Zažít něco (s)nového!

První ukázka byla z mého kanálu na youtube - šansoniérka Radůza se svým akordeonem a krátká svižná francouzsko-česká písnička... tu fotku jsem vybrala asi především proto, že Radůza má úplně stejné kalhoty jako já! :D A teď jedna, kterou asi znáte, docela často jí jeden čas hráli v rádiu... Alizée Emily Loizeau Constance Amiot

Byl to žalostný pohled, když jsem viděla, že anděl jde jen pomalým krokem a k tomu trochu kulhá. Evidentně ho to muselo bolet! Bylo mi ho tak líto... někde uvnitř mě mě to také zabolelo. Můj anděl trpí! Nevím, co se mu stalo. Doufám, že ho to brzy bolet přestane. Hlavně, že si neporanil svá andělská křídla!

Hromadné stravování jídelnového typu v sobě skýtá jednu úžasnou jistotu: v poledne si na stůl můžete položit talíř s relativně teplým obědem za vcelku rozumnou cenu díky příspěvku zaměstnavatele, zaženete tudíž levně Váš hlad a k tomu všemu se tím pracovní den zlomí v druhou už méně táhnoucí se polovičku. Ale jinak? Velkým závodním jídelnám v dnešní době už možná odzvonilo. U nás ve firmě máme jídelnu, říká se jí honosně kantýna. Místo kuchaře v bílé čepici je tam jen kantýnská. Kuchař vaří o nějaké dva kilometry dál v hospodě. S tím souvisí první problém, on uvaří třeba v osm ráno, protože v jedenáct už vaří pro své hosty, a za tu dobu mezitím, co on uvaří a my konzumujeme, jídlo prostě ztrácí na kvalitě. A navíc, když toho kuchaře nevidím, tak ani nevím, jestli měl a nebo neměl tu bílou vysoku kuchařskou čepici... a to mě mrzí ze všeho nejvíc! Každému kuchaři se občas něco nepovede, jen mám pocit, že tomu našemu se to stává nějak častěji. A vzhledem k tomu s jakou pravidelností se j

Založila jsem pro něj rubriku. Jmenuje se "kdyby anděl věděl..." Úplné detaily mu sice známé nejsou, ale jinak si myslím, že už tak toho ví hodně. Něco vytušil a něco i dokonce slyšel... Je to jedna z typu historek, které jiné pobaví, ale Vy vůbec nemáte radost, že se Vám něco podobného stalo. Představte si hezký červencový den, jestli bylo tehdy vysloveně letní počasí si fakt nepamatuju, ale bylo hezky, zvlášť když anděl zase přijel... Můj přítel pod tlakem mých výtek, že mu má hra na anděla vůbec nevadí a ani trochu nežárlí, se rozhodl mi udělat radost. Náhodou se nachomýtl do situace, kdy jsem se já zcela nenáhodně a plánovitě objevila poblíž mého anděla... Anděl je zcela pasivní, pokud vidí mého muže, případně má prý občas nějakou obavu v očích, tudíž se vůbec neprojevoval... dělal, jako že on tam vůbec není. A mého přítele ve vzniklé situaci nenapadlo nic jiného, než se pokusit o cosi na způsob žárlivé scény... Na jednu stranu mě malinko potěšil, ale spíš mi bylo víc tra

Abyste si nemysleli, že některé mé články jsou pouze teoretické, přikládám důkaz! :) Toto vlevo je poslední kousek mé variace na pařížský dort s pořádnou vrstvou pařížské šlehačky ! Respektive byl, stihla jsem ho vyfotit před tím, než se asi vypařil ... Vylíčím Vám raději, jak přišel na svět, než jak z něj odešel... Začalo to třemi 200 mililitrovými krabičkami šlehačky, které jsem svařila se dvěma ne úplně celými tabulkami čokolády na vaření (někdo mi jí asi chodí ujídat, proto nebyly celé) - v originálním receptu na pařížskou šlehačku byly čokolády mléčné, ale to jsem si říkala, že by bylo sladké a že ta šlehačka se v případě chuti může dosladit. Nepotřebovala to! Po svaření z toho vznikla výborná čokoládová omáčka, která do druhého dne v ledničce nádherně zhoustla... Pak už zbývalo ji jen vyšlehat a nanést na korpus. Ten jsem si také upekla den předem. Z následujících ingrediencí: 4 vajíčka, 12 dkg cukru moučka, 10 dkg hladké mouky, 2 dkg kakaa, 1 lžíce oleje a čtvrt prášku do peči

Velmi stručně: Namazal si ruce krémem a odjel...

