Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2009

Mám vlastní les...

Obrázek
... jestli se za les dá počítat skupina pěti stromů ;) Zasadili je moji rodiče, když jsem byla ještě malinká holčička. Stejně jako zasadili mojí sestře stromy, zasadili je i mně... Původně jich bylo asi deset, ale jak rostly a rostly, tak se vzájemně utlačovaly, až přežily jenom ty nejsilnější borovice. A že už jsou pořádně vzrostlé ty moje stromy přibližně stejně staré jako já! Když jsem se před rokem stěhovala, získala jsem na ně výhled z mé obytné kuchyně... a takhle jsem je v průběhu roku zachytila...

Lékárna? Cukrárna nebo spíš dobrý supermarket!

Před půl rokem napsala jsem článek Lékárna? Cukrárna! a dnes se k němu s dovolením vrátím, tentokrát však nechci léčit psychózu, protože všechny mé kolegyně jsou naštěstí na dovolené a není nikdo, kdo by mě nebetyčně rozčiloval, a navíc jsem včera dostala euforickou injekci v podobě nebeského setkání , tentokrát si léčím onemocnění, které už by si skoro zasloužilo návštěvu ORL... Krom toho, že mám fóbii z návštěv lékařských ordinací a nevyhledávám je, není-li to nevyhnutelně nutné, tak s ambulancemi ušních-krčních-nosních lékařů mám již tolik praktických zkušeností, že už jsem věděla, co se bude dít, začne-li mě pobolívat ucho... děje se mi to rok co rok, jakmile potopím hlavu pod vodu, přesto si to žádný rok nemůžu odpustit. Zánět zvukovodu. I rozhodla jsem se, že zamezím tomu, aby ta nemoc propukla, hned v prvopočátku a dle informací o volně prodejných lécích na internetu naordinovala jsem si ušní kapky s protizánětlivým účinkem. Úspěšně jsem si vyléčila jedno ucho, když nemoc se př

Očekávaná středa, ze které jsem měla další tři týdny žít

Přijel... o pravdu málo mi stačí k radosti!... a mám i informace o tom, jak dovolenou trávil. Jen jsem to měla být já, kdo se ho na to bude ptát a komu to on bude vyprávět, že? No, bohužel... ale i tak! Přijel! A po melírové krásce ani stopy! :) Slíbila jsem, že "dobrý den" mu jistě zvládnu říct, uvidíme-li se. Viděli jsme se a byli jsme si tak blízko, že mohli jsme se pozdravit, ale ne tak blízko, abych se ho na něco vyptávala... a já hloupá zapomněla, že stačilo by se mu trochu přiblížit. On, kdyby viděl, že jdu k němu, šel by mi jistě vstříc... ten jediný krok jsem neudělala a musela jsem se tedy spokojit se všemi těmi informacemi, které se ke mně dostaly zprostředkovaně. Ale i to jediné "dobrý den" z jeho úst bude mi přáním nádherných dní po celou tu dobu, co se zase neuvidíme. Navíc, já přece vím, že on je andělem; andělem, který slétá z výšin a zase mizí, a má-li jím zůstat, neměl by své nebe příliš opouštět. A k mému štěstí stačí mi vědět, že i nadále je t

Miluju stolní i jiné hry (zvlášť ve stanu)

Už jen třikrát se vyspím a třikrat půjdu do práce a čeká mě vytoužená dovolená! Vlastně to nebylo ani v souvislosti s těmi dvěma týdny volna, že zabloudila jsem v obchodě k regálu se společenskými hrami a zálibně jsem si je začala prohlížet. Přišla jsem tam jakousi zvláštní náhodou a prohlížela jsem si všechny ty barevné krabice, které neukrývají rozsáhlý obsah, zato však je v nich schován velký nápad, který je také náležitě finančně oceněn. Malé krabičky začínající na sumě několika stokorun a velké krabice klidně za tisícovku a víc; jistě i proto byl regál až nahoru plný, krom jednoho místa, které zelo prádnotou... a pod tím místem cedulka s nápisem: CESTOVNÍ MONOPOLY, 129,- Kč. Cestovní! To by se na dovolenou mohlo hodit!! MONOPOLY jsou jedna z těch her, které se neomrzí. Poprvé jsme ji hráli až na dovolené v Tunisku, kde měli v hotelové kavárně jejich francouzkou verzi, a rozhodně byla hratelnější než francouzské SCRABBLE plné kvéček, úček, iksek a různě akcentovaných samohlásek. MO

pondělí... úterý... STŘEDA!!!

Obrázek
Už jenom dvakrát se vyspím a přijede... ehm... SNESE SE z nebeských výšin můj pan ANDĚL! Proč, já hloupá, se na něj zase těším? Proč zase čekám, že to bude ten pan anděl jako loni v létě? Nebude! A možná mi zase připraví nějaké zklamaní v podobě slečny s melírem... ale budu se snažit ji tentokrát nevidět; nebudu vyhledávat anděla tam, kde by se mohl vyskytovat v její společnosti... možná ho nebudu vyhledávat vůbec... a pak, jakmile se přiblíží čas jeho odjezdu... ehm, ODLETU, budu zase jen zklamaná, že jsem jediné pírko z jeho křídel, v lepším případě jeho andělský úsměv ani neviděla. A přitom tak moc chci! A tak moc na něj chci být milá, aby si na mě při svém dalším poletování v nebi alespoň malinko vzpomněl... Musím na něj být milá, protože teď jsme se tři týdny neviděli (a to jsem se na něj tenkrát posledně moc zlobila, takže jsem milá nebyla) a další tři týdny se asi zase neuvidíme, protože po andělově dovolené se konečně chystám od práce odpočívat i já. Leda, že bych jela odpočíva

Kam na dovolenou?

Obrázek
Tak... a teď čekám, že mi doporučíte nějaké hezké místo v tuzemsku na letní dovolenou... (foto z loňské dovolené) Už dobrou chvíli totiž koukám do notebooku a snažím se přijít na to, kam za týden pojedeme... docela se mi zalíbila přehrada Pastviny kdesi u Žamberka a tamní kemp Šlechtův palouk . Nikdy jsem tam nebyla, ani netuším, zda je v okolí něco turisticky atraktivního, ale ten kemp takřka na poloostrově se mi moc líbí... Ale zatím je to jen návrh a, přidáte-li nějaké další tipy, budu moc ráda - chceme někam k vodě, ale také někam, kde něco zajímavého uvidíme, a chceme do kempu... Jo, a také chceme, aby bylo hezké počasí! :))) Takže?

Jako francouzská mademoiselle...

Obrázek
V jedné diskuzi pod článkem (už ani nevím, který to byl) shodla jsem se s několika z Vás, že máme fóbii z teplých držadel nákupních vozíku... brrr... a, holčičky, já už jí vyřešila! A velmi elegantně... ... pořídila jsem si vlastní nákupní košík - něco podobného jako je na obrázku, jen hnědý s modrými květy. Připadám si jako francouzská mademoiselle, když s ním jdu na nákup, a jak se do něj nakupuje! Jen si ho nesmím zapomínat na ten nákup brát s sebou, protože jinak pak zase běhám po supermarketu a hledám krabici... :) Ještě menší rozdíl oproti obrázku - ten můj je trochu zaoblenější, ale přesto ani trochu nepřipomíná přenosnou sedačku pro miminka! Když mě viděla ani ne desetiletá neteř, jak se svým nákupem vystupuju z auta, běžela ke mně a nadšeně se ptala: "Jé, to je na miminko?" A nedávno mi stejnou otázku položila i moje sestra, když můj košík zaregistrovala... Takže: ne, to opravdu není na miminka! To je nákupní košík! Jen ty květiny si do něj zatím nearanžuji jako fran

Dnes raději doma...

Obrázek
Tak tyhle dva obrázky od sebe dělí jen pár minut. Jak rychle průtrž mračen přišla, tak rychle zase odešla... při prvních kapkách deště teploměr byl kousek pod třicítkou, po necelé půlhodině byl na patnáctce! Krom deště a bouřky přišel i silný vítr. Ten předcházel dešti, několikrát jsem viděla vzduchem se cosi mihnout, pak jsem zjistila, že takhle vítr s sebou unáší ptáky a vrhá je vpřed. Stromy vypadaly, že popadají... Měla jsem docela strach, zvlášť protože přítel byl zrovna na cestě. Krom toho, že přestala jít elektřina, nebyl ani mobilní signál... Na jakémsi zpravodajském serveru dočetla jsem se, že toto léto není nijak výjimečné a že počasí je docela standardní. Meteorolog, který to prohlásil, snad celé dny jen sedí v tom jejich hydrometeorologickém ústavu, který možná ani okna nemá... Dle mého názoru léto letos trvalo dva dny minulý týden a dva dny tento tento týden, tak kéž by se alespoň i ten příští týden na dvy dny vrátilo a nezmizelo takhle zčistajasna.

Bez pana anděla...

Obrázek
Krom toho, že jsem našla poklad (jakési starodávné mince), zdálo se mi v noci o panu andělovi. Vzpomínám, že jsem s ním seděla v kantýně a byli jsme tam jen my dva, ale jako v reálu nepromluvili jsme spolu jediné slovo, i když jsem tak moc chtěla. A když jsem později stála na zastávce a těšila jsem se, že ho zase uvidím, tak jsem se probudila. Zavírala jsem oči a chtěla jsem, aby se ten sen vrátil a potkala jsem anděla alespoň ve snu... už jsem neusnula, takže nepřijel. Co se událostí dnů reálných týká, tak pan anděl také nepřijíždí. Už druhý týden má dovolenou a stejně tak si ji ve vybrané dny užívám i já. A užívám si i mimo ty vybrané dny. Vůbec mě netrápí absence pana anděla, jak jsem si myslela... A není to proto, že bych se na něj zlobila kvůli jeho melírové krásce . Nestýskám si, protože vím, že se zase vrátí a s ním i všechny mé sladké sny, ale i tato má jistota v jeho návrat byla v posledních dnech trochu narušena. Snad je to jen má obvyklá psychóza, kdy vidím věci černě, zaklá

amour ♥ láska ♥ حب ♥ Liebe ♥ love ♥ любовь ♥ miłość ♥ प्यार ♥ szerelem

Obrázek
Co vůbec je ta včera zmiňovaná láska? Rozklepaná kolena, bušící srdce a radostná očekávání budoucích událostí? Fyzická přitažlivost? Dvakrát NE. To je jen jakýsi sen o lásce, omamná zamilovanost. Láska je, když je vám spolu dobře... Láska je, když se ráno nemůžete dočkat, až ho/ji zase uvidíte... Láska je, když ve vzájemné objetí máte pocit maximálního bezpečí... Láska je, když vám sám/sama od sebe koupí lámankový chleba (nebo cokoliv jiného úplně obyčejného, ale potřebného)... Láska je, když o něj/ni máte starost... Láska je, když neplánujete něco jen pro sebe, ale i pro něj/ni... Láska je, když vám starostlivě prohlíží bolavé ucho... Láska je, když vám v supermarketu nosí košík... (je-li to muž) Láska je, když myslíte právě na něj/ni, když píšete takový článek na blogu... Láska je, i když vám pořád neopakuje, jak vás miluje... Láska je o spoustě všedních pocitů, které se dohromady pojí v nádhernou mozaiku, jejíž jednotlivé kousky nesou s sebou i to klepání v kolenou, bušení u srdce a

Všechny lásky mého života...

... hezky, jak šly popořadě... První platonická láska... Druhá platonická láska... Třetí platonická láska plná krásných snů... Čtvrtá platonická láska... Pátá platonická láska plná tolika nadějí a následných zklamání... Šestá platonická láska... První trochu reálná láska, byť realita trvala jen pár okamžiků a ta realita byla na tom to nejsmutnější... První opravdová láska... první schůzka... první polibek... první intimní setkání kdesi na louce... první milování a první společně strávená noc... první víkend strávený celý v posteli s mojí velkou láskou... a všechna ta další velmi blízká setkání na louce či v lese... první společná dovolená a celé dny a celé noci v objetí mé lásky... První platonický úlet nemající daleko k tomu zapřičinit konec první opravdové lásky, avšak pln dalších krásných nadějí, bohužel zcela prázdných... Druhý platonický úlet... Třetí platonický úlet... Čtvrtý platonický úlet, stejně jako ty předchozí nemající žádného hlubšího významu... A pak andělská horečka, ze

