Zažít něco (s)nového!

Středa, kolem šesté odpoledne, v práci. Nudím se, čekám, až ve mzdové účtárně dostanou zbytek podkladů ke mzdám, zpracují je a dají mi podklady k vyhotovení platebních příkazů. Čekám, nudím se a už mě bolí sedět. Podobně je na tom i moje asi nejoblíbenější kolegyně mzdová účetní, která se ke mně vydala hledat místo, kde by si mohla zacvičit. Té myšlenky se chytám - nudím se! - a jdu cvičit s ní. Učí mě jógový pozdrav slunci. Ukazuje mi ho a já se pokouším o totéž; jednou, dvakrát, třikrát... Cvičíme na špinavé zemi kanceláře, v šatech a punčocháčích, protahujeme ztuhlá těla.

Sobotní dopoledne. M. musí služebně do Hor a já jedu s ním. On sice není nadšený, že v sobotu musí pracovat, ale já si vyjížďku užívám... krásné výhledy, Horalé a tak... :) Na zpáteční cestě, zatímco On řídí, si opírám hlavu o jeho rameno a vyfotím nás. "Hezká fotka, viď? Vypadáme tam jako dva normální lidi..." :D

Pátek po obědě, v práci. Co jsem si naplánovala, mám hotové a čekám pouze na pokyny nadřízené - ideální chvíle vzít do ruky mobil a podívat se, co je nového na twitteru . Když přečtu všechny tweety, otvírám ještě facebook. Zaujme mě status fanpage Szidi Tobias: "Kdo má zájem vidět Szidi coby herečku ve hře PRACH, aneb dva Maďaři se zbláznili, kde hraje jednu z hlavních rolí nechť nám napíše do zprávy, které album mám nejraději a proč... Pro 15 z vás máme připraveno po dvou vstupenkách...." Jen malou chvíli přemýšlím, nakolik nereálné by bylo udělat si v pondělí výlet do Prahy. Ani tak moc ne! Píši zprávu... doufám, trochu se těším a plánuji... a co chvíli kontroluji facebook, zda se mi na zprávu nedostalo odpovědi. Chvíli to trvalo, ale pak se mi jí dostalo! Mám potvrdit zájem o vstupenky!!! :) Pojedeme do Prahy... do divadla... na Szidi!!! :))) Teď jen přesvědčit toho, s kým bych na to představení šla najraději... zdroj: www.studios.sk P. S.: Půjde! Pořídil si na to nové t

Úterý; po návratu z práce domů podléhám svému zlozvyku a pouštím televizi. Na jedničce běží Televarieté, převlékám se a u toho se dívám na artistické vystoupení dobově oblečeného muže. Zírám, ale zapnutou televizi záhy opouštím a jdu si do kuchyně udělat svačinu... Zpátky mě přiláká až nádherný mužský hlas vládnoucí překrásnou francouzštinou... "Elle chante, elle chante, la rivière insolente qui unit dans son lit les cheveux blonds, les cheveux gris." Zírám ještě víc než na balancujícího artistu před chvílí. Nádherný chlap! Francouz! Jedinou chybu má, že je z televize... a že je z roku 1985...