Zvu Vás na poslední středověkou návštěvu Francie. Termínem středověk se označuje doba začínající pádem Říše Římské roku 476 a končící začátkem novověku - často spojovaným s objevením Ameriky roku 1492 - který s sebou přináší historickou epochu renesance (o té si povíme příště). Raný středověk je dobou rozšiřování křesťanství a proto mnoho památek této doby, které se dochovaly, jsou církevní stavby - ve slohu románském a volně navazujícím gotice . Zkusme trochu nahlédnout do života středověkých měšťanů... Nejprve se zastavme v městečku Colmar v Alsasku, přezdívaném také Malé Benátky (Petite Venise). Ve skvělém stavu jsou zde zachovány hrázděné domy ve všech barvách... Přesouváme se do Normandie, do města Rouen , kde krom středověkých hrázděných domů můžete navštívit i krásnou gotickou katedrálu Notre Dame a mnoho jiných církevních staveb. Město je nechvalně známé tím, že zde byla upálena Johanka z Arku. Krásné městečko Dinan se nechází v Bretani a atmosféru středověku dotváří i tamní

Jestli čekáte výčet mých sexuálních hraček, budete zklamáni... chci Vám ukázat hračky antistresové! Úžasné "drbátko" hlavy , které navozuje slastné pocity, jakmile si s ním zajedete do vlasů. Vlastně je to spíš než hračka takový malý masážní nástroj. Slyšela jsem na něj samou chválu, takže jsem ani chvíli neváhala, když jsem ho spatřila na jednom trhu. A rozhodně jeho nákupu ani trochu nelituji a doporučuji! Tato hmota je plastelína ! Ale ne obyčejná plastelína z jaké si modelují děti! Inteligentní. Antistresová. Tu jsem si přála k svátku, ale gratulant zatím nedorazil, tak se zatím jen těším, až budu zkoušet, jestli umí všechno, co slibuje internetová prezentace... Tato má navíc reagovat na teplo lidských dlaní - je oranžová a teplem žloutne... však se také jmenuje sluneční svit! A co si budu přát příště? Ještě nevím, jestli to budou tyhle kuličky ... ... nebo tyhle kuličky . A nebo na mě možná antistresově působí jenom proužky :D

Proužka na svetru se mi tentokrát pouze nemíhala pod oknem, ale měla jsem příležitost se na ní hezkou chvíli dívat docela zblízka! Dokonce jsem s majitelem proužky i mluvila! Sice ne o ničem nadpozemském, ale on se u toho úplně nejvíc andělsky usmíval! A když se na mě směje anděl, jsem také happy... Mám pocit, že jsme vždycky jeden natolik zmaten tím druhým, že úplně přestáváme přemýšlet a ztrácíme koncentraci. Já se soustředím na detaily typu proužka na svetru a celý svět přestává existovat... Je jen anděl, já a proužka na svetru. Chci na ní šahat. Chci po té proužce přejíždět prstem. Chci té použky vidět větší kus než ten, který kouká z rozepnuté bundy. O tom, že i on byl trochu mimo realitu, svědčí fakt, že jsme se oba trochu vyjeveně dívali na červený autobus, kterému jsme evidentně stáli v jízdní dráze, ale vůbec nás tato skutečnost nenapadla... Když později odjížděl, mávala jsem mu... Vyjížděl z areálu firmy na hlavní silnici a ani nedal přednost zelenému autu. Možná se Vám zd

Toužím se dotknout nedotknutelného! Toužím přejet prsty po proužce na svetru, která se mihla pod oknem. Toužím spatřit slunce uprostřed noci! Toužím cítit pevnou půdu pod nohama, i když se vznáším. Toužím otevřít oči a probudit se ve snu. Toužím tančit, i když nehraje hudba. Toužím nasát vůni anděla a cítit jeho tělesné teplo. Toužím otrhávat třešně ze stromu rovnou do pusy, přestože je únor. Toužím slyšet zvuky lidskému uchu neslyšitelné. Toužím najít květinu v širé poušti. Toužím létat s ptáčky po obloze a shlížet na svět. Toužím po nemožném...

