Zažít něco (s)nového!

... tedy alespoň se to tak podle těch pár fotek může zdát. V sobotu bylo krásně slunečno, ale mrazivo, tak snad proto nebyly všechny staroměstské uličky plné turistů. Nebo je čas před polednem na turisty příliš brzy na to něco podniknout? My jsme se nebáli ani dopolední hodiny, ani mrazu, ba ani ptáků! Výlet jsme si užívali, tedy mluvím hlavně za sebe. Spokojeně jsem si na mírně bolavý krček cumlala šalvějové bonbony a občas něco vyfotila. Saudkova výstava byla méně rozsáhlejší, než jsem čekala, ale zážitek to byl každopádně! Nad genialitou některých snímků jsem až žasla! Konrétně třeba  ten s názvem Řekni mi, zrcadlo  v sobě skýtá cosi, co nutí k lehkému zamyšlení, narozdíl třeba od čůrající ženy - to mě vedlo jen k zamyšlení, co k tomu mistra vedlo... Cestou domů mi začalo být jasný, že kašel je jen počátečním příznakem jiné choroby. Včerejšek jsem proležela v horečkách, a tak teď musím každému vysvětlovat, že to není tím, že v takovém mrazu jezdím do Prahy nebo že chodím přes dvůr j

... a buď mi to pořád nevychází (momentálně fakt nestíhám - práce mám nad hlavu :( ) nebo na to nemám dostatečně nadšeného partnera: ... koupit si zimní boty. Ty, v kterých chodím, jsem chtěla vyhodit do popelnice, když jsem si je někdy začátkem zimy poprvé obula. Ještě, že jsem tam neudělala, protože v čem bych momentálně chodila?! Ale boty žádné nemají. Všude už mají jen zbytek zásob a, když jsem si nevybrala, když zimních bot měli plné regaly, tak z toho zbytku se mi těžko bude něco zamlouvat, že? ... do pátku obstarat zásobu hladké mouky bílé a celozrnné (kdyby byla v akci bylo by to super :) ), abych si zase na víkend upekla ten můj výborný chlebíček ! Stála jsem se závislou na pečení chleba... :D A propos nemám doma ani kousek kuřete. A to jsem na pečené kuřátko měla zrovna takovou chuť! Takže koupit mouku a kuře! ... jet do konce ledna (tzn. příští víkend) do Prahy, abych stihla tu Saudkovu výstavu, na kterou mám lístky. Při té příležitosti bych si někde mohla koupit i ty boty!

Závidím Szidi ten její pocit... Zároveň jsem ale za její pocit ráda, neb tahle písnička z jejího nového alba je skvělá! Krásný víkend všem a více pocitů!!!

Na stav mého psychického rozpoložení lze usuzovat dle mnoha faktorů. Když jsem v pohodě, klidně spím, přes den se usmívám, ale hlavně nemám pod umývadlem v koupelně kupy špinavého prádla a kytky na oknech nezmírají kvůli nedostatku vláhy. Když nejsem v pohodě, dá mi hodně práce najít čisté kalhotky a ponožky, kytkám opadávají lístečky, neusmívám se, ale hlavně nemám ráda. Nic, nikoho, ani sebe. A tak jsem se nechala inspirovat  Karin  a sepíšu si 10 důvodů, proč se mám ráda. A kdybych se náhodou zase někdy ráda neměla, tak si to sem zaskočím přečíst... ;) jsem svá a na nic si nehraju jsem hodná a ochotná jsem šikovná nejsem blbá, což někdy může být nevýhoda , ale i tak bych nechtěla být blbá... umím spoustu věcí: číst, psát, počítat, psát všema deseti na klávesnici, řídit auto, péct úžasný chléb , vrtat vrtačkou, šít na stroji, mluvit francouzsky (prý s roztomilým přízvukem), drátovat, telefonovat a spoustu jiného nekouřím, nepiju a nedělám věci, za které bych se styděla jsem šetrná um

aneb Nic jiného než lišejníky zatím nekvete... Takových nedělí jako ta dnešní by mohlo být víc, klidně by se mohlo udělat ještě tepleji, ten sníh by mohl roztát, abych neměla tak mokro v botách, a klidně by mohlo vykvést víc kytiček a barevnějších! Ale i tak byl dnes moc krásný den a to sluníčko působilo tak optimisticky... ;) Doufám, že jste si to také užili! :)

Sháním malíře a nějakou slušnou úklidovou firmu. Potřebovala bych nějak hezky vymalovat, klidně na bílo, a na zeď bych si pak pověsila nějaké hezké barevné obrázky. Chtěla bych si to tu prostě zútulnit...  A k tomu patří i ten úklid! Ten možná úplně primárně. Potřebovala bych zamést, vytřít, vymést pavučiny z rohů, setřít prach, vyklepat koberečky, umýt okna a nablýskat, co se dá. Hlavně vyházet bordel z půdy a nechat ho někam odvézt. Alespoň na dva dny. Podmínky na malíře a uklízeče si nekladu, krom té jediné, že musí znát způsob, jak se mi do té hlavy dostat, aby mi tam mohli udělat jak v pokojíčku. Alespoň na dva dny.

