Když se člověk zamiluje...
... je to jako by v jeho těle vzplál oheň. Byť v tu chvíli má sílu spalujícího živlu, jeho žár je nejen snesitelný, ale navíc silně energizující. Z ohniska, které bývá cítit v hrudním koši, u některých jedinců v oblasti žaludku, se energie rozlévá do zbytku těla; do svalů, kostí i těch nejmenších kostiček... a tak jako mráz zalézá pod nehty, i zamilovanost je tam cítit. Možná k ní bude ladit nějaký růžovoučký lak se třpytkama. Takový, jaké jsem si za poslední dobu koupila asi tři.
Zamilovanost uvolňuje všechny zatuhlé svaly, léčí bolesti a odstaňuje únavu, může však způsobit problémy s nespavostí a u slabších jedinců je příčinou žaludečních neuróz. Celkově to jde shrnout následovně: Když se člověk zamiluje, bývá mu krásně po těle i po duši.
Teda alespoň tak nějak si to představuju, že by to bylo, kdyby se mi to ještě někdy stalo.
Ne, nejsem zamilovaná. Naopak mám pocit, že jsem totálně nemilovaná.
Naštěstí na to většinou pomáhá se zamyslet, spočítat si to a říct si: "To nic, to jen PMS."
Teda snad!
Komentáře
Okomentovat