Nemůžu si pomoct, ale moje havěť umí úplně dokonale pózovat! A jak jim to sluší! Nechala jsem se inspirovat u Corly (která tam teď mimochodem má spoustu krásných panenek ) a u Evy* , které už své medvídky nafotily... v mém podání to budou nejen medvídci (a opět tradičně french rozmazané )... Sobík, osvojenec #1 Medvěd, osvojenec #2 Méďa, osvojenec #3 Medvídek, osvojenec #4 Všichni čtyři byli osvojeni a vzati do péče, když už je nikdo nechtěl... a já je prostě v second handu nemohla nechat ležet. Dostalo se jim teplé lázně a teď o ně láskyplně pečuji... Medvídek nalezenec Toho jsem našla jednou na výletě... asi ho ztratilo nějaké dítko, které ho mělo rádo, tak jsem mu prostě musela dát mou lásku, aby nebloudil po lese... Kytičková slepička Tu jsou si koupila jednou jen tak pro radost... no, také jsem jí v tom obchodě nemohla nechat, když je tak hezky kytičková... a od té doby spolu vaříme v kuchyni... Medvídek, kterého jsem dostala od kamarádky Peťule a který se mnou tráví chvilky prac

Nuda nedělního odpoledne, když venku odporně sněží... Na stolku se už pár dní válí složenka SIPO, z nudy jí beru do ruky... částka: 135,00 - název poplatku: ČT - poplatek , na dalším řádku: částka: 45,00 - název poplatku: ČRo - poplatek . Docela drahá legrace na to, že na televizi se dívám zcela minimálně, na věži si pouštím jen cédéčka a na radiu v autě nejde nic naladit... Po chvíli rozjímání nad touto myšlenkou se rozhodneme, že bychom se za těch 135 korun dnes mohli alespoň na něco podívat. ČT1, 13:05, Kdo probudí Pindruše? Pohádka o svérázných strašidýlkách (1989). Hrají: J. Paulová, A. Pyško, Z. Hadrbolcová, V. Jeníková, D. Prachař, S. Stašová, S. Nálepková, G. Wilhelmová, J. Moučka, O. Vízner... Scénář: H. Sýkorová. Kamera: A. Kovács. Režie: L. Koutná Hned se mi vybavilo, že Pindruše si z dětství pamatuju... byly to šílené muchomůrky! Že si je nepamatujete? Já Vám je připomenu! Mé oči se naplnily dětskou radostí, když princezna Georgina ukopla muchomůrky a probudila tak Pindru

V přihrádce ve dveřích ledničky mám skleničku s dijonskou hořčicí . Když jsem ledničku před chvílí otevřela, přišla inspirace na článek... Hurá! Téma dalšího "francouzsko-ochutnávkového" článku... Abych se inspirovala, zadala jsem dijonskou hořčici do googlu. Zaujal mě článek s názvem Dijonská hořčice možná míří do Česka , po jehož přečtení jsem se zamyslela nad logikou věci. Potravinářský koncern Unilever v roce 2000 koupil dvě známé značky hořčice - Amora a Maille (musela jsem se jít kouknotu do ledničky, jakou značku mám... je to Amora! ;) ) - teď výrobu ve francouzském Burgundsku, kde se dijonská hořčice vyrábí od roku 1752, částečně ruší a přesouvá na východ - pravděpodobně do Česka, Polska a Turecka. V samotném Dijon jsou... nebo byly dvě továrny, jedna s více než stoletou tradicí. Ty se zavírají úplně! To znamená, že dijonská hořčice , jeden ze symbolů francouzské gastronomie už nebude dijonská , ale istambulská , gdańská nebo varnsdorfská ? Dijonská hořčice - mout

