několikátý den, nudí Vás to. Jste trochu otrávení. Jste trochu otrávení a toužíte po něčem jiném. Lákáte člověka, po kterém se Vám stýská, na tu Vaši bábovku. Když nezabírá, že ho lákáte na bábovku, přidáváte jiná lákadla. Ale nezabírá vůbec nic, už jste nejen otrávení, ale i naštvaní! Říkáte si, že právem, a tomu, po kterém se Vám stýskalo, to dáváte znatelně najevo. Nakonec jste naštavaní sami na sebe.

Když si pak ještě představíte, že z vybouraného okna neshlížíte na Vašeho anděla Vy, ale zaměstnanec firmy na výměnu oken, je Vám to trochu líto. Je Vám to možná hodně líto. Doma Vás to nebaví, do města přijel andel, Vašemu drahému se po Vás asi nestýská, když Vás nechce navštívit, jste opravdu hodně otrávení. Své pocity ventilujete na blogu. Ve dne i v noci.

Když totiž nemusíte v půl šesté vstávat, tak zjistíte, že vlastně ani není nutné jít v deset večer spát. Pečete bábovku. Před půlnocí publikujete články na blogu. O půlnoci píšete SMS těm, po kterým se Vám stýská, přestože Vás vlastně rozčilují, a budíte je, přestože oni ráno musí vstávat. Jednu noc v půl třetí dočtete knížku, která Vám v nočním stolku ležela už podzima a asi také kvůli pracovní (psychickému) vysílení jste na ní celou dobu neměli chuť. Další dvě noci pak nemůže usnout, jak jste si rozhodili biorytmus, takže v jednu ještě luštíte číselnou křížovku.

Když Vám ve čtvtek zavolají, že Vaší kancelář ještě nezačali malovat, ale zatím ji jen škrábou, máte smíšené pocity. Děsí Vás, jakou spoušť Vám tam za svou prací zanechají. Na druhou stranu trochu doufáte, že to nestihnou ani do pátečního odpoledne vymalovat, přestože do telefonu říkáte úplně něco jiného. Ono Vás to doma totiž začalo docela bavit.

Baví Vás to, přestože to má i své nevýhody. Jak nechodíte do práce, nechce se Vám ani jet do města, nemáte nakoupeno. Došel Vám chleba, tak zkoušíte jiné alternativy. Zaděláte z půl kila mouky těsto na pizzu a na langoše. Na pizzu máte chuť, ale ne víckrát než jednou. Třetí ráno snídáte bábovku, ani ta už Vám nechutná. Nemáte chuť vlastně vůbec na nic, přestože z dlouhé chvíle každý den něco uvaříte. Dali byste si Váš oblíbený chleba.

Když Vám v pátek zase volají, že to vypadá, že zrovna tu Vaši kancelář dnes stihnou dodělat a že Vaše nadřízená naplánovala na zítřejší dobu mezi sedmou a osmou hodinou ranní setkání ke společnému úklidu, děsíte se nejen té spouště po malířích, ale i toho ranního vstávání a také těch obličejů kolegyň, které máte zase spatřit a které budete zase vídat den co den. Vůbec se Vám nechce, vůbec se Vám nechce uklízet, vůbec se Vám nechce do práce. Nelíbí se Vám, že tam máte jít v sobotu a máte přijít o Váš víkend.

Když celý týden neustále něco píšete do blogu nebo hrajete on-line hry (dnes jsem objevila on-line Carcassonne - odkaz je vpravo v mých oblíbených), tak už Vás v pátek večer pekelně bolí malíčky na prstech obou rukou...

Když Vás bolí prsty, už nechcete pokračovat v psaní tohodle článku...

Navíc, když musíte ráno v šest vstávat, měli byste už jíst spát...