Roman bez pokračování

Neozval se tak dlouho, že už zase upadal v zapomnění.

I když to vlastně nejde - zapomenout; třináct let bylo málo...

Pak zavolal. Ale jím navrhovaný termín setkání neprošel a jindy to taky nešlo. Převyprávěl nějaké historky ze života. Naposílal nějaké fotky, které už dávno sliboval. A pak se výměna fotek zelí zvrhla v diskuzi, kdy máš pocit, že někoho zajímáš, i když vůbec.

Že nezajímáš, dokazují další dny bez jakéhokoliv kontaktu.

A najednou střih, na mobilu zazvoní příchozí volání a je tam zase a zase líčí tytéž historky jako minule, akorát úplně jinak. Mýtoman!

Nelze mu věřit ani další plán na společně strávený čas. A přitom bys ho tolik chtěla vidět!

Víš, že neuvidíš, ale tu eventualitu přesto zvažuješ.

Čekáš, zda se ozve, i když tušíš, že marně.

Zeptat se bojíš, protože nechceš slyšet další odmítnutí...