Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2009

Přání krásného nového roku v pohlednicích

Obrázek
Dnes jsem si zase s tolika lidmi podala ruku, usmívala se na ně a pronášela přání, že mi přání asi už došla. Tak za sebe chvilku nechám hovořit obrázky; je jich tolik, že si každý najdete ten svůj... Vybrali jste si? Já osobně beru toho gentlemana s květinami... něco na tom chlapovi je! ;) Pokud se Vám cyklus starých pohlednic líbí, tak příště Vám ukážu třeba ty, které jsem dostala od Ježíška... ;) A ke krásným pohlednicím posílám Vám ještě ono novoroční přání: Ať ani jeden z těch tři sta šedesáti pěti dní nepovažujete za promarněný a všechny si je ve zdraví a ve společnosti rodiny a milých přátel užijete! Ať na každém tom dni najdete něco dobrého, byť by to měla být maličkost! Ono totiž tři sta šedesát pět milých maličkostí není vůbec málo! Tak hledejte dobře! Přeji krásný dnešní večer a příjemně strávený ten zítřejší silvestrovský a v novém roce se tady na Vás zase budu těšit! Vaše Lenka

Modrá je dobrá!

Obrázek
aneb Jak se z úvahy o barvách stane cosi velmi niterného , za což se omlouvám, ale čas od času mi mé niternosti odpusťte ;) Znáte ty jeho košile ?! Modré. Světle modré. A zbývající součásti stejnokroje má v tmavě modré. Tím vším to je (plus jeho osobním kouzlem). Tím vším je ovlivněn celý můj život. Modrou... Jednotlivé barvy na nás rozdílně působí. Žlutá teple a pohodově, nepřehlédnutelná červená živočišně, růžová něžně romanticky, zelená je barvou přírody, černá je temná a smutná a naopak bílá symbolizuje dobro či znovuzrození a působí čistě a nevinně. A modrá? "Modrá je barva klidu, míru, nebe a vody a obecně je to asi nejoblíbenější barva, a to i navzdory tomu, že je velmi chladná a odměřená. Je spojována se stabilitou a jistotou a lidé mají tendenci jí důveřovat. Je to také barva harmonie, čistoty a trpělivosti. Lidé, kteří ji mají rádi, bývají uzavření s malým okruhem přátel a více přemýšlí, než mluví." ( zdroj ) Souhlasí. Jsem uzavřená, nemluvím, ale přemýšlím. A k to

Povánoční rozjímání

Obrázek
Nelze spočítat, kolikrát jsem za uplynulý týden použila slova jako krásné, pohodové, veselé, zdraví, láska, štěstí, spokojenost ... Tolikrát, že jsem sama začala mít pocit, že se všechna ta přání stávají jakýmsi klišé, ale ne! Všechno to byla upřímná přání mně milým. Jen jednomu jsem nepopřála, i když jsem moc chtěla. On by možná ani za nastalých okolností, při kterých jsem ho naposledy před Vánoci viděla, nebyl za to přání rád... Ale kdo ví?! Každopádně já mám stále pocit, že jsem za všechna ta milá přání, pozornosti a dárečky dostatečně nepoděkovala. Tak ještě jednou využívám tohoto prostoru, abych všem sdělila mé DÍKY!!! A není to klišé, děkuji fakt upřímně z celého svého srdce! Napsal i můj kdysi milovaný Tunisan - také z celého svého srdce : " Bonsoir Lenka j´esper que tu va bien? En plus je te souhait bon noel et de mon coeur je te souhait une supere mervelleuse vie pleine joie biz Said" Zůstane navždy otázkou, zda i on to myslel upřímně nebo tuhle SMS poslal na více

Předvánoční rozjímání

Obrázek
Předpokládám, že ti z Vás, kteří si již užívají vánočního volna, pociťují nějakou tu atmosféru Vánoc nebo tak něco. Mně se sice zatím ještě nedotkla a nechává mě v klidu i to, že uklizeno nemám (ne víc než obvykle), cukroví mám uložené zatím jen někde v hlavě a ani co se dárků týká nejsem úplně připravena, přesto přicházím s přáním... Jestliže běžně tvrdím, že jsem napůl single, tak co se Vánoc týká, tak jsem úplně single. Právě jsem si přečetla o mém loňském Štědrém dni a o mém Štědrém večeru ; užívala jsem si ten pocit, že jsem nic nemusela a většina tradic byla tabu. Přemýšlím nad tím, jestli i tyto Vánoce si to dokážu užít. Zatím nevím... Každopádně já jdu ještě zítra i pozítří do práce - a příští týden všechny pracovní dny krom Silvestra také - takže se mi otázka Vánoc stále ještě nezdá aktuální. Možná ve čtvrtek to přijde a budu uklízet a upeču alespoň mé nejoblíbenější marokánky a pustím si nějakou hezkou pohádku nebo romantický filmek... Při této myšlence nemohla jsem se nepod

Kdyby můj ředitel věděl...

