Zažít něco (s)nového!

Neozval se tak dlouho, že už zase upadal v zapomnění. I když to vlastně nejde - zapomenout; třináct let bylo málo... Pak zavolal. Ale jím navrhovaný termín setkání neprošel a jindy to taky nešlo. Převyprávěl nějaké historky ze života. Naposílal nějaké fotky, které už dávno sliboval. A pak se výměna fotek zelí zvrhla v diskuzi, kdy máš pocit, že někoho zajímáš, i když vůbec. Že nezajímáš, dokazují další dny bez jakéhokoliv kontaktu. A najednou střih, na mobilu zazvoní příchozí volání a je tam zase a zase líčí tytéž historky jako minule, akorát úplně jinak. Mýtoman! Nelze mu věřit ani další plán na společně strávený čas. A přitom bys ho tolik chtěla vidět! Víš, že neuvidíš, ale tu eventualitu přesto zvažuješ. Čekáš, zda se ozve, i když tušíš, že marně. Zeptat se bojíš, protože nechceš slyšet další odmítnutí...

Byla jsem na takové oficiální slavnostní akci a potkala tam svého bývalého ředitele, který dal před šesti lety mé číslo mému současnému šéfovi; tentokrát nezjišťoval, zda bych nechtěla změnit práci, tentokrát se ptal na můj soukromý život a ptal se, zda může kontakt předat fotbalistovi ... Fotbalista se neozval, takže zůstávám na krku bezpáteřnímu bláznovi z Hor. Ehmmm... o visení na jeho krku tedy pořád jen sním a on mi všechna naše plánovaná setkání v úžasných detailech tu tam líčí. Nesmutním tedy kvůli něčemu, co bych si já vysnila, ale kvůli všemu, o čem on bájí, co já pak chci a z čeho nakonec vždy nevysvětlitelně sejde. Naposledy to mělo být odpolední rande a společná noc. Nasliboval mi to a vylíčil v barvitých detailech s nějakým promilem v krvi; když vystřízlivěl, mistrně hledal výmluvy, proč se zase neuvidíme. Neurčitě slíbil něco jiného do budoucna... a následně komunikovat přestal. Jenže já jediného chlapa v mé životní bublině ignorovat nemůžu! Myslela jsem na něj, kudy jsem