Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2010

Pour féliciter

Obrázek

Políbit anděla

Nechápu proč zrovna teď mi vytanula na mysli vzpomínka na Něj a zvlášť nechápu tu formu vzpomínky. Už dlouho se mi nestalo, že bych si na Něj vzpomněla jinak než ve smyslu "co asi dělá, jak se má". A teď najednou přemýšlím nad tím, proč jsem mu nebyla ani schopná popřát k svátku... nevím ke kterému svátku, ale je to hodně dávno, co měl nějaký svátek a já mu chtěla přát... a teď si tu najednou představuju, že bych tu odvahu tehdy našla, popřála mu... a políbila bych ho... Na tvář! Jak jinak se líbají andělé?! Zlehýnka se dotknout rty jeho tváře. Možná by to trochu škrábalo, kdyby nebyl čerstvě oholen... ale on většinou bývával... Zlehýnka se dotknout rty jeho tváře, zlehýnka a pomaloučku, aby se anděl nepolekal. Zlehýnka a natolik pomaloučku, abych si ten okamžik užila. Zlehýnka a pomaloučku bych své rty od jeho tváře i odtáhla a zároveň se tiše, ale hluboce nadechla. Tiše, aby neslyšel, jak nasávám jeho vůni. Hluboce, abych ji nasála co nejvíce do hloubi svého nitra, a možná

Vánoce 2010

Tak se v tom příští roce asi nevdám. Třešňoví mi svým něžným kvítím mělo bělost svatebních rób připomenout, ale asi jsem těm větvím málo topila a nevytvořila jim tak iluzi jara, tedy ani vhodné podmínky k rozpuku. Nebo jsem jim naschvál tak málo topila? :) Třešňové větvoví bylo jediné větvoví v mé domácnosti. Žádné jmelí. Natož zlaté! Žádný smrk, žádná borovice, žádná jedle. Ani na ten můj malý umělý stromek s dřevěnými ozdůbkami nedošlo. Vůbec ty tradice nějak flákám; o to víc mě překvapilo s jakou energií jsem se v předvečer Štědrého dne pustila do přípravy cukroví. Dva druhy jsem nachystala! :)  Kuličky à la raffaello  jsem ukoulela a marokánky  napekla (sice se mi je už nechtělo mazat čokoládou, ale i tak jsou dobré). Jednu krabičku cukroví jsem nafasovala u babi a něco mých kuliček a marokánek ještě směnila za maminčiny vanilkové rohlíčky. A rázem mám plnou krabici! Ovšem kuličky ubývají. Často je chodím ujídat... :) Dárky jsem ještě všechny nerozdala. Vlastně ty poslední ještě an

Joyeux Noël

Obrázek

Hlasy

Ač pracuji ve firmě plné chlapů, občas velmi neodolatelných, většinu dne trávím v ženském kolektivu a, když mi na stole zazvoní telefon, ze sluchátka se ozývá také většinou ženský hlas. Nesmlouvaný hlas nadřízené, milé hlasy oblíbených spolupracovnic občas obohacené o prosebné tóny, nasládlé hlasy těch neoblíbených obsahující navíc falešné podtóny. A do toho se tu tam ozve nějaký chlap (tedy krom muže mého, který mi volá celkem často). Není jich mnoho a ty chvíle jsou mi tudíž vzácností... Přemýšlím nad tím a pravidelně mi volají jen dva. Jeden kouzelný dědeček, kterému splním každé přání, které z neutrženého sluchátka zaslechnu, jen pro to jeho "slečno Lenko" - kouzelné zaklínadlo, které na mě funguje, zvlášť v kombinaci s neochvějnou klidností v jeho hlase. A ten druhý mužský hlas možná trochu neklidný či nejistý, pro který bych také udělala první poslední. Proč? Ani nevím... možná za tím je jakási telefonní forma gentlemanství. Volával mi a říkával mi vždy: "Dobrý den