Jak souvisí Vánoce s jarem? Vůbec nijak... :) Tedy neměly by, ale včera jsem měla pocit, že už to jaro cítím ve vzduchu. Oteplilo se a sníh taje. Slunce občas vykouklo mezi mraky... a i skrz stále ještě večer co večer svítící pouliční vánoční výzdobu... A pak mi také doma konečně vykvetly třešňové větvičky. Sice mají přes dva týdny zpoždění, ale vzhledem k tomu, že se vdávat nechci, tak je to tak trochu jedno... i tam mám z těch kvítek radost! ;) Konečně mám pocit, že se jara dočkáme i letos!

Jsem seriálová. Miluji příběhy a mám ráda, když mi mohou vydržet co nejdéle... a to seriály umí plnit stoprocentně. Tedy to té doby, než prostě skončí... A nekončí jen Ordinace v růžové zahradě! ;) Dlouho jsem za jeden z nejlepších seriálu považovala Zoufalé manželky. Než jsem u nich začala usínat... tedy ne nudou, pokračování v Česku právě vysílané série by mě zajímalo, ale nějak mi to není souzeno. O Vánocích jsem však shlédla podobný skvost! A slovenský! Keby bolo keby (na TV Barrandov vysíláno pod českým názvem Nikdy neříkej nikdy ) je televizí JOJ označován za nejdražší slovenský seriál a kvalita tomu odpovídá. Ve dvanácti dílech první série předvádí slovenští a několik českých herců skvělé výkony a pozornost upoutá samotný příběh. Vzájemně se proplétající osudy tří párů žijících v Bratislavě, nečekané zvraty, napínavost děje a čekání na rozuzlení zaručí, že se vydržíte dívat, že Vás ten příběh zaujme a že uvěříte tomu, že se to celé klidně mohlo stát... Za dlouhých zimních večer

K nápadu mě přivedla Vendy svým komentářem. Mít ty pány hezky od A až po Z... J mi dělalo problém. J je prostě Josef. A pak jsem se trochu zasekla u písmenka R a napadalo mě mě jen Radek nebo Roman... :D Ale seznam je kompletní, tak můžu začít odškrtávat! :)))

To, co si v noci v posteli píšu perem do bločku, se fakt nehodí k tomu vystavovat na net! :) Ale představy to vůbec nebyly špatné... :))) O  panu barevnějším  jsem dlouho nepsala (vlastně od té doby, co si to u mě tak trochu  zkazil ), ale to neznamená, že by nebyl a že by se mi nelíbil. Líbí. Je to prostě Chlap!!! :))) A tak o něm sním, ale takovým způsobem, že se to fakt nehodí popisovat. Ne snad že bych se styděla. Vždyť podobné představy také jistě máte! A jestli mi chcete tvrdit, že ne, tak Vám to prostě věřit nebudu! :P :D Ale detaily mých snů by minimálně jedna osoba znát nemusela, tak proto. Možná nejen ta jedna. V případě pana anděla jsem se nebála sem napsat vůbec nic; v jeho případě jsem měla pocit, že jsme spolu něco zažili, tak by mi snad ani nevadilo, kdyby se to všechno dozvěděl. Tedy  on toho spíš spoustu věděl , takže by ho nic dalšího už asi nepřekvapilo... Ale s panem barevnějším fakt nemám pocit, že bych něco zažila. Tedy krom těch mých představ! :D :D :D

Jako je Silvestr ideálním dnem k tomu bilancovat a hodnotit končící rok - a ten můj skutečně nebyl takový, že bych se o tom chtěla víc rozepisovat, než jsem o tom v průběhu roku napsala - tak 1. leden bývá spojován s tím dát si nějaká dobrá předsevzetí a vytyčit si nějaká očekávání do toho nadcházejícího. Předsevzetí si dávat nebudu , protože bych jim stejně nedostála. Kolikrát během roku si říkám, co bych měla dělat lépe a co bych raději neměla dělat vůbec, a nevede to nikam, tak jakou úlohu by v tom asi mělo to, že jsem si to řekla zrovna na Nový rok? Ale ta očekávání, ta bych možná měla . Ta mám vlastně stále... Něco zažít. Něco (s)nového. A to je asi tak všechno. Ono je to natolik všeobecně formulované, že to může být cokoliv... :))) Titul článku jsem si vypůjčila z textů v okrajích mého blogu.  Laissez-moi rêver! tedy Nechte mě snít! , což mě dokonale vystihuje, žel snů mám momentálně nedostatek, ale doufám, že v tom novém roce zase přijdou a že se zase budou natolik prolínat s r