Možná bych měla konečně přeladit na nějakou vánoční vlnu, ne? Nejde mi to. Vánoční příběh zase nebude. A zjištěním, že sníh v současných mrazech pekelně studí a rozpálené krbovky neskutečně pálí, Vás asi neohromím. Ale varování jsou občas potřeba! Jak už v těch krbových kamnech topím druhou zimu, tak už mi to jde o mnoho lépe a nespálila jsem se snad letos ani jednou. Dávám si pozor, protože už dobře vím, že je to au-au-auuu se jich byť jen na zlomek vteřiny dotknout! Ale to mrazivé pálení sněhu mě včera maximálně překvapilo... Včera kolem poledne během mé bezpečnostní přestávky na firemním dvoře: Usoudila jsem, že koulovačka není sexuálním obtěžováním a že se tedy klidně této zimní radovánce mohu věnovat. Že drahý kolega mé nadšení pro hru nesdílel, mi vůbec nevadilo; bránil se pouze slovně a nikoliv zpětnou palbou. Asi věděl, jaká strašná zima na ruce by mu byla, i kdyby vytvořil jen pár sněhových koulí. Studilo to, až pálilo. Naštěstí na firemním dvoře máme firemní čerpací stanici

Život s a bez anděla - plusy a minusy aneb srdce versus rozum

Tak jsem si to pěkně sepsala. Nevím, proč zrovna dnes tolik převažují ty plusy. Že by ta proužka na svetru byla tak důležitá? :) + vždy bude andělem, ať nad tím přemýšlím, jak nad tím přemýšlím... přestože je vlastně ďáblem... + vždy - a zvlášť v těch slabších chvilkách - k němu budu jako k andělovi vzhlížet + krásný sen na dlouhé zimní večery + po skoro dvou letech je to téměř neoddělitelná součást života a jsem do toho příliš zainteresovaná, než abych se vzdala té možnosti vědět, jak se bude vyvíjet životní příběh všech zúčastněných - nakonec i té jeho krásky! + emocionální vyžití, byť jen platonické, ale tak omamné + bláznivé těšení se na všechny ty čtvrtky, středy, úterky, pátky a pondělky + "zaplácání" mysli andělskými pozitivy, tudíž nedostatek prostoru pro všechna možná neandělská a nedůležitá negativa + ten jeho plachý úsměv + ten jeho něžný výraz v očích + a ta jeho použka na svetru... :) - není to žádný anděl - nemá to žádný smysl - navždy to zůstane

O mém vánočním balícím papíru :)

Velmi stručně: je světle modrý, jsou na něm andělíčci a sem tam nápis Joyeux Noël ... Nic dalšího dodávat nemusím, že ne? :))) Snad jen: zabalila jsem do něj první dárek... ;)

Zpoza kamen

Obrázek
Droboučké vločky sněhu poletují vzduchem. Nemám ráda zimu. Nenávidím, když mi mrznou palce na nohách v sněhem rozmočených botách. Nesnáším, když mi mrzne špička nosu, přestože mám na sobě tolik vrstev oblečení, že se ani hýbat nemůžu! Chci si zase obléknout jenom tričko, plátěné kalhoty a z botníku vyhrabat oblíbené sandály... Šla bych na výlet! Zrovna někdy v uplynulém pracovním týdnu otáčela jsem v ruce kámen s mušlí, který mám v práci na stole a který jsem si přivezla z Tuniska. Chtělo se mi ho olíznout, abych zjistila, jestli i po té době je ještě slaný, a aby ta vzpomínka na slunečné dny u moře byla dokonalá. Ale co by si o mně pomyslely kolegyně, kdyby mě viděly, jak olizuju beztak zaprášený kámen?! :o Takových vzpomínek mám jistě víc. Ty bezúčelné a pouze dekorační - jako třeba miniatura Eiffelovky a bruselského Čůrajícího chlapečka nebo holandské porcelánové postavičky a hromady mušlí, škeblí a kamení - mám uložené v krabicích od té doby, co jsem se stěhovala. Ale ty užitné ty

Logo blogu

Obrázek
Logo do soutěže na blog.blog.cz: ----------------------------------------------------------------------------------------- a dvě nesoutěžní varianty:

Vánoce, Vánoce přicházejí...

