Zažít něco (s)nového!

Cestou z Prahy jsem si vyhlédla slunečnicové pole, kam jsem bezpodmínečně ještě potřebovala zajet... a tak se dnes stalo... Miluju slunečnice! Miluju berušky! Miluju krásné motýly! Trochu kýčovitá fotka... já vím... ale stejně je krásná... :) Miluju slunečnice!!! Vím, že už jsem to říkala, ale když ony jsou fakt tak krásné... Překrásné! Vím, že tu pokaždé opěvuju, co právě vyfotím... ale já fotím jen to, z čeho mi oči přecházejí... :))) A ještě pár žlutých krasavic mi dovolte. Zkoušela jsem je fotit i na černobílo, ale nebylo to ono... ta žlutá dělá ty obrázky nesmírně pozitivními... Ještě tam budeme muset zajet, protože těch slunečnic tam byl snad milion a já jich vyfotila jen zlomek! Dostatečně jsem se té krásy ještě nenabažila!!! A pak si také půjdu jednu utrhnout, až budou zralé... nejen zraku totiž lahodí! :D

Čas od času vyrazíme s přítelem na výlet do Prahy, jen se tak bezcílně toulat; naposledy jsem byli na podzim - mé pražské suvenýry  - a konečně jsme v rámci dovolené vyrazili zase! Dnes nás nohy donesly na Střelecký ostrov, kde jsem se já osobně necítila vůbec dobře vzhledem k přítomnosti prapodivných individuí, ale asi to byl jen nějaký individuální pocit, protože mnohé dvojice břehy Vltavy považovaly za úžasně romantické místo... ať už pro společné snění... ... příjemné posezení s láhví vína (nebo v té láhvi byl nějaký dopis, který chtěli poslat po řece?)... ... (skoro) nikým nerušený rozhovor ve stínu javoru... ... a nebo jen relax s výhledem na vodní hladinu a krásy Prahy. Však my jsme si to užili i bez posezení u řeky - stejně u nás máme lepší :P :D - ale teď už jsem ráda, že jsem doma a nohy mám pěkně nahoře, tak je mám uškobrtané... :)

Uzřela jsem anděla. Zase. No dobře, byl to jen jeden z řady chlapů, co se mi zalíbil. I když tenhle se mi hodně zalíbil. Sympaťák. A krásně se smál. Byl to přesně ten typ chlapa, na kterých ujíždím - snědý, s tmavými prošedivělými vlasy. Vlnitými. Takový black angel ... Skoro takový jako ten původní. Jen novější a neokoukanější. Barevnější. Ten původní všechny barevné odstíny ztratil. A co jich míval! Zůstala jen šedivá... Vlastně kousek té nebeské modři nabyl zpět, i když je to trochu sporné. Na památeční foto, které jsem zpoza záclony cvakla, se ten odstín jeho košile zvěčnil vcelku realisticky a je z těch fotek trochu cítit i to jeho "je ne sais quoi" , ale je tam až překvapivě mnoho smutku. Už v tu chvíli, když tam tak smutně chodil, mě to napadlo, ale teď už to vím jistě. Melírová kráska je passé. K úplné spokojenosti mi chybí jen ta informace, jak se to stalo... tuším, že stran mého exanděla nelichotivě a jen bych to chtěla potvrdit. Ale ať je to, jak je to, ta zvláštní

Ne všechno je skutečně tím, čím se být tváří... Ve dvou se to lépe plave... I v ošklivé kaluži je možno viděti překrásného motýla... Jaký význam moudra mají, na to se mě momentálně raději neptejte. Jsem zmatená. Velmi zmatená... ale tak nějak příjemně... :)))

Na Twitteru se rozběhla akce #7linkscz  - jakkoliv se Vám název může zdát nevábný a nicneříkající, třeba Vás také zaujme a princip je fakt jednoduchý. Přidat se můžete, i když Twitter nepoužíváte... Jen si nejsem jistá, hodí-li se tento úkol do horkých letní dní a ne spíš jako zábava na dlouhé zimní večery - uvidíme, jak dlouho mi bude trvat vybrat sedm odkazů dle předem daného klíče... Článek s pořadovým číslem jedna: Nejsou ty třešně krásné? To bylo krátké uvítání čtenářů, kteří tehdy stejně asi nepřišli. A to nosné téma - třešně - to byla reakce na první neumělý design blogu... ten se během času několikrát změnil, ale záměr zplodit sem tam nějakou pozitivní myšlenku zůstal a doufám, že se to tu tam i daří... Článek, jehož psaní mě nejvíc bavilo: Anděl v modré košili a bundě o dvě velikosti větší Užívala jsem si všechno mé psaní o snových prožitcích s panem andělem, jen postupem času a s narůstajícím počtem zjištěných skutečností míň a míň... Tehdy, když jsem ho prvně nazvala anděl