Přiznám se, že jak jsem byla týden úplně mimo, vůbec jsem nevěděla, co je za den... Nečíst blogy, vůbec bych nevěděla, že včera byl pátek třináctého a že dnes je Valentýn - svátek všech zamilovaných. Dnes jsem se začala pomalu zpět vracet do reality. Pověrčivá nejsem, takže pátek třináctého je pro mě obyčejným dnem... Ostatně jednoho 13. prosince (tuším, že nebyl pátek, ale středa) jsem šla poprvé do práce. A od toho dne začal můj nový, zase o něco dospělejší život. Co se týká Valentýna, dovolím se sem zkopírovat komentář (jsem dnes líná psát), který jsem napsala pod Zuzčin článek : Přiznám se, že u Vás mě to trochu překvapuje. U Nicky vůbec, ta je tuším ještě mladší než Ty, Zuzko, ale řekla bych si, že jste obě z generace, která už si nemůže pamatovat, že dřív tu žádnej Valentýn nebyl... proto jsem si myslela, že mladším lidem to přijde přirozené. Mluví ze mě stařena! :D Také chápu Valentýna jako komerční svátek a zastávám názor, že když už nějaká oslava lásky, tak pod rozkvetlou třeš

... aneb mademoiselle si hrála na fotografku a následně vyrobila koláž (mimochodem slovo francouzského původu značící slepování či nalepování) Sluníčko šlo spinkat, ale mademoiselle to nešlo, přestože chtěla, přestože musela... i v noci fotila. Sice chtěla vyfotit něco jiného, ale jediná z nočních fotek, které k něčemu vypadají je auto městské policie projíždějící pod lampou ...

Nezaměstnaného naštěstí jen v uvozovkách, protože tu dobu, po kterou jsem byla před necelými deseti lety skutečně vedena jako uchazečka o zaměstnání na Úřadu práce jsem prožívala zcela jinak... Když Vám takhle ve čtvrtek nebo v pátek řeknou, že příští týden máte tři dny volna a z toho dva dny skutečného volna a pouze jeden den padne nuceně na vrub dovolené v počtu 25 dnů, tak se docela těšíte. Těšíte se, přestože je venku zimu a zimu vlastně vůbec rádi nemáte, představujete si prodloužený víkend v teple u krbovek, plánujete si, jak si doma trochu uklidíte a co všechno stihnete... Vlastně se Vám ta představa líbí! Když si ten první víkend představíte, že v pondělí nemusíte do práce, parádně si to užíváte. Máte slavnostní pocit, čekají Vás prázdniny, které jste už skoro deset let neměli! Chvílema si myslíte, že se Váš ředitel zbláznil, když Vám dává volno, přestože běžně se ve Vaší firmě chodí pracovat všechny pracovní dny mezi Vánocemi a Novým rokem, občas ani Silvestr nevyjímaje. Rozh

Gotika je uměleckým slohem, který navazuje na sloh románský , vzniká právě ve Francii v druhé polovině 12. století a trvá přibližně do konce 15. století. Za první stavbu s prvky gotiky je považována bazilika v St. Denis , která se nachází pár kilometrů severně od Paříže. Až na jednu výjimku to dnes budou samé katedrály... nádherné gotické několikalodní katedrály, s barevnými vitrážovými okny, lomenými oblouky, opěřnými systémy a všemi zdobnými prvky, kterými gotiky oplývá - jednoduše velkolepé stavby... K obytným domům této doby se vrátíme příště. Zatím zůstaneme v Paříži a jako první je to ta asi nejznámější - Notre Dame de Paris , jejíž stavba trvala 182 let a její věže dosahují výšky 69 metrů (na středověk docela výška!). Notre Dame stojí na ostrově Ile de la Cité, který je na řece Seině. Tamtéž se nachází také gotická kaple Sainte Chapelle , jejíž původním účelem bylo uchovávání vzácných relikvií, především trnové koruny. Sainte Chapelle je proslulá zdobnými vitrážovými okny a jedn

Jednou, když jsem viděla nadšení odstatních blogerů, jsem si zaregistrovala tenhle blog do Google Analytics . Občas se tam kouknu a všechno vidím ;) Takže si nemyslete, že za svým monitorem jste přede mnou schovaní! :D Krom statistiky typu, kolik Vás sem chodí a odkud přicházíte se o Vás dozvídám i jiné zajímavé věci. Všechny Vás jednoho vedle druhého vidím na mapě, ať už jste v Praze, Brně, Mladé Boleslavi, Valašském Meziříčí, Jihlavě, Ostravě, Jablonci nad Nisou, Kopřivnici, Plzni či Mikulově, Hlinsku nebo Prostějově. A abych nezapomněla také v Lucembursku, na Slovensku, ve Francii, Belgii, Rakousku a jinde na světě. Jestli jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám - za necelé tři měsíce je zemí, odkud přicházíte, 15 a měst v České republice 86. Jistě ne prvoplánově, ale některá má slova jsou směrována na jisté místo. Na mapě ve službě Google Analytics zůstává celý tamní kraj zcela nepoznamenán... bílé místo na mapě... Velmi zajímavé také je, jaká slova zadávají do vyhledávače lidé,

