Zažít něco (s)nového!

Ten drát elektrického vedení je tam nějak navíc, ale jinak byl ten pohled, který se mi z okna naskytl, skoro až k neuvěření...

Znáte nutkání k tomu, že musíte něco stvořit vlastníma rukama, a s tím korespondující bezmoc, že nevíte co? Já to tak mám poslední dobou s blogem - dopoledne v práci jsem měla ukrutnou snahu nějaký článek, za který bych se nemusela stydět, alespoň načnout, ale každý pokus končil v koši (psala jsem obyčejnou tužkou na papír a následně ty papíry trhala vejpůl)... Poslední dobou se můj svět vůbec hodně točí okolo toho virtuální internetového a když nějaká kreativní tvorba, tak naposledy mě nadchl již zmiňovaný polyvore.com , ale dřív jsem se nablbla a neustále něco vytvářela... drátek, korálky, papír, papier-mâché nebo různé přírodniny - všeobecně takové jednoduše dostupné materiály, ze kterých se daly vykouzlit různé dekorace, drobné dárečky nebo originální bižu. Materiál by se jistě snadno našel, ale už mi k té tvorbě chybí to výše zmiňované nutkání. Jistě by se našlo i několik prázdných malířských pláten, která jsem výhodně nakoupila... Ne, že bych uměla malovat, ale baví mě to. Však o

Zrovna před chvíli jsem si připravila dříví do krbovek, abych zítra jen přišla domů, škrtla zápalkou a měla doma teplo. Tak to mám ráda, ale až tak často si to takhle hezky nepřipravuju. I mnoho dalších činností tohoto víkendu svědčilo o tom, že se mi žádné jiné zvláštní zábavy nedostávalo... vyndala jsem nádobí z myčky v týž den, co se umylo, a nečekala jsem, až se ho minimálně polovina vezme k použití přímo z myčky přečetla jsem více než stostránkový manuál k foťáku a konečně pochopila rozdíl mezi makro zoomem a tele makrem zkusila jsem prozkoumat vibrátorem i jinou dírku a pro příště toto zavrhla (těm, co mě osobně znají se omlouvám, že se tu musí dočítat takové věci, ale když já se fakt nudím, že mám potřebu i o průběhu nudy blogovat; ti, co mě osobně neznají, se doufám nepohoršují, ani příliš nepozastavují...) dívala jsem se zase na facebookovou stránku slečny melírové a byla nemile překvapena výrazem prošedivělý medvídek (vždyť je to anděl!) vedla jsem s přítelem další z rozho

... nebo spíš jen tak přežívám. Nic se neděje. Od té doby, co jsem napsala poslední článek , si v autě pravidelně zpívám Láska je láska . Auto je velmi dobré místo ke zpěvu. K hlasitému zpěvu. Osobně bych se stejně jinde zpívat neodvážila. Láska je láska rozšířila můj repertoár, který mimoto čítá ještě Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid... a Kristýnka by mala dnes už o dva roky dlhšie vlasy... Nic jiného jsem si cestou autem asi zatím nezpívala. Blíží se jaro. Snad. Občas je možné zaslechnout hlasitý zpěv ptáků, uchu lahodící mnohem víc, než ten můj. Vytáhla jsem z botníku jarní boty. Zima mi v nich není, ani mi do nich neteče. Jen strašně kloužou. Přítel měl za oknem kanceláře nádherné rampouchy. Chtěla jsem si je vyfotit, tak jsem ho poprosila, ať vezme do práce foťák. Měl vybité baterky! Byl tak hodný, že je nabil, a přinesl foťák znovu. Čekala jsem jen na lepší světelné podmínky, stačilo jen, aby se pořádně rozednilo, a měla bych je. Ale mezitím přišel kolega se smetákem, že jd

