Na úkor spánku
Hádejte, v kolik jsem dnes vstávala!
Pro správnou odpověď zmáčkněte pravé tlačítko myši TADY V devět jsem se donutila otevřít oči, ale rozhodně jsem ještě nepovažovala za nutné vylézt ven v postele.... :))) a SEM posuňte kurzorem ;)
Každý pracovní den lezu ráno mátožně z postele. A to, že jsem nevyspalá, mi vůbec nebrání vstávat ještě dřív, než bych musela. A ani večer nezaléhám, když bych měla. Takže někdy ten spánkový deficit vyrovnat musím. A když je jakž takž vyrovnaný - jako třeba po víkendu - tak se můžu po nocích zase věnovat jiným aktivitám... a jako "napůl singl" to fakt nemá co do činění se sexem! :)
Naučila jsem se ráno vstávat dřív... a pak ještě dřív... Momentálně mám budíček na mobilu nařízený na 5:02, jednou už jsem to dala i ve 4:47, ale chtěla bych to dotáhnout na 4:32. To abych přišla do práce opravdu brzo. Jestli mě to tam tak baví? Ne! A právě proto; čím dřív přijdu, tím dřív se přece můžu zase vypařit! Zdrhnout, jak říká moje nadřízená, čímž mě nebetyčně rozčílí, protože mám osmihodinovou pracovní dobu, tak proč bych neodešla poté, co si tuto dobu odpracuju? Ale odešla! A užila si volného odpoledne - za odměnu za to brzké ranní vstávání...
A večer? S notebookem, občas s televizí a hlavně s knihou. Od té doby, co jsem se začetla do Vieweghových Povídek o lásce a báječně si to čtení po dlouhé době zase užívala, čtu každý večer a nejde mi to mé oblíbené hrdiny opustit. Konečně dojde na všechny ty knihy v nočním stolku! Zatím jsem tam přemístila a začala číst Bridget Jonesovou ve francouzštině, ale než jsem se do toho notoricky známého příběhu stačila začíst tak, aby mě pohltil, nechala jsem se nalákat na jednu a pak na druhou knihu v supermarketu! Kdybych možná zašla do knihy, tak mě tak neuchvátí, ale při nakupování chleba, sýra a zeleniny jsem těm knihám podlehla.
První už mám přečtenou - Sedm zoufalých (úletů) - stačilo mi na to pár večerů, byla úžasně čtivá a jako bych se zase v některých těch příbězích viděla. Zvlášť v tom prvním odehrávajícím se v Egyptě. To je totiž Tunisko v bledě modrém... A vlastně ten arabský příběh, první ze sedmi příběhů o sedmi lidech, jejichž životu jsou navzájem propleteny, byl důvodem, proč mě ta kniha v supermarketu tak oslovila... a pak ta její barevná obálka! Obálky mě dokáží oslovit. O autorce Evě Dömény ani o titulu jsem nikdy neslyšela. Až když jsem si přečetla recenzi, než jsem se dala do čtení. A bohužel té recenzi dávám za pravdu. Je to milé čtení na dovolenou, bez jakékoliv hloubky, ale i to je občas potřeba, i když zrovna nemáme dovolenou. Akorát, že těžko kdy asi budu mít chuť se k ní vrátit...
A druhou - Manželky, milenky, zoufalky - právě v každou volnou chvíli čtu. I dnes po otevření očí jsem po ní sáhla, než jsem se donutila opustit přivětivou měkkost mého ložního prádla. Lenka Lanczová - autorka dívčích románků, které jsem svého času četla jeden za druhým. Tohle je první její knížka pro velké holky. Knížka mě zatím dokázala pohltit natolik, abych byla zvědavá, jak se osudy hrdinů budou vyvíjet... i když zatím tam tu hloubku příběhu také postrádám. Škoda.
V noci nespím, abych prožívala cizí příběhy, ať už ty televizní seriálové - třeba Zoufalé manželky - nebo tyhle knižní. Samotnou mě překvapuje ta zvláštní náhoda, ta zoufalost spojující všechny příběhy, které mě táhnou... Že by jakási podvědomá naděje na to, že v těch titulech je ukryt návod, jak se té zoufalosti zbavit? A nebo touha po ujištění v tom, že každá žena má své vlastní (větší či menší) zoufalství?
Tak proto nespím? Abych tyhle taje objevovala? To je skoro hloupý důvod... Krom zoufalosti jsem ještě často strašně nevyspalá!
Komentáře
Okomentovat