... zpívejme, přátelé! I vánoční koledy vylučují možnost, že nám do zpěvu není, takže k lesu zády a k Ivanovi... teda k Vánocům čelem! Však jsem si dnes debužírovala na předvánočním obědě s kolegyněmi a jedním kolegou, což je neklamnou známkou blížících se svátků, ale hlavně jsem už dnes dostala první vánoční dárek! Paráda! Na to, že sama jsem zatím nekoupila ani jeden! :) Ale pokročila jsem... vydala jsem se dnes po nějakých poohlédnout, zatím jen tak nezávazně, ale když už ne dárky, tak alespoň balící papír jsem koupila! :) Však bych stejně žádné dárky ani neunesla, kdybych je koupila, protože jsem si spokojeně nesla ten, který jsem dostala... respektive ten, který jsem se mi natolik líbil, že mi byl zakoupen. Je to společník pro mé osamělé noci. Téměř realisticky vyvedený a je to fakt macek! Příjemný na omak... no, prostě maximálně neodolatelný, co Vám budu vyprávět. Nakonec ještě zjistím, že si s ním vystačím a nikoho dalšího už si do postýlky nepustím. Však nikdo jiný by se tam ke

Ukradené sny

Jak jsem strávila víkend? V sobotu jsem začala sledovat první díl časosběrného dokumentu Dům snů a včera večer jsem na nova.cz dokoukala ten poslední odvysílaný díl z minulého týdne... Proč o tom píšu? Ze dvou důvodů... Tahle nenáročná zábava se maximálně hodí k mé současné (ne)náladě. Neviním ho z toho, ale způsobil to nejvyšší měrou domnělý anděl. Nic už mě tak nebaví a není nic, na co bych se mohla těšit a zůstávají jen starosti. A když už jsem se těšila na nedělní výlet, tak to dopadlo stejně tak, že sedím u notebooku a sleduju Dům snů... Sledovali jste to? Při rozhodnutí o tom, kdo se zúčastní velkého finále byly ze hry vyloučení Zuzka a Ondra, benjamínci soutěže. Zuzka to prožívala velmi emotivně, ztratila svůj velký sen. Bylo mi jí moc líto... A to je ten druhý důvod. Nechci připodobňovat svůj velký sen o panu andělovi k šanci na dům snů, oboje je o něčem jiném; ani nechci tvrdit, že můj sen byl stejně tak velký jako Zuzčin - možná kdysi, ale poslední dobou fakt ne - přesto to b

Pauline Paris - Corrida

Obrázek
Poslední dobou mi to blogování moc nejde... nevím proč... a ani dnešní večer to nemá zachránit! Ale už dlouho jsem pro Vás nevybrala žádnou francouzskou hudbu... takže... voilà... Povedený klip! Asi si budu celý večer zpívat "c'est comme une corrida" (je to jako korida) a "mais oui, c'est mon toréador" (jo, je to můj toreador)... Však to tak často bývá, ne? ;)

Dilema

Holčičky, asi je na čase vyhlédnout si nějakou vhodnou barborkovou větvičku! Třešňovou a nebo tu ze zlatého deště, chcete-li to mít jisté (rozumějte: chcete-li se příští rok vdávat). I já přemýšlím, že bych se po nějaké poohlédla... ;) Šikovný chlap by se hodil! Zastal by spoustu práce přes den a postaral by se o nějaké ty rozkošnické zážitky v noci. Mohli bychom začít tím, že by mi vyměnil tu žárovku, co už mi asi týden nesvítí v koupelně. Teda ne, že bych si neuměla vyměnit žárovku. To já si umím udělat spoustu věcí sama. Ale když se do toho vnoří muž, tak je to hnedka úplně jiné! :))) Ale na to se nepotřebuju vdávat, že jo? ;) No tak nic...... a nebo si raději místo hledání třešňoví vyměním tu žárovku! :D

Boleslav, Boleslav, překrásné město...