Loukou a lesem po dešti

Obrázek
Po obědě se udělalo hezky, svítilo sluníčko a tak jsme se vydali do přírody... Dopoledne lilo a najednou nebe bez mráčku, i tomuhle šnekovi zachtělo se trochu sluníčka.... Louky byly plné nádherných barevných kvítků, jejichž jména ani neznám... Na jednom seděl náš starý známý motýlek... Křiklavě růžový hvozdík, který v dětství nikdy v trávě neunikl mé pozornosti a ani dnes ne... Zatím bylo pořád hezky, tak jsem spokojeně v trávě lovila květinky... A i v lese byly krásně barevné rostlinky... ... a nejen krásné lesní plody - jahůdky... ... a maliny ještě celé zmoklé... ... a borůvky. Ale ty už jsem nevyfotila, jen jsem na ně koukala, když jsem byla schovaná pod jedním stromem, když zčista jasna slunce z oblohy zmizelo a modré nebe změnilo se v černočerné, ze kterého padaly proudy vody. A to jsem chtěla dojít až do lomu , kde mám vyhlídnutou celou čtyřlístkovou rostlinku, kterou jsem si pro štěstí chtěla jen vyfotit - musí to být nějaké megaštěstí, protože jsem jich tam napočítala sedm -

Jsem žena obývající chlapské doupě

Deštivou sobotu trávím u sebe doma a od rána hledám smysluplnou činnost. Tu však nenacházím, a tak střídavě do ruky beru knihu a dálkové ovládání na televizi nebo otevírám notebook. Ani ten carcassonne už mě hrát nebaví, stejně jen pořád prohrávám... A tak narazila jsem na článek , který srovnává mužské a ženské single bydlení... ... a když se tak okolo sebe rozhlédnu, nevidím útulný ženský pelíšek. Jedinými známkami života ženy v mé domácnosti je prkénko na záchodě v poloze k okamžitému použití, ale jinak fakt nic. Botník rozhodně nepřetéká botama, které by byly úhledně vyrovnány, ale mám tam místo i na nádoby na dříví. Boty jsou tam tak nějak poskládané a včetně těch zimních můžu jich mít kolem deseti párů - sandály, botasky, polobotky, pantofle a poslední dobou bezkonkureční crocsy ( ze supermarketu za stovku... :) ), které jsem jeden čas odsuzovala a říkala si, že si je přece nekoupím, když je nosí všichni, a teď bez nich nemůžu být. Můj šatník se houpe na ramínkách na jedné šatní

Další pohádka na dobrou noc bude zase někdy příště...

Obrázek
... chtěla bych napsat něco smysluplného, ale nejde to... už třetí večer to zkouším, ale marně, takže jen krátké přání...

Charlie - Le Sapin

Obrázek

Kdyby víla věděla...

Kdo je víla? A co by víla měla vědět? A proč vyprávění v andělské rubrice je o jakési víle? Čtěte dál, zajímá-li Vás to... Říkají jí Janina, jen on si to jméno asi nemohl zapamatovat, tak jsem jí dala přezdívku "víla", která se rázem ujala a už jí asi nikdy neřekneme jinak. Víla Janina. A proč víla? Protože se točí kolem mládence a svým pohledem snaží se ho uhranout, což mi velmi důvěrně něco připomíná! On se asi stal jejím andělem - že prý se na něj zvláštně usmívá, že prý se za ním otáčí a že prý ji potkává nápadně často a že prý mu to připomíná mé pohledy za mým andělem. Poučen mým příběhem a jsa si vědom toho, co očekávají víly od svých andělů, rozhodl se jí dělat radost, ač uhranout se jí ho zatím nepovedlo. A tak víle všechny její úsměvy bohatě oplácí a tím jí jen dodává jakousi falešnou iluzi o své nadpozemskosti. A chudák víla netuší, že je to jen hra - jeho úsměv je možná její radostí a esencí jejího snění, zatímco z jeho strany nemá hlubšího významu; a na oplátku za

Slečna Lenka si vzala tři dny dovolenou...

