Zažít něco (s)nového!

líčit všední situace trochu přehnaně a v rámci důvěryhodnosti tomu všemu (skoro) věřit - svět je plný bizarností, tak proč by se nemohly dít zrovna nám? dostat v restauraci na stůl misku s horkou vodou a citrónem (aneb když jsou dámy na koleno :D ) zvažovat, zda někomu nenabídnout tykání otvírat v supermarketu hrající blahopřání, nechat ho přehrát jen "Si kočka, si kočka, si kočka", zase ho zavřít a znovu otevřít, nechat ho zahrát, zavřít, otevřít, zavřít, otevřít a ostatní, ať koukaj, že jsem kočka; u pokladny pak zaznamenat, že se pokladníkovi Vráťovi líbí můj muž (pro mě osobně lepší varianta toho, že se běžně líbí prodavačkám :D) - nakupování je zábava! ;) vybrat si přesčasové hodiny a udělat si volný den bez konkrétních plánů a pak se jen přizpůsobit momentální náladě; je skvělé nic nemuset a moct téměř cokoliv... :) snídat v posteli vzít v neděli po O plyšového medvěda na procházku a udělat mu pár fotek...

Ta myšlenka se objevila jednou večer, když jsem jako obvykle usínala sama... Zdaleka se nesetkala s takovým zájmem tweetujících žen a dívek, jaký vyvolala u opačného pohlaví. Rázem jsem získala asi dvacítku nových followerů, převážně mužů. Že by muži též chtěli být tak snadnou kořistí, jakou je kostička čokolády? Nemyslím, že bych byla vybíravá. Co se čokolády týká, chuť uspokojí třeba fialová Milka. Pokud však chci čokoládovou slast, zakoupím si Mousse au chocolat noir od Lindt. Prostě za ni těch devadesát korun dám, požitek to není z nejlevnějších, ovšem stále ještě z kategorie "snadno dostupné". S muži to tak není. Kdybych klesla tak hluboko, že bych brala kdeco, co se asi třeba na internetu sehnat dá, bylo by to jako si místo kýžené Lindt - Mousse au chocolat noir odnášet z obchodu bezejmenou kakaovou pochoutku za sedm padesát. A s takovou kakaovou pochoutkou se dá naložit poměrně snadno. Vyhodit! Jenže, co se (s mužem) stalo, nejde odestát! A na jazyku pachuť levného tuk

Pan anděl, pan barevnější, Cipísek a děčíňák. On teda vůbec není z Děčína, ale jako by byl! ;) Pro muže mého věku většinou nemám označení chlap, ale tenhle je. Jen opět není jak hora! Což mu ovšem na šarmu neubírá a rozhodně ani na neodolatelnosti jeho úsměvu. Navíc je tak milej! Kdyby mi to šlo, zamilovala bych se... Jenže právě dnes, když jsem po něm pokukovala, mi to došlo. Já už se nikdy nezamiluju tak, jak jsem se zamilovala do pana anděla. Možná budou muži, kterými budu mírně okouzlena, na které se ráda podívám a kteří se mi budou zdát velmi milí, ale už nikdy se tomu nepoddám tak, jak tehdy. Doteď jsem si myslela, že se mi to může stát znovu, teď už vím, že nemůže. Panem andělem jsem byla zblázněná natolik, že jsem vyhledávala všechny ty kratičké okamžiky, kdy jsem ho mohla jen spatřit, pozdravit ho, usmát se na něj. A ke štěstí mi stačilo, že on ke svému pozdravu přidal ten svůj úsměv. To nebyl jen tak ledajaký úsměv. Byl to láskyplný úsměv plný něhy. V tom kraji kolem Děčína

najít po probuzení připravenou hromádku oblečení včetně spodního prádla a ponožek a z ledničky jen vyndat nachystanou svačinu - take & go ;) závodit v bazénu s úplně cizími plavci, aniž by oni o tom věděli, a vyhrávat obtiskávat stopy do zatím neporušeného sněhového poprašku najít milý pozdrav napsaný ve sněhu na střeše vlastního auta ❤ proplout nečekaně snadno dnem, který se zpočátku jevil jako náročný strávit sněhovou vánici v teple u krbovek stihnout za víkend Schönbrunn i Versailles, zpět do Vídně, do Uher, na Madeiru, na Korfu a na zpáteční cestě se stavit ještě v Benátkách (včera Marie Antoinetta a dnes všechny tři díly Sissi , sněžení neustává )

