O knihách z mé knihovničky a nočního stolku

Mám ráda knihy; mezi mé oblíbené patří mnoho titulů. Neumím vybrat jednu jedinou.

Donedávna bych směle a bez váhání dokázala určit nejoblíbenějšího spisovatele. Byl jím Michal Viewegh. Však také má knihovnička skýtá kompletní sbírku jeho románů a povídkových knížek.

Ne, to nejsou ony! Ty české mají úplně jiné obálky! :)

Pokud jeho knihy znáte, tak Vás tyhle obálky Vieweghových knížek vydaných v zahraničí možná trochu překvapí (a můžete hádat, jak se která jmenuje česky! ;) ) - osobně mi to přišlo velmi zajímavé, a tak jsem si před časem dala práci s tím, abych co nejvíce knih našla, a tady jsou...

---

obrázek ve větším rozlišení zde

Viewegh si mě získal hned prvním titulem, který se mi dostal do ruky, a tím byli Účastníci zájezdu. Skvělá kniha, možná pro mě osobně ze všech jeho knih ta nejoblíbenější. S filmem ji vůbec není možné srovnávat.

Žel Viewegh stárne, jeho hrdinové s ním, ale já ne! :P :D

Některé z jeho pozdějších titulů mi až tak neseděly - například docela dlouho trvalo, než jsem se prokousala prvními stránkami Románu pro muže a ten příběh mě začal zajímat, a naposledy jsem byla mírně rozčarována z dlouho očekávané Biomanželky...

... když tu jsem objevila Evu "Evitu" Urbaníkovou, slovenskou spisovatelku, na niž už jsem tu nejednou pěla chválu a jejíž poslední knihu stále nemám. Velká konkurentka pana Viewegha! Zvlášť pro to mládí jejích hrdinek, ale i díky skvělému stylu psaní a způsobu vyprávění příběhů, u kterých věřím, že se staly, a přesto jsou tak silné! Evitovky jsou bezkonkurenční!

Hledajíc francouzského Viewegha narazila jsem na Annu Gavaldu, o jejíchž knihách jsem tu nadšeně také psala a jejíž další knihy si také velmi ráda přečtu. Jen co dočtu všechny ty nepřečtené knihy v nočním stolku - mimojiné tam na svůj čas čekají dvě poslední knihy Báry Nesvadbové, která je taktéž skvělá a nedá mi ji nezmínit.

Dle zmíněných autorů můžete usuzovat na můj oblíbený literární styl; až na výjimky jím je román - ten ze současnosti, často ze škatulky "pro ženy" - případně povídka. Pravděpodobně jsem své čtenářství započala knížkami pro děti a plynule jsem pokračovala přes dívčí literaturu. Knihám Stanislava Rudolfa a Lenky Lanczové jsem již odrostla, ale druhá jmenovaná nedávno vydala i dvě knihy pro velký holky a vůbec nebyly špatné!

Co se románů týká nutno zmínit ještě následující knížky z knihovičky, na které nedám dopustit: Svět podle Garpa a Láska je jen slovo - dva úžasné tituly, které mohu číst znovu a znovu a samotnou mě překvapuje, že jsem od Irvinga ani Simmela žádné jiné knihy nečetla. A nesmím zapomenout ani na Deník Bridget Jonesové a Bridget Jonesová - S rozumem v koncích - k tomu ani nemusím nic dodávat, že ne? :)))

Z trochu jiného soudku, ze světa reality do pohádky - Malý princ (komentovat netřeba, ale kdyby to někoho zajímalo, můj komentář a zajímavost ke knize je zde)

Ty, kteří sem chodí pravidelně, z mého psaní o knihách asi nic nepřekvapilo. A nepřekvapí je ani poslední jméno: Jacques Prévert - dle mého geniální básník. Jeho Slova mám v nočním stolku a občas si z nich nahodile předčítám; žádná jiná poezie mě nikdy tak nenadchla.

Mám ráda knihy; mezi mé oblíbené patří mnoho titulů. A nejoblíbenější je vždy ta, kterou právě čtu, jejíž součástí se stávám a díky níž můžu prožít nějaký skutečný příběh... co na tom, jestli se stal nebo nestal... on se totiž klidně ještě stát může!