Obrázek
... protože hlásili tři dny hezky. Slunce, na teploměru třicítky a možná, že i vrány měly padat horkem, což by mi teda trochu vadilo vzhledem k tomu, že už skoro týden mám výčitky svědomí, že jsem zajela šneka, který mimo vyznačený přechod pro chodce přecházel vozovku, a že mi předevčírem bylo líto i těch myší, které se v mém sklepě na dříví najedly růžového jedu ( No neříkala jsem, že růžová je barva zla ? I ten jed na myši je růžový! ) a našla jsem je ležící nožkama nahoru; ale to teplo a škodlivé paprsky slunce zapichující se do kůže by mi nevadily ani trochu. Leč probudily mě ráno kapky deště vydávající typický zvuk při dopadu na zelený venkovní parapet pod oknem v mé ložnici. Vždyť to léto ještě včera na meteopressu předpovídali jen na tyhle tři dny, tak sakra kde je?! Vždyť tentokrát už jsem tomu skutečně uvěřila a na důkaz toho vzala jsem si tu dovolenou... a... a nic! :( A tak tu sedím a koukám z okna a nadějně vyhlížím každý kousek modré oblohy vykukující mezi mraky. Třeba se

Článek: id 37996117 (prostě bez názvu)

Dnes jsme měli k obědu francouzskou specialitu coq au vin - kohout na víně - s tím, že místo kohoutka bylo kuře a že nebylo na víně, ale na paprice... :D Jako úvod k článku, který bude asi o ničem, docela dobrý... :))) Můj život zabředl nějak do stereotypu a asi se mě osobně dotkla okurková sezóna, přitom pořád něco dělám - krom dneška, kdy jsme se zase dohadovali, hádali a skončilo to jako obvykle (ani nechtějte vědět, jakým jeho hloupým vtipem to zase začalo) - včera jsem byla na výletě, ale bez foťáku, tak Vám ani nemůžu ukázat krásy Českého ráje, předevčírem jsem se nechala nalákat rozhlasovými reklamami na velký letní výprodej do Tesca. Normálně je to většinou můj přítel, který mě vytáhne někam nakupovat, a mě to poté, co nakoupím všechno, co jsem potřebovala (i když stále mi to nakupování ještě úplně nejde ), přestane bavit, ale předevčírem tomu bylo obráceně! Jo, výprodej! Co krásných hadýrků za super ceny tam měli! A já jsem se pořád svlékala a oblékala a svlékala a oblékala

Tak tenhle se mi fakt líbí :D

Obrázek
KOPIE TESTU Z MATEMATIKY JEDNÉ BLONDÝNY Zadání: Najděte x Řešení: Je zde...

Katka Koščová - V tráve

Obrázek

Proč?!

Obrázek
Proč mám tak krátkou paměť a díky povodňovému nebezpečí zapomněla jsem na tu jeho bytost ? Proč musím mít oči pořád všude ? Proč on schovává tu dívku s melírem a tam, kde by s ní mohl být viděn, se s ní nevyskytuje ? Proč já musím se vyskytovat i tam, kde on svou melírovou krásku neskrývá ? Proč jediný pohled na ni dokáže mě srazit k zemi ? Proč si pořád namlouvám, že je to jeho blonďatá dcera s obarvenými vlasy ? Proč kvůli ní zlobím se na anděla a logicky již nemohu být tou milou dívkou, kterou znal ? Proč jsem se ho nezeptala alespoň jako člověka a nikoliv jako anděla, jestli je u nich všechno v pořádku ? Proč jsem ho zase nechala bez jediného slova odjet ? Proč zase dopříště zapomenu a budu doufat v zázraky ? Proč?!

Žárlím i na houby. Na ty možná nejvíc!