Obrázek
... a sluší jí to i takhle na začátku adventu. Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvíli nudy, někdo to pomyšlení nesnese a tak jde válet sudy. René, on i Rudolf šli možná na golf, rozhodně ne na odpolední procházku Mladou Boleslaví... Fakt nikde nikdo... však také nebylo ani trochu teplo, byť byl překrásný slunečný den! Boleslav, Boleslav, překrásné město. Neplač, holka, nenaříkej, moje nevěsto! Koukni, tady je svatebních šatů na výběr! Teda ne, že by se mě tohle týkalo! :) To já raději nakoukla do výlohy mé oblíbené Batavie ... Tohle by asi bych chlap pro mě! Kocourek! :) A možná bych to hned běžela napsat na vrata lásky ... Krásné! Mé romantické srdce prostě zaplesalo! :) Tolik lásky, ale kde jsou všichni ti zamilovaní? Po živáčkovi jako by se opravdu zem slehla... Zjistila jsem kde jsou všichni! Nakupují na ježíška... a já jdu taky. Konečně se trochu ohřeju... a konečně nebudu jen koukat do výloh, ale i nakupovat! :) Tyhle a ještě nějaké další fotky si můžete prohlédnout v gale

Moje sbírka básní

Obrázek
Nazvala jsem to hezky vznosně, co? :) V podstatě je to hromádka papíru v rychlovazači. A každý ten papír je popsán spoustou slov... rádoby krásných slov; romantických a obdivných, často hloubavých a občas smutných... On je vlastně mé dítě, výplod mé fantazie, který mě polapil do své sítě. Prostě se objevil a řekl: "Chci tě!" On pochází zcela z mého nitra, vymyslela jsem si muže, který mě milé vítal každého jitra. Prostě se usmál a zeptal: "Uvidíme se zítra?" Každý ten jeden list má svého adresáta a přesto se tomu dotyčnému nikdy nedostal do ruky. Skončil v rychlovazači. Na důkaz něčeho, co bylo či nebylo... Vytáhla jsem tohle tajemství ze dna mého peřiňáku, kde se skrývá s několika popsanými sešity - mými deníčky. Těch je nepoměrně víc, veršovat mi přece jen tak nejde... ani se do toho nenutím... mé veršování přicházelo vždy tak nějak samo, třeba ta poslední , ta mě napadala, když jsem ráno jela do práce... řídila jsem a do hlavy mi přicházely ty slova. Už dlouho js

Když se zamiluješ do anděla...

Obrázek

Náladovka

Obrázek
Ten song se maximálně trefuje do mé současné nálady, ale jistě nejen proto mě uchvátil. Tenhle styl hudby miluju! Na nové album Lucie Bílé jsem nečetla zrovna nadšené ohlasy, ale já nadšená jsem... :) Jen bohužel nejsem momentálně nadšená ničím jiným než tou hudbou... Příjemný poslech!

Cesta časem

Nad starými pohlednicemi jste se mnou některé sdílely názor, že jsme se narodily ve špatné době! Nostalgicky jste se mnou zavzpomínaly nad tím, co nám dříve chutnalo . Tak vězte, že cesty časem existují! Možná tomu nebudete věřit, ale já si jednu takovou zažila včera... Čtvrt hodiny cesty autem od města, kde pracuji, je jen o něco menší město (pro představu asi šest tisíc obyvatel). A teď věřte nebo nevěřte... ... zaparkujete přímo na náměstí. A zadarmo! ... na tom náměstí mají samoobsluhy! V těch samoobsluhách zboží a na něm klasické papírové cenovky; pult s uzeninami a sýry, kde vám prodavačka čerstvě nakrájí, co chcete, zabalí to do papíru a cenu na něj napíše fixkou; a k tomu ten výběr! Třeba arašídovou nugetu! :) ... naproti jedné sámošky je i drogerie, ve které sotva projdete uličkou a hned vedle kosmetiky mají autokosmetiku. I tady mají na zboží papírové cenovky a pokladní v zástěře ty ceny naťukává do kasy. ... vedle drogerie je pekárna, ve které mají úžasné koláčky, jaké jind

Andělská tajemství

Tak jako se ráda schovávám za záclonou a pozoruju dění, zajímají mě věci, které se dějí za zavřenými dveři. Ano, prý se to nedělá poslouchat cizí lidi a lézt jim do soukromí. Ne, ale prostě si nemůžu pomoct. Předpokládám, že nejen já neumím "zavřít" uši. Určitě to znáte - sedíte v autobuse nebo v čekárně u lékaře a vedle Vás si důvěrně povídají dvě známé a z nějakého důvodu Vás ta diskuze zaujme. Nakonec je Vám skoro líto, že se nedozvíte, jaké bylo pokračování oné cizí story. To je ta lehčí varianta. Taková vcelku normální, nad kterou se nikdo nepohorší. A těžší průběh může začít tím, že začnete zadávat do Googlu jméno konkrétního člověka. Podle toho, co najdete, se to vyvíjí... může to pokračovat třeba přes objev jeho prádla na šňůře . To je ještě vcelku milé. Ale metody vyšetřování se mění a do jeho života pronikáte hloub a hloub. Objevujete tajemství. A existuje-li nějaké tajemství, tak se nutně musí stát výzvou! Výzvou pro to ho odhalit! Něco málo o tom vím. Takže chci