My dvě divný holky to pozorujem ze křoví Co lidi všechno dělaj z toho jsme teda hotový Koukaj si z voka do voka, ochutnávaj si hlavy My řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví Nepřidá-li se ke mně někdo, tak jsem jen jedna divná holka, která sice neřve smíchy ve křoví, ale děsně ji baví pozorovat dění... a snít o tom, že jednou nebude pozorovatelkou, ale pozorovanou... i když i potom bych možná stejně toužila po tom pozorovatelském postu, jak je tomu ostatně teď. To tuhle jeden inženýr furt koktal láskou ko-ko A pak si gumou z podprdy div nevystřelil voko Venku je třeba zima, lidi tu lezou nahý Po Petříně se válej šílenci z celý Prahy Ne že bych chtěla mít vystřelené voko od jakéhosi koktavého inženýra, ani bych se nechtěla válet na Petříně (a už vůbec ne v téhle zimě), ale chtěla bych něco prožít. Sama přesně nevím co. Něco (s)nového. Ale to bych nesměla být ta divná holka z toho křoví. Tenhle článek nemá vyznívat ufňukaně. To jen, že se blíží ten Valentýn, který sice považuju jen za

Zkuste se vžít do situace: vstanete dřív, abyste mohli jít brzy do práce (a brzy z práce) - v pět - ještě v posteli řešíte dilema, jestli si ještě půl hodiny nepřispat nebo fakt vstát. Pokušení často neodolám, ale dnes jsem se pár minut po páté fakt donutila z vyhřáté postele vylézt. Vypravila jsem se a za půl hodiny už stojím v garáži a za další půl hodiny - v šest - už si plánuju být v práci. V půl třetí to tam můžu zabalit! Pokud Vás zatím z idylické představy vyvádí pouze ta časná ranní hodina, tak vězte, že ten okamžik, kdy mě osobně to brzké vstávání teprve zamrzí, právě přichází. Otočím klíčkem v zapalování, v autě jen zabublá a nic víc. Ta blbá baterka je zase vybitá! Oblečená, namalovaná a navoněná si zase vlezu do postele, které ještě tak úplně nevystydla, a čekám na autobus, který jede ve čtvrt na sedm. Po sedmé jsem v práci. Namalovaná. To mi připomíná, jak jsem si minulý týden vzala dovolenou a měli jsme s přítelem jet do Prahy. Pro změnu jsem se rozhodla jet autobusem. Če

Stejně jako ten příběh o panu andělovi začal, stejně bude muset i skončit. Když jsem ho tehdy poprvé viděla, glosovala jsem to slovy, že bude jednoduché na ty chlapy minulé zapomenout, když jejich místo zabere někdo jiný. Teď prostě to prázdné místo bude muset zaplácnout znovu někdo jiný... a s ním přijde nový sen... Ne, že by už někdo takový existoval, ale usilovně hledám. Ne snad cíleně a vědomě, ale spíš podvědomě. Vnímám mužná stvoření, hodnotím, prohlížím si je důkladněji, když zaujmou, a nepozorována je občas i dlouze sleduji pohledem. Třeba za žaluzii... :) Standardně to jsou zase takové andělské typy. Starší muži, tmavé typy, s prošedivělými vlasy. Pro představu něco jako mladý Jaromír Hanzlík - toho teď každou neděli sleduji v Sanitce a i přes svá léta ho úplně žeru ! Kouzlo minulého (domnělého) anděla už vyprchalo a nerada to přiznávám pozastavila jsem se dokonce nad tím, co jsem na něm vlastně viděla. Ani tu bundu o dvě velikosti větší neměl. Kdyby byl anděl a měl křídla,

Podobně jako je v dnešní době módní angličtina a její znalost patří u mladé generace ke standardu, za první republiky byla u nás tímto jazykem francouzština. Franština, jak můžete zaslechnout třeba ve filmech pro pamětníky. Další důkaz toho, že jsem se narodila v jiné době a s minimální znalostí angličtiny jsem dnes úplně out... A propos out je jeden z běžně užívaných anglicizmů, kterých se do naší mluvy dostává stále víc. A propos à propos je jeden z běžně užívaných galicizmů, kterých se v naší mluvě zachovalo z doby, kdy jazyková móda byla jiná, docela požehnaně, aniž bychom si v některých případech vůbec uvědomovali, že jsou to slova převzatá. Nebýt jich, v běžném i profesním životě by se nám nedostávalo dnes již zcela samozřejmých slov. Róba. Dekolt. Bižuterie. Parfém. Šarm a šance. Vernisáž. Kravata. Šampaňské. Adresa. Garsonka. Negližé. Šéf. Avantýra. Kariéra. Malér. Aféra. Sezóna. Autobus. Pláž. Salón. Masáž. Plezír. Suvenýr. To bylo jen pár příkladů v aranžmá krátkých příb