Obrázek
Jsem žárlivá , ale snažím se to omezovat. Vzhledem k mé blízkosti k panu andělovi a maximální tolerantnosti mého přítele k tomu všemu, už dávno tak nevyšiluju, mihne-li se kolem něj žena... Ale co se asi nikdy nezmění, že největšími rivalkami budou mi houby. Že je to hloupost? Je! Ale nemůžu si pomoct... Když vidím to přítelovo nadšení téměř z každé blbé prašivky, připadám si méněcenná. Méněcennější než houby! Absurdní! Sama jsem nikdy neoplývala zvláštní láskou ke sběru čehokoliv rostoucího v lese. Do toho se v mém životě objevil vášnivý houbař. Turistka a houbař - za předpokladu, že ani jeden nenachází potěšení v zálibě toho druhého - ukázalo se včera vražednou kombinací; já trpěla v lese, houbař na turistické stezce. Kolik houbařských sezón už jsme spolu přežili! A rok od roku je to horší. Ze začátku jsem byla jeho hříbečkem, který se mu schovával pod stromem, a čekala, až si ho najde. Romantická hra mládí - na slaďáky ... Léty jsem dle mého dojmu ztrácela na atraktivitě. Nejprve js

Byli jsme (zase) na výletě...

Obrázek
... a zase na zřícenině. Zvířetice . Byl tam s námi zase strejda Motýl, jen se mu divím, že ho to s námi pořád baví... Narozdíl od nás mohl na věž vylétnout, my tam nemohli ani vyjít po schodech neb je uzavřená... Nebyli jsme tam rozhodně sami, ale jen já jsem pořád lezla foťákem v trávě a hledala zázraky... mé oblíbené vlčí máky... Ale nejen trávou jsem lezla. Chtěla jsem nahlédnout i pánu Bohu do oken... jen asi zrovna nebyl doma... Kdo doma byl, byli tito šněčci horolezci... Jeden z chabých pokusů vyfotit bublifukovou bublinu... Ano, koupila jsem si bublifuk! Báječně to uklidňuje! A Vy, budete-li se nudit, můžete spočítat, kolik těch bublin na fotce je... možná, že jich uvidíte ještě víc, než já... A vyprávění o téhle houbě třeba zase zítra... a rozhodně mě na ní nerozčilovalo to, že to byl hořčák! Už mě ta houba zase rozčílila... tak poslední fotka na uklidněnou... ještě jednou hradní věž...

Andělíčku, můj strážníčku...

Modlila jsem se včera za pana anděla. Jestli jsem věřící? Ne... Jestli se umím modlit? Ne... Když jsem byla malá, tak mi babička, když byl někdo z rodiny nemocen nebo ho čekalo něco zásadního, říkala: "A než půjdeš spát, tak se pomodli." Neodvážila jsem se nikdy neuposlechnout, protože co kdybych se nepomodlila a stalo se něco zlého? A vydrželo mi to dodnes a tak si občas před spaním přeříkávám slova čehosi, co si myslím, že je modlitba... A tu tam to kombinuji s prosbami ke svatému Antoníčkovi. Ve své rané pubertě, kdy mě velmi trápilo, že nemám žádnou skutečnou lásku - již od mládí jsem se vyžívala v těch platonických - zahlédla jsem v nějakém televizním cestovatelském magazínu reportáž z jakési asijské země. Svobodné dívky a ženy modlí se tam ke svatému Antoníčkovi, aby jim vhodného muže seslal. Funguje-li to staletí na jiném kontinentě, proč by to nemohlo fungovat i tady? Jednou jsem skutečně uvěřila, že mi Antoníček někoho seslal. Jak hloupě jsem byla naivní! Ten, které

Ať je v pořádku!

