Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2018

(ne)vyfocená sobota

Obrázek
Slíbila jsem fotky ze sobotního výletu a i jsem se o ně snažila... takže můžete obdivovat tu úžasnou modrou barvu nebe... ... i barvu fasád... ... když z barevné fotky zrovna neudělám černobílou... ... ale jde do fotek dostat atmosféra sobotního výletu, volného dne, prvního, kdy se po zimě můžete jen tak courat bez bundy, protože sluníčko krásně hřeje, a k tomu pocit, že můžete všechno a nemusíte nic? A asi jen ti všímavější si všimli nápisů v cizím jazyce, pocítil však někdo tu exotiku? Jasně, nebyla to taková ta exotika v pravém smyslu slova, ale všechno je jiné, i když jste jen pár kilometrů za hranicemi. Začíná to dopravními značkami a nápisy, které já mám potřebu si nahlas předčítat, abych jim snáz porozuměla; cizí řeč pak kolem sebe slyšíte, snažíte se porozumět a po chvíli i rozumíte... jen mluvit polsky teda zatím moc nedávám! Ale pobýt tam dýl, šlo by i to! A i to mě fascinuje! Atmosféru tedy fotit neumím... a pak jsou tu další věci, které do objektivu dostat nejde! Výhled na

Byl barevnější a bude navždy nazapomenutelnej!

Obrázek
Už na něj nemyslím každý večer před spaním a už mu ani nechci psát... ... ale občas si na něj vzpomenu - je tolik věcí, které mi ho připomínají! - a je mi líto, jak to (ne)dopadlo, a říkám si, že by se mohl ozvat a vnést trochu vzruchu do mého jinak nudného života! Ten poslední večer, který jsme spolu strávili na telefonu - asi týden po tom, jak jsme se spolu v lednu viděli a já chtěla úplně všechno , protože jsem zažívala nezažité a krásně jsem si rozšiřovala obzory - mi "sliboval", že se ozve na jaře nebo i dřív. Ano, tušila jsem, že je to jen výmluva a způsob, jak se mě zbavit, ale..... prostě jsem zase chtěla být tak šťastná jako v těch chvílích, kdy mi dovolil být s ním. Samozřejmě, že se neozval. Něco se ke mně doneslo, ale chtěla bych slyšet přímo od něj, jak se má; jsem však momentálně přesvědčená, že už ho kontaktovat nebudu. Je to už jen na něm... Takže je asi konec mého platonického úletu s pánem pod písmenem B. Ono, kdyby totiž ještě někdy něco bylo, platonické to

Chtěla jsem k němu do života, do kuchyně a do postele!

leden 2018 Nikdy nepřestanu doufat, že se zase ozve, že se uvidíme, že budeme spolu, že si pro sebe ukradnu zase pár okamžiků štěstí, že třeba podnikneme aspoň něco z toho, co jsme si slibovali. Jen tu chytrou černovlasou zelenookou holčičku nechci! :) Mýtoman a erotomanka. Kolikrát jsem tu ta slova použila! On kecá a já tomu všemu a hlavně tomu, že o mě má zájem, tolik chci věřit... nikdy mě nepřesvědčil, že všechna svá slova myslí vážně, ale já si důkazy o jeho zájmu brala z maličkostí, kterých se dopouštěl, a z toho výrazu v jeho očích! Asi umí filmovat i ten, protože jinak jsem v tom příběhu úplně ztracená, ač nad ním přemýšlím znovu a znovu. Kdyby mě chtěl, dávno mě mohl mít. Dostal tolik příležitostí jako žádnej jinech chlap. Stačilo, aby se snažil jen o trochu víc než dosud. Kde se asi stala chyba naposledy? Ozval se mi na Silvestra s přáním do nového roku. Nejdřív jsme si vyměnili jen pár slov na facebooku... ale já ho pak zase chtěla slyšet a vědět, jak se mu vede; oba jsme po