Andělská tajemství
Tak jako se ráda schovávám za záclonou a pozoruju dění, zajímají mě věci, které se dějí za zavřenými dveři. Ano, prý se to nedělá poslouchat cizí lidi a lézt jim do soukromí. Ne, ale prostě si nemůžu pomoct.
Předpokládám, že nejen já neumím "zavřít" uši. Určitě to znáte - sedíte v autobuse nebo v čekárně u lékaře a vedle Vás si důvěrně povídají dvě známé a z nějakého důvodu Vás ta diskuze zaujme. Nakonec je Vám skoro líto, že se nedozvíte, jaké bylo pokračování oné cizí story. To je ta lehčí varianta. Taková vcelku normální, nad kterou se nikdo nepohorší.
A těžší průběh může začít tím, že začnete zadávat do Googlu jméno konkrétního člověka. Podle toho, co najdete, se to vyvíjí... může to pokračovat třeba přes objev jeho prádla na šňůře. To je ještě vcelku milé. Ale metody vyšetřování se mění a do jeho života pronikáte hloub a hloub. Objevujete tajemství.
A existuje-li nějaké tajemství, tak se nutně musí stát výzvou! Výzvou pro to ho odhalit!
Něco málo o tom vím. Takže chci jen říct, že fakt nestojí za to pátrat po tom, co někdo skrývá. On má asi důvod proč to tak chce! A Vám to radost pravděpodobně neudělá!
Někdy je lepší některé věci nevědět. Mlčky přejít ty obrysy hor, které se rýsují na obzoru, jako by to byl jen mlžný opar, a nevšímat s jich. Budete-li chtít ty hory zdolat, stanou se z nich velehory! A to už se pak také v pořádku nemusíte vrátit do základního tábora, kde vlastně bylo tak hezky...
... sladká nevědomost!
Komentáře
Okomentovat