V pravidelných cyklech se anděl *) vrací do města. A já vždy vyčkávám jeho příjezdu jako malé dítě, které se těší, až prijede pouť. Anděl je tou mojí poutí, na kterou se těším. Jako na houpačce jsou moje pocity - smutek, když si mě nevšímá, euforie, když o mě anděl alespoň trochu její zájem. Jako na kolotoči si připadám, když jsem v té euforii... z toho nečekaného štěstí se mi točí hlava, podlamují se mi kolena. Je i mou malou pojízdnou střelnicí, podle přesnosti mých ran se mi dostává odměny... růže z papíru, když mířím přesně, neco nic, když se netrefím. Přiváží s sebou do města i vozíky s jarmarečními stánky. Nechci nic koupit, jen okukuji, co nabízí. Tu plaché či radostné úsměvy, tu záhadné či úsměvné pohledy, trochu nesmělou mužnost a hned vedle samé charakterní vlastnosti. Prohlížím jeho neuměle nazdobené stánky, nechci nic koupit, jen se dívám a oči mi září jako malému děcku nad tou vší krásou. Občas se ze mě to dítě stane a já pláču, že mi nic nechtějí koupit. Když dnes anděl

Když jsem si přečetla Zuzíkův článek o filmu Nauka o snech (La science des rêves) a shlédla trailer, získala jsem dojem, že to bude taková Amélie z Montmartru v mužském podání a musela jsem si ten film obstarat. Trailer vypadá opravdu moc dobře (anglicky ho můžete shlédnout zde ): Přiznám se, že nakonec jsem byla trochu zklamaná - asi proto, že Amélie je jenom jedna ;) Režisér Michel Gondry natočil vcelku originální film, ve kterém se protíná svět reálný a svět snový hlavního hrdiny Stephana. Možná proto, že ani Stephane nemá jasno v tom, co je realita a co pouhý sen, občas to neví ani divák. Přesto má film takové zvláštní úsměvné kouzlo, které tkví právě v té iracionalitě a bravurně zvládnutých animačních prvcích, které se ve filmu objevují. Příběhovou linii tvoří vztah Stephana k sousedce Stephanie, který se víc než v realitě, odehrává právě ve snech... ve snech, které Stephane vytváří v jeho snovém televizním studiu z kartonu před snovými televizními kamerami z papírových krabic.

Ve čtvrt na deset jsem se rozhodla, že si upeču bábovku... No, rozhodla... Vyplynulo to tak nějak z rozhovoru s přelétavým ptáčkem v komentářích tady pod tím článkem . Původně asi zcela nevinný dotaz, jak jsem na tom s pečením, způsobil vznik mého vrcholného díla... Zakoupila jsem si bábovkovou formu, když jsem si před necelým rokem zařizovala domácnost. Bábovku jsme v ní pekly zatím jen jednou, když u mě bydlela moje sestra. Takže pekla spíše ona... Předtím jsem pekla bábovku možná jednou, tak si nakonec říkám, že to byl úspěšný pokus. A fotografie je toho důkazem. Tu jsem přislíbila dodat, ať (nejen) přelétavý ptáček může slintat... Já bych taky slintala, protože bábovku jsem neměla fakt dlouho (sestra už tu skoro půl roku nebydlí!), ale neslintám, protože ty dva ukrojené kousky na talířku už dááávno nejsou na talířku. Bábovka je nejlepší teplá!! Nebýt blogů byla bych bez snídaně! Protože samotnou by mě tohle fakt nenapadlo... nenapadlo mě to za celý dnešní den, co jsem se tak nudi

