Láska na první pohled


Úsměv a téměř plaché gesto - takhle to začíná? Nemyslím písničku Lenky Filipové, ale citové vztahy mezi mužem a ženou...


Myslím, že láska na první pohled existuje. Tím však vůbec nevyjadřuji můj názor, zda takový vztah má nějakou budoucnost - někdy ano, někdy ne, ostatně jako je to u všech vztahů, nějaké procento úspěšnosti tam určitě je, ale jestli výrazně nižší než třeba u vztahů, které vznikají pozvolna a tak nějak uváženěji, těžko říct.

Láska je podle mě chemická reakce. Na hodině chemie už jsem tedy hezkých pár let nebyla, ale co si matně vzpomínám, tak i ty reakce, kdy mezi sebou reagují různé chemikálie, mají různý průhěh - výbuchem počínaje, chemikáliemi vzájemně na sebe nereagujíc konče. A stejně tak je to mezi mužem a ženou... jiskra přeskočí okamžitě a nebo se třeba vůbec nikdy neobjeví... Platonická láska je pak něco jako proces koroze - prostředí, které ji způsobuje se nic neděje, ale železo rezaví...

Výbuch = zamilování. A to se opravdu může stát při prvním setkání s danou osobou, ještě ani nemusí promluvit. Už jsem o tom trochu psala ve článku o kouzle starších mužů, je to dané tím, že již v dětství si podle toho, co vidíte ve svém okolí, vytváříte Váš idol. Viděla jsem jednou jeden francouzský dokument (když jsem ho teď zkoušela někde na netu hledat, hledání bylo neúspěšné, ale rozhodně se mi to jen nezdálo ;) ), který byl o vývoji dětí s prvních měsících života. Už v několik měsících lidský tvor reaguje na nás ostatní a nonverbálně se umí vyjádřit, co, respektive kdo se mu líbí a kdo ne...

Takže už od raného dětství oplýváme schopností se zamilovat? No, v tom raném věku možná silné slovo... tehdy pouze víme, zda se nám někdo líbí nebo ne, což ještě není o zamilovávání se. V mém okolí je tolik chlapů (pracuji ve firmě, kde krom ekonomického úseku pracují snad jen muži a pár žen, které velmi obdivuji, že bravurně zvládají mužskou práci) a jsou tam i hezcí kluci nebo muži. Ale nijak to na mě nepůsobí, slovně je mám označené, že to jsou chlapi pouze na koukání. Pro mě jiné kouzlo nemají...

A to kouzlo to je co? Co způsobilo, že jakmile jsem poprvé uviděla anděla, hned jsem si o něm večer psala do deníčku? Co způsobilo, že jakmile jsem poprvé viděla mého milého Tunisánka, mohla jsem na něm oči nechat a dělala jsem věci, které bych normárně nedělala? Co způsobilo, že se do mé hlavy začali možná i nechtěně vkrádat všichni ti muži v mé minulosti? Rozhodně zapadli do podoby mého idolu, který se v mé hlavě vytvořil v dětství... k tomu možná nějaká dávo povědomá gesta a jejich charisma. Jednoduše něco nevyjádřitelného slovy... o tom to je... v první chvíli tomu možná ani neříkáte láska, ale něco ve svém nitru cítíte. Asi takhle to začíná...

Ani pět slavných astronomů nemá na ten úkaz názor jednotný - a ani já tomu moc nerozumím, takže jako vždy: názor můj a ryze subjektivní... nejsem na tuto problematiku odborníkem, byl to jen takový postřeh "uživatelky"...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka