Jsem žena obývající chlapské doupě

Deštivou sobotu trávím u sebe doma a od rána hledám smysluplnou činnost. Tu však nenacházím, a tak střídavě do ruky beru knihu a dálkové ovládání na televizi nebo otevírám notebook. Ani ten carcassonne už mě hrát nebaví, stejně jen pořád prohrávám... A tak narazila jsem na článek, který srovnává mužské a ženské single bydlení...

---

... a když se tak okolo sebe rozhlédnu, nevidím útulný ženský pelíšek. Jedinými známkami života ženy v mé domácnosti je prkénko na záchodě v poloze k okamžitému použití, ale jinak fakt nic.

Botník rozhodně nepřetéká botama, které by byly úhledně vyrovnány, ale mám tam místo i na nádoby na dříví. Boty jsou tam tak nějak poskládané a včetně těch zimních můžu jich mít kolem deseti párů - sandály, botasky, polobotky, pantofle a poslední dobou bezkonkureční crocsy (ze supermarketu za stovku... :) ), které jsem jeden čas odsuzovala a říkala si, že si je přece nekoupím, když je nosí všichni, a teď bez nich nemůžu být.

Můj šatník se houpe na ramínkách na jedné šatní tyči z IKEA, zbytek byl úhledně vyrovnán do komínku u vedle stojícího regálku, avšak úhledně vyrovnán už není, jak si z něj vytahuju kusy oděvů nejlépe úplně zespodu hromádky, abych je po prozkoumání a konstatování, že v tomhle přece nepůjdu, spěšně složila a narvala zpět.

Jako provizorní šatník slouží mi i sušák na prádlo, ze kterého si ráno vybírám spodní prádlo, a hned vedle na žehlícím prkně je poskládáno několik triček, které zbyly na sušáku, když už jsem z usušeného prádla všechny kalhotky, podprsenky a ponožky vybrala a v pračce se mi prala další várka, takže jsem ta trička musela narychlo posbírat. A to vůbec nemluvím o té hromadě prádla pod umyvadlem, které čeká na to, až budu mít náladu prát (rozumějte roztřídit ho, naházet do pračky, posbírat ty zmiňované zbytky na sušáku a následně tam potom rozmítit to čerstvě vyprané).

Kuchyň narozdíl od singlů z článku využívám a tak nese spoustu známek jejího použití, momentálně především použitého nádobí. Mám myčku, bez té bych asi existovat neuměla, ale funguje to s ní podobně jako sušákem na prádlo. Postupně z ní ubírám čisté talíře, hrnce a skleničky - nač je přemisťovat do skříněk a šuplíků, když bych je odtud stejně hned zase vyndávala? Takže myčka je většinou plná čistého nadobí a to nečisté čeká, až tam na něj bude místo. A když mám konečně náladu na to umývat nádobí (rozumějte vyndat zbytek toho čistého a uložit ho do skříněk a šuplíků a to špinavé tam zase srovnat tak, aby se ho tam vešlo maximum), tak to pak u mě v kuchyni vypadá docela uklizeně...

Nemám ani žádné zásadní množství kosmetiky. A polovinu té, co mám, stejně nepoužívám a jen si tak bezprizorně postává tam, kde jsem ji zrovna odložila... Ono vlastně cokoliv, kam se dá něco položit - stolečky, židle, křesla, kuchyňská linka a místy i podlaha - je plné náhodně odložených věcí, které jsem jaksi zapomněla uklidit, případně nějaké ty papírky vyhodit do odpadu. O to mít to doma krásné jsem se snažila maximálně pár prvních měsíců, pak mě to nějak přešlo... a spokojeně si tu žiju ve svém chlívku.

Jo, a postel mám také věčně rozestlanou, neb v půl šesté ráno opravdu nemám náladu na cokoliv natož na stlaní postele, maximálně mi přikrývka poslouží coby přehoz a přes postel jí přehodím, aby to vypadalo alespoň trochu upraveně. Jo, a mám v posteli, případně v jejím okolí plyšáky! To prý má být dle toho článku známka přítomnosti ženské obyvatelky... tak že bych nakonec bydlela v dámském pelíšku?

A také mám plné parapety květin, které by měly být další symbolem výskytu ženy, leč přístup k jejich zálivce mám jako chlap. Přežily jen ty nejodolnější...

Říkám si, že je škoda, že jsem si ten článek nepřečetla už ráno, hned by mi docvaklo, jaké smysluplné činnosti je mi třeba - uklízet, abych měla byteček jako klícku... takhle možná ještě zvládnu zalít alespoň ty kytky na oknech... ;)