Na úkor spánku

Obrázek
Hádejte, v kolik jsem dnes vstávala! Pro správnou odpověď zmáčkněte pravé tlačítko myši TADY V devět jsem se donutila otevřít oči, ale rozhodně jsem ještě nepovažovala za nutné vylézt ven v postele.... :))) a SEM posuňte kurzorem ;) Každý pracovní den lezu ráno mátožně z postele. A to, že jsem nevyspalá, mi vůbec nebrání vstávat ještě dřív, než bych musela. A ani večer nezaléhám, když bych měla. Takže někdy ten spánkový deficit vyrovnat musím. A když je jakž takž vyrovnaný - jako třeba po víkendu - tak se můžu po nocích zase věnovat jiným aktivitám... a jako "napůl singl" to fakt nemá co do činění se sexem! :) Naučila jsem se ráno vstávat dřív... a pak ještě dřív... Momentálně mám budíček na mobilu nařízený na 5:02, jednou už jsem to dala i ve 4:47, ale chtěla bych to dotáhnout na 4:32. To abych přišla do práce opravdu brzo. Jestli mě to tam tak baví? Ne! A právě proto; čím dřív přijdu, tím dřív se přece můžu zase vypařit! Zdrhnout , jak říká moje nadřízená, čímž mě nebetyčn

Rok se s rokem sešel...

Obrázek
... a tenhle blog má narozeniny! :))) Na porodní bolesti si nevzpomínám, takže ho asi přinesl čáp. A k němu hromadu třešní - v záhlaví i na pozadí, všude tenkrát byly - tak proto to povídání o třešních... Jak se mi to zdá dávno! Jak mi ten rok s blogem rychle utekl! A co všechno se za tu dobu stalo a hlavně nestalo... no, však jste byli se mnou u toho! Blogu za to dík! A hlavně Vám, drazí čtenáři, za Vaše milé návštěvy!! Díky!!!

Žensky & francouzsky

Obrázek
Trochu se mi příčí název rubriky. Na ochutnávání to teda dnes ani trochu nebude... ale na orální praktiky není nutné používat antikoncepci! ;) Pharmatex. Rozhodně na něj nepadla moje volba z toho důvodu, že je francouzský, ale hlavním důvodem, proč mám růžovou krabičku v nočním stolku, je, že je nehormonální... Někdy si připadám na dívku svého věku úplně out, ale za rozhodnutím nezasí*at si celý organizmus hormonálními prepáraty si prostě stát budu! Ať si různé studie tvrdí cokoliv. A i za cenu toho, že jiné antikoncepční metody, nemusí být tak pohodlné... i když já si rozhodně na nepohodlnost Pharmatexu nestěžuju... Volba je na každé z nás. A já už si zvolila. Několik let používáme s partnerem vaginální globule (momentálně přemýšlím nad tím zkusit příště přípravek ve formě krému) a troufám si tvrdit, že je to účinné. Stačí se držet informací v příbalovém letáku. Více informací naleznete na pharmatex.cz a zadáním názvu preparátu do vyhledávače - na internetu je o něm mnoho diskuzí a m

z mého andělského deníčku (část třináctá)

aneb Jak jsem se konečně dozvěděla, co jsem chtěla slyšet, jak jsem se s panem andělem podruhé tajně sešla a jak jsem se potřetí stala jeho cestující 15. listopadu 2008 Už nebudu mít moc příležitostí se s ním potkat... a nebo ano? Bude jezdit pořád do S. a ne nikam jinam? Na stránkách krajského úřadu jsem našla seznam linek a změněných jízdních řádů od prosince, ale ta jeho linka tam vůbec nefiguruje... takže? Nevím... ale jistou naději to s sebou nese... I když za těch čtrnáct dní, co jsem ho teď nevídala, jsem si na to docela zvykla... ani mi moc nechyběl... no ale to jsem věděla, že se ještě vrátí... a sledovala všechny stránky jeho dcery a ona mi konečně na Rajče vložila jeho aktuální fotku :) Je tak roztomilej... staví jí pokojíček... je to prostě rodinej typ... snad i na základě téhle fotky (nebo ji beru jako výmluvu) jsem se rozhodla na něj zapomenout... nekomplikovat mu život... respektive on by si ho asi ani zkomplikovat nenechal... 20. listopadu 2008 Nějaký autobus z V. bude

Slečna Lenka vzpomíná (2)

Letošní listopad je z pochopitelných důvodů měsícem vzpomínek. Sice média příliš nesleduji, ale už jsem si toho všimla i já. Vzpomíná se v rádiu i tisku. Na dobu socialismu a komunistického režimu, kterému u nás přesně před dvaceti lety zbývalo jen několik málo dní. Bylo mi tehdy osm. Takže těch vzpomínek nemám mnoho a pouze takových dětských. Vzpomínání na léta osmdesátá už tu bylo - tady - možná se pamatujete. Narazila jsem na pár dalších zajímavých odkazů... Socialistický obchodní dům na iDNES - úžasná nostalgie, zboží z dob dávno minulých rozdělené přesně tak, jak to v tehdejších obchoďácích bylo. Ne na všechno se pamatuji a jakmile jsem narazila na něco v minulosti důvěrně známého, byla to milá cesta časem zpět. Zkuste a uvidíte. Retro sladkosti plné nostalgie , Cuketkovy Sladké hříchy mládí a hlavně úžasné poklady v diskuzi pod článkem. Dovolím si zmínit, jaké mňamky chybí mně a na co jsem já osobně při čtení vzpomínala. Nezapomenutelné mandarinkové pitíčko . V kelímku jako od

Dárek pro muže

Obrázek
Tak holčičky a případně i ti druzí , Vánoce se blíží a s nimi i každoroční úvahy, čím udělat radost drahému muži. Pomozme si navzájem a inspirujme se! Tedy ne že bych se chystala na Vánoce. Vůbec ne. Ty jsou ještě zadlouho. Zatím jsem jen nakoupila hromady oříšků na pečení vánočního cukroví. Byly v akci. Znáte to, všechny přemýšlíme a dumáme a chceme tomu svému darovat něco, čím ho ohromíme. Vybíráme ty dárečky s láskou. Ale bohužel časem se ty druhy dárků opakují. Takže ten můj už dostal několik triček, případně jiných oděvních součástí - vrcholem byla šála, kterou jsem vlastnoručně upletla - a nejednou už jsem zašla nakoupit něco hezky voňavého do drogerie... ne že by s takových dárků neměl radost. Naopak! Ale chtěla bych být originální... Díky předem za Vaši inspiraci! Je to akutní... pozítří máme svátek... ;)

Staré (nejen) francouzské pohlednice (2)

Obrázek
Určitě přijde den - vůbec na to nespěchám - a já budu mít krásný prsten a budu zasnoubená. zdroj: www.flickr.com/photos/chicks57/sets/

Závisle

Obrázek
Je mi zima. Už zase se mi nechtělo zatápět v kamnech, když jsem odpoledne přišla domů, a tak jsem si vzala teplé ponožky a svetr s rolákem... ale na špičku nosu je mi pořád zima. Víno už došlo. Ještě, že tak - už jsem začínala mít pocit, že se ze mně stává alkoholik. Ale když ten svařák tak hezky hřál! A tak hezky se po něm spalo... a většinou jsem si začala připadat tak vesele a bezstarostně... Takhle nějak vzniká závislost na alkoholu, ne? V mém případě na svařeném víně. Trochu mě to děsí, protože k alkoholu chovám vlastně zášť. Děsí mě. Z pochopitelných důvodů... Nepiju. A najednou se mi po červeném horkém nápoji dobře spí? Najednou ujíždím na omamné vůni skořice a hřebíčku? A nechávám se unášet na vlně té nezaměnitelné chuti? Teplo se mi rozlévá po celém těle a je ho tolik, že se dostane i na všechny zapomenuté koutečky včetně špičky nosu? Jeden doušek za každý můj nesplněný sen? Dnes večer mi bude muset stačit substituce v podobě prázdného sáčku po svařákovém koření značky Kotányi

Tajemství. Ano či ne?

Říkala to psycholožka, když jsme byli na školení. Byla to dopravní psycholožka, takže tomu nemusí úplně rozumět... ale třeba na tom něco bude. Že prý by muž a žena neměli o sobě všechno vědět a měli by mít nějaká tajemství. Já je nemám. A všechno funguje tak nějak lépe, než když jsem je měla... Psala se doba x-chatová. Jako jsem teď podlehla blogování, tehdy to bylo chatování. Neměla jsem blogové přátele, ale chatové přátele. Rozdíl byl ten, že blogování je spíš holčičí disciplína, kdežto na chatu nebyla o opačné pohlaví vůbec nouze. Když nad tím tak přemýšlím, moc by mě zajímalo, jak se osudy těch, se kterými jsem se scházela v naší místnosti "Chvíli si popovídat...", vyvíjely. Jenže tyhle známosti už bohužel odvál čas. A že jsme si pouze nepovídali na chatu! Se dvěma z nich jsem se i sešla. Abych Vás zbavila očekávání nějaké romantické story, tak hned na úvod říkám, že to byla setkání ryze přátelská. Já byla čerstvě zamilovaná do mého současného přítele a ostatní muži mě fa

Francouzská hudba do Vašich přehrávačů

Obrázek
Nevím, jestli to můžu vůbec napsat. Ale kdo je bez viny, hoďte po mně kamenem... Navíc, co se právě francouzské hudby týká, těžko ji seženete v českém obchodě. Takže... Zachce-li se mi nějaké další dávky francouzské hudby do mého mp3 přehrávače, navštívím tento web... Většinou objevím nějakého mně dosud neznámého interpreta, častěji však interpretku ( ty ženské hlasy lahodí mému uchu nějak lépe ). Dnes se mi zalíbila Amandine Bourgeois... A pokud by ten první web nestačil, mám ještě jeden odkaz - tentokrát na jeden francouzský warez server - http://movizdb.com/ Ale neberte to prosím jako návod. Vůbec Vás neponoukám k tomu, abyste stahovali hudbu nebo cokoliv jiného. Jen říkám, že tyhle servery, kde se objevují linky na stahování (nejen) hudby, existují... :)))

Nespokojeně

Když jsem si skoro před rokem zakládala tenhle blog neměla jsem skoro vůbec žádnou představu o tom, jak bude vypadat a o čem bude. Nikdy předtím jsem ani žádné blogy nečetla... Záhy jsem však přesně věděla, čeho chci být autorkou - tak trochu french blogu sem tam protknutého nějakou mou myšlenkou, zážitkem, prožitkem... webové stránky, ze které se čtenář občas něco i dozví. Celé se to nějak zvrtlo! :( Poslední dobou jsem z toho, jakým způsobem se to zvrtlo, zklamaná čím dál tím víc. Mám pocit, že to tady je jen taková skládka. Odkladiště mých myšlenkových pochodů, které postrádají vtipu i hloubky, ač se o oboje snažím sebevíc. Zmizel i ten můj optimizmus, který tu svého času byl... Být bláznivě zamilovaná není v mých letech už dávno ani roztomilé ani zábavné, ale pouze bláznivé. A to mé věčné hloubání nad čímsi také nemůže nikoho bavit! A jak jsem nespokojená, tak mi už blogování nedává to, co mi dávalo. Důkazem toho je i fakt, že za říjen jsem zveřejnila historicky nejméně článků - p

Kamila, Janina a já

Znáte už mnoho mých kolegyň. Naposledy jsem tu zmiňovala "Blažkovou, Černou a Svobodovou" , ale o těch dnes mluvit nechci. Znáte Andulu , která vzpomíná na anděla stejně intenzivně jako já ( jen se tím narozdíl ode mě netají ), přestože on je na dovolené, ale o Anně to dnes také nebude. Četli jste tady i o víle Janě , která jeden čas pokukovala po mém muži; ta už do mého dnešního vyprávění patří a pak také ta kolegyně, kterou jsem tu zmiňovala v souvislosti s Tomášem z andělského kraje , která po něm smutnila mnohem déle než já, když místo něj začal přijíždět můj pan anděl. Je načase, aby tahle kolegyně dostala pro potřeby této webové stránky nějaké jméno. Říkejme ji třeba Kamila. Lépe by se k ní hodilo třeba Venuše, protože přesně takové tělesné proporce má, ale Kamila se mi líbí víc... Kamila, Janina i já, všechny jsme obloučké, měkkoučké a každá máme podobně bujné proporce. Řečeno hezky a stejně zaobleně, jak zaoblené jsme. Jde to říct i jinak... Páni kolegové se o Kamil

Jsem vlastně tak napůl zadaná a napůl nezadaná...