Už druhý pracovní den jsem doma... Výměna oken v kanceláři, po které se mi teď snad i stýská, měla trvat dva dny, tudíž zítra už jsem zase měla jít pracovat. Už včera mi volala nadřízená, že se to protáhne a ať přijdu asi až v pátek odpoledne, abysme si tam uklidily a od pondělka mohly zase normálně pracovat... Týden volno! Kdyby bylo jaro nebo léto, tak mám radost... šla bych někam ven, hezky vyhřát se na sluníčko, ale takhle?! Ráno jsem se probudila v devět (to jediné je na tomhle volnu výborné - není třeba se ráno nechat násilně budit zvukem melodie z mobilu) , hodinu jsem si ještě četla ( aha, další výhoda... konečně si přečtu, co jsem číst nestíhala - včera jsem začala a dnes jsem se dočetla do poloviny Vieweghova Románu pro muže) . Ale co ze zbytkem dne, když je deset ráno, pohled z okna naznačuje, že se přes noc vrátila zima, a všichni ostatní jsou v práci? OK, muže to začít dobrou snídaní. Kdyby už všechen oblíbený chleba nebyl snědený, tak možná, takhle to byla jen taková vari

Comme d'habitude je vous invite écouter la musique que j'ai choisi vous présenter. Ma première invitation au musical merveilleux Notre Dame de Paris vous ne montre rien de nouveau, parce que je suppose que vous le connaissez. Mais cela seconde veut vous montrer la musique tchèque ou bien la chanson tchèque. Les chansonnières tchèques sont vraiment parfaites! Donc n'hésitez pas les regarder… Dernière semaine je n'écoute que cette première interprète qui s'appelle Szidi Tobias et vient de la Slovaquie. Les noms des autres chanteuses: Hana Hegerová, Radůza et les soeurs Stein. Bonne écoute!

V mých posledních dvou článcích o francouzské architektuře jsem zmiňovala město Arles. Shodou okolností o "tieňoch nad krajinou Arles" zpívá i Szidi Tobias , kterou nepřestávám poslouchat... Jeden její song už jsem Vám sem dávala (je to přesně zde ) a, abych Vám sem mohla dát mou v tuto chvíli nejoblíbenější, naučila jsem se vytvářet video a vkládat ho na YouTube... tak doufám, že se bude alespoň líbit, když už mi to dalo tolik práce... ;) Ta písnička minule byla na důkaz toho, že poslouchám i jinou hudbu než francouzskou, ale když si ji poslechnete, tak on je to nakonec takový šanson. A v písničce O verande Szidi ještě francouzsky ráčkuje :) Tu písničku prostě miluju, úplně si představuju, jak sedím "v auguste na verande", což je v tuto zimní dobu přestava úplně snová. Szidi Tobias je po vydání jejího nového alba Pod obojím právem nazývána první dámou českého šansonu, přestože je to Slovenka. Szidi totiž zpívá převážně česky, ale i ty slovenské a jedna maďarská ,

Románský sloh je datován do období 11. až 13. století a vzhledem k rozmachu křesťanství v této době je znám především díky církevním stavbám, které se z této doby zachovaly. Zvu Vás opět do Francie, náhlednout na slavné baziliky, kláštery, ale i světské stavby. Na úvod se vraťme ještě na skok do Arles , které je zapsané na listině Světového dědictví UNESCO a kde mají nejen zachovalý římský amfiteátr, o kterém byla zmínka v mé minulé cestě prstem po mapě , ale i úžasný kostel svatého Trophima , jehož průčelí je téměř učebnicově románské. O něco více majestátněji ční nad krajinou bazilika sv. Maří Magdalény ve Vézelay, taktéž zapsaném na listině Světového dědictví UNESCO. Z Provence jsme se přesunuli do Burgundska. A na jednom kopečku je vcelku malá obec, ale o to větší je tamní katedrála. Jen posuďte sami... Středověk je také dobou, kdy začaly vznikat první mnišské řády a s tím vyvstala i potřeba výstavby klášterů. První z velkých mnišských řádů vznikl roku 909 v Cluny . A takový je ta