Sněhem zavátá

Obrázek
Když jsem se ráno probudila a můj první pohled směřoval k oknu, které bylo snad do třetiny své výšky zaváté sněhem, hned mi bylo jasné, že něco není dobře. Přesto jsem se vypravila na zastávku (rozumějte dobrodila jsem se tam sněhem), ale něco opravdu nebylo dobře. Dobrodila jsem se sněhem zpátky. O hodinu později totéž ještě jednou, abych se přesvědčila o tom, že něco stále není dobře... Tahle jediná vločka za to jistě nemůže, to miliony těch vloček pod ní! Usoudila jsem, že se do práce dnes fakt nedostanu, ale nakonec z toho byl vcelku příjemný den. Četla jsem si, vyházela jsem si všechen ten sníh od garáže - nachumelilo a nafoukalo přes noc víc než půl metru - a pak se udělalo krásně, začalo svítit sluníčko, tak jsem šla fotit sněhové vločky... moc mi to nejde a ještě jsem u toho strašně vymrzla. Dnes už poněkolikáté. Vypadá to, že noc bude velmi mrazivá, tak jsem zvědavá, jestli se mi zítra povede do té práce dojet nebo budu mít zase volný den... :)

Jsem jaká jsem (Jacques Prévert)

Obrázek
Já jsem vždy jaká jsem,  jsem prostě taková, když mám chuť směju se... Jacques Prévert - Jsem jaká jsem Já jsem vždycky jaká jsem Jsem prostě taková Když mám chuť směju se I když se nikdo tak nechová Mám ráda koho ráda mám A není to moje chyba Že je to vždycky někdo jiný Kdo mě tu v noci líbá Jsem vždy jaká jsem Jsem prostě taková Něco jiného kdo po mně chce Ať si mě vychová Stvořená k milování Na tom se těžko co změní Podpatky vysoké A tělo ztepilé Prsa mám tvrdá dost A pod očima kruhy Pojďte Jsem pro radost Co pak cítí ten druhý Co je vám do toho Vždyť já jsem jaká jsem A nic vám není do toho Příběhu co se mi stal Ano Milovala jsem někoho On mě též miloval Jak děti jsme se měli rádi Prostě byla to láska Která už náhle není Když se ti líbím proč ti to vadí Jsem tu abys mě laskal A na tom se sotva co změní - Je suis comme je suis Je suis comme je suis Je suis faite comme ça Quand j'ai envie de rire Oui je ris aux éclats J'aime celui qui m'aime Est-ce ma faute à moi Si ce n&

Tak jako slunečnice každým dnem...

Obrázek
Poslední rok není můj blog nikterak zábavný, byl-li někdy vůbec... Co mu chybí? Ty bláznivé andělské storky! Chybí i mně (a možná ještě víc, než jsem si schopná přiznat) a ani já se nebavím. Bavíte mě Vy a díky za to! Díky za všechny milé komentáře, které mi tu necháváte! ;) Nemám co vyprávět (navíc jsem stále ve stavu namaluj mi beránka nebo mi vyprávěj pohádku a já budu jen poslouchat ), tak alespoň další letní foto z archivu. Fotila jsem letos hodně; jen ještě kdyby se objevily nějaké nové objekty podobné těm za záclonou ! :)

O knihách z mé knihovničky a nočního stolku

Obrázek
Mám ráda knihy; mezi mé oblíbené patří mnoho titulů. Neumím vybrat jednu jedinou. Donedávna bych směle a bez váhání dokázala určit nejoblíbenějšího spisovatele. Byl jím Michal Viewegh . Však také má knihovnička skýtá kompletní sbírku jeho románů a povídkových knížek. Ne, to nejsou ony! Ty české mají úplně jiné obálky! :) Pokud jeho knihy znáte, tak Vás tyhle obálky Vieweghových knížek vydaných v zahraničí možná trochu překvapí (a můžete hádat, jak se která jmenuje česky! ;) ) - osobně mi to přišlo velmi zajímavé, a tak jsem si před časem dala práci s tím, abych co nejvíce knih našla, a tady jsou... obrázek ve větším rozlišení zde Viewegh si mě získal hned prvním titulem, který se mi dostal do ruky, a tím byli Účastníci zájezdu . Skvělá kniha, možná pro mě osobně ze všech jeho knih ta nejoblíbenější. S filmem ji vůbec není možné srovnávat. Žel Viewegh stárne, jeho hrdinové s ním, ale já ne! :P :D Některé z jeho pozdějších titulů mi až tak neseděly - například docela dlouho trvalo, než j