Ať to zní jakkoliv divně, maximálně to vystihuje pocit z dnešního volného dne. Představovala jsem si ho jinak, chtěla jsem si ho užít... a místo toho tu teď sedím a zase se přehrabuji ve svých pocitech... Napůl single. I tohle může být omluvou, případně výmluvou pro celé to mé nepřehlédnutelné pobláznění mužem o dvacet let starším. Mám na to všechno čas i prostor... mám totiž nadbytek času i prostoru. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju. Já si nestěžuju. Mně to svým způsobem i vyhovuje. Vyjma dnů jako je třeba dnes... už mi zase maximálně chybí lidské teplo, se kterým jde ruku v ruce něha a láska, péče a starostlivost, člověčí společnost a partnerova blízkost. Vidět, slyšet, dotknout se, přivonět, ochutnat... Jistě spolu trávíme nemálo času. Každý pracovní den se spolu sejdeme u oběda, několikrát denně klepu na dveře jeho kanceláře a na telefonu na mém pracovním stole nejčastěji vytáčím právě jeho telefonní číslo. O víkendu jsme byli na místě, které jsem si dlouho přála navštívit.

Jak se mi stýská!

Už jsou to skoro dva týdny, co jsem ho viděla naposled, a ještě víc než než týden zbývá, než ho zase možná uvidím. Možná. Ještě ráno jsem si libovala, jak jsem v jeho nepřítomnosti v pohodě, že není důvod nikterak smutnit, protože se zase vrátí, a po dobu jeho dovolené se alespoň zrekreuje moje citová (ne)vyrovnanost. Ano, byla jsem vyrovnaná. Než jsem ho viděla. Jeho kolegu, kterého mi minule nabízel, když jsem protestovala, že by to bylo hloupé, kdyby on už neměl přijet... Nic to neznamená. Přesto mě ten kolega zaskakující po dobu jeho dovolené dokázal úplně rozhodit, a to nepředvídatelným způsobem... a k tomu jsem si uvědomila, jak se mi stýská! Jak bych zase chtěla jen vidět toho muže! Při troše štestí by se usmál... Jeho přitomnost, přítomnost anděla byla by důkazem, že cosi nadpozemského stále existuje. Nechci a nemůžu mít víc než tu hmatatelnost důkazu. Hmatatelnost, o které se vždy chci přesvědčit vlastním smyslem. Hmatem. Tolikrát jsem se ho chtěla dotknout . Nikdy jsem si v

Proč vždycky chceme to, co nemůžeme mít?

Celou tu dobu, kdy jsem neměla příležitost Vám prostřednictvím této webové stránky cokoliv sdělit ( a že to trvalo celé tři dny! :) ), protože mé připojení k internetu se rozhodlo stávkovat ( jak francouzské! :D ), celou tu dobu mě napadalo tolik věcí, o kterých bych chtěla psát! Chtěla jsem blogovat a nemohla. Teď už můžu... a najednou mě nic nenapadá. Už se mi nechce psát ten článek, co mám z minulého týdne rozepsaný, ani se mi nechce vybírat obrázky z víkendového výletu... Proč to takhle máme, že když se nám něčeho nedostává, tak po tom prahneme, a jakmile to něco získáme, už to pro nás nemá takovou hodnotu? Pro dnešek nechávám myšlenkování na Vás... Co myslíte? Jsou za tím vším všechny ty naše snové představy o tom, jak dobře by nám bylo, kdybychom získali to, co nám domněle schází? Schází nám to nebo si to jenom namlouváme? A nebo jsou i takoví šťastlivci, kterým neschází vůbec nic a už vůbec ne to, co stejně nemohou mít? Možná je to vše o spokojenosti. O spokojení se s tím, co

Marnotratně

Obrázek
Jsem marnotratná. Co chvíli vytahuji z peněženky platební kartu... ale mám jen debetní, tak možná až tak marnotnatná nejsem... :))) Marnotratné je toto... Na produkt moje karta jsem narazila náhodou, když jsem si včera v práci prohlížela sazebník Komerční banky. Zamyslela jsem se... vlastní obrázek na platební kartě za devadesát devět korun ročně? Líbilo se mi to... Líbila se mi ta představa, že bych měla něco, co nikdo jiný... Líbila se mi ta představa, že bych se na oblíbený obrázek podívala pokaždé, jakmile bych platila nákup v supermarketu... A nakonec se mi líbilo, že v rámci vánoční akce bude Komerčka tuhle službu nabízet na první rok zdarma... Jsem skoro rozhodnutá! Rozhodnutí by mohl změnit pouze ten fakt, že se mi během listopadu či prosince nebude chtít zajít do banky a tuto marnotratnost tam s mojí bankovní poradkyní vyřizovat... a pak také fakt, že nebudu vědět, kterou si vybrat... :))) Toto jsem jen návrhy. Moje barevné fotky vypadají na kartě moc hezky! Ale o moc víc, že