Jen letmo jsem ho dnes zahlédla. Dívala jsem se po něm z okna jako kdysi. A snad proto, že to dnes bylo naposledy, zdál se mi zase tím snovým andělem. Jako by se na chvilku vrátilo to kouzlo, aby za ním nezůstal jen pach výfukových splodin, ale i závan nadpozemskosti, sladkého snu a myšlenky na hřích... Litovala jsem, že jsem si ho ještě jednou - naposledy - skrze žaluzii nevyfotila. Na památku. Jako milou vzpomínku na anděla, který navždy odletěl... Na koncertě, kde jsem dnes byla, zazněla pro dnešek maximálně symbolická píseň... Kúsoček páperia našiel som ráno v posteli Tí čo mi neveria vravia že nie som ešte dospelý Kúsoček páperia sfarbené do biela Kúsoček páperia je z krídla anjela Nájdu sa anjeli čo z neba odísť museli Viac tam byť nesmeli Preto sú takí nesmelí Kúsoček páperia z krídla im uletí Ktosi tu zastiera anjelske úlety Kúsoček páperia na tvojom tele pristane Kúsoček páperia Ti, drahá, celkom pristane A možno tam už sídlia Budúce krídla Stačí len mávnuť Navždy odletíš

Upozornění úvodem: Toto není makro záběr na povrch Slunce rozpáleného na max... ... to je poklad, který jsem našla včera v řece. Shodou okolností jsem našla dva zcela totožné - barvou, tvarem i velikostí. A odnesla jsem si je domů, protože takové poklady  to je moje! V zimě se v barevných drahokamech budu snažit najít znovu ten závan horkého letního dne, před kterým se dnes ukrývám v relativním chladu nitra domu. Pro všechny horkem unavené tu mám říční vlnku řádně ledové podhorské vody... Brrr... ta studí!!! :) Kdo v ní dá víc než deset temp, toho obdivuji! ;) Tak odhoďte boty a pojďte se mnou! Píchá-li vás říční písek do nohou, klidně si je nechte, ale nestěžujte si, až Vám ji vezme proud a budete je honit jako já včera říčním korytem plným valounů... už už jsem to vzdávala, ale nakonec jsem tu potvoru botu dohonila... :) Krom hluboké tůně ideální k přetlačované mezi plavcem a silou vodního toku - jen co trochu polevíte v záběru, tak ten metr, který se Vám povedl uplavat, můžete s dal

... prsa mám a občas zkouším i znak. Ten znak mi teda moc nejde, protože většinou naberu úplně nesprávný směr. No, a ta moje prsa u těch se věčně s mužem přeme - zda je mohu mít odhalená, či je vhodnější si je zahalit. Já léta zastávám povětšinou ten první názor, pouze na určitých místech se soukám i do vršku plavek, a to velmi nerada, neboť ve vodě za něj (zvlášť za určité střihy) lezou všechny nečistoty a, když je mokrý, tak velmi nepříjemně studí... To jediné přítel nikterak nekomentuje - vylezu-li z vody, vysvléknu si vršek od plavek a zabalím se do osušky. Ovšem když si následně osušku zmuchlám a dám si ji pod hlavu, abych měla na opalování pohodlnou pozici, nastává problém. A to mi ta první dvě tři léta, co jsme spolu chodili k vodě, říkal, že mu to rozhodně nevadí! :D Preference se mění! A z muže se mi stává puritán. Nebo se za mě stydí. To já se rozhodně nestydím, ač některé partie mého těla mají konzistenci huspeniny, rozumějte řádně rozklepaného sulcu. Co je komu do mě! Víc b

To, že chodím v tričku s Minnie mouskou, vůbec neznamená, že jsem se zbláznila. Znamená to jen, že bylo ve výprodeji a nikdo jiný asi tričko s Minnie mouskou nechtěl... a ani to se Sylvestrem - Tweetyho neměli :( - a ani ta s Betty Boop... a mně se tááák líbí... :))) ... i přes ten můj pokročilý věk... :P :D To, že nějak opomínám psát do blogu, vůbec neznamená, že bych nechtěla. Znamená to jen, že mi na to nějak nezbývá energie, byť ji doplňuji - včera jsem po třech dnech neskutečné chuti na indiánka, jež mě ovládala natolik, že jsem po večer na webu studovala postup jeho výroby, zašla do cukrárny a koupila....... indiánka :))) Byl tak odporně sladkej! Uáááá!!! :D To, že mám v Google Readeru momentálně 125 nepřečtených položek, tak to je fakt ostuda! Ale asi jsem zatím pozřela nedostatečné množství indiánků, abych měla energií se tím prokousat... :/ To, že aspirant na anděla  beze stopy zmizel, vůbec neznamená, že bych se snů o andělovi vzdala. Znamená to jen, že anděl zase na chvíli z