Že je něco fungl nové říká moje babička, když mně nebo mé sestře chce vnutit nějaké poklady ze své skříně. Ne že bych neměla ráda poklady, jen máme se sestrou asi trochu jiný vkus než naše babi... Poklady miluju a vždycky budu, jen to musím být já, kdo určí, co je a co není poklad. A možná víc než půl století staré, byť jsou fungl nové , ručníky možná ještě z babiččiny výbavy to opravdu nejsou. Copak v ručníku může být nějaké kouzlo? Teď mě napadá, jestli slovo fungl nepoužíváme jen u nás v rodině. Pokud ho ale neznáte, tak Vám ho budu jen asi těžko vysvětlovat a pravděpodobně můžu mít i jeho význam ovlivněný vzhledem k tomu všemu, co nám kdy babička pod výrazem fungl nový předváděla... Pro mě je fungl nový něco jako "skoro nový", ale moje babi, když říká fungl nový , myslí pravděpodobně "úplně nový", respektive "ještě lepší než nový"... Ano, některé fungl nové věci můžou být skutečně mnohem lepší než ty (pouze) nové. Babička by jistě argumentovala

Pokud se občas sem na můj blog podíváte, možná jste si všimli, že jsem změlila obrázek v záhlaví... a pokud v té fotce vidíte typickou strukturu krepu, tak Vám jen potvrzuji myšlenku, že jde opravdu o krep, respektive o mé krepové povlečení. Začala jsem ho fotit úplnou náhodou... To jsem se takhle ocitla s foťákem v posteli. I když se Vám to může zdát poněkud divné, do detailů to vysvětlovat nebudu, proč a jak... Původně jsem chtěla vyfotit jen kvetoucí čaj, který jsem dostala v týdnu od kamarádky Peťule. Nevím, jestli už jste o něm něco slyšeli, je to květ svázaný z lístků zeleného čaje doplněný o barevná okvětí bylin a květů. Před vhozením do horké vody je to jen taková kulička, ale v horké vodě rozkvétá... dívejte... Je to fakt úžasné! Každý ten čajový květ nese i své jméno podle toho, z čeho je vázán... ale opravdu si nevzpomenu jak se jmenoval tenhle. Úkol vyfotit kvetoucí čaj byl splněn a pak už jsem fotila jen v posteli :) Moje povlečení jste už viděli a asi se na něj ještě chví

Pravděpodobně se nebudu mýlit, když prohlasím, že Notre Dame De Paris je hned po Bídnících nejznámějším francouzským muzikálem. Jde o příběh krásné Esmeraldy a hrbáče Quasimoda na motivy románu Victora Huga. V původním pařížském představení se v roli cikánky Esmeraldy představila Hélène Ségara, v roli zvoníka Quasimoda Garou a dalších rolích Daniel Lavoie, Bruno Pelletier, Patrick Fior, Luck Mervil a Julie Zenatti. Zde můžete shlédnout úvodní píseň muzikálu (konečně na mém blogu zazní pořádný mužský hlas, přestože normálně preferuji interpretky něžnějšího pohlaví ;) ) - a upozorňuji předem, píseň je to velmi nakažlivá a melodii nebudete moct dostat z hlavy... Jména interpretů již znáte, zbývá dodat jméno autora hudby - Riccardo Cocciante - a textu - Luc Plamondon. Úžasné pěvecké výkony můžete poslouchat i dál... Pokud chcete poslouchat ještě dál, můžete shlédnout klidně celý muzikál ... Poprvé se Notre Dame De Paris objevil na scéně roku 1998 a nezůstalo pouze u verze francouzské. Na

Antikou se rozumí období starověkého Řecka a Říma, tedy přibližně od 5. století před naším letopočtem do 3. století našeho letopočtu, místně je vymezená oblastí Středomoří. Říše Římská tehdy dosahovala až na území dnešní Francie. Jaké pomátky se zde z této doby dochovaly? Asi nejznámnější a možná i nejimpozantěnější je akvadukt Pont du Gard (neboli Gardský most) v Provence, který přiváděl vodu do města Nîmes z 50 km vzdáleného pramene řeky Eure. Pozůstatek tehdejší stavby je 49 metrů vysoký a 275 metrů dlouhý. V roce 1985 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, protože je jednoduše mimořádný. Pokud do města Nîmes tekla voda, byl tam tehdy i nějaký život a pozůstatky tehdejších staveb najdeme i zde. Se římským Koloseem si směle může konkurovat tamní Aréna vystavěná v 1. stolení našeho letopočtu. Nádherný je také Maison Carrée , římský chrám z roku 5 našeho letopočtu, taktéž v Nîmes. A pozvánka do antického Nîmes ještě jednou - osmiboká věž Tour Magne z roku 16 před naším le