Když říkám "kdo maže, ten jede", vůbec nemám na mysli tu kontrolku mazání v mém autě, která už nějaký čas divně poblikává. Prý je to právě jen tou kontrolkou, tak tomu musím věřit, protože jinak mazání motorových vozidel vůbec nerozumím... ... ale jinak mažu! A jsem na tom mazání momentálně docela závislá! Mažu chleby, které peču v pekárně, vánočním to dárku, který jsem vzala na milost, mažu bagety a jiné pečivo. A mažu slaným máslem, které jsem shledala geniálním. To minulé bylo francouzské, tohle je belgické s krystalky mořské soli z Camargue... Nejsem žádná gurmánka, nepoznám sůl z Camargue od jakékoliv jiné soli, ale v kombinaci s kvalitním máslem je to prostě skvělá kombinace! Už se těším na snídani... ;) Dobrou noc!

představit si za smajlíkem v textu úsměv konkrétního člověka nestrávit v ordinaci zubního lékaře déle než tři minuty a ještě si vyslechnout ódy na vlastní chrup rozdělávat obal od dlouho očekávaného balíčku pustit si před spaním večerníček v podobě nového dílu oblíbeného seriálu, třeba Zoufalých manželek ;) vypůjčit si od muže čepici, když chumelí být nečekaně pozvána na oběd a dostat to, co jsem sama chtěla vařit zasnít se a v tom snu být autorkou bestselleru

... je to jako by v jeho těle vzplál oheň. Byť v tu chvíli má sílu spalujícího živlu, jeho žár je nejen snesitelný, ale navíc silně energizující. Z ohniska, které bývá cítit v hrudním koši, u některých jedinců v oblasti žaludku, se energie rozlévá do zbytku těla; do svalů, kostí i těch nejmenších kostiček... a tak jako mráz zalézá pod nehty, i zamilovanost je tam cítit. Možná k ní bude ladit nějaký růžovoučký lak se třpytkama. Takový, jaké jsem si za poslední dobu koupila asi tři. Zamilovanost uvolňuje všechny zatuhlé svaly, léčí bolesti a odstaňuje únavu, může však způsobit problémy s nespavostí a u slabších jedinců je příčinou žaludečních neuróz. Celkově to jde shrnout následovně: Když se člověk zamiluje, bývá mu krásně po těle i po duši. Teda alespoň tak nějak si to představuju, že by to bylo, kdyby se mi to ještě někdy stalo. Ne, nejsem zamilovaná. Naopak mám pocit, že jsem totálně nemilovaná. Naštěstí na to většinou pomáhá se zamyslet, spočítat si to a říct si: "To nic, to je

slyšet první dobrou zprávu po spoustě špatných uvědomit si (už zase!), že na toho chlapa by se dalo docela snadno začít myslet napsat mail, odeslat ho a pak vypnout počítač a tradá z práce zasmát se tak, až slzy tečou koupit oblíbené bagetky v akci přislibít někomu pomoc s banálním problémem a navíc ho ještě pobavit zapnout rádio, když zrovna hrajou oblíbenou písničku válet se v neděli ráno v posteli s představou, že vlastně ani oběd není třeba vařit, když na to přijde... prvních osm + jedna radost letošního roku; na konci roku by tu takových článků mělo být 52 a (ne)malých radostí 366 + 52, tak to sledujte, jestli u toho vydržím... a pokuste se si na každém dni najít také nějakou milou maličkost! ;)