Právě myslím na pana anděla. O mnoho více než kdykoliv jindy... Bydlí v domě na konci slepé ulice, pak už je jen potok. A dle zpravodajství se po bleskové povodni rozlil do šíře sta metrů a obyvatelé se ani nestačili evakuovat. Dle tn.cz je právě v jeho obci situace nejdramatičtější... Co asi on? Doufám, že je v pořádku - on i jeho rodina! Začínají zprávy na Nově, jdu to sledovat... Hlavně, ať je v pořádku! 19:57 Je to úplně strašné! A to je tam ještě nebezpečí protržení hráze jakéhosi rybníka... :( A na Primě budou dávat Titanik! Jak příhodné pro dnešní den... :( 23:31 I přes hrozící nebezpečí se dle serveru tn.cz lidé vrací do svých domů... Doufám, že už bude dobře! Chudák anděl... :(

Šanson po česku

Obrázek
Že šanson je původem z Francie netřeba připomínat... Malou ukázku toho, jak se tohoto hudebního žánru zhostily české, respektive slovenské zpěvačky, jsem pro Vás vybrala již zde a dnes tedy ještě jednou... Jednu z písní - Bellissima - z alba Ohrožený druh zaslechla jsem náhodou tento týden v rádiu a od toho večera mi tu těch deset ženských příběhů zní... Album, za které Michal Horáček získal několik ocenění, vyšlo již v loňském roce a letos na podzim se chystá jeho koncertní povedení. Celá koncepce alba vychází z Horáčkova dojmu, že ženský hlas je nejtajuplnějším nástrojem v orchestru světa , a rozhodl se mu věnovat jedno celé album. Během pěti let napsal několik příběhů, na jejichž zhudebnění se následně podílela řada umělců: Petr Hapka a Paolo Conte, Jarda Traband Svoboda a Tanita Tikaram, Hana Robinson, Ivan Hlas, skupina Čechomor a Milan "Vyskočko" Vyskočány. Michal Horáček pečlivě vybíral... A vybíral i co se interpretek týká. Každou ze zkomponovaných písní nazpíval

Tónovaný pohled na svět

Obrázek
Každodenní přeháňka je zde, dnes možná ještě intenzivnější a hromy hlučnější než v minulých dnech. Překvapivě si to užívám. Jsem ještě v práci, takže je jedno, že venku leje... otevřela jsem si okno a dívám se ven do deště. Nasadila jsem si modré brýle a, i přes ten všechen chlad z deště a zvuky pro něj typické, zdá se mi, že je venku úplně modrá obloha... Je to šikovná věc takové barevně tónované brýle. S těmi s modrými skly, které tak ráda nosím, není dne, kdy by nebylo nebe bez mráčku... Dobré jsou i žluté, protože pohled skrz ně je vždy jen na prosluněné okolí, ať je na nebi mraků sebevíc; jen ty žluté působí nelichotivě k mé pleti. Proto mám modré a občas je střídám se zelenými, skrz které je okolní krajina stále nádherně jarně svěží. Avšak ani s modrým ani zeleným modním doplňkem na očích neodkládám své nejoblíbenější... růžové. Skrz ty růžové je pohled na svět nejkrásnější! Všichni se mají rádi, nikoho nic netrápí a vždycky všechno dopadne dobře. Říkejte mi naivko! Není-li skrz

Usušený kvítek mezi listy staré knihy

Obrázek
Jako malá - ještě než jsem byla v páté třídě nucena dělat herbář, který se mi mimochodem nakonec povedl tak, že z něj byl můj učitel přírodopisu, do kterého jsem tehdy byla blázen, nadšen, takže to nakonec vlastně ani takové utrpení nebylo - strkala jsem s oblibou mezi listy velkých tlustých knih ( nejlepší byl atlas světa! ) různá drobná kvítka a všechny čtyřlístky, které jsem našla. Možná pro věčné zachování jejich krásy, byť v poněkud zploštělé podobě. Myslím, že nahlédnout do knihovny, jsou tam ta kvítka doteď... Jak se asi dostalo kvítko do té staré knihy, kterou jsem si nedávno prohlížela v antikvariátu? Pravděpodobně tam nebylo vloženo v dětské touze nemající hlubšího významu než to prostě udělat, na to byl vylisovaný květ příliš uhledně vložen do složeného listu papíru. Netipuji to na dítě i z toho důvodu, že dle dětské logiky jsou nejlepší velké tlusté knihy a tahle byla jen malá a vcelku útlá... na titul si nevzpomínám, jen matně tuším, že to byla kniha francouzská... Ale kd